border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Pod Žacléřskými Boudami
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Pod Žacléřskými Boudami Tisk E-mail
Radko Tásler (rt)   
     Dolování na Malé Úpě zůstávalo pro nás dlouho trochu okrajovou záležitostí. Pár historických dokumentů jsme prostudovali, geologické materiály z pražského archivu Geofondu jsme znali a pamětníky prací z padesátých let minulého století vyzpovídali. Rámcový přehled o rozsahu důlních prací jsme tedy měli. Polohu odvalů, zavalených ústí štol a šachet jsme v terénu lehce dohledali a dokonce objevili starý, již hůře znatelný hornický náhon. Ze tří zavalených štol vytékala voda a šachtice byly pouze průzkumné a mělké. Zdálo se, že díla jsou beznadějně zavalena a že do podzemí už nikdy nenakoukneme.
     Ale pomohla trochu příroda. Přívalové deště za poslední roky narušily stabilitu závalových kuželů v ústí důlních děl a začaly se objevovat trhliny, neklamné známky sedání materiálu do štol. Lokalitu jsme začali pravidelně hlídat. Co kdyby se přeci jenom některé ústí otevřelo a někam se dalo zalézt. Přišel rok 2006 a velká průtrž mračen. Rokle nad Žacléřskými Boudami se naplnily vodou a voda tekla všude, i v místech, kde ji nikdo nečekal. Přímo nad boudou Veba přívalová voda na okraji lesa vyhloubila ohromnou rýhu a při dalším dešti hrozilo přímé ohrožení chalupy na louce. Správa Krkonošského parku, majitel pozemku, musela konat a na louku vyjela těžká technika. Vzápětí mi však volal ze správy parku pan ing. Radko Novotný, ať se přijedu podívat, že lžíce rypadla pracuje v mnohametrové hloubce zvětralin. Samozřejmě jsem neotálel ani minutu a nelitoval. To, co se mi naskytlo, jsem v Krkonoších dosud neviděl. Lžíce těžkého pásového rypadla skutečně v hloubce přes 12 metrů nedosáhla na skalní podklad a navíc se, podle sdělení obsluhy rypadla, část hlinitokamenité sutě propadla někam do podzemí. Nasvědčoval tomu i mohutný vyvrácený smrk, téměř do půlky zabořený v suti.
     Po prohlídce potoka bylo jasné, že hrubým odhadem přes 1 200 krychlových metrů materiálu nemohlo být transportováno divokou vodou dolů do údolí Úpy a velká část musela zmizet do podzemních dutin. Navíc hned pod ohromnou erozní rýhou byl v louce na první pohled malý otvor o průměru necelý metr, ale pod ním se zvonovitě rozšiřovala dutina hluboká snad 8 m. Vlézt do ní bylo extrémně riskantní, vše hrozilo zavalením. Po nasvícení silným reflektorem bylo zřetelné, že žádná volná dutina v pokračování vidět není a dno tvoří pouze suť s blátem. Kam se tedy všechna ta hlína a kamení ztratily?
     Historické důlní mapy se nedochovaly, jak už to u krkonošských lokalit bohužel bývá. V pražském archivu Geofondu byly uloženy pouze důlní mapy z geologických průzkumných prací z padesátých let minulého století a písemná zpráva o průzkumu. Tři šachtice, označené ZŠ, ověřovaly zrudnění do hloubky zhruba 15 metrů a údajně zastihly i staré dobývky.
     Hned od silnice na Pomezní Boudy na severním okraji parkoviště u vleků pod boudou Poděbradská byla ražena štola Josef s několika překopy o celkové délce 253 m a byla propojena s průzkumnou šachticí ZŠ 1. Průzkumná štola údajně nafárala stařiny v důlní míře Emma. Těžba zde probíhala v 19. století a v roce 1866 byla zastavena. Těžil se magnetit na železo a pravděpodobně i arzenopyrit. 15. října 1922 došlo ke znovuotevření, ale práce probíhaly pouze do 15. ledna 1925. Vytěženy byly údajně tři vagony rudy. V současné době je v zářezu zastřeleného ústí štoly jímána pitná voda. Další průzkumná štola s názvem Helena byla vyražena nedaleko přímo pod boudou Orlice a o ní ještě bude řeč.
     Nejrozsáhlejším důlním dílem však byla štola X 1 ražená jen metr nad úrovní Doubravova potoka, pravostranného přítoku Úpy, dlouhá okolo půl kilometru. Ve staničení 262 metrů v ní byl vyražen komín, který ji propojil se štolou X 2. Ta ústila též těsně nad vodou, pár metrů pod asfaltovanou svážnicí v místech, kde je potok v rokli pod cestou zatrubněn. U obou zavalených ústí štol můžeme ještě dnes najít zbytky kolejnic a odvalu, který z větší části odnesla voda.
     V 19. století zde byly položeny míry Gustav-Heinrich na arzen a měď a propůjčeny podnikateli Rufferovi, známému z Obřího dolu. Měli jsme podezření, že průzkumná štola X 1 nafárala staré dobývky a do nich se za povodní propadl zvětralý svahový pokryv. Po vynesení důlních plánů do povrchové mapy jsme však zjistili, že chodby těchto dvou propojených štol obcházejí místo propadu oklikou, a to ještě ve velké hloubce. Sem suťový materiál zmizet nemohl a nemohl zmizet ani ve staré, dávno zavalené štole ražené výše proti toku potoka od štoly X 1. Podle zachované haldy byla štola moc krátká, aby dosáhla do místa propadů.
     Místní ložisko je označováno jako magnetitový skarn a mimo magnetitu, vysoce kvalitní železné rudy, jsou zde i sulfidické rudy, hlavně pyrit, pyrhotin a chalkopyrit. Vše je uloženo v karbonátové čočce obklopené metamorfovanými břidlicemi velkoúpské skupiny. Shrneme-li naše poznatky o podzemí, zjistíme, že staré dobývání nebylo moc rozsáhlé a v podzemí nemohly být velké vydobyté komory. Navíc v místech propadů žádný důl nikdy nebyl. Tak kam tedy tak ohromné množství materiálu zmizelo?
     Vrátíme se však ke štole Helena. Její ústí nebylo zavalené, jak jsme si původně mysleli, ale před štolou byla divoká skládka komunálního odpadu a pod ní vytékal poměrně silný proud vody. V kopřivách, zbytcích eternitu a rezavých plechovkách se dalo protáhnout do podzemí. Štola však moc schůdná nebyla. Téměř do výšky 70 cm sahalo bahno a nad tím stála voda. Ministerstvo životního prostředí uvolnilo peníze na sanaci skládky a zajištění štoly. V ústí byla postavena kamenná uzávěrová zeď a v ní branka umožňující vstup do díla odborníkům. Než však mohla být zeď postavena, musela být ze štoly vypuštěna voda, s níž odtekla i část bahna. Zdroj vody jsme objevili v zadní části štoly. Téměř u stropu z vývrtu pro trhací práce pod tlakem tryskal vodní proud. Navíc z bahna se vynořilo staré dřevěné vědro a nůše. Bohužel se při dotyku úplně rozpadly. To bahno je dokonale chránilo.
     Ve štolách obvykle velká vrstva bahna nebývá, a v těch udržovaných už vůbec ne. V Heleně jsme odhadli objem jemného bahna a písčitého materiálu na 100 m3 a musela ho sem naplavit voda za těch více než padesát let pouze přes 2,5 cm široký vývrt. Protože část štoly byla ražena ve vápencích a v okolí jsou další pruhy vápenců, zdroj bahna musel být v neznámých krasových dutinách, malých jeskyních, které vznikaly ukryty lidským zrakům po tisíciletí a teď je vyražená štola odvodnila. Podobná geologická situace jako při průvalu vod v Černém Dole, o němž jsme psali v Krkonoších – JH 3/2009. Zde však horníci měli štěstí, nenafárali dutiny přímo a nedošlo k žádné havárii. Na rozdíl od Černého Dolu jsme zdejší „maloúpské“ krasové dutiny nikdy neviděli, ale můžeme předpokládat, že byly i pod propady nahoře na louce nad chalupou Veby a zvětraliny se z nich postupně vyplavovaly do štoly X 1.
     Čas v podzemí pracoval pomalu a zvětraliny se do štol vyplavovaly jen zvolna. Stropy labyrintu vyplavených dutin ztratily stabilitu a pak stačilo málo. Jeden silný déšť dokonal dílo. Propadlé dutiny jsou dnes pravděpodobně opět zaplněny materiálem z povrchu a další propady nehrozí. Ale kdo ví. Je to jen teorie. Ze štoly X 1, Heleny a Josefa stále vytéká voda a co se v podzemí děje, nevíme. Do maloúpského podzemí jsme nahlédli jen v délce osmdesáti metrů a podstatná část zůstává neznámá.
     Hornickou činnost pod Žacléřskými Boudami už dávno zavál čas. Ale když vyrazíte od parkoviště u vleku po boudou Orlice po úzkém chodníku po levé straně potoka, nad nízkou kamennou hrází spatříte dva poničené hornické vozy, zbytky důlních kolejnic a naproti přes potok portál štoly Helena. Ještě výše proti proudu potoka dobrý pozorovatel rozezná zbytek odvalu štoly X 1.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border