border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Listopad 2008 arrow Nyní při mém věku a vzdělání mě baví jakékoliv sólo
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Nyní při mém věku a vzdělání mě baví jakékoliv sólo Tisk E-mail
Pavel D. Vinklát (pdv)   
Liberecký horolezec Petr Prachtel se stal v červenci čerstvým sedmdesátníkem. Ve skalních oblastech Českého ráje, Saského Švýcarska či Jizerských horách má sám či se svou ženou Zorkou a několika přáteli na svém kontě stovky prvovýstupů. Mnohé patří mezi nejtěžší jizerské cesty vůbec a jsou v té nejvyšší klasifikaci. Petr je navíc známý svými sólo výstupy a úsilím o udržení čistoty skalního lezení s šetrným přístupem ke skalám, zvláště bez jejich poškozování při tvorbě cest. Rozmanitě uplatňuje také své výtvarné nadání, svou originální osobitost nadto projevuje svérázným způsobem vyjadřování…

Jak jsi tentokrát oslavil své kulatiny? Vím, že při šedesátinách to bylo celodenním lezením.
Osrava mého kuláče 7 + 0 proběhla takto: Nejdříve jsem si sám udělil titul „čestný plukovník“, k tomu jsem vypil ca litr vody + víno MOSSO. Odpoledne jsme odjeli na „Grubberg“, kde Zora o berlích s rozvaleným kolenem zůstala u H2O a „plk.“ se vybatolil nahoru a humáč obscurní camerou natočil samospouštní klip, jak lezl po namoklé skále Caulí (Kulička) východní stěnou nahoru dolů. Následovaly ještě dva menší poskoky na Dolní lysé skále, to vše za stálého popíjení, tak příznivého k lezbě… Dole pak byl se „pštrosem“ (Zorka) přípitek champagne z minerálního potoka a relativně záhy jsme jeli domů, ježto mi hrozila veřejná produkce v Hospodářských novinách, která se pak konala až 24. července.

Svět jizerskohorských skal se vlastně stal tvým druhým domovem, co tě k nim již desítky let tak přitahuje?
Druhý nebo náhradní domov v Jizerkách vznikl náhodou tak, že Mako (Miroslav Machovič) v roce 1981 žádal mapky a plánky do svého horolezeckého průvodce, že s tím prý nemůže hnout. Tak jsem zjistil, že je tu ještě „terra incognita“ a tomu postupně uvykl, Zora nakonec překvapivě taky. Původně jsme tudy jen běhali 50 a 100 km běhy a skalky se nám zkraje zdály nelákavé, hladké, slizké, jak původně i byly.

Uplatňuješ často lezení sólo. Dokážeš popsat své vnitřní pocity a ono uspokojení při tomto „rizikovém“ sportovním výkonu?
Do roku 1954 jsem ani neznal nic jiného, než lezení sólo. Největší nirvánou byl pohyb ve Vysokých Tatrách a pak v Zillertalu, kde mám prvovýstupy včetně neohlášených, což bylo v duchu Kugyho zásad. Nyní při mém věku a vzdělání mě baví jakékoliv sólo, které nemusí být rizikové, endorfinové apod. Neplánovaná „vrtba“ mě, vlastně nás, od nejlepšího systému bohužel vzdálila… Vnitřní pocity? Animální uspokojivý pocit z pohybu – obzvlášť ve směru gravitace, vytržení z jinak bídné existence, pocit nějaké symbiózy nebo co.

Kterého svého prvovýstupu si ceníš nejvíc a proč?
Můj nejlepší prvovýstup je v Sasku: Max und Moritz/Verborgeuer Riss (IXa) z roku 1989, šlo o „samosichr“ jen repkou včetně vrtby dvou kruhů. V Jizerských horách byly nejtěžší Cesta dýmu na Zvon, Hyperkout na Horní lysé skále a asi Haematit a levá údolka na Kovadlinu. Od roku 1965 dělám prvopřeskoky, nepochybně každý větší takový nejvíc „osvobozuje“.

Jsi také celoživotní šiřitel etiky čistého lezení… co si pod tím vlastně představit?
Samozřejmě není jedno, jak kdo „hamtá“. Ovšem současné požadavky na RP a podobně by vlastně musely akceptovat jen f.s.o.s. – jedině tak by totiž nemohlo dojít k TR zamoření skal kosmickými slitinami, jak vidíme všude okolo. Při prvovýstupu s klasickou vrtbou odspodu jsme spoléhali na předchozí zevrubné studium morfologie skály a odhad toho, co ještě můžeme projít. Proto si myslíme, že naše cesty nejsou, snad až na výjimky, odporné na pohled, a že skála po nás byla, a je, málo „ojetá“. Tato zásada bude už v blízké budoucnosti rozhodující, o tom jsme přesvědčeni.

Dodatečně tedy přijmi blahopřání k sedmdesátinám, pořádnou porci zdraví a dostatečně přibrzděný čas k zatím nesplněným cestám.

Horolezec a výtvarník Petr Prachtel se narodil 21. července 1938 v Brně jako Peter Maximilian Karl Prachtel. Původně začínal jako stromový a fasádní lezec, ale od roku 1950 pravidelně navštěvuje Tatry a provádí sólo lezení v okolí Prahy. V roce 1954 vstoupil do horolezeckého oddílu TJ Slavia VŠ Praha, kde však má s provozováním lezení sólo problémy. Ty vyvrcholily v 1971, kdy ze strany ČSTV došlo k oficiálnímu zastavení činnosti! Od roku 1963 tvoří lezeckou dvojici se svou ženou Ing. Zorkou Prachtlovou-Mayerovou, prvovýstupy prováděli ponejvíce v Sasku (1964–90), Českém ráji, navštívili Alpy (1965–71) a od roku 1981 se zaměřili na oblast Jizerských hor (zde k 30. 9. 2008 mají 324 cest). V posledních letech zavítali do Alp (2002) a USA (2003, prvopřeskoky v Utahu). Oba se také úspěšně zúčastňují dálkových běhů. Prachtlovy akvarely a kresby byly publikovány časopisecky a v různých periodikách. Žijí v Liberci.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 13. listopad 2008 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border