border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Jizerskohorské pomníčky očima Miloslava Nevrlého
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Jizerskohorské pomníčky očima Miloslava Nevrlého Tisk E-mail
Marek Řeháček (řeh)   
     Hledání těch starých kamenných či dřevěných svědků jizerskohorské historie po horských lesích mě tehdy vzrušovalo a stálo mě hodně krásného času, ale zato jejich fotografování jsem tehdy věnoval – jak asi čtenáři sami poznají – pouze několik okamžiků a také jen malou technickou a kompoziční péči. Vyzbrojen předválečným fotoaparátem Contax a nejlevnějším kinofilmem značky Foma, jsem, bez ohledu na déšť, soumrak nebo smrkové houštiny, pouze dokumentoval ty dávné památky, o kterých jsem se tehdy domníval, že jsou předurčeny k zániku. Doba ani dějiny jim nepřály a vypadalo to, že čas a les je dříve či později pohltí.
Miloslav Nevrlý (z knihy Připomínky zašlých časů)


     Nikdo to doposud nespočítal, ale lze s pravděpodobností blízkou jistotě odhadnout, že Jizerské hory drží – v poměru mezi rozlohou a počty pomníčků a křížů – primát nejvíce památkami ozdobeného pohoří Čech. Jako by tu snad měli lidé tak krátkou paměť, že si musí všechno špatné i dobré hned připomínat křížky, kameny, tabulemi a do skal vytesanými nápisy. Jako by jim nestačily kličky na kapesnících, fotografie a vzpomínky, které po létech smažou vše nepříjemné a v mysli ponechají jen ty barevné a romantické nálady.
     Je až neskutečné, jaký zájem dnes vyvolává něco kdysi tak bezvýznamného a ve své podstatě neveselého, jako jsou jizerskohorské pomníčky. Ony památky zastřelených pytláků a lesníků, dřevorubců a svážečů zahynulých pod padlými stromy či překocenými saněmi, umrzlých zbloudilců, zamordovaných pocestných, uštvaných lyžařů či těch, kteří zkormouceni odešli do hor, aniž by se chtěli vrátit. Smutné je čtení jejich příběhů, ohromují prostotou každodennosti a neúprosně varují – stačí jen málo a na každého z nás si duch hor může ukázat prstem. Hory se pak člověku stanou osudem, jeho životní příběh s nimi na věčnost sroste. V Jizerských horách sice lidé nepostavili všem mrtvým – podobně jako třeba v Krkonoších či Tatrách – symbolické hřbitovy či kapličku obětí hor; ale místa, kde nešťastníci vstoupili navěky do náruče hor, zde hojně označují pomníčky a kříže.
     A byl to právě Miloslav Nevrlý, onen stále čiperný dobrý duch Jizerských hor, kdo po válce tak trochu náhodou přišel do zdejší seversky teskné krajiny a odkryl téměř zapomenutý svět pomníčků, onu podivuhodnou zlatou žílu jizerskohorské minulosti. Před padesáti lety se prodíral vlhkými smrčinami ozdobenými tehdy ještě hustými lišejníky, majestátnými stříbrnými bučinami, změtí žulových skal i rašeliništi a s velkou pílí a námahou objevoval jeden pomníček po druhém. Společně s hrstkou nadšenců – téměř bez výjimky jizerských německých horalů – odkrýval pak ještě ve starých novinách a sbornících tajemství jejich příběhů, lidské osudy spojené navěky s horami. Měřeno bezvýznamností tématu, jakým tehdy pomníčky byly, muselo to být neskutečně nadšené, jakož i osamělé činění. Ušlechtilá badatelská práce; jakoby se s Miloslavem Nevrlým před půl stoletím na chvíli vrátily dávné obrozenecké doby.
     Zůstaly po nich půl století staré diapozitivy – jak sám autor naznačuje – ta neumělá a prostince dokumentační práce tehdy sotva třicetiletého luštitele rychle zapomenutých tajemství. Je to až těžké uvěřit, že zobrazují stejná místa, jaká dnes v horách nacházíme. Jakoby doba sežehla starou krajinu a namísto ní postavila hory úplně jiné; jen obrysy hřebenů a kopců zůstaly. Jizerskohorské stromy vyrostly, pak náhle uschly a zmizely, aby se zase následně vztyčily; změnilo se nejen okolí pomníčků, ale i ony samy. Většina památek zchátrala natolik, že ji před úplným zánikem v hodině dvanácté zachránilo, že jim právě Miloslav Nevrlý věnoval roku 1976 velkou část své Knihy o Jizerských horách, jakési „bible“ všech milovníků zdejších hor. Tehdy povstalo hnutí „pomníčkářů“ či „křížkařů“, kteří z hledání a ochrany pomníčků udělali jistý druh sportu a – a je to velmi důležité – aniž by k předmětu svého zájmu ztratili lásku i pokoru. Pomníčky byly snad také to jediné, co bylo na Jizerských horách krásné a tajemné i v dobách, kdy je z velké části pokrývaly jen holiny a suché lesy.
     Se starými diapozitivy Miloslava Nevrlého se tak člověk vrací tam, kam jinak nemůže – do krásných opuštěných hor před půlstoletím, kdy staré, předválečné doby pamatující tváři Jizerek zbývalo již jen pouhých deset let. Mají ale ještě jedno kouzlo: znalci hor a jizerské literatury na nich najdou i pohledy jim důvěrně známé, přesto jaksi zastřené. Jakoby i zde zapracovalo ono tajemné déjà vu, kouzlo již viděného, ale z paměti nevydolovatelného. Ale rozluštit to tajemství není úplně tak těžké. Barevné diapozitivy byly totiž již zčásti použity pro snad úplně první fotografickou publikaci o zdejších horách, vydanou již v roce 1971; otištěny jsou v ní však černobíle, což spojuje je i celou knihu s osobitou atmosférou dávných vzpomínek. Ty diapozitivy musely být také předlohou pro krásné ilustrace Milana Janáčka pro Knihu o Jizerských horách; i ve zjednodušených konturách obrázků se stále odrážejí. (I ta smrková houština u Stammlova pomníčku je na nich stejně „ježatá“ jako na barevném diapozitivu.) Bez ohledu na to, že mezi jednotlivými vydáními knihy hustá smrčina u kříže dávno zmizela. Déjà vu je pryč; je zřejmé, že Miloslav Nevrlý i jeho tvorba jsou bytostně srostlí s Jizerskými horami; lze si troufnout říci, že nadobro.
     V listopadu 2008 vyšla péčí Jizersko-ještědského horského spolku neobvyklá kniha Připomínky zašlých časů – pomníčky Jizerských hor. Snad vůbec poprvé jsou zde po pečlivé rekonstrukci a v původních barvách použity právě ony půlstoletí staré Nevrlého diapozitivy, společně s jeho vzpomínkami na padesát let staré hledání a objevování starých památek. Změnila se krajina, změnily se i staré pomníčky a křížky. Z fotografií na nás hledí jakoby úplně jiné hory; ve starých obrázcích nahnutých neudržovaných pomníčků a trouchnivějících křížů obrostlých lišejníky je spousta dnes již nevídané poetiky dob, kdy se v horách chodilo pomalu. Spousty jizerskohorské krásy, která zmizela a asi se již nevrátí.
    I přes původně dokumentaristický záměr to byl právě Miloslav Nevrlý, kdo před půl stoletím na poslední chvíli zažil a zachytil to zdánlivě bezcenné, ale přeci tak úžasné bohatství hlubokých vrásek na staré tváři hor. Pojďme společně s ním zažít onu dobu objevování a mnohých překvapení v divokých a opuštěných horách, dobu v podstatě nedávnou, ale při znalosti současných jizerskohorských poměrů – tolik vzdálenou.

Aktualizováno ( Pondělí, 26. leden 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border