border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Ochranné pásmo Pec
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Ochranné pásmo Pec Tisk E-mail
Jiří Dvořák (dak, J.D.)   
     Dnes se seznámíme se strážním úsekem, který se svým charakterem liší od všech ostatních. A to tím, že ho tvoří výhradně ochranné pásmo. Ovšem ne podhorské, vytyčené po obvodu parku, ale vnitřní, tvořené intravilánem města Pece pod Sněžkou. V jiných krkonošských horských střediscích je situace řešena jinak – např. Špindlerův Mlýn je rozdělen dokonce mezi čtyři strážní úseky, zatímco menší Harrachov je pokryt standardním úsekem Čertova hora. Jak tedy vypadá činnost strážce v hlavním východokrkonošském turistickém a sportovním centru? To se hned dozvíte.
     Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude úsek malý a nepříliš zajímavý, prostě zastavěné území Pece. Při pohledu na pracovní mapu však zjišťuji, že jde o území tvarově značně členité a přírodními podmínkami různorodé, o rozloze 1 764,75 ha. Popisovat přesný průběh kostrbatých hranic úseku (= hranic vnitřního ochranného pásma), vymezených převážně rozhraním souvislých lesních porostů a lučních enkláv, můžeme jen stěží. Vyjmenujme alespoň ty hlavní (směrem od jihozápadu k východu): Vysoký Svah (Lučiny jen okrajově), Vlčí Důl, Hnědý Vrch, Bukové Údolí, Malá a Velká Pláň, vlastní centrum Pece a také Velké Úpy, velkoúpské Zadní, Prostřední a Přední Výsluní, Braunovy Louky a pak, již v povodí Malé Úpy, Latovo údolí a také kus „divoké přírody“ – Červený vrch, větší část Dlouhého hřebene a Stará hora. Údolím Úpy pak úsek sbíhá až do Temného Dolu a Horního Maršova. Nejnižším bodem tedy je koryto Úpy v Maršově (asi 550 m n. m.), nejvyšším horní stanice lanovky na Hnědém vrchu (1 215 m n. m.).
     Pracovní základnou pro ochranné pásmo Pec je přirozeně budova terénního střediska Správy KRNAP v centru Pece pod Sněžkou, což je původní dřevěná chalupa, stojící nedaleko od autobusového nádraží a nápadné budovy Veselého výletu. Svůj pracovní stůl tu mají – kromě vedoucího střediska ing. Petra Skalského, technika Zdeňka Morkese a organizační pracovnice paní Engové – také všichni strážci spadající pod toto středisko. Mezi nimi i David Papík, z „pecáků“ služebně i věkem nejmladší (ročník narození 1986). „Po absolvování střední lesnické školy v Trutnově a dvouletém pracovním pobytu v zahraničí jsem přišel na zdejší středisko 2. května 2008, rovnou na toto místo,“ představuje se štíhlý mladík, jehož příjmení bývá východokrkonošským starousedlíkům povědomé. Opravdu, dlouholetý ředitel lesního závodu Horní Maršov Zdeněk Papík byl jeho dědečkem – vztah k lesu a přírodě a lesnická či ochranářská profese se prostě velmi často dědí.
     Co nejčastěji musí řešit strážce na tomto „městském“ strážním úseku? „Je to věčná práce s místními lidmi, podnikateli – s boudaři a hoteliéry, s lanovkáři a vlekaři. Obnáší to stavební povolení – úzce spolupracuji se stavebním úřadem města Pece –, kontroly povolenek k vjezdu a parkování, dohadování o tom, co se kde může a nemůže. Protože mám v obvodu velká lyžařská střediska Pec pod Sněžkou a Velkou Úpu, v zimě je mým hlavním partnerem firma Ski Pec, která tu má všechny větší sjezdové areály: Javor, Zahrádky, Vysoký svah, Hnědý vrch, v Úpě pak Portášovy Boudy. A malých vleků u bud a penzionů je bezpočet. Mým nejčastějším úkolem je kontrola umístění zábran proti vjíždění lyžařů a snowboardistů do mladých lesních porostů, které jsou lyžemi poškozovány. Na nejproblémovější místo, sjezdovku Hnědý vrch, se dneska podíváme,“ uvádí mě strážce do nejčastěji řešených úkolů v rámci jeho práce. Než však vyrazíme do terénu a budeme se věnovat zimním starostem strážců – mimochodem tuto zimu se v Peci lyžuje už od prvního prosincového týdne – ještě se ohlédneme za letní činností na úseku. K ní patří i starost o venkovní vybavení: „Mám tu požehnaně plechových tabulek turistického značení, potom hraničních cedulí národního parku, protože většina úseku je na hranici ochranného pásma a III. zóny NP; na starosti mám i vysvětlující tabule vycházkových cest, připravených firmou Veselý výlet. Mimořádnou akcí, se kterou jsem v létě obcházel všechny boudaře v Peci, je příprava jednotné úpravy směrových tabulí.“ Na vysvětlenou: jedná se o dřevěné gravírované směrovky, které nahradí zcela nejednotnou směs často nevkusných a dosluhujících plechových, dřevěných či plastových šipek a tabulek, které na rozcestnících navádějí turisty k jednotlivým boudám. „Snad 98 % boudařů nabídku Správy, která jim dodá nové cedule zdarma, uvítalo,“ s potěšením konstatuje David Papík a dodává: „bude to celkem 219 směrovek a zhruba 11 nových rozcestníků. A ze strany Správy KRNAP je to další vstřícný krok, kterým chce místní podnikatele přesvědčit o tom, že Správa opravdu není orgán, který je tu jenom proto, aby jim dával nějaké sankce.“
    Uvítal jsem, že terénní část našeho peckého setkání věnujeme právě jedné z nejdůležitějších strážcovských činností v zimním období. V plánu totiž byla kontrola „rozhodnutí o stanovení podmínek pro provozování lyžařských zařízení“, vydaného příslušným orgánem ochrany přírody, tedy Správou KRNAP. Což konkrétně znamenalo terénní pochůzku na Hnědém vrchu a zjištění, zda jsou všude na problémových úsecích kolem horní stanice lanovky, u cesty nad Vlčí jámou a hlavně kolem sjezdových tratí umístěny zábrany, znemožňující vyjíždění lyžařů a snowboardistů mimo sjezdovky do mladých lesních porostů (ve věku do 20 let). Lanovku a sjezdovky na Bramberku, jak se tu Hnědému vrchu/Braunbergu běžně říká, provozuje spolu s ostatními sjezdovkami v Peci pod Sněžkou firma Ski Pec, a. s. Poté, co jsme čtyřsedačkovou lanovkou pohodlně vyjeli na nejvyšší bod strážního úseku, se výhledy do krajiny nekonaly – poměrně hustá mlha s poletujícím sněhem ale kontrole umístění přenosných síťových plůtků a prohlédnutí stavu stabilních dřevěných zábran nijak nebránila. Spolu se mnou a s mladým strážcem, pro kterého je tato zimní sezona ve službě první, do terénu vyrazil i zkušený kolega Karel Malinovský, spravující SÚ Rýchory a již léta žijící v Peci. Výsledek pochůzky nebyl špatný, provozovatelé sjezdovky se docela snažili, na většině problematických míst byly mobilní zábrany natažené, doladění menších nedostatků bylo bezprostředně po kontrole domluveno s technikem skiareálu panem Jiřím Karlíkem.
     Když se chci po návratu z terénu ještě dozvědět, která hezká, ale méně frekventovaná místa by návštěvníkům Pece nabídl ke zhlédnutí, dostávám dva tipy: vycházkovou trasu Vlčí jáma a ekologickou expozici Obří důl. Obě se místa se sice již nacházejí těsně v sousedním strážním úseku Obří důl (blíže o nich viz K+JH č. 8/2008), to však není vůbec podstatné. „Ostatně já se starám o informační a směrové tabule, které turisty navádějí do těchto míst,“ obhajuje David svoji volbu. „Málo turisticky zatížený je také Dlouhý hřeben, hezká a klidná je lesy vedoucí trasa z Cestníku do Horního Maršova.“ On sám se pak svěřil, že ze všech míst má nejraději Lví důl: „To je pro mě nejhezčí místo v Krkonoších, hlavně vyhlídka na Sněžku v místě, kde vyúsťuje chodník biskupa Doubravy. A přímo v Peci rád chodím do Vlčí jámy,“ končí seznamování se svěřeným strážním úsekem jeden ze zástupců nastupující generace strážců Krkonošského národního parku. Ještě doplním, že po dobu dlouhodobé nemoci kolegy Ivo Táslera ze sousedního strážního úseku Pomezní Boudy ho David Papík dočasně zastupuje. Což je 3 042 ha navíc – má se tedy co ohánět.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border