border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow Hledat
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Černý Důl - Krkonošské dolování 9 Tisk E-mail
Radko Tásler (rt)   
     Mezi balvany cítíme vlhko a chlad. Možná to je i slabý průvan – rozhodně se dá očekávat větší podzemní dutina. Několik kamenů jde vytáhnout jen tak ručně. Na dva velké musíme použít sochor. Vzniklý otvor je hodně malý, ale protáhnout se dá i s přilbou na hlavě. Takže vlastně pro nás tak úzký zase není. Krátká chodbička plná suti míří strmě dolů a kameny se sypou ještě pár metrů do hloubky. Po pěti metrech se můžeme postavit. Jsme překvapeni. Očekávali jsme spíše malou krasovou jeskyni, nebo jen dutinu na hranici průleznosti, vyvinutou v tenké vložce mramorů. Teď tu stojíme a svítíme do další komory, která se navíc ještě větví. Nejsme však v jeskyni, ale v důlním díle. A to ve velmi starém důlním díle. Nikde nevidíme stopy po vývrtech pro střelný prach a v čelní komůrce jsou velmi zřetelně znát rýhy po dobývání želízkem. Spekulujeme, zda by to nemohl být důl ještě z dob Kryštofa z Gendorfu někdy na přelomu 16. a 17. století. V tuto chvíli to zatím není důležité. Důležité je, že se nám podařilo proniknout do podzemí a přímo v terénu dokázat staré dolování na Berghausu v Černém Dole.
     Naproti přes Stříbrný potok jsme věděli o štole Alžběta. Dokonce tam byly ve stěně vytesány niky pro kahánky. Dříve, než jsme štolu stačili zdokumentovat, však bylo její ústí v osmdesátých letech zastřeleno. A tak vlastně o štole nic konkrétního nevíme. V našem nynějším „objevu“, později nazvaném „stařina Berghaus“, je situace jiná. Můžeme tu podrobně zdokumentovat malé dobývkové komory, odbočky, minerální žíly, geologické struktury a dokonce se podařilo pod rozrušenou hlušinou nalézt uhlíky od sázení ohněm.
     Novodobý montánní a geologický průzkum v Černém Dole proběhl v letech 1983–87, kdy geologové z národního podniku Geoindustria v širším okolí obce provedli několik průzkumných rýh za účelem ověření zlatonosných struktur. Byly plánovány i vrty, které se ale neuskutečnily. Zároveň proběhlo i studium archivních materiálů a podle starých map a popisů se v terénu podařilo lokalizovat několik vchodů do dávno zavalených důlních děl. O lokalitě Berghaus vzdálené asi tři kilometry severně od obce Černý Důl se nepodařilo dohledat téměř nic a na lokalitě tedy geologický průzkum neproběhl. Objev stařiny Berghaus byl pro nás i pro pár zainteresovaných odborníků překvapením a nastartoval výzkum, který v současnosti nabývá na intenzitě a může přinést řadu překvapení.
     Černý Důl je obec s velmi starým založením. Vznik hradu Antoniusburg nebo též Purkhybl sahá až do 14. století. Proč byl postaven v divokém horském údolí, se můžeme jen dohadovat, ale je pravděpodobné, že chránil zlatodoly, které již musely existovat. Proč by jinak lidé přišli do divokého a neúrodného údolí sevřeného horami? Podnětem k trvalému osídlení ale mohla být i těžba železa, která se zde dobývalo údajně již před rokem 1383 nákladem pána z Turgova, tehdejšího majitele Hostinného a vsi Čisté. Větší rozvoj dolování však nastal až v době, kdy panství získal báňský podnikatel a nejvyšší horní hejtman Českého království, Kryštof z Gendorfu. První odvody zlata z vrchlabského panství jsou z roku 1562, ale není jisté, zda v tom je zahrnut i Černý Důl.
     Největší zásluhy na hospodářském rozmachu obce a dolování však měla jeho dcera Eustachie, která v roce 1564 založila v severní části údolí městečko Schwarzental (Černý Důl) a udělila mu mnoho horních svobod a práv. Název byl údajně zvolen podle „černé žíly“ s vysokým obsahem zlaté rudy. První prokázaný odvod zlata přímo z obce Černý Důl je z roku 1577 z dolu Dar Boží a potom pravidelně z let 1585 až 1622. Z knihy propůjček z této doby je možné vyčíst, že se kutalo na více než dvaceti místech a dochovalo se i několik jmen dolů.
     Přímo nad obcí, v místě dnešní sjezdovky U lomu a východně od ní, se nacházely doly Sv. Antonína, Horní štola Michalova, Dolní štola Michalova, Dar Boží, Zlatý a stříbrný důl Svaté Trojice, Obdarovaný šťastný důl (Bescherte Glücksgrube) s dědičnou štolou a stoupovnou a mnoho dalších. Musíme si však uvědomit, že názvy se s různými těžaři měnily a pouze některá bývalá ústí jde lokalizovat, a to jen na základě hald a výtoků vody.
     Nejvýznamnějším dolem v obci byl důl Sv. Kryštofa, v roce 1765 přejmenovaný na Sv. Michala. Údaje o jeho přesné poloze se různí, mohl být v místě malých lesíků východně od sjezdovek, ale tvrdí se, že ústí jedné ze štol, pravděpodobně dědičné, bylo v prostoru dnešní Milety. Podle dochovaných zpráv z různých období si můžeme udělat představu o rozsahu tohoto důlního díla. Je popisována těžní neboli nálezná jáma, horní šachta, strojní šachta, vodotěžná jáma, vodotěžné kolo, vodní štola vedoucí k vodnímu kolu, dědičná štola, spodní dědičná štola a další části dolu. Důl překonal období stagnací a pravděpodobně poslední těžba zde probíhala okolo roku 1770. Doly jsou popisovány i výše na nevýrazném hřbítku v lese pod Špičákem, ale podle velikosti hald a odvalů se dá předpokládat, že zde byly pouze mělké šachty a dolování nebylo tak intenzivní jako přímo nad obcí. Podle množství mléčně zabarveného křemene na haldách však nelze vyloučit ani pozdější těžbu křemene pro sklárny.
     Na rozdíl od ložisek zlata pod Rýchorami zde nebyly objeveny sejpy, malé haldičky po rýžování zlata. Buď zcela zanikly při zemědělské činnosti, nebo se zde zlato rýžovalo jen ve velmi malém měřítku. Zcela chybí dlouhé a hluboké dobývkové příkopy, kterými je doslova rozbrázděn svah Bártova lesa pod Rýchorami. Geologický průzkum v Bártově lese, na Zlaté Panně nad Svobodou a na Jiřském příkopu nad Bolkovem ukázal, že se zde zlato vyskytovalo poměrně mělce ve zjílovatěných poruchách. V Černém Dole se sice geologické vrty neprováděly, ale v historických dokumentech o Černém Dole se můžeme dočíst o „červených a černých“ žilách, které se dobývaly v hloubkách. Zlato se zde vyskytovalo na rozdíl od nejvýchodnější části Krkonoš v pravých žilách. Bohužel je zatím nikdo podrobně neprozkoumal, protože se do žádného dolu, které se nacházely mezi náměstím a Špičákem, nepodařilo dostat.
     I když to není vlastně tak úplně pravda. V době průzkumu na uranové rudy v padesátých letech, o kterém budeme ještě mluvit, se razila štola napříč geologickými strukturami, trochu nelogicky od dnešního parkoviště u lyžařského areálu. Dosáhla délky přes 260 m a byla ražena severním směrem napříč k původním historickým štolám. V oficiální důlní dokumentaci se bohužel o štole dozvíme pouze technické údaje, ale vůbec zde není zmínka o tom, že štola přefárala stařiny. Naštěstí se dochoval rukopisný nákres štoly, který pořídil nám neznámý geolog zřejmě zcela tajně, protože veškerý průzkum byl přísně střežen sovětskými poradci a dokonce i popisky na některých mapách jsou psány azbukou.
     Z jednoduchého náčrtku kresleného a popsaného obyčejnou tužkou můžeme vyčíst: „stařina s dokonale zaoblenými stropy, stařina napříč o neznámé délce, přefáraná stařina s dobývkou, chodba po žíle“ apod. Největším překvapením však je popis podzemní komory s vodotěžným kolem o průměru 7,4 m. Štola s jistotou narazila na důl Sv. Michala a kolo pochází pravděpodobně ze začátku 18. století, kdy čerpalo vodu z téměř 30 m hluboké slepé jámy.
     Černodolské doly, obdobně jako jiná krkonošská důlní díla, měly od svého počátku problémy s přítoky vod, především při jarním tání. Proto měli těžaři z týdenních a měsíčních odvodů zlata v letech 1585 až 1626 do Prahy a Kutné Hory povoleny časté odklady. Ze záznamu z roku 1595 je zřejmé, že rychlé tání sněhu zničilo mnoho hornických prací a jakýkoli odklad odvodu či úleva od vrchnosti byly více než vítány. Těžaři byli koncem 16. a začátkem 17. století hutní a horní úředníci z Prahy a Kutné Hory a majitelé pozemků z okolí. Odvody z let 1590 až 1609 byly velmi pravidelné po 4 až 16 lotech (hodnota lotu zlata byla v té době 27 zlatých). Z toho můžeme usuzovat, že to bylo období největší prosperity dobývání zlata v Černém Dole.
     Pouze důl Kryštof překonává období stagnace na začátku 17. století a podle historických údajů zde v roce 1633 těžilo zlatou rudu 12 lidí nákladem vrchlabské obce. Přísežní a lezec udává, že plný okov rudy, což představuje váhu okolo 112 kg, vydal okolo 9 g zlata. Důl měl několik částí, těžní neboli náleznou jámu, horní šachtu, dědičnou štolu 390 m dlouhou a vodotěžnou jámu s kolem o průměru 7,4 m. Po získání vrchlabského panství roku 1635 Rudolfem Morzinem však byly všechny hornické práce přerušeny a obnoveny až po mnohaleté přestávce v roce 1709 mincovním úředníkem Bernhardem Wohnsiedlerem. Vodotěžné kolo bylo rekonstruováno a zprvu bylo poháněno ručně. Později byl vybudován náhon po svahu Špičáku až od hájovny a kolo roztáčela voda. Vzhledem ke stavbě tak nákladných zařízení těžaři očekávali velkou prosperitu dolu. V roce 1712 je naverbováno z Kutné Hory 30 horníků a čerpána voda ze starých zatopených částí dolu. V roce 1713 podává Wohnsiedler zprávu, že vyčerpal a nalezl stará pracoviště s úplnou důlní výstrojí. Z toho je patrné, že místa byla zcela náhle opuštěna následkem přívalu vod vlivem nějaké přírodní události. Tím však tato krátká epizoda důlní činnosti končí. Wohnsiedler nechal vyrobit do zásoby 6 sudů se zlatým šlichem a následně i se sudy, jejichž obsah zlata a stříbra by zaplatil dosud provedené práce, zmizel neznámo kam. Už se nenašel nikdo, kdo by převzal odborné vedení, a důlní komplex Kryštof zpustl.
     Nové těžařstvo, vzniklé v roce 1764, nalézá doly částečně propadlé a zatopené. Společnost přejmenovává důl Sv. Kryštofa na Sv. Michala, důl Pomoc Boží na štolu Bassiliovu a dává se do průzkumu podzemí. V dochovaném posudku je mimo jiné kritizován dosavadní způsob těžby, navržen hospodárnější způsob oběhu vozíků, doporučeno vyrazit novou dědičnou štolu, vyměnit pětistranné vrtáky za dlátové a zaměstnat rozumného stoupového manipulanta. V roce 1770 byly doly opět opuštěny a výtěžek mezi lety 1767 až 1770 je odhadnut na 910 g zlata. Co způsobilo úpadek dolů, není zcela jasné, ale v obsáhlé zprávě báňského úředníka Riedlera lze číst i mezi řádky. Hovoří se o špatném a neodborném vedení, mizerném hospodaření Morzinových úředníků, kteří byli spolutěžaři, nedostatečném pracovním výkonu kopáčů, pozdním vyplácení mezd, špatném třídění rudy a rozkrádání. Nepřipomíná vám to něco?
     Další pokusy o obnovení dolů na konci 18. a začátku 19. století byly neúspěšné a práce vedené v letech 1874 až 1880 Josefem Czerwenym skončily pro velké přítoky spodních vod. Tím definitivně končí báňské podnikaní na těžbu zlata a stříbra v Černém Dole.
 
     Zcela samostatnou kapitolou je průzkum uranového zrudnění prováděný v padesátých letech 20. století. Jedna průzkumná štola byla ražena přímo v obci od nynějšího parkoviště u vleků a již o ní byla řeč; zřejmě způsobí menší obtíže při plánované výstavbě rodinných domků. Všechna ostatní průzkumná důlní se nacházejí na lokalitě Berghaus zmíněné v úvodu první části. Bylo zde vyraženo 3 964 m důlních chodeb a následně z podzemí odvrtáno 294 m důlních vrtů. Zároveň byla vyhloubena 80metrová šachta, která měla být propojena se štolou raženou ze Železného dolu u černodolské hájovny. A tady vznikl problém. Štola byla ražená jako dědičná, tedy odvodňovací, a její dvoukolejný profil byl dimenzován k budoucím těžebním účelům. Měla v hloubce cca 150 m odvodnit celý komplex štol na Berghausu, protože v hloubené šachtě byly silné přítoky podzemních vod, šachta se stále zatápěla a čerpadla byla značně poruchová. V roce 1954 bylo hloubení šachty právě pro problémy s vodou zastaveno. Bylo to varování. Ale nikdo nedbal a dědičná štola z Železného dolu se vesele razila dál bez předvrtávání a sledování přítoků. Ještě žijí pamětníci události, ke které zde v roce 1956 došlo. Jejich líčení je sugestivní.
     „Stále přibývalo tektonických zrcadel, kterým jsme říkali „mydláky“, a z vývrtů cedila voda a z některých puklin stříkala pod tlakem. Dopolední směna vybrala rubaninu a šli jsme navrtávat. Z vývrtů pro odstřel tekla voda pod takovým tlakem, že z nich vytlačovala i vrtačku. I zasunout nálože a utěsnit byl velký problém. Pak jsme odvezli bagr asi 50 metrů od čelby a sami se šli schovat ještě dále do jedné z rozrážek, abychom provedli odpal. Po odeznění ran jsme slyšeli divný hluk. Po několika minutách určených pro ovětrání jsme vyrazili na čelbu. To už proti nám teklo přes 20 cm kalné vody a proud stále zesiloval. Došli jsme až k převrácenému bagru, který spolu s kamením, lutnami a vrtačkou tvořil přehradu. Ta však začala povolovat. To už jsme na nic nečekali a začali běžet ven. Ještě jsme stačili křičet na ostatní lidi v odbočkách, ať zdrhnou. Voda však byla rychlejší, nejprve sahala po prsa a pak už po krk. Začal boj o život. Báli jsme se, že se utopíme.“
     Nikdo si nepamatuje, jak se vlastně dostali ven. Zachránila je hráz z převráceného bagru. Zpomalila příval vody tak, že nedošlo k zatopení štoly po strop. Bylo ohromné štěstí, že nikdo asi z 12 lidí, kteří v podzemí byli, nezahynul. Špinavá bahnitá voda vytékala ze štoly skoro celý den a postupně slábla. Kalný proud znehodnotil výrobu v továrnách závislých na vodě údajně až do Hostinného.
     Když horníci další den probrodili až metr mocný náplav bahna na čelbu štoly, aby zjistili, co se vlastně stalo, objevili ohromnou kavernu, kde nedosvítili na strop. Dutina nebyla prozkoumána, protože se do ní báli vlézt. V Janských Lázních však údajně poklesly prameny a místo průvalu muselo být ucpáno železobetonovou deskou. O spojitosti geologických struktur s nedalekými Janskými Lázněmi svědčí i to, že voda byla mírně radioaktivní a přes 12 °C teplá.
     Co způsobilo průval vody, by asi zůstalo nevysvětleno, kdyby nepomohla náhoda. V lese, kousek nad silničkou na Berghausu naproti odbočce na Tetřeví boudy, si liška vyhrabala pod kořeny mohutného stromu noru. To by nebylo nic divného, kdyby z díry nevycházel nápadný „podzemní“ chlad. To už je divné pro liščí noru. Stačilo hrábnout polní lopatkou a už jsme byli v podzemí. První kroky ve štole se ztrouchnivělou výdřevou neukazovaly na nic zvláštního. Obyčejná, zapomenutá průzkumná štola z padesátých let se zavaleným vchodem. Za bedněním výdřevy však byly nebývale velké balvanité zakládky. Po vytažení několika kamenů se ukázala malá dutina. Za chvíli další a další. Štola přetnula síť krasových kanálů – malých jeskyní vyplněných z větší části jílovitými zvětralinami. Tady musíme hledat vysvětlení průvalu vod do štoly ražené ze Železného dolu.
     Síť malých dutin a kanálů se pravděpodobně do hloubky zvětšuje. Před ražbou štoly od hájovny byly plné vody a zvětralin. Váha zvětralin s vodou vytvářela obrovský tlak na stěny dutin v úrovni ražené štoly, a když se důlní práce přiblížily, jedna z kaveren se provalila. Ohromná masa zvodnělého materiálu se provalila a výplň dutin vypláchla do štoly.
     O dutinách víme zatím pouze to, že jsou vyvinuté ve velmi nečistých vápencích – erlánech. Průzkum teprve začíná a finančně ho podpořil Královéhradecký kraj. Senzací by bylo proniknout hlouběji do větších dutin. To je však zatím z finančních důvodů utopií. Po několika letech jsme se vrátili i do stařiny Berghaus, tedy do míst, kde jsme poprvé pronikli do černodolského podzemí. Odebrali vzorky hornin, minerálů a nalezli uhlíky po středověké metodě sázení ohněm. Vše teprve čeká na zpracování. Podařilo se nám po vypáčení balvanů též prolézt do malé komůrky těsně pod povrchem, kde byl původní vstup do historického dolu, a promítli dutinu na povrch. Ukázalo se, že na povrchu v místě původního vstupu není vůbec nic znát. Žádná prohlubeň, žádná haldička, prostě nic. Kolik ještě takových míst může v Černém Dole být? Jak velký jeskynní systém zůstává ukrytý lidským zrakům? Jak dlouho si podzemí podrží své tajemství? A podaří se vůbec někdy proniknout do dalších prastarých dolů? Doufáme, že ano. Průzkum je teprve na začátku.
 
Pozn.: v roce 2007 zřídila obec Černý Důl na lokalitě Berghaus první naučnou hornickou stezku v Krkonoších.

Aktualizováno ( Pondělí, 23. březen 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border