border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Vodopády Zeleného a Vlčího dolu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Zeleného a Vlčího dolu Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     V Zeleném dole se stejnojmenným Zeleným potokem, větším pravým přítokem Úpy v Peci pod Sněžkou, se nacházejí tři menší vodopády, z toho dva přímo na horním toku samotného Zeleného potoka (Richtrův a Zelený) a jeden na jeho svahovém přítoku Liščím potoce. Další se nachází na Temné bystřině, jedné ze zdrojnic Vlčího potoka ve Vlčím dole.
     Jméno Richtrova vodopádu (umělý novotvar) je odvozeno od blízkých Richtrových Bud. Vodopád se nachází na nejhořejším toku Zeleného potoka, již pod jeho závěrem, v lese v úrovni jihozápadního cípu enklávy Richterových Bud (zhruba 1150 m n.m.), asi 4 km SZ od Pece n. Sněžkou. Je to sekundární strukturně podmíněný vodopád, který vznikl na kontaktu tvrdších, kompaktnějších poloh chlorit-muskovitických albitických a měkčích muskoviticko- -albitických svorů.
     Richtrův vodopád spadá přes údolní skalní práh a je členitý, víceramenný, pravého, polopravého až sekundárně pravého typu. Je vysoký 3,5 m se sklonem 60 ° (dole až 80 °). Jednotlivá ramena jsou sama o sobě úzká (0,2–1 m), ale po svém spojení za vyšších stavů dosahuje vodopád šířky až několika metrů. Původně měl poměrně jednoduchou modelaci, neboť protékal jediným koncentrovaným proudem ve skalní průrvě. Ta se však na horním konci, na hraně nejvyššího stupně ucpala balvanitou výplní (dnes tvoří asi polovinu výšky), která vytlačila menší rameno na skalní podloží v pravém svahu. To se tu ale ještě dále dělí na další ramena, která se samostatně z boku vracejí do původní průrvy. Ta vznikla na podélných svislých puklinách, na modelaci vodopádu (zvláště pravostranného, sekundárně pravého ramene) se však podílejí i další puklinové systémy. Hlavní skok většího levého ramene spadá do skalní tůně (1,5 x 0,5 m) v průrvě, z níž stéká již jen peřejovitě do hlavního, též skalního vývařiště (4 x 2 x 1 m). Richterův vodopád je součástí úseku zvýšeného sklonu dna údolí, ale mimo něj jsou zde v korytě již jen peřeje.
     Vodopád Zeleného potoka (popř. i Zelený vodopád). Obě varianty jsou nově odvozené přímo podle stejnojmenného potoka. Nachází se zhruba 1 km níže po toku od Richtrova vodopádu, v podstatně více zahloubeném a souvisle zalesněném úseku údolí, 250 m nad okrajem enklávy Jelení louky (na spojení s Vlhkým dolem), 3 km SZ od centra Pece p. Sněžkou.
     Je stejného genetického typu (tj. pravý a sekundární) a vznikl na kontaktu dvou svorů různé tvrdosti, stejných jako u předchozího Richtrova vodopádu. Sám vodopád je úklonného typu (s nevýrazně kaskádovitým členěním), vysoký 2,4–2,6 m (nestejné), se sklonem 55 ° (úsekovitě až 70 ° a vlevo i parabolickým skokem). Vytváří jediný koncentrovaný proud o šířce 1,5–2 m. Spadá přes izolovaný práh v údolním dně, bez jakéhokoliv náznaku amfiteátru. Vodopádová stěna je málo členitá, v souhlase s tím, že voda stéká po konformně s tokem ukloněných plochách břidličnatosti, a navíc je i zčásti erozně ohlazená. Horní hrana je jednoznačná a poměrně ostrá a úpatí zcela ostré, neboť zapadá do skalního vývařiska (3,5 x 3,5 x 1,4 m), na čele i balvanitého.
     I tento vodopád je součástí strmějšího úseku ve sklonu dna, a proto směrem po toku přechází do poměrně dlouhé soustavy peřejí (místy až peřejovitě kaskádovitého charakteru). Početné peřeje, vesměs velmi výrazně ovlivněné puklinovými systémy, se nacházejí i v úseku toku mezi oběma vodopády. Společné pro všechny nerovnosti je i to, že jsou nesouvisle, ostrůvkovitě porostlé vodními mechorosty.
     Zelený potok je v celé délce stálý tok, který u Richtrova vodopádu dosahuje průměrného průtoku okolo 45 l/s (odvozeno) s plochou povodí 1,2 km2; k Zelenému vodopádu sice vzrůstá zhruba na dvojnásobek (90 l/s) z dvakrát většího povodí, ale naopak je v tomto případě snižovaný odběrem vody pro malou vodní elektrárnu na Jelení louce.
     Vodopády nemají turistický význam (i když Zelený je poměrně atraktivní), protože se nacházejí v I. (Richtrův) a II. (Zelený) zóně KRNAP a jsou tedy veřejnosti nepřístupné a nejsou ani odnikud vidět. Navíc k nim nevedou žádné stezky a přístup je možný pouze terénem. Neuvádí je žádná literatura ani nejsou podchycené v žádných mapách.

Liščí vodopád
     Je pojmenovaný podle Liščího potoka, na kterém se nachází (i v tomto případě se jedná o umělý novotvar), ale již přímo na jeho ústí do Zeleného potoka, takže situačně je vlastně také v Zeleném dole. Liščí potok je krátký svahový pravostranný přítok Zeleného potoka, který spadá strmě souvisle zalesněným údolím z Liščí hory. Ústí jen 500 m pod enklávou Jelení louky, 2 km ZSZ od Pece p. Sněžkou.
     Liščí vodopád se nachází na malé vložce tvrdších muskovitických ortorul v okolních měkčích svorech, je tedy sekundární, strukturního typu. Poloha ortorulové vložky právě v místě, kde potok ústí do Zeleného potoka je náhodná, neovlivňuje směry toků a vodopád je tak dalším příkladem vodopádu na zvýšeném ústí (vysvětlení viz v dílu o Loveckém dole, Krkonoše – Jizerské hory 2/2010), nejedná se tedy o visuté údolí v geomorfologickém smyslu. Boční eroze Zeleného potoka však také přispěla ke zvýraznění výškového rozdílu obou toků.
     Hlavní horní stupeň (nad lávkou turistické cesty) má jako celek charakter víceramenné peřejovité kaskády, levá polovina v nejstrmější partii i úklonně vodopádový, v dolní části (pod lávkou) polopravé peřejové kaskády. Celková výška stupně je 6,4–6,6 m (nestejné), celého horního (hlavního) stupně 4,6 m (nejvýraznější, strmá část jen 2,4 m), dolního stupně 1,8–2,0 m. Proměnlivá je i šířka (všechna ramena dohromady 2–4 m, za vyšších stavů však až 8 m) a také sklon (40–60 °, v hlavní části vlevo až 70 °).
     Vzhled vodopádu výrazně ovlivňují puklinové systémy více směrů: velmi strmé až svislé, protínající stupeň šikmo příčně, podmínily vznik nejstrmějšího prahu, podélné člení tok na jednotlivá ramena a nakonec mírně ukloněné, zhruba konformní s tokem, vytvářejí plotnovité partie a také stáčejí větší část proudu k pravému břehu. Hrany puklinových ploch jsou erozně převážně obroušené. Jeho nejvýraznější část se za nižších stavů člení na 4 hlavní ramena, ale skap je v celé šířce fronty mezi nimi, a za vyšších stavů se spojují v jediný proud. Horní hrana celého stupně je velmi povlovná, ale jednoznačně vymezená mělkou tůní. Na úpatí dopadá voda na skalní plotnu velmi mírně ukloněného mezistupně, z něho se pod lávkou turistické cesty lomí do dvouramenného (levé je celé na zaklíněných balvanech) a málo atraktivního spodního stupně, který končí přímo v balvanitém korytě Zeleného potoka. Liščí potok je stálý a při ústí má průměrný roční průtok necelých 40 l (s (odvozeno) s plochou povodí 1,1 km2.
     Pro menší atraktivitu není turistický význam vodopádu velký, ale vzhledem ke zcela snadnému přístupu přímo na žlutě značené vycházkové trase z Pece p. Sněžkou k enklávě Jeleních luk, která probíhá po pravém břehu Zeleného potoka a protíná ho na mezistupni dřevěnou povalovou lávkou, je poměrně hojně navštěvovaný. Dobře je vidět i ze silničky s červeně značenou turistickou trasou na protějším břehu Zeleného potoka. O vodopádu nejsou žádné písemné zprávy a není ani v turistických mapách. První a zatím jediný zdroj, který ho uvádí, jsou internetové stránky www.vodopady.info (V. Hrdonka).

Temný vodopád
     Pojmenování je odvozeno od Temné bystřiny, na níž se vodopád nelézá a která je nejhořejším přítokem Vlčího potoka, další pravostranné pobočky Zeleného potoka. Vodopád se nachází v horní části ledovcového karoidu Vlčí jámy, kde je situace názvoslovně nejednotná. Jámu odvodňují dva drobné potoky (vedle dalších, zcela malých stružek). Podle některých map je Temná bystřina jižní a současně trochu vodnější a delší z nich, ale ve zcela okrajové poloze, a Vlčí potok naopak protéká středem jámy. Podle jiných map je tomu naopak. Podle vazby na další pomístní názvy v okolí je však logičtější první varianta, proto se jí přidržíme i zde.
     Temný vodopád se tedy nachází na jižním okraji souvisle zalesněné Vlčí jámy, nejníže položeného krkonošského ledovcového karoidu, 0,5 km JZ od enklávy Vlčí Důl a 2,5 km též JZ od centra Pece p. Sněžkou. Geologické podloží tvoří kontakt na pruzích odlišně tvrdých svorů (muskovitických albitických a chlorit-muskovitických albitických). Vodopád je součástí strmého úseku, jímž potok, pramenící výše ve svazích, překonává strmý svah karoidu, v podstatě se tedy jedná o nevýrazně visutý tok. Zpětná eroze potoka vyhloubila strmý svahový zářez s profilem písmene V, jehož levá strana vytvořila svahové žebro, které odděluje zářez od hlavní deprese karoidu Vlčí jámy.
     Typologicky je vodopád pravý, sekundární, vzniklý na strukturní nerovnosti a charakteru víceramenné peřejové kaskády až kaskády. Dosahuje výšky okolo 6 m (nestejné s rozdílem až 0,5 m), šířky 2–5 m (s více rameny, za vyšších stavů splývajících do jediného proudu) a sklonu 40 ° (nad úpatím až 60 °). Ze všech našich vodopádů je nejvíce ovlivněný murovou činností, tj. zemními lavinami. Těsně nad jeho horní hranou sjela do potoka z pravého svahu nejspíše v r. 1897 mura, která zavalila celé koryto. Její akumulaci potok později erozně prořízl dvěma rameny (mezi nimiž zůstal dodnes až 1,5 m vysoký val z murového materiálu), z nichž se pravé ještě dále dělí, a tak proud vyúsťuje na vodopádovou stěnu celkem ve třech ramenech (prostřední polopravé, zbylá dvě pravá), ale v nestejných výškových úrovních. Směrem dolů se ramena sbíhají. Vodopádová stěna je v důsledku rozpukání i břidličnatosti silně členitá a výstupkovitá. Určující jsou šikmo podélné pukliny, paralelní s břidličnatostí, které vymezují jednotlivá ramena a celkově stáčejí proud k pravému břehu. Ve spodní části přistupují výrazněji i puklinové plochy konformní se sklonem vodopádu. Horní hrana vodopádu je zřetelná, úpatí ostré a přímočaré (podle pukliny), se zcela mělkou průtočnou tůní mezi balvany, kterou nelze považovat za erozní vývařiště. Pod svislým pravým (balvanitým) břehem vyvěrá uprostřed výšky vodopádu silně železitý pramen, usazující rezavé povlaky. Většina zamokřené plochy vodopádu je porostlá vodními mechy. Nad vodopádem jsou ještě roztroušené drobné pravé peřeje a kaskádky, směrem dolů však je již pouze balvanité koryto se znaky divočícího toku v důsledku velkého podílu murového materiálu.
     Turistický význam vodopádu je zanedbatelný, jak pro malou atraktivitu mimo krátkodobých vysokých stavů, tak pro nepřístupnost. I když se nachází jen od asi 50 m od traverzující vycházkové trasy mezi Hnědým vrchem a Zahrádkami (odbočující ze žlutě značené Voreithovy cesty z Pece k Lesní boudě), není z ní vidět za terénní hranou vloženého zářezu. Sám vodopád je již ve II. zóně KRNAP (hranice probíhá právě po chodníku) a je tedy nepřístupný. Nezmiňují se o něm žádné prameny a není ani v mapách.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border