border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Vodopády Javořího potoka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Javořího potoka Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     Z mohutného spojeného masivu Černé a Světlé hory stékají do Úpy celkem tři přítoky, které vytvářejí na svém toku celé série vodopádových stupňů. Jsou to Javoří a Vavřincův potok (spolu s postranním Tippeltovým podobného typu) nad ústím Malé Úpy a Černohorský potok, ústící až v Dolním Maršově při okraji pohoří. Z toho Javoří a Černohorský potok představují v části pohoří budované krystalickými břidlicemi (svory, fylity, ortorulami) určité specifikum. Odborně bychom je mohli označit jako „vodopádové série svahových (konsekventních) přítoků“ a nemají jinde obdobu v rámci celých Krkonoš. V celé republice najdeme jen několik málo dalších podobných případů, například na Králickém Sněžníku (Prudký potok) nebo v Hrubém Jeseníku (Studený potok).
     Javoří potok pramení na severních svazích Černé hory a stéká k severovýchodu do Velké Úpy, kde ústí do Úpy. Prvních několik set metrů vytváří jen úzký mělčí zářez v hlubokých zvětralinách, ale od zatáčky, kterou ho přetíná modře značená turistická cesta, začíná vytvářet strmě spadající a ostře zahloubené svahové údolí, v němž vytváří i vodopádové stupně. Jedná se o pravé sekundární nerovnosti, podmíněné strukturně v místech, kde potok přetíná kontakty různě tvrdých hornin, jimiž protéká: největší zastoupení mají chlorit-muskovitické albitické svory, muskovitické ortoruly a drobné vložky erlanů (vápenito-silikátové rohovce).
     Na potoce se nachází celkem šest výraznějších samostatných vodopádových stupňů, a to ve střední 2 km dlouhé části údolí, která má celkový sklon 7 °, lokálně ale i podstatně více. Vedle nich jsou zde další pravé peřeje a nízké skoky, ale i tak jsou nerovnosti natolik rozptýlené a izolované, že je namístě hovořit jen o volné sérii. Pouze úsek pod Červenokosteleckou boudou je souvislejší, takže vytváří až soustavu. Javoří potok je stálý, ale s ohledem na délku úseku s vodopády je v něm průměrný průtok značně rozdílný od 40 l/s do 170 l/s (odvozeno) z plochy od 1 km2 do 4,4 km2.
     První peřejová kaskáda odshora je již 20 metrů pod můstkem v ostrém ohybu modře značené turistické cesty údolím. Je dvoustupňová, vysoká 2,7 m, s celkovým sklonem 45 ° (oba stupně samostatně 55 °). Drobná skalní tůň na mezistupni jeví i stopy evorze, zatímco úpatní trojúhelníkové vývařiště (2 x 3 x 0,3 m) je kamenité.
     Druhý stupeň se nachází v úrovni koncového parkoviště asfaltové silničky údolím, pod slabým přítokem zprava. Je peřejovitě kaskádovitého typu o výšce 2,2 m a je členěný jedním výraznějším mezistupněm. Vznikl na dominantních příčných puklinách, ukloněných konformně po směru toku (35 °) a pod ním následuje ještě jedna nižší, shodného charakteru.
     O dalších 300 m níže, v prostoru, kde odbočuje cesta k Thámovým Boudám, se sklon dna zvyšuje a vzniká zde dlouhá soustava peřejí. Dole je ukončena nejvýraznějším, peřejovitě kaskádovitým až kaskádovitým stupněm (třetím v pořadí), vysokým 2,7 m a širokým 1,5–3 m se sklonem okolo 35°. Vodopádová stěna je silně členitá podle puklin více směrů – od těch, které zapadají proti směru toku, až po šikmo příčné a nechybějí ani konformní s tokem; mimoto se zde také významně uplatňuje břidličnatost. Horní hrana je nepravá na naplavených balvanech, spodní na podložní skále, pod níž teprve následuje skalně-kamenito-písčité vývařiště (6 x 4 x 0,5 m). V pravé části vodopádové stěny jsou patrné erozně evorzní výmoly a ohlazy, včetně jednoho drobného obřího hrnce.
     Čtvrtý stupeň vznikl o 100 m níže ve zúženém skalním zářezu. Typově je složitý (nepravo-pravý až sekundárně pravý). Původně tu byla pravá kaskáda na vyklínění dvou dominantních, strmých až svislých puklinových systémů. Později se však v zářezu zaklínil jeden velký deskovitý balvan, za nímž potok nanesl souvislou ucpávku z menších balvanů a kamenů. Menší část vody protéká spodem po původní pravé kaskádě, větší ale naopak horem přes ucpávku, a ta vytváří nejvýraznější vodopád o výšce 2,6 m, šířce 1-1,5 m (celkem se dvěma rameny a drobnými čůrky mezi nimi). Sklon je 70–80 °, z toho ale 1,6 m výšky tvoří svislý parabolický skok. Dole obě ramena dopadají na pevnou skálu, kde se silně rozstřikují, a z ní teprve skáčou do trojúhelníkovitého vývařiště (6 x 1,3 x 1 m).
     Následující pátý stupeň je si 60 m nad odbočkou cesty k Malým Tippeltovým Boudám a je to sekundárně pravý, úklonný až kaskádovitý vodopád. Je vysoký 3,1–3,4 m (nestejné; nejvyšší rameno je při pravém břehu), celý práh je široký 6 m, ale jednotlivá ramena jen 0,3–1,5 m. Jeho průměrný sklon je 55 °, ale v levém ramenu je i svislý skok vysoký 2,1 m. Geneze vodopádu je poměrně složitá. Původně zde byl nižší, kaskádovitý pravý stupeň, ve kterém vytvářely dvě dominantní, vzájemně kolmé pukliny klínovitou průrvu. Ta se později ucpala mohutnými deskovitými balvany (největší s osou až 4 m dlouhou) transportovanými do koryta ze svahových zvětralin, které vytvářejí výše i ostrůvek. Ucpávka vytlačila vodu do stran na podložní skálu, na níž vytvořila tři vesměs sekundárně pravá ramena (2 vlevo, 1 vpravo od ucpávky). Na úpatí vzniklo kamenité vývařiště (4 x 6 x 0,6 m).
     Po přechodném zmírnění sklonu a rozšíření údolí v okolí Červenokostelecké boudy následuje poslední šestý, nejdelší strmý úsek charakteru soustavy. Některé její úseky vytvářejí na podélných (nebo šikmo podélných) puklinách žlabovité až mělce soutěskovité koryto, často s erozně vyhlazenými stěnami, vyhloubené do dna vlastního údolního zářezu. Tento případ, častější u toků ve velehorách, je v podmínkách našich hor výjimkou. Na horním konci začíná tento úsek asi 150 m od zmíněné boudy dvoustupňovou kaskádou vysokou 3 m (1,3 a 1,17 m), širokou 0,5–1,5 m a se sklonem 35 ° až 55 °. Soutěskovitý zářez má klikatý průběh a je členěný skalními vývařisky pod jednotlivými dílčími stupni, v nichž se uplatňují i evorzní procesy. Na spodním konci je zakončený splývavým vodopádem vysokým 4,5 m, širokým 1 -1,5 m a se sklonem 40 °. Do něj se však druhotně zprava sesunul deskovitý balvan, který proud zčásti podtéká a zčásti obtéká zleva. Dole je zakončený skalním vývařiskem (8 x 3 x 1,5 m). Nachází se tu také několik obřích hrnců. Členitý skalnatý terén a napadané kmeny vytvářejí z tohoto úseku divoké, obtížně průchodné místo.
     O 50 m níže je ještě jeden stupeň, sice převážně peřejovitý, ale přesto zajímavý. Nahoře začíná 30 m dlouhou, úzce žlabovitou a přímočarou peřejí , vzniklou na podélné puklině. Ve spodní části je v ní na výšku zaklíněný balvan zřícený se svahů, který proud dělí na několik ramen a ta vytvářejí členitou kaskádovou peřej vysokou 3 m a zakončenou rozsáhlým skalně-balvanitým vývařiskem (10 x 8 x 1 m). Pod ním se již sklon zmenšuje a potok pokračuje jen převážně balvanitě-kamenitým korytem.
     Vodopádový úsek Javořího potoka má s ohledem na délku série dosti rozdílný průměrný průtok od 40 l/s do 160 l/s (odvozeno) z plochy povodí od 1,1 km2 do 4,4 km2.
     Zdejší vodopády jsou turisticky opomíjené a většinou zcela neznámé, neboť z i údolní cesty (dole zeleně, od Červenokostelecké boudy výše modře značené) je dobře vidět pouze první a čtvrtý stupeň (odshora). Nejdivočejší i geomorfologicky nejzajímavější spodní soustava z ní není naopak pro vegetaci vidět téměř vůbec. Celý tok se nachází sice ve III. zóně KRNAP, proto jsou všechny stupně volně přístupné, ale praktický sestup do koryta je v některých případech poměrně náročný. Vůbec nejhůře je průchodná nejspodnější soustava, a to přesto, že kdysi podle ní procházela údolní cesta, dnes již téměř destruovaná sesouváním a navíc silně podmáčená až zbahnělá i zapadaná četnými padlými stromy. Pro atraktivitu tohoto úseku by však nebylo od věci uvažovat o její obnově. O vodopádech se nezmiňují žádné písemné prameny a nejsou uvedené ani v mapách. Teprve v poslední době se o nich velmi stručně a neúplně zmiňují internetové stránky www.vodopady.info (V. Hrdonka).

Aktualizováno ( Pátek, 12. listopad 2010 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border