border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Pouť do Marienthalu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Pouť do Marienthalu Tisk E-mail
Marek Řeháček (řeh)   
     Putování do Marienthalu bývá sice spojováno ponejvíce s velikonočními svátky, kdy do tohoto kláštera na řece Nise návštěvníky lákají vyhlášené průvody jezdců na koních, ale osobitou krásou ta cesta loukami a lužními lesy vyniká i v čase bezsněžné zimy. Snad díky kontrastu temné krajiny a barevné nálady klášterních budov. Kilometry chůze krajinou podél líných vod, všude okolo houští a proutí, zhnědlé listí a vlhké kamení. Náhle však člověk projde klášterní branou a stojí v barokním světě růžovookrových fasád, zlacených křížů, odpočívajících vinic, zahrad, soch a pitoreskních reliéfů. Jako kdyby chtěli lidé právě pro takovéto roční období plné hnědi a šedi vytvořit barevný protipól. Jen pro potěchu oka poutníkova. Svíravé pocity z ponurých lesů nahradí příjemná blaženost uprostřed velebných klášterních budov.
     Naše putování začneme na nádraží v Hrádku nad Nisou. Z města vyjdeme po žlutě značené turistické cestě okolo proslaveného zatopeného lignitového dolu – jezera Kristýna; na odbočce k němu stojí jako strážci z jiných věků starobylé duby – poslední pamětníci dávno zrušené cesty ke zbořeným žitavským branám.
     Za Kristýnou cesta přechází hranice a vstupuje do první německé vesničky Hartau, staré poříční vesnice vzniklé u Nisy snad již ve 13. století. Tam na křižovatce opustíme žlutou a pokračujeme společně s červenou značkou, která bude dnes již naší stálou průvodkyní. Na návsi mineme úžasně zrestaurovanou starou hrázděnou školu a před ní jednu z místních zajímavostí – rybářský hraniční kámen, rozdělující od roku 1565 oblasti rybolovu podél Nisy a Bílého potoka. Cesta proběhne mezi statky a sestoupí dolů do luk při Nise; zanedlouho přijdeme k Trojmezí, místu, kde se stýkají německo-česko-polské hranice. Na saské straně je pro turisty postaven přístřešek s prvky hornolužické lidové architektury a vedle něj byl nedávno vztyčen i symbolický euroregionální sloup připomínající svým vzhledem tradiční saské poštovní sloupy.
     Luční krajinou podél pomalu tekoucí řeky přichází cesta do Žitavy, starobylého města s bohatou historií spojenou až do roku 1635 s českým královstvím. Červená značka nás vede podél Friedenstrasse (ulice Míru) směrem k žitavskému historickému středu, kterému dominují věže klasicistní radnice a starobylého svatojánského kostela či štíhlá vížka františkánského klášterního chrámu. Krásné staré město stojí určitě za navštívení, ale značka po překročení toku říčky Mandavy (Mandau) odbočuje prudce doprava a vrací se podél vody zpátky k Nise. Ale přesto, ještě než odbočíme, můžeme ochutnat náladu žitavských památek alespoň u svatojakubského kostelíka, který stojí na dohled. Malý chrám s gotickým portálem a barokní věžičkou nechal ve 14. století společně se špitálem pro poutníky postavit daleko za branami města sám císař Karel IV. Žádný z pravověrných poutníků by ani dnes svatojakubský kostelík neměl minout, neboť při vstupu je dodnes vytesaná hvězda – symbol všeho putování.
     Podél Nisy míříme k impozantnímu železničnímu viaduktu, postavenému v roce 1854 na trati Žitava–Liberec. Nedaleko za ním vcházíme do jedné z nejkrásnějších částí Žitavy – parku Weinau. Ještě v 19. století bývaly na jeho místě u řeky jen velké močály, ale historie této odpočinkové oázy Žitavanů se začala psát od roku 1849, kdy zde založil jistý pan Brösel lázně využívající přírodní sílu zdejších rašelin a minerálních vod. Tehdy začalo také postupné vysušování celého území a jeho přeměna na ohromný park s jezírky a dubovými alejemi.
     Za parkem cesta zmizí v lukách u řeky, jako připomínka z jiných věků se proplétá hájky a poli, až přichází do osamělé vesničky Drausendorf. Za vsí ale opět vejde do luk a jimi přichází do městečka Hirschfelde. Za pozornost zde stojí především unikátně dochované hrázděné domy s dřevěným podloubím na náměstí a milovníci technických památek zde ocení muzeum ve staré elektrárně založené již roku 1911.
     Tady začíná jiný kraj – řeka se zde zařezává do hlubokého údolí obklopeného lesy. Na jeho začátku leží půvabný Rosenthal, s mnoha svědky hornolužické lidové architektury. A právě zde začíná nejkrásnější část pouti. Cesta vede podél vod téměř 7 km; v lesích a lukách jakoby se čas zastavil. Nebýt dvou ohromných nýtovaných mostů, postavených na trati mezi Žitavou a Görlitz roku 1875, člověk by se vrátil až kamsi do vzdálených věků. Městečka a elektrárny jako by nebyly – les, nic než hustý les. V něm pak staré stromy, louky, včelí úly a zákruty Nisy; nikoho tu nepřekvapí starý hraniční kámen z 18. století, označující, kam až kdysi sahaly majetky města Žitavy. Jako by sem patřil, jakoby tu byl zasazen včera.
     Cesta se vlní kilometry společně s řekou, až se mezi hnědí zimních stromů objeví barevné budovy. Přicházíme do Marienthalu – cíle naší cesty. Klášter cisterciaček je bytostně spojen s českou historií, založen byl již roku 1234 královnou Kunhutou s velkorysou podporou krále Václava I. a později se těšil i velkému zájmu Karla IV. Rozkvět Mariina údolí ale zastavily husitské války, v květnu 1427 sirotčí vojska dokonce úplně vyplenila klášter i blízké vsi. Přesto však klášterní sláva opět povstala v ještě mohutnější síle. Mohutný komplex budov ve stylu českého baroka zde pak vznikal postupně po velkém požáru roku 1683 a dokončen byl až v roce 1744. Srdcem Marienthalu je tak klášterní kostel postavený na místě starého gotického chrámu roku 1684 a vyzdobený v nazarénském stylu po ohromné povodni v roce 1897. Dominantou klášterních staveb je také mohutná kopule Křížové kaple postavené v rokokovém stylu roku 1756. Klášter má i působivé a částečně stále provozuschopné hospodářské zázemí: starý pivovar, pekárnu, pilu poháněnou vodami Nisy, hrázděný klášterní šenk z 18. století, manufakturu na likéry, octový sklep či bylinkovou zahradu pojatou navíc jako ukázku rostlin známých z Bible. Kuriozitou je vinný sklep a vinice obnovená na tradičním místě v roce 1986. Dnes tvoří nejvýchodnější vinařství v celém Německu. Nad vinicí je snad nejkrásnější místo celého kláštera – barokní křížová cesta z roku 1728 s krásným výhledem do údolí Nisy. Kdo dojde až sem, má v nohách již 23 km a cesta na nádraží v blízké Krzewině Zgorzelecké pak dnešní putování zaokrouhlí na celých 25 km.

Aktualizováno ( Pondělí, 26. leden 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border