border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Dvorský vodopád
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Dvorský vodopád Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
(vodopád Dvorského potoka , vodopád Martinova potoka)
Název: podle Dvorského potoka, jehož pojmenování je odvozeno od někdejších Dvorských bud (Dvoračky), dnes označovaných jako Medvědí Boudy. Jeho horní tok je také označovaný jako Martinův potok (podle Martinovky)
Poloha: V pravém svahu ve střední části Labského dolu, 3,5 km ssz od centra Špindlerova Mlýna. Dvorský potok je druhý levostranný přítok Labe
Horninové podloží: středně zrnitá žula
Geomorfologický typ: Vodopád na visutém vyústění postranního, méně zahloubeného, extraglaciálního údolí Dvorského potoka do ledovcem přehloubeného údolí (trogu) Labského dolu
Vodopádový typ: Členitá kaskádová soustava s dílčími úseky více typů: peřejovitými, kaskádovitě peřejovitými, peřejovité kaskádovitými a třemi výraznými stupni: dva z nich jsou kaskádovité, jeden (střední) úklonně vodopádový
Výška: Celková 68 m (943–875 m n. m.), výška hlavních stupňů odshora je 10 m, 5,2–5,6 m a 8,5–9,5 m (nestejné)
Šířka: Vzhledem k délce, dělení na ramena a rozmanitost celé soustavy extrémně proměnlivá (1–10 m)
Sklon: Celkový pouze 20 °, ve strmější části pod hlavní trogovou hranou 33 °. Celkové rozdíly jsou však ještě větší, od 14 ° v peřejích po 60–70 ° v hlavních stupních.
Hydrologické poměry: Stálý tok s poměrně velkým ročním průtokem přes 70 l/s (odvozeno) s plochou povodí přes 1,8 km2.

     Soustava začíná nahoře peřejemi na 60 m dlouhých, jen mírně ukloněných skalních plotnách, a proto je její přesný začátek stejně problematický jako u Pudlavy. Teprve v prostoru horního okraje trogovitého údolí Labe se sklon výrazně zvětšuje (vpravo jsou i skály) a tok pozvolna, obloukovitě přechází do horního, nejvyššího a nejširšího stupně, vzniklého na příčných, strmě ukloněných až svislých puklinách. Vzhledem k silnému rozstřikování vody je poměrně atraktivní. Na úpatí dopadá na skalní podloží a vzápětí se zúží do skalní průrvy až 3 m hluboké. Pod ní následuje téměř 40 m dlouhá soustava peřejových kaskád na skalních plotnách i v erozních žlabech podél puklin. Je zakončená mělkou skalní tůní, pod níž se proud lomí na prostřední stupeň. Ten je dvoudílný, ale jeho horní úklonná část vysoká 4 m, je tvořená výraznou, nečleněnou a téměř hladkou, konformní puklinovou plochou (120/60 ° k JJZ).
     Následujících 30 m balvanitého toku s nejmírnějším sklonem představuje výrazný mezistupeň, který rozděluje celou soustavu. Balvanitý materiál, snad morénového původu, je sem transportovaný hlavně z řítivého levého břehu. Pod ním následuje poslední vysoký stupeň, jehož stěna je silně členitá v důsledku kvádrovité odlučnosti žuly a v levé části je až schodovitě kaskádová. Je dvouramenný, ale pravé, v současnosti vodnější i vyšší rameno ještě před nedávnem nejspíše vůbec neexistovalo a je pravděpodobně jen dočasné. Vzniklo zaklíněním padlého smrkového kmenu na horní hraně, před nímž se usadil kamenitý náplav. Tato náhodná překážka odvádí většinu vody bočně na stěnu a ochuzuje tak vzdálenější, ale původně hlavní, levé (a tehdy nejspíše i jediné) rameno. Na úpatí stěny se nachází balvanité vývařisko (4 x 8 x 0,7 m), vzduté bariérou z balvanů a napadaných kmenů.
     Pod ní následují ještě peřeje až peřejovité kaskády, pod nimiž je nepravidelné vývařiště 2 x 3 x 1 m, ale s uměle hrazenářsky upraveným čelem z klád a balvanů. To zabraňuje divočení toku, ke kterému docházelo za povodní na poměrně výrazném náplavovém kuželu pod vodopádem a také lomí potok v pravém úhlu do balvanitého koryta.
     Dvorský vodopád je navzdory velké atraktivitě (výšce, vodnosti i romantickému prostředí) veřejnosti téměř neznámý. Pro hustý les vidět ani z pouhých 200 m vzdálené z turistické cesty Labským dolem, ani z žádného jiného turisticky snadno dostupného místa.
Je ve III. zóně KRNAP, takže je možné ho navštívit, ale nevede k němu žádná stezka a je nutné postupovat přímo náročným terénem, lesem od nedalekého srubu.
     Na rozdíl od předchozích vodopádů ho starší prameny téměř neuvádějí. Jedinou výjimkou je vrchlabská vlastivěda (F. J. Jirasek 1907), v níž je popisovaný jako „hezký, ale těžko přístupný“. Teprve o hodně později ho zmiňují články o krkonošských vodopádech (V. Pilous 1971, 1979), poté J. Vítek (1987), a nejnověji i M. Janoška (2008). Podrobně i s přesným zaměřením ho popisuje V. Pilous (Opera corcontica 1989). Ve starších mapách vesměs chybí, ale je zanesený v obou současných turistických mapách 1 : 25 000.

Medvědínský (Žlabský) vodopád
     Obě jména jsou odvozená od dvou pojmenování samotného potoka (Medvědínský potok, Žlabský ručej). Stéká ze severních svahů Medvědína v prostoru starých hornických odvalů a ústí do Labe přímo proti náplavovému kuželu Dvorského potoka. Vodopád se nachází 3 km sz. od centra Špindlerova Mlýna.
     Spodní část toku s vodopádem se nachází na podloží středně zrnitých žul. Stejně jako oba předešlé je případem postranního extraglaciálního toku (tj. v nezaledněném údolí), který vytváří stupeň v místě, kde překonává málo výraznou svahovou hranu do ledovcem přehloubené části údolí, tj. trogu. V tomto případě se však jedná o krátký a v celé délce strmě spadající svahový tok, nemá proto charakter visutého údolí jako oba předešlé. Vodopádový stupeň je sice primární nerovností, ale pouze lokálního významu.
     Vodopád je peřejovitě kaskádového až kaskádového typu, dosahuje výšky 3,3 m, šířku 1,6–2 m (za vyšších stavů až 4 m) a sklonu 40 ° (dole až 55 °). Je stálý, ale s malým průtokem asi 25 l/s a povodím 0,7 km2. Potok téměř v celé délce teče kamenitým až balvanitým korytem, jen v prostoru zmíněné ledovcové hrany vystupuje i pevné skalní podloží. Vlastní vodopád stéká zčásti po mírnějších skalních plotnách (nahoře a v levé části), zbytek je převážně kaskádovitý. Na jeho modelaci se podílejí pukliny více směrů (nejvíce příčné, svislé), ale převážně jsou málo patrné, protože vodopád je z větší části porostlý až několikacentimetrovou vrstvou vodních mechů. Horní hrana je jednoznačná, ale povlovná, na úpatí je drobné skalně-balvanité vývařiště, čelně hrazené balvany, které vodopád vzdutím hladiny snižují asi o 30 cm.
     Turistický význam vodopádu je minimální, nejen pro malou výšku a atraktivitu, ale i obtížnou dostupnost za řečištěm Labe. Nachází se na hranici II. a III. zóny KRNAP, ale jelikož k němu nevede žádná komunikace a musí se postupovat přímo špatně schůdným terénem, nelze jeho návštěvu ani doporučit. Dosud se o něm nezmiňují žádné prameny a není ani v žádných mapách.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border