border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Vodopády Hrazeného potoka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Hrazeného potoka Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     Početné nízké vodopády a kaskády jsou i na Hrazeném potoce, dalším pravostranném přítoku Dolského potoka, stékajícím stejnojmenným dolem mezi Železnou horou a Kozími hřbety. V několik set metrů dlouhém úseku v horní části údolí, zhruba mezi žulovou apofýzou v tzv. Kamenné strži a drobným přítokem ze Železného žlabu zleva, vytváří celou sérii drobných stupňů různého typu, místy přecházejících až do charakteru soustavy. Začátek série je již na subalpínském stupni nad alpínskou hranicí lesa v klečových porostech ve výšce okolo 1 300 m a spodní konec ve výšce 1 060 m. V úseku dlouhém asi 550 metrů má tedy spád 240 metrů, což odpovídá průměrnému sklonu 24 °. Celkem se tu nachází třináct výraznějších samostatných vodopádových stupňů, vzájemně oddělených nejen vývařišti na jejich úpatí, ale i mírnějšími balvanitými úseky, v některých případech i s nánosy větví (kleče i smrku) evidentně sem snesených lavinami. Jednotlivé vodopádové stupně však nedosahují takové výšky a osobitosti, aby zasluhovaly samostatného pojmenování. Celý úsek s vodopády se nachází na území kontaktního dvora provázejícího na jižním okraji žulový pluton, proto je prostoupený tvrdými přeměněnými horninami typickými pro kontaktní pásmo, zvláště vložkami kvarcitů. Navíc se tu nalézá ještě žulová apofýza. Toto intenzivní střídání pruhů různě tvrdých a vůči erozi i zvětrávání nestejně odolných hornin (svoru, kvarcitu, žuly) výrazně ovlivnilo reliéf horní části Hrazeného dolu. Rozpad mrazových srubů ve svazích na jednotlivé dílčí skalky, stejně jako mimořádné množství vodopádových stupňů v krátkém sledu podmínily strukturní poměry; při velkém sklonu dna vznikly sekundární stupně prakticky v každém místě, kde kontakty dvou různých hornin protínají koryto potoka. Spolu s kaskádami Rudného potoka pod Sněžkou (ne náhodou s podobnými geologickými poměry) je tak série stupňů Hrazeného potoka zcela výjimečná a obě nemají obdobu v celých Krkonoších.
     První dva nejvýše položené stupně nedaleko pod pramenem Hrazeného potoka, který vytéká ze sutí v závěru údolí, jsou právě na žulové apofýze (odžilku). Ta vystupuje v úzkém pruhu mezi okolními svory a kvarcity a v místě, kde protíná koryto, se na ní vytváří dva kaskádovité vodopády (4,5 a 4 m vysoké), z nichž spodní a nižší je málo atraktivní, zčásti porostlé trávou.
     Po delším úseku pouze nízkých peřejí a nízkých skoků následuje třetí a čtvrtý stupeň nad slabým, bezejmenným přítokem zprava. Hrazený potok zde vyhloubil krátký skalní zářez se stěnami výrazně vymezenými puklinovými plochami, v němž jsou pouhých pět metrů od sebe dva úzké vodopády (0,3–1 m) téměř bez vývařišť. Atraktivnější horní, 3,5 m vysoký se sklonem 55 °, je přechodně kaskádovitě úklonného typu, spodní je 3,2 m vysoký (45 °), kaskádovitý podél dominantní puklinové plochy.
     Níže se potok začíná stáčet k jihu, takže přetíná strukturní směry svorů a kvarcitů téměř napříč, a to se projevuje mnohem rychlejším sledem stupňů. V soustavě pravých peřejí se tu nachází pátý, skluzovitý stupeň, vysoký 3 m se sklonem 45 °, šířkou 0,3–1(–2,5) m a malým vývařištěm a poněkud níže je ještě jeden 3 m vysoký, kaskádovitě peřejovitý se dvěma rameny v horní části.
     Jen o pět metrů níže je výraznější sedmý, 5,3 m vysoký, pravý kaskádovitý vodopád se sklonem 50–55 °. Celá jeho silně rozpukaná stěna je široká přes pět metrů, ale voda za obvyklých stavů teče jen 0,5–1 m širokým proudem při pravém okraji. Jeho nepravá balvanitá horní hrana však v minulosti směrovala hlavní proud naopak na levou stranu, kde je dnes jen slabé rameno při vyšších stavech. Na úpatí je malé vývařiště hrazené zřícenými i nanesenými balvany.
     V místě, kde potok přetíná nevýrazný mrazový srub zleva, se nachází již osmý stupeň, skládající se ze dvou podstupňů vysokých 1,8 m (kaskádovitý) a 1,5 m (úklonný), nad nimiž je ještě třetí, ale nepravý na nanesených balvanech. Pod ním je delší padesátimetrový úsek s převážně balvanitým korytem.
     Devátý samostatný stupeň je úklonného typu o výšce 4,2 m, sklonu 55 ° (nahoře jen 40 °, dole se obloukovitě zvětšuje až na 75 °) a šířce 1,5–2 m. Stéká po plochách břidličnatosti, a má proto málo členitý, „hladký“ povrch a patří k nejatraktivnějším na Hrazeném potoce.  Na úpatí bývalo vývařiště, dnes však je téměř celé vyplněné pařezem strženým lavinou, na němž se zachycují další balvany.
     Také další, jen osm metrů vzdálený, desátý stupeň patří k nejzajímavějším zdejším vodopádům. Je úklonného typu, vysoký 3,2 m, široký 0,2–0,5 m a se sklonem 50 ° (nahoře 80 °, dole 35 °). Vznikl na výrazné podélné puklině, proto patří ke žlabovitým vodopádům, které tvoří jediný úzký proud. Má ostrou horní hranu a dole spadá do kosodélného vývařiště, formovaného též hlavně podélnými puklinami.
     Po dvacetimetrovém úseku peřejí s malými skoky následuje 7,3 m vysoká soustava se dvěma výraznějšími podstupni (2,2 a 3,0 m vysokými) s průměrným sklonem 45 ° (v podstupních však až 65°) a šířkou 1–1,5 m. Na úpatí je balvanito-kamenité vývařiště, v němž se nachází dva metry dlouhý žulový hranolovitý balvan, snesený sem nejspíše lavinou stovky metrů z žulové apofýzy.
      Po deseti metrech, v místě, kde ústí zleva Železná strouha ze Železného žlabu, se nachází dvanáctá, nejdelší a nejvyšší soustava Hrazeného potoka. Její celková výška je 11,2 m, sklon 40 ° (v dílčích podstupních až 65 °) a šířka 0,5–2  m (–4 m). Skládá se zejména z pěti strmějších skluzovitých až úklonných partií, oddělených málo ukloněnými peřejovitými nebo teráskovitými mezistupni a také třemi mělkými skalními tůňkami. Vodní proud se v soustavě slabě klikatí, v horní části se dělí na ramena, která se ale dole spojují do jediného. Na úpatí je kamenité vývařiště (3 x 3 x 1 m) se zaklíněným pařezem. Také Železná strouha, která vyúsťuje přímo v horní části této soustavy, vytváří ve spodní části asi sto metrů dlouhou, souvislou kaskádovitě peřejovitou soustavu na skalním podloží bez jakýchkoliv výraznějších strmějších částí a trpící navíc nedostatkem vody.
     O pouhých několik metrů níž, přibližně v úrovni téměř zaniklého loveckého chodníku, je poslední, kaskádovitý stupeň vysoký 3,2 m, široký 0,5–2 m a se sklonem 45–50 °.  Jeho horní, dvouramenná hrana je nepravá, na zaklíněných balvanech, které tvoří i celý levý břeh, na úpatí je balvanité vývařiště (2 x 3 x 0,7 m).
     Některé ze stupňů jsou porostlé v dosahu vody téměř souvisle vodními játrovkami. Průtok Hrazeného potoka v úseku vodopádů je však malý, pohybuje se od 8 l/s do 15 l/s (z plochy povodí 0,2 do 0,4 km2; odvozeno). Hrazený důl je místem častého výskytu lavin, ale mimo snášení vegetace (kleče, popřípadě drnové pokrývky) do vývařišť vodopády nijak neovlivňují. Vodopády nemají turistický význam, a to nejen pro jejich malou výšku i průtok, ale i pro polohu přímo na hranici I. a II. zóny KRNAP a navíc pro velmi obtížnou průchodnost údolí bez jakýchkoliv komunikací.
Jedinou literární zmínku o nich, ale bez detailnějších údajů uvádí V. Pilous v časopise Krkonoše (4/1997). Nejsou zanesené ani v žádných mapách.

Tetřeví vodopád (Vodopád Tetřeví strouhy)
     Také na Tetřeví strouze, posledním větším pravostranném přítoku Dolského potoka, se nachází nedaleko boudy Kamenky jeden vodopád. Tetřeví žlab se však svým charakterem výrazně liší od údolí ostatních pravostranných přítoků. Je to mělká a široká, i když silně svažitá deprese, v níž potok protéká téměř po celé délce svahovými kamenito-balvanitým deluviem (svahové sedimenty a akumulace) bez možnosti vytvářet vodopády. Jediný vodopád vznikl až na jejím spodním konci, kde je deprese zakončená nepříliš výrazným a jen málo skalnatým mrazovým srubem ve spodní části svahu Dlouhého dolu. Přes něj spadá Tetřeví strouha zvýšeným ústím do hlavního údolí. Mrazový srub je strukturního (tj. geneticky sekundárního) původu, neboť ho budují tvrdší prokřemenělé svory a na jeho modelaci, a tím i zvýšeném ústí Tetřeví strouhy se podílela hlavně hloubková eroze samotného Dolského potoka. Vodopád prořezává v horní polovině terasu výrazným zářezem ve zvětralinách i ve skále (1–4 m hlubokým a 5–8 m širokým). Podle poměrně čerstvě obnažené, vegetace zbavené skály v šířce 3–5 m po celé délce vodopádu však došlo k jeho výraznému povodňovému přemodelování, a hlavně zvětšení teprve v posledních dvou dekádách.
     Celý strukturní (sekundární) vodopádový stupeň je vysoký 32 metrů, z čehož je 30,5 m na rostlé skále, jen horní hrana (1,5 m) je nepravá na volných balvanech. Jeho šířka je proměnlivá od 0,4 do 3 m, stejně jako sklon (průměrný  45 °, horní část 30 °, střední 55–60 °, ale i se svislým úsekem, spodní 45 °). V horní části má však pouze peřejovitě kaskádovitý charakter, který teprve níže ve svahu přechází do výrazněji „vodopádové“, přesně řečeno kaskádovité podoby, přičemž obě části odděluje poměrně výrazná hrana. Voda se v něm esovitě stáčí v důsledku intenzivního vícesměrného rozpukání skály a břidličnatosti, která je převážně příčná ke směru toku a konformně ukloněná se svahem, popř. až téměř svislá. Nejvýraznější je však šikmo příčná a téměř svislá porucha ve střední části, na níž se tok stáčí 2,5 m vysokým svislým skokem do pět metrů dlouhého skalního žlabu.
     Nad vodopádem již pokračuje jen balvanité koryto. Také na úpatí skála rovnou navazuje na balvanité koryto bez vývařiště, které po osmi metrech přechází přímo do náplavového kužele spadajícího až do Dolského potoka.  Kužel je sice poměrně malý (dlouhý 26 m, široký nahoře 3 m, dole 20 m), ale strmý (15–20°) a jeví výrazné znaky nedávného divočení toku a přemodelování a zvýšení o nový kamenitý materiál (1–1,5 m), nepochybně pocházející z povodněmi vyhloubeného zářezu v horní polovině vodopádu. Nedávné výrazné povodňové přemodelování vodopádu (naposledy a nejspíše i nejvíce za povodně v létě 2006), o kterém vedle výrazně rozšířeného koryta v horní části vodopádu svědčí i vysoký podíl dřevité hmoty (kmeny, pařezy) ve spodní části kužele, může být vedlejším důsledkem sněhových lavin.  Laviny Tetřevího žlabu totiž začaly v 80. letech minulého století nápadně zvětšovat své dráhy, a nakonec ho odlesnily v celé délce až k Dolskému potoku, čímž výrazně zmenšily retenční schopnost lesa v povodí.
     Vodopád má po většinu roku překvapivě malý průtok (v rozporu s jeho impozantní podobou za silných dešťů), a to ještě menší, než by odpovídalo přesto i tak nevelké ploše povodí (0,3 km2). Nelze proto vyloučit, že část vody v jeho povodí se ztrácí do starých důlních děl, které se v tomto prostoru nacházejí. Nasvědčoval by tomu i silný vývěr vody ze zavalené štoly na úpatí pravého svahu pod nedalekým ubytovacím objektem Esprit. Průsak vod do podzemí má však své limity, takže ovlivňuje potok hlavně za nízkých stavů, zatímco povodňové průtoky jen minimálně.  Z tohoto důvodu má, i přes poměrně značnou výšku, jen malý turistický význam navzdory tomu, že se nachází jen několik desítek metrů od turistické (zeleně značené) cesty Dlouhým dolem. Na jaře při tání sněhu, kdy je relativně nejdéle atraktivnější (bohužel zcela mimo sezonu), je z cesty i vidět, v létě ho však kryje stromová vegetace. Pokud chceme dojít přímo k němu, je třeba se přebrodit přes Dolský potok, což však za vyšších stavů nemusí být snadné. O vodopádu nejsou publikované žádné zprávy a není zanesený ani v mapách.
     Mezi ústím Tetřeví strouhy a výše položeného Hrazeného potoka vytváří sám Dolský potok údolní nerovnost vysokou čtyři metry, která je sice jen peřejovitého charakteru, ale přesto se o ní zmíníme pro její výjimečnost. Nachází se 150 metrů nad haldou bývalé štoly Barytka, v místě, kde na pravém břehu zapadá skála přímo do koryta a po levém prochází údolní asfaltová cesta na vysoké zděné navigaci s kovovým zábradlím. Kaskádová peřej je strukturního původu, tj. vznikla na vložce tvrdší, prokřemenělé horniny, která tu potok protíná a tvoří celý levostranný skalní břeh i samo skalní podloží peřeje (viditelné ve dvou malých útržcích). V horní části peřeje se však druhotně zaklínilo několik nápadně velkých žulových balvanů (s delšími osami 1–2 m dlouhými), které sem byly přineseny až z 1,5 kilometru vzdálené žulové apofýzy (odžilku) v Hrazeném dole, zmíněno výše. Ty posloužily jako základ rozsáhlejší ucpávky z převážně menších svorových a křemencových balvanů a kamenů. Na ní vznikla v levé části koryta převážně nepravá kaskádová peřej, zatímco u pravého břehu vytlačila nejsilnější rameno na skalní břeh, na němž vznikla sekundárně pravá peřej. Jednotlivé rozměrné žulové balvany jsou roztroušené v korytě i nad a pod touto peřejí.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border