border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Nebezpečná klouzačka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Nebezpečná klouzačka Tisk E-mail
Přemysl Kovářík   
     Pro zimní Krkonoše jsou typické situace, které se dají nazvat „ledové hory“. Jsou nebezpečné především návštěvníkům pohybujícím se ve volném terénu, pro které se určité partie hor stávají bez použití maček neprůchodné a krajně nebezpečné. Bohužel, celá řada uklouznutí nebo zřícení skončila v minulosti tragicky, a to i v terénech s malým sklonem, na první pohled vyhlížejících naprosto nevinně. Pokusím se popsat nehody z posledních prosincových dnů roku 1988 a prvních dnů nového roku 1989, které se odehrály za nádherného slunečného, ale mrazivého počasí. Předzvěstí malérů byla velmi zajímavá povětrnostní situace. V noci ze Štědrého dne na Hod Boží drobně pršelo při teplotě –4 °C, déšť namrzal na starý tvrdý sníh a vytvořil až tři centimetry silnou ledovou kůru tak pevnou, že nešla prošlápnout. A nehody na sebe nedaly dlouho čekat.
     28. prosince 1988 v 11.30 oznámil vedoucí boudy Pod Sněžkou na stanici Horské služby v Peci, že došlo k uklouznutí a pádu do Rudného žlabu v prostoru vodárny, „trkače“. Do Obřího dolu odjel na skútru Luděk Lipina. Zjistil, že německá turistka ulítla žlebem asi 270 metrů, má zlomenou stehenní kost a je parádně potlučená. Luděk přivolal vysílačkou z Luční boudy Láďu Buriana a z Pece Wolfganga Bergra a mne. Postiženou jsme ošetřili a v kanadských saních spustili přes čtyři štandy strmým zledovatělým svahem k cestě vedoucí z Rudníku po vrstevnici ke Kovárně a dále do Pece k rychlé sanitě.
     Na Silvestra 1988 v 15.40 žádala telefonem z Kolínské boudy o pomoc horskou službu v Peci sestra jednoho ze dvou mladíků, kteří uklouzli z vrstevnicové cesty v severním svahu Černé hory. Kluci sjeli asi 300 metrů, jeden se zarputile držel malého smrčku, byl odřený v obličeji a měl zlomený malíček, druhý seděl za vývratem nezraněn a čekal, až ho vyprostíme. Oba jsme postupně spustili do rovného terénu, odvezli a předali rodičům.
     2. ledna 1989 ve 12.20 spadla z vleku na Hnědý vrch skupina dětí jedoucí na lyžařský kurz na boudu Prvosenka. Dvanáct dětí a dva učitelé uklouzli do strmého svahu nad boudou Jitřenka a potloukli se o stromy a polomy. Tři dívky byly odeslány rychlou sanitou do nemocnice, ostatní pouze odřené a značně vyjukané děti jsme spustili na sjezdovku a k boudě Jitřenka.
     V tomto ledovém období vydal pecký národní výbor nařízení, jímž se zakazovaly všechny túry a výlety školním kurzům a zastavoval provoz malých podnikových vleků. Místní příslušníci Veřejné bezpečnosti je doručili na všechny boudy. Horská služba podle tohoto nařízení opatřila všechny nebezpečné cesty výstražnými tabulemi. Bohužel nařízení a upozornění nebyla moc respektována a následovaly další nehody.
     3. ledna ve 13 hodin se zřítila ve východním svahu Sněžky asi padesátiletá paní. Měla rozsáhlé hluboké tržnězhmožděné poranění lýtka – zčásti utržený sval. Poraněnou jsme ošetřovali a transportovali v sestavě Burian, Sitte, Berger a já.
     Dne 4. ledna 1989 bylo minus pět, jasno, led. V 10.15 jsme Miki Sitte a já odjeli asi 500 metrů pod Kolínskou boudu na Černou horu pro studenta s poraněným kolenem. Když jsme mladíka ošetřovali, přiklouzal po zadku turista a oznámil nám, že kousek pod Václavákem uklouzla skupina studentek i se dvěma profesory až na dno koryta Javořího potoka a že hrozně křičí a bědují. Okamžitě jsme informaci předali na stanici HS v Peci pod Sněžkou. Protože nad místo nehody se nedalo vyjet skútrem, lyžařské vleky Pec okamžitě poskytly rolbu Ratrac, kterou pak další kluci (Štoček, Berger, Lipina, Vořechovský a Mužík) přijeli k místu nehody. Do potoka mezi zamrzlé kameny spadly studentky střední ekonomické školy z Třeboně a jejich dva profesoři. U dvou dívky bylo podezření na vnitřní zranění, poranění páteře a otřes mozku. Ostatní slečny měly odřeniny, hlavně rukou. Neměly rukavice. Je třeba říci, že cesta pod Václavákem byla tenkrát velmi úzká, celkově ten terén vypadal jinak než dnes. Vážně zraněné studentky byly rolbou dopraveny přednostně k rychlé sanitě, hned jak byly ošetřeny a vytaženy nahoru na cestu, a pak všichni ostatní vyproštění – až do Pece. Vše dobře dopadlo, nikdo nepřišel o život. Místo nehody jsme si nazvali Třeboňské plato.
     Podobných nehod bylo v popisovaném období mnohem více, vybral jsem tentokrát ty, které skončily bez ztráty na životech. Nebezpečné ledové období trvající dva týdny ukončilo až sněžení kolem sedmého ledna a mačky byly pověšeny na čas na hřebík.

Aktualizováno ( Pondělí, 18. leden 2010 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border