border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Vodopády Loveckého potoka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Loveckého potoka Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     Lovecký potok je druhý významnější pravostranný přítok Dolského potoka spadající stejnojmenným Loveckým dolem (v minulosti někdy označovaný i jako Křivý důl) z Luční hory, přesněji řečeno z jejího západního výběžku, Železné hory. Je to mělké, velmi strmě spadající svahové údolí, nebo spíše jen hlubší zářez. Nacházejí se v něm celkem tři prakticky neznámé vodopády.
     Dlouhá soustava peřejí až kaskádových peřejí na skalním podloží začíná vysoko ve svazích, nedaleko pod prameny potoka. Dva skutečné vodopády se však nacházejí níže, pod alpínskou hranicí lesa, v místě, kde potok protíná z levého svahu sestupující pruh tvrdších svorů, vytvářejících po straně nepříliš výrazný, strukturní mrazový srub. Jím prochází i traverzující lovecký chodník, ve skalách dokonce zajištěný skobami a lanem. Oba vodopády se nacházejí na podloží svorů, ale je pravděpodobné, že jejich bezprostřední vznik podmínila tvrdší, kvarcitovými vložkami více prostoupená partie, která podmínila i vznik přilehlého mrazového srubu. Oba vodopády jsou tedy podmíněné pasivně strukturně a jsou sekundárního typu.
     Horní z nich můžeme označit jako Kotlový vodopád, neboť padá do malého skalnatého kotle. Je úklonného typu, vysoký 6,6 m a má sklon 55 °. Jeho svazovitý, úzký proud (0,2–1 m) je formovaný podélnými puklinovými plochami v levé stěně a příčnými puklinami v pravé: vodopád se proto nachází v koutě, který svírají a který nedovoluje rozlévání vody do šířky. Horní hrana je ostrá, stejně jako úpatí, na kterém se nachází balvanité vývařiště (2 x 2 x 0,8 m). Mezi krkonošskými vodopády patří k těm atraktivnějším, na čemž se podílí jeho skalnaté okolí i absence stromové či keřové vegetace, která by ho skrývala.
     Pod Kotlovým vodopádem se proud lomí téměř v pravém úhlu do krátké a úzké (2 m) skalní průrvy, z níž vyúsťuje přímo na spodní, též úklonný Tříramenný vodopád. Ten je vysoký 9,0 m, široký 2,5–4 m a má sklon 50 ° (v nejspodnější části až 80 °). Za běžného stavu vody se dělí podle dominantních podélných strmých až svislých puklin na tři poměrně slabá ramena, a proto je méně atraktivní než Kotlový; za vyšších stavů, kdy se spojuje do jednolité vějířovité podoby, je však tomu právě naopak. Zleva je vodopád ohraničený amfiteátrovitým skalnatým svahem, zatímco zprava je v úrovni okolního svahu, a proto se proud rozlévá právě tímto směrem. Široká horní hrana je ostrá i zaoblená v různých profilech, zatímco úpatí je ostré a zapadá do nevýrazného kamenito-balvanitého vývařiska s proměnlivými rozměry, neboť je stále zanášené sutí. Pod ním již následuje souvislá balvanitá výplň dna údolí bez jakýchkoliv stupňů. Oba vodopády jsou porostlé jen sporadicky malými ostrůvky vodních mechorostů, patrně v důsledku jejich otloukání vodní erozí.
     Třetí a poslední, Kvarcitový vodopád, se nachází až o několik set metrů níže, na slabě zvýšeném vyústění toku do koryta Dolského potoka, asi 30 metrů od srubu Správy KRNAP. Nachází se na podloží výrazně tvrdších kvarcitů, které tu tvoří v nejdolejší části svahu na pravém břehu Dolského potoka malou úzkou vložku ve svorech, vyznívající pouhé 2 metry vpravo od vodopádu; pokud by byla jen o trochu kratší nebo potok tekl poněkud více k severu, vodopád by tu vůbec nevznikl. O složitých geologických poměrech v tomto prostoru svědčí i stará štola o 30 metrů dále proti toku na stejném břehu Dolského potoka, ale její halda je na opačném břehu, přímo naproti vodopádu.
     I tento vodopád je z genetického hlediska sekundární, vzniklý na strukturní nerovnosti. Je úklonného typu, vysoký 3,3 m se sklonem 50 ° a je úzce vějířovitého charakteru. Sám stupeň vznikl podle příčné svislé pukliny, která přímočaře omezuje jeho úpatí, ale významně se u něj projevují i šikmo ukloněné puklinové plochy konformní s vodním proudem, který je do šířky (0,6–1 m) výrazně omezovaný i podélnými svislými puklinami. Horní hrana je obloukovitá a nevýrazná se znaky povodňové eroze (vylomené bloky). Voda na ni přitéká přímo z balvanitého koryta nad vodopádem, které vykazuje známky povodňového divočení. Na úpatí se nachází kamenito-balvanité vývařisko (2 x 2,5 x 0,5 m), které však v důsledku povodní mění často tvar i velikost. Čelně je ohraničené drobným kamenitým valem, kterým se potok prodírá přímo do balvanitého koryta Dolského potoka.
     Jedná se o typickou ukázku vodopádu na zvýšeném ústí postranního toku, který má slabší erozní sílu než hlavní, a proto se pomaleji zahlubuje. Ty bývají vesměs paušálně označovány jako vodopády na vyústění visutých údolí. To je však nesprávná generalizace. Skutečná visutá údolí mají totiž odlišný charakter v obou částech (sklon dna, míra zahloubení, charakter i sklon svahů), neboť se vyvíjela zcela jinak v horní, výrazně mírnější části, a jinak v dolní, strmé části s vodopádovými stupni. Sám postranní potok nemá proto v tomto případě vliv na vznik stupně, a proto jsou to vodopády primární (konsekventní). Jejich spodní strmá část, popř. přímo vodopádové stupně, jsou proto obvykle vysoké (desítky až stovky metrů). V Krkonoších vytvářejí visutá údolí v nejdokonalejší podobě Pudlava a Dvorský potok, o nichž již bylo uvedeno, že jejich primární vodopády mají zcela jiný charakter a výšku.
     Vodopády na zvýšeném ústí však vznikly na nějaké lokální strukturní překážce (nejčastěji je to pruh tvrdších hornin, ale také tektonická porucha), která ale přetíná tok zcela náhodně těsně před jeho ústím. Jsou to tedy sekundární (subsekventní) vodopády jako kterékoliv jiné, položené výše na toku a stupeň, na kterém se nalézají, je obvykle jen nízký (řádově jen několik metrů). Z těchto důvodů zde nejsou dva reliéfově odlišné úseky jako u skutečných visutých údolí.
     Vodopády Loveckého potoka jsou s ohledem na nepatrné povodí málo vodné (okolo 8 l/s z plochy povodí asi jen 0,2 km2 u obou horních, 20 l/s spodní z 0,5 km2; odvozeno) a navíc trpí poměrně velkými výkyvy v průtocích. Loveckým dolem sjíždějí v zimě též laviny, ale vodopády nijak neovlivňují. Zvláště oba horní vodopády jsou atraktivní, ale právě malé množství vody po většinu roku jim ubírá na efektu. Jejich turistický význam je však malý, protože se nacházejí v obtížně dostupném místě, a navíc na hranici I. a II. zóny, takže jejich návštěvu nelze ani doporučit tím spíš, že k nim nevede žádná komunikace a je nutno postupovat přímo náročným terénem. Lze je však vidět z modře značené turistické cesty severním úbočím Stohu na protilehlé straně Dlouhého dolu. Odlišná situace je u Kvarcitového vodopádu, který je velmi snadno přístupný krátkou odbočkou (30 m) od srubu na zeleně značené turistické cesty údolím, ale jeho atraktivita je navzdory větší vodnosti menší.
     Vodopády Loveckého potoka jsou veřejnosti téměř neznámé, zatím o nich nebyla publikovaná žádná zpráva, ani zmínka a nebyly a nejsou zanesené ani v žádné turistické mapě.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border