border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Výzkum hnojení travní zahrady u Luční boudy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Výzkum hnojení travní zahrady u Luční boudy Tisk E-mail
Olga Hájková   
     Ještě v 50. letech 20. století bylo možno u Luční boudy spatřit pasoucí se krávy a koně. Dnes více než 200 let trvající intenzivní hospodaření na jedné z nejstarších krkonošských bud výrazněji připomíná jen sytě zeleně zabarvený porost travní zahrady nad boudou, odlišující se od okolní smilky tuhé.
 
     Travní zahrada byla podrobena roku 2006 botanickému a pedologickému šetření, které mělo přinést odpověď na otázku, může-li vliv použití organických hnojiv, podobně jako minerálních, dlouhodobě ovlivňovat funkci travního ekosystému. Ačkoli se jednalo o ryze přírodovědný výzkum, brzy se ukázala nezbytnou také analýza historických pramenů, důležitá pro porozumění budnímu hospodářství a způsobu života na Luční boudě.
     Pro lepší pochopení výzkumu je třeba vrátit se o několik staletí zpět – do Krkonoš, které v letních měsících nezaplňovali turisté, ale především stáda krav a koz, vyháněná sem na letní pastvu. Protože byl chov dobytka nezbytnou součástí živobytí horalů, bylo jejich hlavní snahou získat pro něj přes léto co nejvíce krmiva na zimu. K tomuto účelu horalé doslova opečovávali své louky vytvořené přímo v okolí boudy, tzv. travní zahrady. Tyto květnaté louky, rozlohou obvykle nepřesahující několik hektarů, poskytovaly díky pravidelnému zavlažování, hnojení a sekání trávu slovy pamětníka „hustou, vysokou a šťavnatou“.
     S příchodem jara bylo třeba louku připravit na sezonu. Rok co rok ji horalé zbavovali kamenů, které snášeli na kamenné zídky a hromady. Čistil se také systém stružek, vyhloubený na ploše louky. Ten sloužil, po svedení pramene nebo potůčku, jednak k zavlažování suchých míst a jednak k hnojení, které ovšem vyžadovalo určité zkušenosti, neboť mohlo porostu nejen prospět, ale i ublížit. Nejvýživnější bylo hnojení kejdou, chlévskou mrvou proplavenou v hnojišti, umístěném pod zápražím boudy, s vodou, která byla dále stružkami rozváděna po louce a jejíž tok byl usměrňován prkennými zarážkami. Tento způsob však bylo možné aplikovat pouze na zahradu pod boudou. Na louku nad boudou bylo hnojivo dopravováno pracněji. Dělo se tak na podzim nebo v zimě. Koláče hnoje byly dopravovány na louku v putnách, na krosnách nebo na trakařích a většinou po prvním mraze nebo až zjara roztloukány a rozhrabovány. Jako doplňkové hnojivo byl používán popel nebo saze. Kejdovací čerpadla nebo pokusy hnojit vápnem jsou záležitostmi až 1. poloviny 20. století.
     Dobře obhospodařovaná travní zahrada poskytla většinou dvě sklizně za sezonu, první obvykle na počátku července a druhou na začátku září. Výnosy činily ve vyšších polohách 9–12 q sena a 4–7 q otavy, v nižších polohách 12–20 q sena a 6–10 q otavy. Větší výnosy poskytovaly louky umístěné na jižních svazích, tzv. letních stranách, které umožňovaly po sklizni ještě doplňkovou pastvu. Seno ze zahrady bylo v plátěných loktuších vynášeno na půdu nebo snášeno do níže položených bud na krosnách či rohačkách, nezřídka opatřených kolečky.

     Důvody, pro které byla k šetření vybrána právě travní zahrada u Luční boudy, se dají shrnout do několika bodů:
■  Luční bouda byla nejvýše položeným a také pravděpodobně nejstarším hospodářským objektem nad hranicí lesa. Její vznik je kladen do 2. poloviny 16. století.
■   Luční bouda byla jako jedna z nejznámějších bud v Krkonoších navštěvována mnoha učenci, kteří referovali o vegetaci a způsobu hospodaření v jejím okolí. (Jako první dokumentoval ostré rozdíly mezi vegetací travní zahrady a okolí Tadeáš Haenke roku 1786.)
■   Hranice mezi hnojenou a nikdy nehnojenou plochou byla přesná a dlouhodobě stabilní, vyznačená v hospodářských mapách a mezními kameny v terénu.
■  Travní zahrada a okolní pozemky byly každoročně pravidelně udržovány minimálně po dobu 200 let, pravděpodobně poslední hnojení a velkoplošná sklizeň porostů byla provedena v roce 1944.
     V rámci šetření byly sledovány tyto parametry: struktura travního porostu, jeho kvalita a výška a půdní charakteristiky. Všechny tyto ukazatele měly prokázat, zda existuje rozdíl mezi travní zahradou a jejím bezprostředním okolím. Typickou dominantou bylinného patra subalpínského vegetačního stupně je smilka tuhá (Nardus stricta), která, jak se potvrdilo, je skutečně dominantním typem vegetace mimo travní zahradu Luční boudy. Naproti tomu vegetace travní zahrady je druhově rozmanitější (celkem bylo zaznamenáno 25 druhů cévnatých rostlin) a mezi nejpočetněji zastoupené druhy patří metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa).
     Půdním druhem této lokality jsou podzoly vyvinuté na žule. Půdní vzorky byly odebírány z travní zahrady a pro kontrolu a srovnání i mimo travní zahradu. Byla měřena mocnost jednotlivých půdních horizontů a následně byly podrobeny chemickým analýzám. Ty odhalily velmi vysoký obsah vápníku a hořčíku v půdních vzorcích travní zahrady, naopak mimo travní zahradu byl obsah těchto prvků podstatně nižší.
    Šetření přineslo mnoho zajímavých zjištění, která korespondovala s historickým využíváním travní zahrady u Luční boudy. Například vysoký obsah vápníku a hořčíku byl způsoben organickým hnojením s aplikací dřevěného popela. Pro hnojení travní zahrady byl používán popel z Luční boudy spolu s chlévským hnojem ustájených zvířat. Dřevěný popel je organickým, potažmo anorganickým hnojivem zásadité povahy s vysokým obsahem vápníku, hořčíku a dalších prvků, které bylo v Sudetech při hnojení travních porostů běžně používáno. Dlouhodobý reziduální (zbytkový) vliv hnojení se projevil ve změně druhového složení travní zahrady a také ve významně zvýšené koncentraci fosforu a hořčíku v biomase.
    Díky dnešním vědeckým možnostem se podařilo objasnit již pozapomenutá fakta o historii hospodaření na Luční boudě, které s největší pravděpodobností bylo obdobné i na ostatních boudách Krkonoš. Provedená šetření potvrdila, že vliv použití organických hnojiv, podobně jako minerálních, může velmi dlouhodobě ovlivňovat funkci travního ekosystému. Schopnost subalpínského ekosystému vrátit se do původního stavu může být při dlouhodobém vlivu hnojení otázkou desetiletí, nebo ke změně nemusí dojít vůbec. Tato zjištění, založená na vědeckých a historických podkladech, mají obrovský dopad na současný management hospodaření v oblastech ochrany přírody. Ukazuje se, že oblast nad hranicí lesa je historicky ovlivněna člověkem více, než se předpokládalo, což ztěžuje rozhodování o původnosti či nepůvodnosti jednotlivých druhů a jejich budoucí ochraně.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border