border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Tachylit
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Tachylit Tisk E-mail
Tomáš Řídkošil   
     Tachylit je tmavé, černé sopečné sklo, které má složení čediče, ve kterém se obvykle nachází. Název poprvé složil z řeckých výrazů tachys (náhlý) a lytos (tavený) v roce 1826 A. Breithaupt, a tak vystihl způsob jeho vzniku. Bazaltové sklo je poměrně častou složkou čedičů, ale jen výjimečně tvoří stejně nazývanou horninu. Sklovitých hmot je na zemském povrchu celá řada. Vznikají rychlým ochlazením taveniny nebo i dopady vesmírných těles, tak jak je tomu např. u vltavínů a tektitů. Sopečná skla vznikají rychlým zchlazením láv. Pro všechna přírodní skla je typické, že jsou amorfní (beztvará). Skla nemají pravidelnou strukturu, tak jako krystaly. Přestože mají amorfní látky pevné skupenství, lze je pokládat za kapaliny s velmi vysokou viskozitou. V povrchových podmínkách jsou přírodní skla nestálá, a tak v nich mohou krystalizovat různé minerály. V prvé fázi se objevují mikroskopické zárodky krystalů, které mají vlasovité, tyčinkovité i kulovité tvary. Mezi nejznámější sopečná skla patří sklo z ryolitových láv, tzv. obsidián, jehož chemické složení je na rozdíl od tachylitu charakteristické vyššími obsahy oxidu křemičitého. Patří mezi běžné sopečné produkty a tak byl od pravěku používán na výrobu nožů, hrotů šípů a dalších nástrojů. Protože lze z něho zhotovit ostří s velkou přesností, bývá používán i na výrobu chirurgických skalpelů. Vločkový, duhový, mahagonový obsidián se používají jako ozdobné kameny. Známým sopečným produktem je pemza, která má bublinkovitou stavbu a proto plave na vodě. Pemza je součástí ignimbritů z okolí Tatobit, kde tvoří bílé partie až 3 centimetry velké, zarostlé v růžové hornině. Také další druhy sopečných skel mají různé poetické názvy. Mezi ně patří apačské slzy, které jsou tvořeny černým, hnědým a vzácně červeným sklem, které tvoří půl až pět centimetrů velké kulovité až kapkovité útvary v bílém perlitu. Peleské vlasy byly pojmenovány podle havajské bohyně ohně a sopek. Označují světle žluté nitě ze sopečného skla, které vznikají, když jsou částečky roztaveného materiálu vymrštěny do vzduchu, kde se při letu formují na až dva metry dlouhá vlákna, které mají průměr menší než půl milimetru. Tachylit má skelný až smolný lesk, černou nebo tmavě hnědou barvu a je velmi křehký. Často obsahuje bublinky a dutinky a malé krystaly augitu, olivínu i živců. K méně častým odrůdám tachylitu patří sideromelan, který je díky nízkým obsahům oxidů železa průhledný, čirý a má žlutohnědou barvu. Tvoří se při vyšších teplotách a při rychlejším chlazení. Tachylit lemuje polštářové lávy, které vznikají při výlevu láv pod vodou. Podílí se velkou měrou na složení tufů. Tachylit může vznikat v čedičové strusce, tak jak je to známé z Kanárských ostrovů, Sicílie, Islandu a německého Eifelu. Další typy výskytů je známý z okrajových částí čedičových, doleritových a diabasových žil, kde tachylit vytváří lemy. Tento typ tachylitu obsahuje hojné dutinky a bubliny a tvoří žilky i deskovité polohy až několik centimetrů mocné. Tyto výskyty tachylitu jsou známy např. ze Skye a Mull ve Skotsku. Třetí typ výskytů pochází přímo z čedičových lávových proudů. Tak vzniká tachylit na Havajských ostrovech a nebo na Kozákově. Kozákovské tachylity patří mezi poměrně vzácné nálezy, které se jen zřídka objevují v lomech ve Smrčí (vzorek na snímku) a Záhoří. Vulkanická skla nejsou jen geologickými kuriozitami. Jejich výskyt a složení umožňuje geologům interpretovat vznik sopek.
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border