border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Všechno má svého ducha
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Všechno má svého ducha Tisk E-mail
Pavel D. Vinklát (pdv)   
Jan Schmid, výtvarník, divadelník, herec, zakladatel a umělecký ředitel Ypsilonky, je také znám coby autor beletristických knih, a to s tématy mimo divadelní prostředí. Vloni v prosinci mu vyšla jeho poslední kniha nazvaná Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách. Jedná se o prolínání osobních vzpomínek a spíše skutečných příběhů z kraje Jizerských hor a Krkonoš.
V knize Život v závorce se vracíte do svého dětství, do let dospívání, ale popisujete také současnost… Kdy vlastně dozrál čas vše zaznamenávat a poté vydat?
Především Život v závorce není autobiografií, ale beletristické zpracování hledání onoho ostrůvku svobody a naděje v blbé době, samozřejmě s využitím vlastních zážitků, příběhů, setkání, osobního nahlížení na různé věci, pocitů, radostí, zklamání, a to jak z dětství, tak z nedávné minulosti či současnosti. Ale to by nestačilo. Opírám se také o různé materiály z tohoto kraje, které sbírám už dlouho. Jejich shromažďování je většinou motivováno zvědavostí, ale také otázkami po vlastní identitě i kouzlu místa, to vše s uvědomováním se mnoha souvislostí, snad s určitým nadhledem a recesí, bez čehož by se dala teď už minulost jen těžko přežít. Přesto vypravěč příběhu, čili zprostředkovatel různých témat mé knihy, nejsem já, je jím někdo docela jiný, avšak mně blízký.
Mohl byste trochu poodhalit některé zde vystupující osoby? Jedná se vždy o skutečné postavy žijící v zapomenutém jizerskohorském údolí, v Liberci či Frýdlantě?
Samozřejmě, že inspirace byla i ve skutečných osobách, z nichž některé bylo možné jmenovat, stejně jako jmenuji názvy hor, potoků nebo cest, ale jiným jsem naopak dal jméno nové, jelikož by to jinak bylo příliš konkrétní a závazné, anebo je prostě nešlo jmenovat, protože jedněm byly přisuzovány vlastnosti druhých, či jsou zde osoby přímo spojovány. Inspirací režiséra byl filmař František Vláčil, který měl chalupu blízko té naší a mnoho okolností v knize pochází z mých záznamů na různých papírcích, zachycujících skutečné situace, které jsem s ním zažil. Krátké zastavení u disidenta na Bedřichově se váže k Sergeji Machoninovi. Jak je psáno, tak se reálně odehrálo. Pan Hloucha je pan Hloucha, ten takový byl a nevadilo by mu, že se to zveřejňuje, i kdyby ještě žil. Ale fikcí a fabulací je zde jistě hodně, aby se nakonec vše dohromady přiblížilo pravdě nebo ji dokonce předčilo. Literatura by měla umět vytvářet na základě reality životní realitu literární, aby o skutečnosti vyprávěla víc než opravdově.
Popsat a uvést řadu dějinných fakt a vlastivědných informací jistě vyžadovalo určité úsilí ve studiu místní historie. Z čeho jste ponejvíc čerpal?
Aby se člověk nějak našel a zařadil v dějinném vývoji, stačí, když se umí pozorně dívat kolem sebe. Pak si začne klást různé, i naléhavé otázky, a teprve když se pokouší na ně odpovídat, musí rychle do literatury, historie, do starých map, k různým pramenům – i doslova – a k pamětníkům. Například jsem zpovídal starousedlíky. I pana Drahoňovského, který se ovšem jinak jmenuje. Člověk také musí přemýšlet o zapomínání a vůbec o důležitosti paměti, právě pro kontinuitu zpřetrhané minulosti, ale i o nově uskutečňované současnosti s hlubším existenciálním ponorem, avšak s nadhledem, kdy i některé vážné věci vyjdou najednou směšně. Ale žádná literatura faktu, spíš román v kostce.
Text doprovázejí vaše osobité ilustrace, kde a jak vlastně vznikaly? Vím, že máte v Jizerkách chalupu, kde trávíte volné chvíle.
Pořád si kreslím. Hned po válce jsme se stěhovali z Jižních Čech do Krkonoš, kde už dříve začínal svou kariéru můj tatínek u hraběte Harracha, dřív než jsem se narodil. Pak jsme se stěhovali do Frýdlantu a nakonec do Liberce. Jsem asi s tímto krajem srostlý, zvlášť když mám i chalupu, kde se vyskytuju tak často, jak je to možné. Rád kreslím a přestože své výtvarnické vzdělání soustavně nerozvíjím, protože víc soustředěné práce mám v divadle, přesto mám zásobu skoro deníkových kreseb, od popisných k abstrahovaným, že při ilustrování svého textu bylo z čeho vybírat nebo vycházet. Vlastně některé obrázky vznikaly ruku v ruce s textem knihy.
V textu píšete: Život v závorce, prvobytně pospolná samota, skoro svobodný malý kousíček země, prvobytně pospolný ráj Jizerských hor… Přece jen, neidealizujete ono místo a atmosféru oné nesvobodné doby trochu více a nepřiměřeně?
Myslím, že neidealizuji, i když při psaní platilo, že přání je otcem myšlenky. Ale myslím, že nic příliš nepřeháním, jelikož chci věřit, že existuje opravdovost, čest, morálka, mravní kodex a že platí, co se domluví. A dokonce věřím i na některé stráně duchů nebo na místa, která existují ve své jedinečnosti i bez lidského přičinění, což nás pak vzájemně propojuje a není na škodu to všechno trochu přehnat v rámci zaujaté určitosti a hlubšího povšimnutí. Pan Drahoňovský opravdu existoval a i tak, jak jsem si ho posunul, to nebyl jednoduchý člověk. Nějakou velikost, jakou mají kameny nebo staré stromy, určitě měl. Tyhle myšlenky je třeba si uvědomovat i dneska. Všechno má svého ducha. A víc poctivosti by neškodilo.
 
Autor, režisér, výtvarník, pedagog Jan Schmid se narodil 14. června 1936 v Táboře v rodině lesníka. V roce 1961 absolvoval pražskou VŠUP (žák K. Štipla). V Liberci roku 1963 zformoval soubor Studia Ypsilon, v němž začal invenčně pracovat metodou řízené kolektivní improvizace. Od roku 1969 se Ypsilonka stala profesionální součástí Naivního divadla v Liberci, od roku 1978 působí v Praze. Jan Schmid je autor divadelních her, dramatizací a úprav (publikovaných v knize Třináct vůní), napsal a vydal knihy: Léto bude ve čtvrtek, S očima navrch hlavy, Jak mě zabil slon, Nejen prstem po mapě, Můj divadelní svět, Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách aj. Je profesorem na Divadelní fakultě AMU v Praze. Věnuje se knižní ilustraci a plakátové tvorbě, určené především pro Ypsilonku. Je ženatý, žije v Praze, nelze přehlédnout jeho stálé vazby na kraj Jizerských hor a Krkonoš.
Aktualizováno ( Pondělí, 26. leden 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border