border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Prosinec 2008 arrow Kamenolom v Rochlici
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Kamenolom v Rochlici Tisk E-mail
Jakub Šrek   
     A kde přesně leží? ptají se mnozí překvapeně, když přijde řeč na žulový lom v Liberci-Rochlici. Snad každý Liberečák ale zná lom pod sídlištěm Králův Háj a nedaleko Nové Rudy. Jak to tedy je?
     Lom nese označení po dobývacím prostoru, respektive ložisku, na kterém se nachází, a to se pak jmenuje po katastrálním území. A relativně křivolaké katastrální území městské části Rochlice sahá až pod zmíněné sídliště, hranici tvoří krátký úsek ulice Kunratická.
     Těženou surovinou tohoto kamenolomu byla „liberecká žula“, což je obchodní označení pro horninu vyskytující se nejen v okolí Liberce, ale v celém širokém pásu Jablonec nad Nisou–Liberec–Rochlice, Ruprechtice–Oldřichov v Hájích–Hejnice. Jedná se o jeden z typů „žul“ vyskytujících se v krkonošsko-jizerském žulovém plutonu, který vyvřel během variského vrásnění v mladších prvohorách. Liberecká žula je velmi dekorativní. Patří mezi naše nejznámější ušlechtilé kameny. Jedná se o porfyrický biotitický granit s hrubě až střednězrnitou základní hmotou. To, co horninu tvoří tak přitažlivou, jsou růžové (někdy až do červena zbarvené) vyrostlice ortoklasu (draselný živec), která dávají hornině její charakteristickou růžovošedou barvu. Vedle ortoklasu jsou z hlavních minerálů přítomny bělavý plagioklas (sodnovápenatý živec), kouřově šedý křemen a černý biotit (tmavá slída).
     Ložisko je dnes částečně roztěženo jednoetážovým stěnovým lomem. Směrem do předpolí lomu je vyšší mocnost technologicky nevhodných svrchních vrstev ložiska, které jsou ve velké míře vyhodnoceny jako skrývky nebo jako surovina nevhodná k zpracování na hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu. Proto bylo plánováno postupné zahlubování (až na 25 m od nynější báze lomu) – zlepšil by se skrývkový poměr a mohly by být vytěženy i tyto části ložiska. Ze stěnového lomu by se tak stal lom jámový.
     Dle zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon) patří Rochlice mezi výhradní ložiska, tzn. že je ve vlastnictví České republiky. Těžební organizace pak může ložisko využívat pouze za velmi přesně určených a státní báňskou správou kontrolovaných podmínek. Rozhodnutí o průmyslovém dobývání ložiska bylo vydáno Ministerstvem stavebnictví ČSR v roce 1958, a to pouze na základě odhadu množství suroviny vhodné ke zpracování na hrubé kamenické výrobky. Následně byl k vydobytí zásob výhradního ložiska Rochlice rozhodnutím Ministerstva výstavby ze dne 19. dubna 1961 stanoven dobývací prostor Rochlice (patří mezi naše nejstarší dobývací prostory).
     Pohled na důlní mapu i dnes prozrazuje, že současný lom byl do konce druhé světové války tvořen dvěma samostatnými těsně vedle sebe ležícími lomy. Těžba v nich je známá už z doby před první světovou válkou. V období od první do konce druhé světové války byli majiteli obou lomů K. Teich a firma E. Bahsler. Po druhé světové válce se rochlický kamenolom stal součástí Jizersko-krkonošských žulových závodů. Znárodnění veškerého průmyslu po únoru 1948 se samozřejmě nevyhnulo ani kamenoprůmyslu. Vznikl národní podnik Severočeský průmysl kamene, v němž bylo soustředěno množství provozů, a to jak lomů pro výrobu drceného kameniva, tak lomů s blokovou těžbou a následnou kamenickou výrobou. Původní ředitelství společnosti sídlilo v České Lípě, ale v roce 1950 bylo přesunuto do Liberce. Významným milníkem nejen pro rochlický lom byl rok 1966. Technologicky odlišné způsoby výroby si vynutily specializaci, při níž došlo k oddělení provozů s hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobou (ze Severočeského průmyslu kamene se později stává Severokámen, n. p., Liberec, dnes Tarmac CZ). Následný vývoj lomu je pak po dlouhá léta spjat s národním podnikem Českomoravský průmysl kamene, Hradec Králové. Tento těžební kolos se po roce 1989 rozpadá na řadu menších podniků. Provoz Rochlice spolu s kamenolomy Ruprechtice, Hraničná a Nová Ves nad Nisou (lom Černá Studnice) přebírá roku 1990 Liberecký průmysl kamene (do r. 1994). Výčet společností uzavírá dnešní Ligranit, a. s.
     V období před druhou světovou válkou byl v lomu vyráběn veškerý běžný sortiment hrubé kamenické výroby. Především stavební lomový kámen (dle použití a vytřídění se dále dělí na záhozový, soklový, kyklopský apod.), kvádry, kopáky, dlažební kostky, silniční patníky, obrubníky. Bylo zde vyráběno i drcené kamenivo, k tomu byla většinou využívána surovina nevhodná pro kamenické zpracování. Přímo v lomu nebyly vyráběny ušlechtilé kamenické výrobky (resp. nejsou o tom žádné zprávy).
     Lom (lomy) byl tehdy vybaven dvěma otočnými jeřáby dřevěné a kovové konstrukce (typu derrick?), malým drtičem, válcovým mlýnem pro výrobu jemných frakcí a kompresorem pro výrobu stlačeného vzduchu, nezbytným pro pohon vrtacích kladiv. V roce 1938 bylo v provozu zaměstnáno 12 dělníků, v poválečném roce 1946 údajně 20 (v obou lomech). V roce 1953 se Rochlice spolu s lomem Ruprechtice stávají dodavatelem suroviny na stavbu Stalinova pomníku v Praze na Letné. Z liberecké žuly bylo postaveno nejenom samotné sousoší, ale i jeho podstavec (obklad) a okolní architektonické prvky. Na stavbu tehdy mimořádného významu dohlíželo mnoho státních i stranických delegací, včetně prezidenta Antonína Zápotockého, který lom v Rochlici několikrát navštívil. Ponechme stranou absurditu i osobní tragédie celé akce (autor pomníku sochař Otakar Švec spáchal před jeho odhalením sebevraždu, rok po sebevraždě své ženy). Význam pro tehdejší podnik Severočeský průmysl kamene spočíval v tom, že realizace obřího pomníku (15 m vysoký podstavec, samotné sousoší 15,5 m vysoké) si vyžádala významné navýšení těžby a tím i zlepšení technického a sociálního zázemí lomů. Během let 1953–55 bylo Rochlici a Ruprechticích vylomeno asi 7 000 m3 suroviny. Kvádry velikosti 8–14 m3 byly nahrubo upravovány již v lomu a přepravovány speciálními trajlery na místo stavby. Manipulaci vytěženého materiálu mj. zajišťoval asi 40 m vysoký sloupový jeřáb (derrick), který dodnes tvoří dominantu celého provozu. Tehdy však stál ve východní části lomu (za budovou dnešní dopravy). Vyroben byl již roku 1943 a dovezen v rámci válečných reparací z přístavu v Hamburku kolem let 1947–48. Později byl přemístěn na nynější stanoviště. Dnes je již mimo provoz (i když prakticky plně funkční) a připravuje se jeho demontáž.
     Rozvoj nastartovaný na počátku padesátých let víceméně pokračoval i v letech šedesátých a částečně i sedmdesátých. Avšak další vývoj provozu (myšleno z hlediska dobývání) byl postupně stále více narušován expanzí Liberce. Lom, který se před válkou a ještě v padesátých letech nacházel prakticky na okraji města, byl postupem let výstavbou pohlcen a dnes je situován relativně v jeho hustě obydlené části. Lze říci, že aktivní těžba ložiska Rochlice ustala s dokončením druhé etapy výstavby sídliště Králův Háj. Ta byla zahájena v roce 1959 (je prvním libereckým sídlištěm) a pokračovala pak v sedmdesátých letech. Tehdy byla rovněž zahájena výstavba nedalekého sídliště Broumovská, v letech osmdesátých sídliště Kunratická.
     Za poslední rok aktivní těžby lze dle bilance zásob výhradních ložisek ČR označit rok 1977. Před ukončením aktivní těžby zajišťovalo dobývání asi 20 dělníků. Pro ilustraci můžeme uvést výši těžby za rok 1972, která činila cca 4 600 m3. V roce 1978 nebyla vykázána žádná těžba a tento stav se nezměnil až do roku 1981. V období mezi roky 1982 a 1989 byla těžba minimální – do 500 m3 (většinou se jednalo o jednorázové realizace různých zakázek). Posledním těžebním rokem vůbec byl rok 1990, tehdy bylo vytěženo maximálně 100 m3 liberecké žuly. Později nebyla již liberecká žula v Rochlici vylamována.
     Nyní probíhá hornická činnost dle plánu zajištění a je připravován plán likvidace. Vytěžení zbývajícího množství zásob (přes půl milionu m3) je pro střety zájmů prakticky nemožné. V současné době se proto připravuje odpis všech zásob výhradního ložiska Rochlice a na lokalitě se bude surovina nadále pouze zpracovávat. Již dřívější Českomoravský podnik kamene postupně budoval v Rochlici zpracovatelské kapacity. V osmdesátých letech vystavěl dnešní budovu leštírny, kde v té době byla instalována velkoprůměrová pila české výroby PKM. V polovině devadesátých let Ligranit, a. s., vybudoval halu primárního dělení, budovu pro katr ad. Dnes pokračují modernizace včetně investic do nových technologií.
     V Rochlici je kromě zpracovatelského závodu, který zušlechťuje surovinu z jizerských lomů společnosti, také sídlo ředitelství a. s. Ligranit. Ta navazuje na tradici kamenictví v našem kraji a nabízí veškerý sortiment hrubé a ušlechtilé kamenické výroby nejen z místních, ale i tuzemských a zahraničních materiálů.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border