border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Závody
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Závody Tisk E-mail
Aleš Suk (SkAl)   
     V průkopnických dobách našeho lyžectví se většina tehdy výsostně běžeckých soutěží, s výjimkou Jilemnice, Vysokého, N. Města, Zvičiny a Špičáku na Šumavě, konala na hřebenech hor. Jak závody turistické třídy, tak najmě mistrovské padesátky včetně distančních běhů vojska, pohraniční stráže i přebory skautských oddílů. Vypisovány byly tratě se startem v horských městečkách – Janských Lázních, Harrachově, Vysokém, Jilemnici a trasy velkou částí vedly přes hřebenové boudy s kontrolními body.
     Tam se pak značil do etapních knížek razítkem boudy průjezd, stvrzený podpisem kontrolora. V předvečer závodů se do místa startu sjela k noclehu většina soudcovského sboru k doladění organizace. Mnohdy se rokovalo hodně přes půlnoc a do staničních knih přibývaly nejenom pokyny, ale navíc se i zdařile kreslilo: dnes už nevíme, kdo ilustroval a portrétoval startéra 50 km závodu v roce 1922 Cínu Jelínka, snad to byl jeho přítel, malíř Ota Bubeníček. (obr. 44)
     Poněvadž prvotní svazová pravidla lyžařských závodů se tiskla až v sezoně 1913/1914, byla regule konkrétního soutěžního podniku uvedena buď na propozicích anebo, a to už jsme na půdě staničních knih, se organizátory zapisovala přímo do knihy boudy, kde byl start. Někdy též i do knihy boudy, jejíž personál byl pověřen kontrolami, občerstvením a vytyčením tratě. Vlastním zápisem, který podepsali všichni „soudci“ a rozhodčí, takže to bylo vlastně proškolení nových bafuňářských kádrů. Bez ohledu na to, šlo-li o nájemce boudy, domovníka či pikolíka.
     Pro citaci záznamů nemusíme chodit daleko – v první položené knize na Zlaté vyhlídce už v roce 1903 píše restauratér Jiří Kracík: „V pátek dne 3. února 1905 ve třičtvrtě na osum přijel ze závodu jeden pán, jméno neznáme. Za ním 10 minut později přijelo jich ještě pět, kterým jsem knížky potvrdil razítkem Zlaté vyhlídky. J. K.“
     Oním pánem „jméno neznáme“ byl vítěz první mistrovské padesátky ve střední Evropě, osmnáctiletý Josef Kraus, závodící za Č.K.S.S. Jilemnice. „Třičtvrtě na osum“ bylo večer, Kraus po cestě z hostince na Žalém ztratil hůl a chtěl po hospodském Kracíkovi půjčit hrabiště nebo aspoň tyč od záclon. Neměli, nemeškal tedy a kousek pod Zlatou vyhlídkou si od metru složeného dřeva vytáhl postranní kůl a s tímto sochorem dojel až do hotelu Modrá hvězda v Jilemnici, kde byl cíl. Celý týden nemohl mistr Kraus otevřít prsty, jak je měl namožené a oteklé od jízdy s náhradní „holí“. Ta byla jako rarita vystavena ve výloze obchodníka R. Kazdy v Dolení ulici. Krausův výkon při nedělní padesátce byl veskrze obdivuhodný: v jednom dni, po sobotní výhře na 10 km a slavnostní tancovačce hodně přes půlnoc, mrzl ráno v 7 hodin na startu (rozhodčí ještě vyspávali, takže se vyjelo až v půl deváté), pak absolvoval 60km závod ve vánici přes hřebeny, kdy si téměř celou trať běžci prošlapávali. Na trati byl jedenáct a půl hodiny, do cíle dorazil v noci po 21. hodině. Poté ještě na lyžích do Hořeních Štěpanic domů, ráno do práce. Kraus byl ve své době prakticky jediný vážný konkurent Hanče, kterého opakovaně porážel. Na straně Krausově je pět titulů mistra Svazu lyžařů v Království českém, po něm jich Hanč nasbíral sedm. (Obr. 10.a. Rössler zachycuje lyžaře v plné jízdě – event. retuš textu)
     Zalistujme staniční knihou na Labské v předvečer památné a tragické mistrovské padesátky. Jsou Velikonoce, na boudu se sjíždějí závodníci, bafuňáři, rozhodčí. Přítomen je i doktor Mézl, ten po odpoledním výletu vtipkuje na vrub špatného, rozbředlého sněhu: „O jé! Nechce to jezdit, ani když jsme si vyšlápli na Kotel – nechtělo to z něho frčet – jako bývá jindy. Dnes nemusí člověk naříkat: Horo, horo vysoká jsi, já mám na tě vylézt na ski, vzdálená jsi, já jsem dole, vezmu na tě obě hole!“
     Hned nato následují podpisy Hanče, pod ním jeho švagra, osmnáctiletého Josefa Faistauera, Oskara Bartela…
     Pokračuje písemný záznam závodního protokolu, včetně lékařské prohlídky se signaturou členů soutěžního výboru – dr. Šimr, O. Bohutínský, ing. Fischer.
     V den závodu 24. března 1913 je nejdříve vepsán Aleš Lyžec, přijíždějící v protisměru závodu na Labskou: „Hodinu potom, když mezi Martinovkou a Labskou jsem naposled řekl Hančovi Zdar!“ To bylo v půl osmé, ačkoliv poznámka je až z pozdního odpoledne, kdy byl Hanč mrtev.
     Další jsou v knize poznámky zcela zdrceného Ratha; ten píše: „Jak jsem se dozvěděl, již Hanč na Vosecké boudě byl celý zkřehlý, neb nemohl vzít citron do ruky a přes radu jel dále směrem k Labské boudě.“
     Žádný jiný zápis se v den Hančova tragického skonu na Labské už neobjevuje. Osazenstvo (hostí bylo čtyřicet, ale postelí pouze dvacet; přednost měli závodníci mistrovské a turistické třídy) bylo jistě v šoku.
     Další den, 25. března, se závodník Emerich Rath zpovídá: on na záchranné akci Hanče nalezl a pokoušel se ho zachránit; „ráno v 9 hodin postavil jsem kříž zhotovený z lýže na místě, kde jsem přítele Hanče dopravil na zádech. Bude mi to smutná upomínka, neb osud mi nepřál, bych zachránil život přítele lyžaře tak milého.“
     Málokdy lze nalézt v knihách tak zevrubnou reportáž, jakou zanechal Rath:
     „VIII. mezinárodní závody na 50 km byly pro prudký déšť a vánici přerušeny. Závodníci, vysíleni a promočeni, se vzdali. Mistr Hanč, vraceje se ze závodní dráhy, chatrně oblečen a do krajnosti vyčerpán, klesl na Zlatém návrší – byl nalezen přítelem E. Rathem, který jej, jsa znaven a nedostatečně oblečen, přes 500 m nesl a konečně, nemoha sněhové bouři vzdorovati, dojel pro pomoc do Labské boudy. Záchranná výprava nalezla Hanče ještě teplého. Byl co nejrychleji dopraven do Labské boudy – bohužel, přes usilovnou námahu, nenabyl již vědomí.
     Krátce potom, co jsem našel Hanče, nalezl jistý Majwald, Krausenbauden č. 90, na tom místě, kde jsem zabodl lyže Hančovy, mladého muže jménem ? Vrbata z Jilemnice ? bez kabátu a čepice ležeti zkřehlýho na lýžích, ale ještě při životu. Jelikož Majwald nerozuměl česky, nemohl se dohodnout s Vrbatou, který ještě dobře mluvil. Hanč asi potkal Vrbatu na Zlatém vršku a půjčil si kabát a čepici a rukavice od Vrbaty. Jel asi za Hančem směrem k Labské boudě a když viděl zabodnuté lyže, hledal snad Hanče. Vichřicí a vysílením zkřehnul. Majwald sám unaven, který se vrátil zpět na Mísečnou boudu, potkal na cestě Glasera z Horních Mísečných Bud, který na lehkých sáňkách vezl zavazadla závodníků z Labské boudy zpět. Glaser dojel k Vrbatovi, který ležel na zádech již co mrtvý. Naložil ho na sáňky a dovezl ho do Mísečné boudy. Oživovací pokusy zůstaly bez výsledku. Tak zahynul mladý život. Chtěl pomoci příteli a sám potom sdílel smutný osud Hanče. Buď čest jeho památce E. R. Berlin (dříve Praha).“

     O způsobu, jak se připravoval mezinárodní závod na 50 km, který měl pořadové číslo 15, na několika stránkách staniční knihy z Benecka informoval ing. Macháček: „9. 3. 1922 přišli z Vrchlabí o půl třetí ráno. V 8 hodin 0 °C. O deváté vyjíždíme značkovati dráhu počínaje rovinkou přes Mísečky dále. Až na rovinku z Benecka musí vyznačiti dráhu, kdo dnes večer přijede. Nutno vyznačiti trať od chaty po stráni ke Gollerovi, tam otáčka, sjezd přes Zlatou vyhlídku a výstup na Žalý a sjezd přes Zadní Žalý serpentinou dolů a přes sandplan k rovince.
     Do včerejška byli hlášeni: Koldovský, Petruška, Boh. Josífek, Bím, Feistauer, Martin, Hevák, Kovář, Prokopec, Zelinka, Pepa R. Ořovský, Jos. Josífek, Erlebach, Jindříšek.
     Benecko staví kontroly nad Gollerovu chatu, na Žalým, event. sjezd na Z. Žalým, na rovinkách a na Černé skále.
    Start, počet závodníků, časy volat osobně kpt. Braunera do Nového Světa do skláren před startem (asi o 1/2 8).
     Kontroly musí býti značkovány modře (místa, ke mají státi).
     Kontroloři poznamenají pouze čísla, která projela. Podpis tuctu rozhodčích.
50 km závod Č.S.K. dne 11. března 1922
     K startu dostavilo se celkem 14 závodníků, třináct Čechů, 1 Němec, kteří při lékařské prohlídce, provedené p. dr. Novákem, uznáni za zdravé.
     Za mlhavého počasí, ale celkem za dobrého sněhu (teploměr ukazoval nulu) a přítomnosti předsednictva Svazu lyžařů pp. Dr. Synáčka, J. Pilnáčka a ing. Jílka odstartoval malíř Cína Jelínek závodníky v 7.25 v následujícím pořadu v minutových přestávkách dle vylosování –
     1. Zelinka ČSK (odbor Valteřice/ Praha ) a tužkou psaná startovní listina dalších 13 borců).
     O kontroly na všech rozcestích sdostatek bylo postaráno, a budiž zde hlavně vzdán dík panu prof. Turečkovi, který se svými studenty z jilemnického gymnázia vzorně staral se o trať od úpatí Zadního Žalého až k Václavskému náměstí pod Černou skálou a Mechovincem a pp. vysokoškolským studentům s panem Lamačem v čele, kteří si vzali na starost Přední a Zadní Žalý. Od Mechovince po Dvoračky měli kontrolu členové ČSK, a to Mísečky pp. Sládek, Ticháček, Suchomel; Hutě p. Kott s 2 studenty, Dvoračky p. Macháček se členy ČSK H. Králové.
     Pro špatný stav sněhu na Benecku, kde louky předcházejícím deštěm byly holé, upuštěno od části tratě chata ČSK – Gollerova chata – Zlatá vyhlídka a závodníci odstartováni od Zlaté vyhlídky přímo serpentinou na Žalý.“
     Tuší vypsány výsledky: 1. Koldovský K. Vysoké n/J. čas 4 h 16 min… poslední závodník Petruška dojel do cíle v čase 6 h 15 min 12 vt. Podepsán MUDr. I. Mézl, lékař u cíle, s dodatkem: „Závodníci přijeli k cíli v dobrém stavu (až na malé výjimky)“.
     Dlužno dodat, že mezi startujícími bylo šest olympioniků, kteří o dva roky později reprezentovali ČSR na I. ZOH v Chamonix.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border