border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Historické skalní rytiny v Českém ráji a českobratrský Kalich
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Historické skalní rytiny v Českém ráji a českobratrský Kalich Tisk E-mail
Petr Jenč   
Fenomén skalních rytin
     S pískovcovou krajinou severních a severovýchodních Čech jsou neodmyslitelně spojeny skalní rytiny a nápisy, které nalezneme při každé turistické stezce nebo na významnějších krajinných bodech skalních terénů. Na první pohled se dnes zdají výrazně rušivým jevem, ale zadíváme-li se pozorně do změti nejrůznějších písmen a čar, ocitáme se často hlouběji v minulosti a rytiny tak ukazují, že místo má mnohem starší návštěvnickou tradici. Mezi nejmladšími a nejnápadnějšími vyrytými zprávami typu „Pepa miluje Evu“ se může totiž skrývat například letopočet ze 17. století nebo třeba staré kříže vymezující dávno zaniklé hranice, které jsou díky času a opakovanému poškozování jen slabě zřetelné a proto nenápadné.
     Počátky objevování krás Českého ráje je třeba hledat již ve druhém a třetím desetiletí 19. století, a jak vidíme, jdou ruku v ruce s přibývajícími pamětními nápisy návštěvníků blízkého i vzdálenějšího okolí. V roce 1828 vyšel také nejstarší turistický průvodce Českým rájem od Franze F. Effenbergra se zvláštním zřetelem na romantický Pantheon, dále na severozápad objevovali saští návštěvníci divokou skalní oblast Českosaského Švýcarska. Nápisů v průběhu 19. století rychle přibývalo na všech významných i méně známých místech, takže již v roce 1886 se Václav Durych ve svém Průvodci po Českém ráji pozastavuje nad „jmény hloupých, kteří se po způsobě světoznámého Kysseláka zvěčnili“ na tesané pohovce na temeni vyhlídky Mariánské skály na Hruboskalsku. Nárůst počtu pamětních nápisů je ovšem třeba přičíst celkovým společenským změnám, jedním z jejichž důsledků je právě touha člověka poznávat jiné krajiny a zanechávat po sobě svědectví. To si mohli dovolit pouze písma znalí lidé, a tak není náhodné, že skalní nápisy začaly přibývat ve větší míře až od sklonku 18. století, kdy se již projevily dopady povinné školní docházky zavedené r. 1774. O to zajímavější jsou proto záznamy staršího data, jejichž autory musíme hledat v minoritní části společnosti – především mezi duchovními, až v dalším pořadí mezi úředníky, učiteli či vzdělanými měšťany nebo vesničany.
     Historické skalní rytiny v pískovcových oblastech České křídové pánve představují cenný a zároveň velmi zranitelný historický pramen. Jsou připomínkou lidské každodennosti od středověku po současnost. Souvisejí s turistickým ruchem, historickým osídlením, hospodářskými, výrobními, někdy i prospektorskými aktivitami mimo obce, se skalními úkryty obyvatel v neklidných dobách, stejně tak s cestami zaniklými nebo dodnes užívanými. Rytiny nemusejí vždy znamenat jen neestetické poškozování skal a přírody – jsou totiž také odrazem naší historie a kultury, využívání krajiny a vůbec vztahu k ní. „Skalními rytinami“ zde zjednodušeně rozumíme záznamy pořízené do povrchu skály různými technikami – objekty ryté, vysekávané, tesané či vyťukávané, které jsou umístěné mimo stavby, ve volné krajině. Řadíme sem rovněž brusné rýhy a žlábky vytvořené ostřením pracovních nástrojů nebo zbraní (s nimiž se setkáváme i na vnějších pískovcových armaturách řady středověkých či raně novověkých staveb), dnes návštěvníky skalních měst nepochopené a nezřídka prohlubované pomocí klacíků. 
 
Výzkum a dokumentace
     Historické oddělení Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě se ve spolupráci se Správou CHKO Český ráj zabývá zdejšími epigrafickými památkami soustavněji od roku 2001 (Drábské světničky, Valečov). Společný vědecko-výzkumný úkol Dokumentace skalních rytin, nápisů a dalších prvků historické krajiny v CHKO Český ráj navázal na podrobnou prospekci území jedním z autorů v 90. letech minulého století. V souvislosti s problematikou nejstarších pískovcových lomů v Českém ráji byla v roce 2003 zahájena dokumentace v přírodní rezervaci Údolí Plakánek na Kostecku. V následujících sezonách pokračovaly práce v oblasti Příhrazské vrchoviny a Žehrovského lesa, severně od Turnova probíhala plošná dokumentace skalních oblastí Maloskalská Drábovna (2004–2007) a Besedické skály (2007–2009), které jsou v literatuře i regionální historii spojované s úkryty českých bratří v období pobělohorské rekatolizace. Prospekce Drábovny již v první sezoně poukázala na další významný antropogenní fenomén Turnovska, kterým je výroba brusných kotoučů. Řada nově objevených brusíren na skalních plošinách či ve skalních dutinách prakticky v celé oblasti potvrdila, že tato řemeslná činnost není ojedinělým jevem, ale „masovou“ produkcí všude tam, kde byl pro potřeby broušení dostupný vysoce kvalitní pískovec. V Klokočských a Betlémských skalách byla tato problematika sledována v sezonách 2004–2009 spolu s dokumentací zajímavé historické komunikace Klokočských průchodů, které vznikly zpřístupněním pukliny po odlámání skalních stěn. Výběrově probíhá epigrafický průzkum i v ostatních částech současné CHKO (např. Hruboskalsko či Kozákov). Informace o dosud podceňovaných změnách jednotlivých krajinných objektů v důsledku dlouhodobých lomařských aktivit jsou v současnosti s úspěchem využívány například managementem Geoparku Český ráj jako příklad praktické aplikace historických poznatků v měnícím se georeliéfu Českého ráje. Terénních výzkumů se pravidelně účastní posluchači vysokých škol humanitního, přírodovědného, výtvarného nebo technického zaměření, stejně jako studenti vyšších a středních odborných škol nebo gymnázií z širokého regionu. Kromě objektů epigrafického zájmu jsou dokumentovány také ostatní doklady historické krajiny – např. hraniční kameny, úvozy, stopy těžby. V rámci projektu se již podařilo zdokumentovat přibližně deset tisíc skalních rytin, reliéfů, kreseb, maleb, tesaných či lámaných stop v pískovci od středověku po současnost. 
 
Nejstarší v Českém ráji
     Pro stanovení absolutního nebo častěji jen relativního stáří skalních rytin (eventuálně kreseb či maleb) je užívána řada metod. V případě nápisů jsou pečlivě sledovány tvary a druh užitého písma a provedení číslic, u souborů vzájemně se porušujících objektů můžeme alespoň vysledovat, která z rytin je starší a která mladší. Na osobních zkušenostech dokumentátora je závislá metoda orientačního datování na základě fyzikálních a chemických změn povrchu horniny (stupeň zvětrání pískovce, tvorba voštin, opad skalních kůr). Vzácněji lze uplatnit datování podle kulturně-historického kontextu, které je omezeno jen na několik chronologicky citlivějších symbolů (např. vyobrazení zbraní, oděvních doplňků, IHS), ve zcela výjimečných případech je využitelné časové zařazení dle uměleckého stylu nebo archeologickým výzkumem. Archeologicky se podařilo v roce 2002 J. Prostředníkovi a P. Hartmanovi odkrýt zajímavý, chronologicky zjevně homogenní soubor rytin při preparaci tesané vrcholně středověké zásobnice na hradě Valdštejn. Datování sedimenty částečně překrytých křížících se brusných rýh a žlábků do pozdního středověku zase umožnila archeologická sondáž P. Jenče pod převislou skálou Kopřivák 1 v Žehrovské oboře v r. 2005.
     Zatímco nejstarší brusné stopy a rytá vyobrazení (zbraně, kříže, erb, popř. kamenické značky a prospektorské symboly) pocházejí již z vrcholného středověku, s nejstaršími skalními nápisy se v krajině českých pískovců setkáváme od počátku 16. století. Průkazně nejstarším letopočtem zůstává rytina „1501“ na Šibeničním vrchu v Děčíně-Loubí, na území CHKO Český ráj je jím vysekaný letopočet 1562 při patě jednoho ze skalních bloků Drábských světniček. O pár let mladší se zdá být alespoň část epigraficky výjimečného souboru rytin v tesané světnici Beneška v areálu hradu Valečov (1569). Jen okrajově zmíníme dosud nejstarší známé letopočty z některých dalších oblastí Českého ráje: Kostecko – 1591 (datace těžby stavebního kamene v Kosteckém Plakánku), Hruboskalsko – 1602 a 1643 (novověká komunikace k zámku), Maloskalská Drábovna – 1695 (pravděpodobná souvislost s vymezením hranice lesního revíru), Klokočské skály – 1603 (rytina v jedné ze suterénních prostor na úpatí hradní skály Rotštejna), Chlum-Kozlov – 50. léta 18. století. 
 
Besedické skály a čeští bratři
     Jedním z historicky atraktivních témat širšího geografického rozsahu je problematika úkrytů a využívání skal Českého ráje členy Jednoty bratrské v období pobělohorské rekatolizace. Maloskalskou Drábovnu a zejména Besedické skály řadí vlastivědná literatura mezi nejznámější refugia pronásledovaných nekatolíků. Sluj českých bratří, jeskyně Symbolický hrob českých bratří a Malý a Hrubý kostel, nacházející se ve skalním bludišti Kalich u Besedic, představují turisticky známé body, výrazněji navštěvované již od sklonku 19. století. Jen v samotné Sluji českých bratří ( původně označované jen jako jeskyně Kalich) bylo v průběhu detailního epigrafického výzkumu zjištěno přibližně 250 rytin, nápisů a symbolů. Všechny lokality umožňují podle kumulace, umístění a charakteru epigrafických objektů zařazení do dvou různých funkčních a nepochybně i časových horizontů. Starší horizont obsahuje trámové kapsy a dráže spolu se stopami po sekáči, které se prostorově s koncentracemi nápisů míjejí a evidentně spolu nesouvisejí. Prvek gramotnosti v podobě nápisů vstupuje do Sluje českých bratří pravděpodobně s osobou vlastence Jindřicha Erazima Vitáska. Počínaje rokem 1876 se na lokalitě objevují první letopočty datované pamětní podpisy návštěvníků, jejichž počet v osmdesátých letech výrazně narůstá a v následujících dvaceti letech dokládají vrchol zájmu o pamětní místo. V průběhu čtyř desítek let byly obě hlavní nápisové stěny prakticky zaplněny desítkami podpisů, z nichž se jen malý zlomek hlásí k českobratrskému odkazu – zpravidla vyobrazeným kalichem. Někteří návštěvníci již tehdy svými bezohlednými nápisy českobratrskou tradici znesvěcovali. Pohlcování volných ploch stěn nápisy mohlo být jedním z důvodů radikální obnovy pamětního místa snad někdy v průběhu první třetiny 20. století v rámci budování turistické stezky po „českobratrských“ lokalitách Kalicha. Podstatným výsledkem dokumentace nápisů je zjištění, že se nepodařilo identifikovat žádný epigrafický objekt, který by byl časově starší a zároveň by se vztahoval k tradovanému pobytu českých  bratří. Podrobná dokumentace historických nápisů tedy existenci úkrytu českých bratří na Kalichu neprokázala. Samozřejmě nelze vyloučit, že po sobě nemuseli žádné stopy zanechat.                
      Pobělohorskou rekatolizaci do té doby převážně protestantské země komplikovalo několik faktorů – neochota obyvatelstva vzdát se víry svých předků, řídká farní síť, události třicetileté války a v menší míře rovněž ilegální přítomnost evangelických duchovních, kteří utvrzovali obyvatele v původní víře. Tito duchovní se však, pokud víme, neukrývali ve skalách, ale spíše v odlehlých vsích a dvorech, obvykle u svých souvěrců. Uvést lze příklad luteránského kněze Matěje Krocinovského, který si v polovině 30. let 17. století za místo svého tajného pobytu vybral Borek u Malé Skály. Až pozdější romantická legenda z něj udělala českého bratra a za úkryt mu určila oblast Kalicha. Udržitelná rovněž není představa o tom, že by se ve skalách se svými duchovními ukrývaly celé rodiny – nekatoličtí obyvatelé neměli žádné důvody k tomu, aby se zde schovávali, neboť ještě v polovině 17. století byla na venkově velká většina obyvatel nekatolická.
     Co se týče přítomnosti skalních rytin v oblasti Kalicha, případně na jiných lokalitách, v souvislosti s úkryty nekatolických kněží, je potřeba vzít rovněž v úvahu, že se jednalo v té době o součást malého procenta gramotných obyvatel a zdálo by se spíše neobvyklé, že by po sobě v měkkém pískovci nezanechali nějakou stopu. Za tuto stopu však stěží mohou být pokládány vytesané kapsy po trámových konstrukcích a skalní stěny oklepávané nástroji typu špičáku, které jsme shodou okolností nalezli ve všech lokalitách „českobratrské“ turistické stezky, ale i na dalších místech, která s tímto kultem neměla nic společného. Tyto antropogenní stopy spojujeme (až na možné výjimky) s činností kameníků, doloženou v celém masivu Kalicha, i když samozřejmě nelze vyloučit ani období válečných refugií. S podobným zjištěním skončil také epigrafický průzkum Maloskalské Drábovny. Ani zde se v terénu nepodařilo žádné objekty z pobělohorského období pomocí skalních nápisů doložit. Zajímavým místem českobratrské tradice na Drábovně je především jeskyně Husova kaple s pamětním nápisem „roku 1636 / se zde / skrýval / M. Krocinovský / Kněz / českobratrský“, který podle provedení písma datujeme do začátku 20. stol.
     Počátky českobratrské tradice na Kalichu lze nejpravděpodobněji spojit s již zmíněnou osobností J. E. Vitáska (1817–1897), přítele Havlíčka Borovského a zároveň františkána, který v turnovském konventu tohoto řádu působil v letech 1851–1867. Předtím kolem r. 1840 sice kronikář Antonín Ježek z nedalekého Vrátu zaznamenal, že je zde v jeskyni (Sluj českých bratří ) „špicem“ vyryt kalich a celou lokalitu spojil s útočištěm turnovských dominikánů před husity, ale až ve Vitáskově knize Východ botanický v okolí Turnovském z r. 1870 je poprvé lokalita Kalicha uvedena jako místo úkrytu členů Jednoty bratrské. Inspiraci mu snad mohli poskytnout místní obyvatelé, kteří se ve skalách schovávali před nepřátelskými vojenskými oddíly během prusko--rakouské války r. 1866. Vitásek ve zmíněném díle píše, že na skále objevil, mimo „sporé nápisy novější“ – jak lze z kontextu pochopit, měl zřejmě na mysli „turistické“ nápisy z 19. století – také vyrytý kalich, letopočet 1634 a nápis „K. P.“ (údajně „kalich Páně“). Po těchto objektech není v současnosti žádná stopa. Právě Vitáskovi tak snad lze připsat autorství prvních „bratrských“ nápisů v této lokalitě. Jeden z nejznámějších místních textů (původně umístěný na levé stěně vstupu do jeskyně) dokonce obsahuje i františkánovo jméno. Jedná se o černě provedenou malbu kalicha se čtyřverším: „Vítám tebe v citu rozechvění / místo a tu sluji tvoji, / jež před věky v krutém utrpení / skryla bratry pod obojí“ s podpisem „Jindřich Erazim Vitásek / Moravan.“, což snad odkazuje na františkánovo brněnské rodiště. Nápis však nemusel vzniknout Vitáskovou zásluhou, ale mohl být na lokalitu doplněn jeho následovníky. Tradice místa byla nadále rozvíjena českými vlastenci, kteří české bratry chápali jako symbol našeho národa, pokračovatele husitství a nositele české vzdělanosti a jazyka i pobělohorské mučedníky. Vlastenci pak samozřejmě toužili spatřit ono slavné místo utrpení na vlastní oči, a tak se ze Sluje českých bratří stala postupně turisticky vyhledávaná lokalita. Právě tito příchozí ovšem často neodolali a přidávali ke stávajícím nápisům své vlastní. Jednalo se jak o nápisy s bratrskou tematikou, např. „NIC NEVZALI JSME SEBOU PO VŠEM VETA / JEN BIBLI KRALICKOU LABYRINT SVĚTA / 1892 PAMÁTCE 300. L. NAR. 1592 / J. AMOSA KOMENSKÉHO“ doplněný nezbytným vyobrazením kalicha, tak o pamětní podpisy provedené barvou, tužkou či uhlem. Lokalitu ještě koncem 19. století velmi zpopularizoval Durychův průvodce.
     Ačkoliv významný regionální historik J. V. Šimák označil „bratrské“ nápisy za novodobou mystifikaci v novém průvodci po Českém ráji z roku 1904, všeobecnému rozšíření bratrské legendy to nezabránilo. Za první republiky byly naopak osudy Jednoty bratrské velmi popularizovány a Kalich zažil jedno z hlavních období turistického rozkvětu. Bratrskou tradici místa propagoval především František Kinský z Besedic, který zde v srpnu 1925 otevřel turistickou chatu U Kalicha. Ačkoliv byla Sluj českých bratří hojně navštěvována, „turistických“ rytin máme z tohoto období zaznamenáno poměrně malé množství, zvláště v porovnání s koncem 19. století. Zda návštěvníci začali místo vnímat poněkud pietněji, můžeme pouze spekulovat. Tradice Kalicha jako místa úkrytu členů Jednoty bratrské tak kontinuálně přetrvala po celé 20. století.
     Čeští bratři se v Českém ráji ukrývali, ale pravděpodobně na jiných místech, než líčí vlastivědné bádání. Jednota bratrská byla od doby svého vzniku v polovině 15. století v podstatě nelegální církví a její přívrženci byli pak především v průběhu 16. století několikrát vystaveni pronásledování. Právě v těchto dobách mohli především českobratrští duchovní skutečně využívat různé skalní úkryty. Předpokládat to můžeme snad minimálně v letech 1573–74 v oblasti Drábských světniček, kde se v jedné z tesaných prostor zachoval letopočet „15+73“, přičemž o rok později máme zaznamenanou stížnost na faráře v Bosni, že ve své farnosti v lesích kolem Mužského trpí schůzky Jednoty bratrské. Stejná lokalita byla velmi pravděpodobně využita také ve 20. a 30. letech 17. století, kdy se sem nejspíše opět uchýlili čeští bratři. Dokládají to jak skalní rytiny – 2× „1623“, „1625 / IAS“, „1629 / GINDRZICH: W.“, „1637 / PM“ – tak i nečetné písemné zprávy.
     Můžeme konstatovat, že jsme se k možnosti ukrývání příslušníků Jednoty bratrské v oblasti Kalicha vyjádřili stejně skepticky, jako již v roce 1904 a podrobněji i v r. 1913 historik J. V. Šimák. Jeho argumentace byla založena především na obecné historické rovině a znalosti pobělohorské regionální problematiky. Náš výzkum dokázal totéž pomocí detailní interpretace skalních rytin, z nichž žádná není starší 19. století, s výjimkou hraničních křížů a s nimi souvisejících letopočtů z 18. století („1747“ a „1767“) v jihovýchodní části Kalicha. Skalní oblast Kalich naopak vnímáme jako místo výrazně pozměněné lámáním a zpracováním kamene, přinejmenším v 18. století, s přesahem do století následujícího. Zdokumentováno zde bylo 180 poloh s doklady těžby pískovce (lomy, lámané plochy na způsob „lavicování“, trhané bloky s vysekanými kapsami pro umístění klínů, deponia kamenického odpadu), 23 poloh dokládajících příležitostnou místní výrobu brusných kotoučů a šest, resp. sedm jeskynních lokalit, které mohly původně sloužit jako zázemí kameníků a skladiště lomařského nářadí (tzv. kamenické jeskyně).  
Aktualizováno ( Pátek, 19. únor 2010 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border