border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Lomy na Vysokém hřebeni
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Lomy na Vysokém hřebeni Tisk E-mail
Jakub Šrek   
     Vysoký hřeben nad horskou obcí Bedřichov je v současnosti známý jako jedno z center sjezdového lyžování v Jizerských horách. Pomineme-li poutní místo u bývalé Hašlerovy chaty (dnes hotel Murano) či vyhlídkovou skálu Trniště, je Vysoký hřeben zajímavý i četností lomů, které byly v minulosti na jeho svazích založeny.
     Samotný název Vysoký hřeben je někdy používán jako označení pro vlastní vrchol (812 m), jindy je jím míněn celý hřeben začínající Malinovým vrchem (826 m), pokračující přes bezejmennou kótu (804 m) a zmíněný Vysoký hřeben (812 m) k obci Loučná nad Nisou. Osa celého hřebenu je orientována ve směru sz–jv.
     Zdejší nedlouhé lomařské putování můžeme začít v sedle Maliníku, odkud je to k prvnímu lomu jen nedaleko. Najdeme ho při východní straně cesty vedoucí ze sedla k Weberově chatě. Stěnový lom o přibližných rozměrech 40 × 20 m a výšce lomové stěny až 12 m je situován v oblasti hrubě až středně zrnitého porfyrického biotitického granitu. Ten ostatně tvoří celý námi popisovaný hřeben. Pokud se nebudeme držet označení, které hornině přiřkli petrografové, a dáme přednost označení kamenickému, máme před sebou starou známou libereckou žulu. Překrásný, v českých žulách barevností výjimečný kámen, snad není třeba blíže představovat. Pokud si přece jen nejste jisti jeho vzhledem, mohu napovědět, že lomaři a kameníci z jiných slavných oblastí těžby žuly, jako je Požársko, Lipnicko, Skutečsko nebo Mrákotínsko, nazývají „naši“ žulu pro její charakteristický vzhled trochu s posměchem libereckou tlačenkou. Ale věřte, že v jinak poměrně monotónních, spíše šedivých českých žulách (byť špičkových vlastností i vysokého estetického vjemu) zaujímá liberecká žula jedno z předních míst pomyslného žebříčku.
     Založení lomu lze datovat do let 1903–4. V tomto období již nedaleko odsud probíhalo budování horského vodního díla Bedřichov. Kámen značných technických kvalit neušel pozornosti stavbařů, kteří ho použili pro provedení hráze tehdy nejvýše položené přehrady v Evropě . A přestože se v lomu pod Weberovou chatou lámaly rozličné výrobky hrubé kamenické výroby jako sloupy, schody, mezníky i dlažební kostky, je kamenná hráz na Černé Nise nejvýznamnější stavbou realizovanou právě z horniny tohoto lomu. K dopravě materiálu z místa těžby ke stavbě byla zřízena úzkorozchodná železnice. Právě k ní se váže tragický příběh četnického strážmistra Roberta Melzera, který turistům dodnes připomíná známý pomník. Těžba v lomu byla zřejmě pouze ruční, bez významnějšího strojního zařízení. Jako majitel lomu byl uváděn Antonín Krause z Bedřichova čp. 21. V roce 1946 je však lom zmiňován jako pustý. Dnes jsou lomové stěny již značně zarostlé a plato lomu je využíváno k uskladnění drceného kameniva a lomového kamene.
     Při trochu netradičním putování po kamenolomech by neměla vaší pozornosti uniknout další zajímavá lokalita. Tu tvoří takřka malebná skupina čtyř těsně sousedících lomů, ležících jižně od vrcholu 812 m (na západní straně zelené turistické trasy) a označovaných někdy jako lomy Horní Hraničná. Přesněji se jedná o dvě dvojice lomů rozdělených již relativně zašlou přístupovou cestou – horní a dolní. Pozorného návštěvníka jistě zaujme zdejší hornina. Liberecká žula, kterou by tady vzhledem k výše uvedenému oprávněně očekával, ale k vidění není. Alespoň ne na první pohled. Přesto se nejedná o žádnou záhadu a geologové dobře vědí, oč běží. Ve všech jinak vcelku homogenních horninových typech krkonošsko-jizerského plutonu, libereckou žulu tedy nevyjímaje, se místy vyskytují žíly drobně až jemně zrnitých hornin označovaných dle svých vlastností většinou jako aplity či leukogranity. Vzhledem k tomu, že tato tělesa jsou mladší, tj. vnikla již do částečně zchladlé okolní horniny, utuhla rychleji a mají tudíž jemnější strukturu. Kontakt obou typů hornin je ve větším ze spodní dvojice lomů snadno k nalezení a rovněž ho můžete spatřit na mnohých již ulomených kusech. Ani tato tělesa nemohla uniknout pozornosti starých jizerských lomařů a kameníků, kteří na těchto místech zakládali malé či větší lomy a těžili zdejší kámen. Jeho jemnozrnná struktura se totiž ideálně hodí na výrobu některých kamenických výrobků, zejména dlažebních kostek. Jak by řekli kameníci, kámen „výborně chodí“, tj. dobře se štípe a má rovnou lomovou plochu. (Jako každé řemeslo má i kamenictví své specifické výrazy a obraty, hodně z nich je stále ke slyšení v lomech Ruprechtice i na Černé Studnici.)
     Pokud si budete chtít prohlédnout lehce narůžovělou barvu tohoto kamene, je třeba najít nebo spíše ulomit čerstvý nezvětralý vzorek. Bez kladívka nebo paličky to však s ohledem na jeho vysokou pevnost nebude snadný úkol.
     Jako rok založení lomů bývá uváděn letopočet 1896 a jako jejich majitel firma Gustava Klamta z Bedřichova čp. 222. Těžba byla v této době výhradně ruční, tedy bez vrtacích kladiv či zdvihacích zařízení. Jediným skromným technickým vybavením byla tzv. houpačka, což je vlastně předchůdce dnešních lanových jeřábů. Princip tohoto zařízení je velmi jednoduchý. Přes lom bylo nataženo lano, na jednom konci umístěné na hraně stěny nebo na trojnožce a na druhém někde při základně – kvůli sklonu. Kus kamene, který měl být dopraven ze stěny (tzv. vanty), byl uvázán tehdy většinou do řetězu a zavěšen přes kladku na lano. Pak již jen stačilo lano napnout a kus kamene či bloček sjel samospádem ke spodnímu konci. Lano bylo napínáno ručně za pomoci tzv. „hubcuku“. Rovněž z těchto lomů měl být dodáván kámen na stavbu bedřichovské přehrady. V té době měly být  provedeny i technologické zkoušky kamene, záznamy se však nedochovaly. Před druhou světovou válkou pracovalo v horní dvojici lomů deset dělníků. A produkce dlažebních kostek, které tvořily největší část výroby, byla až 6 000 kusů týdně. Kostky byly dodávány na dlažby do Liberce, Jablonce nad Nisou i dalších měst v okolí. Po válce se ujal vedení lomů národní správce Josef Exner (Esner?), původem mistr kamenický z Velkých Hamrů. Počet dělníků v horní dvojici lomů klesl na dva, ve spodní je uváděno osm až deset dělníků. Po znárodnění provozoval lom OPK Jablonec nad Nisou. Dle pamětníků byl lom tehdy vybaven mobilním kompresorem, několika vrtacími kladivy a těžním vrátkem; lámání kamene bylo prováděno i za pomocí trhacích prací. Ty připomínají jediné zachované stavby, kterými jsou dvě kobky skladu trhavin při jihozápadním okraji spodní dvojice lomů. Skromné zázemí poskytovala lomařům pouhá maringotka. Ještě před uzavřením zřejmě ve druhé polovině padesátých let (nejdéle na přelomu let padesátých a šedesátých), přešly lomy pod správu s. p. Severočeský průmysl kamene, Liberec. Tento podnik v nich těžil jen krátce a materiál zpracovával převážně na dlažební kostky. Důvodem k ukončení těžby měly být tvrdé klimatické poměry, které neumožňovaly  přístup do lomů až šest měsíců v roce. Po revoluci 1989 se o opětovné otevření zdejších lomů pokusila liberecká a. s. Agroplast, která plánovala zahájení těžby v polovině roku 1992. Proběhla sice jednání s okolními obcemi, Lesy ČR a Správou CHKO Jizerské hory, ale ke znovuobnovení těžby nedošlo.
     Nyní vám k návštěvě doporučím ještě výstup na vyhlídkovou skálu Trniště. Výhledů se sice nedočkáte, ale kvůli nim se přece na lomařská putování nechodí. Až budete stoupat po žulových schodech na vrchol, všimněte si, že zatímco skála je z liberecké žuly, většina schodů má trochu jiný charakter. Pochází totiž s velkou mírou pravděpodobnosti z některého z lomů nacházejících se v těsné blízkosti vyhlídkového skaliska. A tam lomaři, stejně v jako předchozím případě, dali přednost drobnězrnité žule. Oproti Horní Hraničné se zdejší surovina mírně liší jak barvou, tak strukturou (hornina je porfyrická) i chemickým složením. Petrografové ji označují jako samostatný horninový typ tvořící uzavřeniny v krkonošsko-jizerském masivu, tzv. mšenský granit.
     Jeden lom leží přímo pod skálou, dnes je již značně zarostlý, s malou prohlubní, ve které je zadrženo malé množství vody. Za prohlídku stojí jeho levá lomová stěna (při pohledu do lomu). Je na ní jasně patrný ruční charakter těžby. Prozrazují ho nízké těžební stupně (vanty, lamači by láskyplně řekli vantičky), lámané pouze za pomocí klínů. Malé množství vrtů bylo zřejmě vrtáno ručně.
     Nad vyhlídkou se nachází druhý lom, rovněž s „jezírkem“, které dodává lomařské scenérii romantický nádech. Při jeho pravé straně je ještě malý těžební zářez. Celkový charakter obou lomů je velmi podobný těžebnám na Horní Hraničné. Jakpak by ne, jako majitel je uváděn nám již známý Gustav Klamt z Bedřichova. Rovněž lze dohledat jméno Josefa Stumpeho z Hraničné čp. 53. Tomu měl také patřit lom v blízkosti Trniště, záznamy si však částečně protiřečí. Každopádně měl být právě Josef Stumpe investorem stavby pomníku obětem první světové války z roku 1930, který je k vidění nedaleko pod lomy při cestě do obce. Založení těžeben lze časově zařadit někdy na konec předminulého století. Před druhou světovou válkou zde pracovalo osm až deset dělníků. Krátce po ní těžba ustala. Sortiment výrobků byl obdobný jako v Horní Hraničné, takže dlažební kostky byly dodávány i na liberecké ulice. Z technického vybavení byla k dispozici pouze „houpačka“. V roce 1964 zde byl proveden geologický průzkum, který nevedl k vyčíslení zásob, a ložisko bylo označeno za neperspektivní.
     Sama neživá příroda nám nabízí ještě další zajímavost, za níž je třeba se vydat z Trniště zhruba 200 m jjz směrem. V těchto místech se vyskytuje kámen šedočerné barvy. Jedná se o třetihorní výlevnou vyvřelou horninu bazanit, který si prodral cestu na povrch starším libereckým granitem (ten vyvřel v mladších prvohorách) a tvoří zde dvě malá izolovaná tělesa. Lomaři ho dobývali malým lomem a jedním těžebním zářezem. Lze jen hádat, že těžba byla ukončena již dlouho před druhou světovou válkou.
     Před sebou máme ještě jednu lokalitu – kamenolom Hraničná. Jako jediný z lomů na Vysokém hřebeni zůstal dosud v činnosti a jeho návštěva není bez předchozí domluvy s majitelem (s ohledem na nebezpečí úrazu i báňské předpisy) možná. My si ale lom Hraničná blíže představíme v některém z dalších čísel časopisu.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border