border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2009 arrow Vodopády Červeného potoka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Červeného potoka Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
Název: podle stejnojmenného potoka. Jméno však rozhodně nepochází od červené barvy žuly (tu má tzv. liberecká, ale nikoliv zdejší žula), jak se domnívá M. Janoška (2008). Je odvozený od německého slova „roden“ (klučit, mýtit – od těžby dřeva ve svazích údolí), kde v bavorském (tyrolském) nářečí přistěhovalců došlo k posunu d do t, a následně začalo být chápano jako „rot“ (červený)
Poloha: na dolním toku posledního pravostranného přítoku Bílého Labe, stékajícího ze Slezského hřbetu ve střední části Sedmidolí. Spodní, hlavní vodopád se nachází 340 m nad ústím toku do Bílého Labe, 2,5 km S od centra Špindlerova Mlýna
Horninové podloží: středně zrnitá žula
Geomorfologický typ: sekundární pravé vodopády vzniklé postupem lineárně koncentrované zpětné eroze podél výrazné tektonické poruchy. Velká vzdálenost od údolí Bílého Labe neopravňuje k předpokladu, že by se jednalo o ústupové, byť pokročilé, stadium vodopádu na visutém ústí postranního údolí
Geologické faktory: primární puklinový systém žuly (tzv. LQS), vedoucí ke kvádrové odlučnosti horniny. Lokální, s tokem souběžná puklinová zóna, vedla ke vzniku soutěsky. Horní vodopádový stupeň se nachází na průsečíku této podélné poruchy a výrazné, šikmo podélné pukliny, spodní (hlavní) na průsečíku stejné podélné a výrazné příčné pukliny.
Vodopádový typ: oba stupně jsou kaskády (spodní výraznější)
Horizontální typ: horní: žlabovitý, spodní: vějířovitý
Výška: celá soustava 11,2 m, z toho horní stupeň 3,6 m, hlavní spodní stupeň 5,6 m, zbytek připadá na drobné stupně mezi nimi. Celková výška soustavy je však snížena o balvanitý nános, čelně ohraničující vývařiště pod hlavním stupněm, jehož hladinu zvedá o
0,7 m. Před povodní v r. 2006 zde však byly stupně tři: horní polopravý, zčásti na zaklíněných balvanech (vysoký asi 2, 5 m), zaniklý střední nepravo-sekundárně pravý, podmíněný balvanitou výplní dna (přes 3 m) a spodní, hlavní a pravý (5,2 m)
Šířka: horní 0,5–1 m, spodní 0,5 (na horní hraně) – 3, 5 m (u úpatí)
Sklon: horní 45 °, spodní 65 °
Hydrologické poměry: stálé a relativně vodné vodopády, s průměrným průtokem okolo 130 l/s (odvozeno), s plochou povodí 3,5 km2

     Vodopád Červeného potoka byl dosud vždy popisován jako jeden stupeň, ve skutečnosti se však jedná o vodopády dva, vzdálené od sebe 23 m. Nejsou však izolovanými stupni, ale součástí soustavy nerovností v podélném profilu toku, kterou ukončují směrem po toku. Významným faktorem je zde lokální puklinová zóna krušnohorského (tj. SZ–SV) a současně spádnicového směru, podle které potok hloubkovou lineární erozí vyhloubil úzkou (1–5 m) soutěsku, jejíž stěny se ztotožňují s okrajovými liniemi puklinové zóny. V ní vznikly vodopády na křížení hlavní podélné a šikmo podélné pukliny (přesněji puklinové plochy –horní) a výrazné příčné pukliny (spodní). V podobných, ale ještě výraznějších soutěskách vznikly i oba nejvýznamnější vodopády polských Krkonoš (Kamieńczyku a Szklarky), na naší straně pohoří je tento jediný. Bohužel právě tato, na české straně unikátní soutěska byla začátkem minulého století téměř zničena založením lomu v levém svahu údolí, v němž byla odtěžena téměř celá její levá strana. Těžil se zde kámen na stavbu Labské přehrady pod Špindlerovým Mlýnem a dalších hrazenářských staveb v okolí. Vodopád sám sice zůstal nepoškozený, ale zánik soutěsky významně narušil a pozměnil původní charakter útvaru jako celek.
     Vodopády Červeného potoka jsou jedněmi z těch, které významně pozměnila stoletá povodeň v roce 2006, přesněji řečeno, vrátila je do původní podoby. Před povodní byly vodopády silně formovány druhotnými balvanitými nánosy, které povodeň odstranila a vodopády tak opět tečou v základní podobě, jak je vytvořila eroze v podložní skále.
     Soustava začíná nahoře přechodem širokého balvanitého koryta do úzké průrvy ve skalním podloží. Ta vznikla na zmíněném vyklínění podélné (10 °/70–90 ° k Z) a pravobřežní, šikmo podélné (40–45 °/90 °) puklinové plochy. Před povodní byla zčásti vyplněná nanesenými balvany a proto byl vodopádový stupeň pravo-nepravý, dnes, pokud zpěněná voda umožňuje posoudit, je po odnesení balvanů pravý. Uvedené puklinové plochy formují i půdorys úzce trojúhelníkovité, hluboké úpatní tůně (vývařiště), která je i dnes čelně hrazená asi 1 m vysokou balvanitou výplní dna, uchycenou v důsledku krátkého zúžení v místě, kde se odděluje vpravo další šikmo podélná puklinová plocha. Před povodní tu však byla podstatně větší a hlavně vyšší, hrázovitá balvanitá ucpávka, proto byla tůň nejen větší, ale patřila i k nejhlubším vývařiskům v Krkonoších (přes 3 m). Voda přetékala ucpávku po balvanech v podobě nepravého vodopádu, ale za vyšších stavů jí byla zčásti vytlačovaná i do pravostranného skalního břehu, kde vytvářela ještě druhé, sekundárně pravé rameno. Povodní byla celá hráz odnesená a dnešní malá není jejím zbytkem, ale vznikla následně jako nová.
     Pod tímto prostředním stupněm se nacházela na dně soutěskovitého koryta druhá, protáhlá a také poměrně hluboká tůň, která vznikla nad další balvanitou ucpávkou dna, jejíž materiál však zčásti pocházel i z drobného skalního zřícení v pravé stěně již těsně nad spodním, hlavním vodopádem. I tato hrázka byla povodní odnesená, takže její tůň zcela zanikla a dnes jsou zde jen malé a mělké tůňky zahloubené přímo ve skalním podloží. Tento úsek má dnes již charakter soutěsky, byť mělčí než následující část pod hlavním vodopádem. Obě její stěny jsou však odlišné – levá podél hlavní podélné pukliny je kompaktní, zatímco pravá po kosých puklinách je podstatně více rozpukaná a v důsledku toho řítivá. To se projevilo též za zmíněné povodně, při níž se znovu zřítila ještě další část pravostranné stěny těsně nad hlavním vodopádem. Původně nejužší místo soutěsky se tak rozšířilo a horní partie soutěsky získala poněkud odlišný vzhled; tentokrát však zřícený materiál povodeň hned rovnou odnesla.
     Na ostré horní hraně hlavního vodopádu se koryto za průměrných stavů zužuje na pouhých 0,5 m, ale na členité skalní stěně se vzápětí vějířovitě rozšiřuje – v závislosti na velikosti průtoku – u úpatí od 1,5 m až na 3,5 m. Na horní hraně také přechází hlavní, podélná puklinová plocha (tzn. i nejvyšší, přímočará skalní stěna), na které vznikla celá soustava, z levého na pravý břeh. Příčné pukliny, které podmínily vznik hlavního vodopádu, omezují naopak i výrazný skalní ostrohovitý výběžek levé stěny nad vodopádem. Výčnělky vodopádové stěny i blízkých skalních stěn v dosahu vody jsou erozně zaoblené a ohlazené. Úpatí vodopádu bylo před povodní zavaleno nanesenými balvany, které zčásti vyplňovaly původní vývařisko. Voda zapadala přímo do nich a výška vodopádu se tím zároveň zmenšovala asi o půl metru. Tuto balvanitou akumulaci povodeň taktéž zcela odnesla, takže dnes voda opět dopadá do původního skalního vývařiště – ale jak již uvedeno, i tak s mírně zvýšenou hladinou poněkud dále po toku ležícím balvanitým závalem. Z vodopádu se pro potřeby chovného rybníčku na dně lomu nevhodně odebírá voda silnou hadicí, která kazí celkový estetický dojem.
     Původní soutěska pod vodopádem byla až 60 m dlouhá, se šířkou u dna okolo 3 m. Její levá stěna však byla až na malý, též snížený zbytek bezprostředně pod vodopádem vytěžená v celé výšce a tak nemáme představu, jak soutěska jako celek vypadala. Pokud by byla stejně vysoká (8–15 m), jako zachovaná pravá strana, mohla představovat velmi zajímavý a v českých Krkonoších unikátní přírodní výtvor.
Asi 15 m nad můstkem cesty k chovnému rybníčku ústí zprava svahový zářez, kterým protéká za mimořádně silných dešťů efemérní potůček, vytvářející na zachovalé, pravostranné stěně soutěsky překvapivě atraktivní, schodovitě kaskádovitý, vějířovitý vodopád vysoký 8 m, se sklonem okolo 70 °.
     Vodopády Červeného potoka se nacházejí ve III. zóně KRNAP, proto jsou volně přístupné. Navzdory tomu, i faktu, že patří k nejzajímavějším v Krkonoších, jsou však málo navštěvované a známé a jejich turistický význam je menší, než by si zasluhovaly. Hlavní, spodní vodopád a torzo soutěsky jsou přitom snadno přístupné krátkou odbočkou (320 m) ze silničky dolem Bílého Labe po cestě do bývalého lomu proti toku Červeného potoka. Složitější situace je u horního stupně nad obtížně překonatelnou lomovou stěnou. Snáze dostupný je z blízké, zeleně značené turistické cesty k Jelením Boudám, ale zde je zase nutné postupovat přímo nepříjemným náletovým porostem.
     Vodopád (ale pouze jeden) poprvé zmiňuje poměrně pozdě až F. J. Jirasek (1907) a poté až po dlouhé době V. Pilous (1979, KRKONOŠE 7/1998) a nejnověji M. Janoška (2008). V turistických mapách se poprvé objevuje až v 80. létech minulého století a od 90. let je již zanesený ve všech mapách 1 : 25 000, ale bez uvedení jména.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border