border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Zapomenutý příběh z Ringenheinu, z Větrova u Frýdlantu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Zapomenutý příběh z Ringenheinu, z Větrova u Frýdlantu Tisk E-mail
Jiří Vochomůrka   
     V Oberdorfu na staré žitavské silnici na kraji lesa stojí u hospodářství č. 85 socha Maří Magdalény. Tomuto místu se stále lidově říká Resslův hrob. Když v letech 1680–81 vypukl ve frýdlantském a libereckém kraji mor, na který zemřely stovky lidí, vzniklo velké množství morových hrobů, které byly lidmi zřizovány na místech, kde nemocné překvapila smrt. K těmto patří také výše zmíněné místo, které zřídil majitel hospodářství č. 85, neboť zde na mor zemřely obě jeho dcery. Od věků se zde tradují následující události: Obě dcery hospodáře Ressla Maria a Magdalena se věnovaly jako obvykle práci na poli. Jednoho dne však dcery nebyly večer v obvyklý čas doma. Protože hospodáři bylo toto zdržení divné, vydal se je hledat. Když pozdě večer přišel na zmiňované místo, uslyšel nedaleko sebe tiché naříkání. Překvapeně kráčel k místu, odkud přicházely zvuky – tu zpozoroval sesterský pár, jak se drží v objetí a sedě na vlhké trávě se třese zimou, neboť dívky byly jen spoře oblečené. Oslovil je laskavými slovy, aby šly domů. Obě však už nebyly schopné jít, neboť byly napadené morem a jejich duše to vzdaly. Obě dcery byly druhého dne pohřbeny na místě, kde dlouhý čas toto opuštěné místo zdobil dřevěný kříž se dvěma duby. Na místě dřevěného kříže byla v roce 1833 zřízena socha Máří Magdaleny, která byla v roce 1910 přemístěna naproti. Také oba duby padly začátkem roku 1910 za oběť současnému majiteli.
     Tato krátká zpráva se nám zachovala díky zápisu pana Josefa Schuberta z Dětřichova z 27. března 1918; ve frýdlantských novinách vyšla v říjnu téhož roku.
     Skulptura se nachází u pěší cesty při okraji lesa v travnatém porostu v úseku mezi Polními Nichtovými Domky. Cesta dnes spojuje Raspenavu, Frýdlant a Větrov s Dětřichovem. Sv. Maří Magdaléna je postavena na klasicistním kvadratickém soklu se základnou tvořenou dvěma nízkými stupni. Čelní strana soklu je zdobená rozměrným plastickým reliéfem se scénou mytí nohou – sv. Maří omývá nohy Kristovi. Sokl je ukončen hlavicí s profilovanou římsou, na čelní straně s volutami a maskaronem.
     Sochu z jemnozrnného pískovce vytvořil anonymní kamenosochař. Vlastní socha světice je vyhotovena, stojící v kontrapostu. Pravým bokem se opírá o skalisko, na kterém spočívá rozevřená kniha s důtkami, lebkou a křížem. Světice je oblečena v dlouhém splývajícím šatu s množstvím záhybů a rozevlátou drapérií okolo levého boku.
     Celek prošel během roku 2006 komplexním restaurátorským zásahem. Socha jevila značné známky znečištění s nánosy biologických nečistot a mikrovegetace. Na soklu byly nalezeny relikty nepůvodního červeného nátěru. Skulptura v současnosti postrádá hlavu a horní části rukou. Horní část byla nejspíše povalena padajícím stromem. Během restaurátorského zásahu bylo na kamenném kvádru stupně objeveno datum ze 17. století. S největší pravděpodobností se jedná o kámen, v kterém mohl být uchycen předešlý dřevěný kříž, který byl sochou světice nahrazen. Jedná se o ne neobvyklou tradici použít starší kamenné fragmenty při pozdější úpravě sochařského díla.
     Svým uměleckým výrazem a dosahem reprezentuje dotčené sochařské dílo kvalitní kamenosochařskou dílnu, která ve sledované oblasti působila na začátku 19. století. Ve svém uměleckém výrazu navazuje autor sochy sv. Maří Magdalény prokazatelně na klasicistní tendence, které do naší kulturní sféry pronikaly již koncem 18. století. I přes zmíněné klasicistní vlivy však nacházíme na skulpturálním díle i vlivy pozdněbarokních dynamických forem, které se projevují především v jisté dynamizaci některých partií figury (drapérie, gestikulace apod.). Klasicistní skulpturální formy reprezentuje především stylizovaný kontrapost, oblečení světice a především netradičně rozměrný nízký reliéf – „sv. Maří Magdaléna omývá nohy Kristovi“ – situovaný na čelní straně dříku postamentu či maskaron na hlavici.
     Sochařské dílo patří svým uměleckým a kulturním dosahem k nejkvalitnějším dílům svého druhu v regionu a i přes vážné poškození svým uměleckým i společenským dosahem hranice regionu překračuje.
     Na restaurování se finančním příspěvkem podílely také Lesy ČR, s.p. – vlastník parcely, na níž se socha nachází. Po komplexním restaurátorském zásahu, při kterém byla respektována historická hmota tohoto torza a chybějící části nebyly doplňovány, byl Národním památkovým ústavem v Liberci v roce 2007 podán návrh na prohlášení věci za kulturní památku, schválený téhož roku Ministerstvem kultury ČR.

Aktualizováno ( Pondělí, 26. leden 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border