border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Prosinec 2008 arrow Pramen Jizery nekonečný příběh? (dokončení)
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Pramen Jizery nekonečný příběh? (dokončení) Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
Klíčový kartografický omyl
     Jakkoliv to zní překvapivě, na dnešním zmatku okolo pramenů Jizery se rozhodujícím způsobem podepsaly chyby kartografů, a to ne v nějakém dávnověku mapování, ale kupodivu teprve v posledních desetiletích. Jinak málo kvalitní turistické mapy (jiné tehdy pro veřejnost nebyly k mání) ze 70. a 80. let komunistické éry (a ještě i z r. 1991) totiž uvádějí nejen tok české pramenné Jizery a umístění českého pramene, ale i průběh umělého převáděcího příkopu do Hájeného potoka správně! Teprve v nejnovějších mapách z 90. let se ze záhadných důvodů objevilo chybné převedení toku nejhořejší Jizery do povodí Hájeného potoka, přestože je již minimálně řadu desetiletí nefunkční. Chyba vznikla již v topografických mapách (včetně nejpodrobnější základní mapy ČR 1 : 10 000), kde je převedení toku zanesené jako stále platné, a od nich je přejaly i mapy turistické. Další nepřesnosti až přímo chyby jsou však v topografických i turistických mapách i na výše položených částech toků v pramenné oblasti Jizery (některé jsou navíc, jiné naopak chybí).
     Pakliže všechny tyto mapy vycházejí z tohoto základního omylu, mají logicky problém s umístěním pramene české Jizery. Pokud respektoval tvůrce turistické mapy stávající mapový podklad, nezbylo mu, než umístit pramen na krátký potok obloukovitě obtékající Smrčínek a stékající do Jizery. Problém je, že ten nemá žádný jednoznačný pramen a začíná různě vysoko ve svahu podle momentální srážkové situace, ba dokáže i zcela vyschnout. Pokud naopak umístil pramen realisticky výše do svahů nad Vidlicovou cestou, dochází ke kuriózní situaci, kdy „pramen Jizery“ teče do Hájeného potoka a tedy do Smědé.
V této souvislosti je třeba podotknout, že hned dva „reprezentativní“ české zdroje uvádějí jako hlavní polskou Jizeru. Je to Základní mapa ČR 1 : 10 000 (přímo polské území však nezobrazuje a problém tamějšího pramene tedy neřeší). Také Zeměpisný lexikon ČSR – vodní toky a nádrže (Praha 1984) uvádí, že Jizera pramení v Polsku a přitéká na naše území. Posléze i nejnovější publikace Zpět k pramenům (Praha 2005) popisuje sice český pramen označený turisty, ale považuje za hlavní polskou Jizeru.

Skutečný stav na české straně
     Krátký potůček obtékající obloukovitě na severu Smrčínek můžeme jako adepta na český pramen Jizery jednoznačně vyloučit, jak průtokem, délkou i rozlohou povodí. Mezi několika zhruba paralelními stružkami pokračujícími výše do svahů v prostoru mezi státní hranicí, Vidlicovou a Smrkovou cestou dominují dvě. Přicházíme-li po Vidlicové cestě, snadno je rozlišíme: západní ji protíná 40 m za tabulí „Pozor! Státní hranice“ a cestu podtéká pod částečně zborceným můstkem ze žulových čtyřbokých hranolů. Druhá, východní, je o 100 m dál a cestu podtéká propustkem z betonových skruží.
     Ale problémy a pochybnosti nekončí dokonce ani u těchto úplně prvotních zdrojnic . Obě jsou stálé a jejich vodnost je podstatě stejná. Západní je v celé délce jednoznačná a nepřerušovaná a začíná skutečně oním „Pramenem Jizery“, upraveným a označeným turisty (konkrétně S. Zajícem ze Semil), který se nachází 120 m od Vidlicové cesty, nad místem, kde je u ní tabule Pozor! Státní hranice. Od tabule k ní vede málo zřetelná pěšina. Sám pramen se nachází na rohu vyššího lesa, vybíhajícího do paseky s řídkou výsadbou mladších smrčků. V jeho západním okolí se nachází několik dalších drobných stužek převážně ukrytých v mechu a trávě, které dokonce pramení i výše ve svahu, ale nejsou jednoznačné – voda se v nich sbírá postupně z průsaků.
     Východní stružka je celkově méně jednoznačná – těsně nad Vidlicovou cestou se rozlévá po lese do více ramen. Na druhé straně však je podstatně delší a pokračuje mnohem výše do svahů. Dokonce tak vysoko, že překračuje státní hranici a pramení – v Polsku! A to dokonce třemi stružkami, z nichž jedna se však na českém území znovu ztrácí. Délkou by tedy byla jednoznačně tou hlavní, ale jakápak by to byla česká Jizera, kdyby také pramenila v Polsku?
     I tento příklad znovu ilustruje, jak jsou zdejší poměry složité. A tak nezbývá než souhlasit se S. Zajícem, který vystihl podstatu věci, že zde prostě neexistuje žádná „ta jediná pravá“ varianta a zvolil relativně nejlepší, byť poněkud symbolický kompromis. Ostatně proč klást právě na Jizeru tak exaktní požadavky, když řada dalších pramenů známých řek je nesplňuje také, počínajíc tou nejvýznamnější – Labem. I jeho pramen je jen symbolický, v jehož okolí se stéká několik stružek, taktéž delších. A na rozdíl od Jizery s tím nikdo nemá žádný problém.

Polský pramen
     Nebylo by však spravedlivé opomenout v těchto souvislostech polskou Jizeru a její pramen. Obvykle se uvádí, že pramení ve Śnieżnych Jamach – nevýrazné svahové depresi pod Stógem Izerským (1 107 m). Ty jsou paradoxně zanesené v českých turistických mapách, ale v polských chybí.
     V úseku, kde přetíná státní hranici, vytváří ještě polská Jizera výrazné svahové údolíčko. V prostoru spodní horizontální svážnice se mění na poměrně mohutný erozní zářez a teprve výše ve svazích, nad žlutě značenou turistickou cestou z Haly Izerské do sedla Łącznik (1 066 m) přechází do mělké rýhy podobné výše popsaným tokům na české straně. A také tu ihned narazíme na stejné problémy jako na české straně (umělé odvodňovací příkopy a rýhy, nejednoznačnost hlavní zdrojnice, kartograficky nesprávně podchycená vodní síť). Její pramen je zakreslený v nejnovějším vydání českých map též nesprávně, příliš vysoko ve svahu. V nových polských turistických mapách (1 : 40 000 a 1 : 75 000) chybí zcela (tam dokonce chybí název Jizera na polském území vůbec) a také není přímo v terénu nijak vyznačen. Podrobnější z polských map dokonce paradoxně přejímá z české mapy 1 : 50 000 jako „Pramen Jizery“ pouze ten český na severním úpatí Smrčínku. Dokonce si myslím, že po polském pramenu nikdo nepátral a není tedy vůbec znám. Ostatně proč také – pro Poláky je vlastně Jizera zcela bezvýznamný tok.
     Za pramen polské Jizery lze považovat trávou zarostlý vývěr v drobné depresi 5 m severně (tedy nad ní) od vrstevnicové svážnice ze sedla Łącznik do Polany Izerské. Je to 100 m jv. od velké dřevěné lesnické kolny u této cesty (je zakreslená i v naší turistické mapě 1 : 25 000) a pramenná deprese je krytá několik metrů vysokým, izolovaným smrkem hned vedle cesty. Zprava (směrem od kolny) přitéká příkopem vedle cesty další stružka, zleva krátkou, umělou příkopovitou rýhou šikmo k vrstevnicím z lesa ještě jedna. Je to tedy taktéž spíše prameniště než pramen. Výše do svahu však již žádná vodoteč nepokračuje.

Slovo na závěr
     Na začátku tohoto pátrání jsem se také klonil k historicko-hydrografické (nebo chcete-li geografické) praxi, že hlavní, správný pramen (nebo dokonce jediný?) je ten, náležející většímu toku, tj. polské Jizeře. Po zvážení všech okolností již tak rigorózní nejsem a myslím, že variantu obou pramenů můžeme docela dobře akceptovat. Polská Jizera je po všech stránkách větší, česká je naopak geneticky správnější z hlediska vývoje povodí a rozvodí a navíc je její pramen jednoznačný (i když polohou jen symbolický). Nakonec – i zde se můžeme inspirovat příklady odjinud, vždyť i Vltava má dvě zdrojnice, Studenou a Teplou. A všichni to berou jako samozřejmost. Proč by tomu nemohlo tak být i u Jizery? Vždyť nic nebrání tomu, brát od nynějška oba prameny, český i polský, jako závazný status quo.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border