border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2010 arrow Vodopády Vavřincova a Tippeltova potoka
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Vavřincova a Tippeltova potoka Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     Vavřincův důl a jeho pravostranná pobočka Tippeltův důl se stejnojmennými potoky vznikly v přibližně stejných geologických i reliéfových podmínkách jako bezprostředně sousední Javoří důl, popsaný v předchozím dílu. Jejich potoky však přesto mají jiné sklonové poměry, což se promítá i do odlišného rozmístění vodopádů na jejich tocích, které jsou u nich soustředěné jen do jednoho úseku.

Vodopády Vavřincova potoka (Vavřincovy vodopády)
     Na rozdíl od Javořího potoka, který má téměř v celé délce vyrovnaný sklon, vytváří Vavřincův potok čtyři úseky s výrazně odlišným sklonem, z toho dva strmější (první a třetí ) a dva mírnější (druhý a čtvrtý). A pouze třetí z nich, nacházející se mezi spodním koncem enklávy Vlašských Bud a ústím Tippeltova potoka zprava, dlouhý jen zhruba 250 m, vytváří jako jediný soustavu vodopádů (místy až se znaky série), přičemž výraznějších stupňů (vyšších než 1 m) je zde 13. Již z toho je zřejmé, že jejich koncentrace je nesrovnatelná s předchozím Javořím potokem, kde je v úseku 2 km jen šest stupňů. Sklon dna této části Vavřincova dolu je 13 °.
     Pojmenování vodopádů je odvozené od samotného Vavřincova potoka. Důl spadá se svahů spojeného masivu Černé a Světlé hory pod Černohorským rašeliništěm a ústí do Úpy na spodním konci obce Velká Úpa. Geologické podloží je téměř na celém toku uniformní na chlorit-muskovitických albitických svorech, jen v pramenné oblasti vystupují ortoruly a ve spodní části údolí jsou četné vložky erlanů, obojí však bez jakéhokoliv vlivu na výskyt vodopádů. Ty jsou tedy podmíněné jen střídáním různě kompaktních partií svorů, zvláště ve spojitosti s intenzitou jejich břidličnatosti a hustotou rozpukání a jsou tedy sekundární, strukturně-tektonického původu. Vavřincův potok je v úseku vodopádů méně vodný tok (60 l/s, odvozeno) s povodím 1,6 km2.
     Vodopádová soustava až série začíná v úrovni nejspodnějšího, úzce výběžkovitého zakončení enklávy Vlašských Bud, které dosahuje zleva až ke korytu Vavřincova potoka, hlavní část je ale ve vzrostlém lese pod enklávou. První stupeň je ještě v úrovni enklávy a má charakter kaskády o výšce 1,8 m, se sklonem až 45 °, šířkou 1,2 m a úpatním vývařištěm 1,5 × 1,5 × 0,5 m. Také další dva, 5 m vysoký splývavý vodopád na konformní ploše o sklonu 45 ° a úzká, žlabovitá, polopravá peřejová kaskáda vysoká 2,2 m jsou ještě v úrovni enklávy. V místě přechodu do lesa se sklon začíná zvětšovat a vytváří přes 50 m dlouhou soustavu nerovností ve skalnatém, soutěskovitém zářezu, s nejvýraznějšími stupni vysokými 1,0 m, 1,8 m a 2,5 m, které mají sklon mezi 50–70 °. Tento divoký úsek s napadanými stromy je bohužel poněkud znehodnocený kovovými rourami, které jsou sem po délce naházené.
     Následný úsek přes 100 m dlouhý tvoří též zářez ve dně údolí, který úsekovitě tvoří skalní průrvy až mělké soutěsky. V něm je kaskádový vodopád (celkově již pátý) vysoký 2,7 m (se sklonem 50 ° a šířkou 0,4–0,7 m) ve skalní průrvě na podélných puklinách. V následné průrvě o 20 m dále je také kaskádovitý stupeň vysoký 2,8 m, tentokrát ale polopravý, nahoře tvořený zaklíněný plochým balvanem, přes nějž za vyšších stavů padá převislý skok o výšce 1,8 m. Po dalších dvou stupních (první úklonný, vysoký 2,5 m se sklonem 50 °, druhý nepravý přes balvany, vysoký 2 m a téměř svislý), následuje poslední této části (celkově devátý v pořadí), který současně představuje nejatraktivnější stupeň na celém Vavřincově potoce. Je kaskádovitého (vlevo) až úklonného typu (vpravo), vysoký 2,7 m o šířce 1–3 m (součet tří ramen) a se sklonem 60 °. Vznikl na příčné a velmi strmě ukloněné poruše (patrná i vlevo ve svahu), od níž již ustoupil zpětnou erozí po podélných puklinách shodných s břidličnatostí několik metrů proti toku. Jeho členitá vodopádová stěna spadá do trojúhelníkovitého, balvanitého vývařiska (3 × 0,5–2,5 × 1 m).
     Následuje mírněji ukloněný úsek s balvanito-kamenitým dnem, který po toku opět přechází do strmějšího skalního zářezu, v dolní části erozního a výše přecházející do drobných skalek mrazového srubu. Nahoře začíná sekundárně pravou kaskádou (v pořadí již desátou), vysokou 1,7–2,4 m (při sklonu 45–55 °), kterou vytlačil na pravou stěnu velký balvan. Po 20 m následuje další peřejovitá kaskáda (vysoká 3,7 m, se sklonem 30 °, úsekovitě až 60 °), se třemi stupni, oddělenými malými skalními tůněmi. Další blízký, dvouramenný, kaskádovitý a úklonný stupeň (2,0–2,2 m se sklonem 50 a 65–70 °) má i dvě samostatná vývařiska. Po 20 m dlouhé, balvanité výplni zářezu následuje závěrečná (dvanáctá) místy až tříramenná soustava vysoká 2,3 m, široká 1,3–1,6 m a se sklonem 60 ° (hlavní dolní skok, vysoký 1,5 m až 80 °). Horní hrana je nepravá na balvanech, které jsou zčásti zavlečené i do nižší části. Dole končí ostře do vývařiště se skalními stěnami ale písčito-kamenitým dnem (2,5 × 2 × 0,6 m). Tím končí zcela náhle končí i celá vodopádová soustava a níže pokračuje již jen balvanito-kamenité koryto s výrazně menší sklonem.
     Vavřincův důl má v horní části, v místě ohybu jižně od Vlašských Bud, jeden z nejlépe zachovaných zbytků hráze někdejší klauzy v celých Krkonoších. Je tedy zřejmé, že se údolím v době těžby dřeva pro kutnohorské doly plavila polena a to – jako v jediném krkonošském údolí – i přes vodopády, což musela být velmi zajímavá a atraktivní podívaná.
     Vodopády na Vavřincově potoce jsou jen málo známé a proto je jejich turistický význam malý, byť některé ze stupňů jsou i přes menší výšku docela pěkné. Nacházejí se ve III. zóně KRNAP a proto jsou veřejnosti přístupné. Nejsnáze dostupné jsou z modře značené stezky, která stoupá levým svahem Vavřincova dolu z Velké Úpy k Vlašským Boudám, ale stará, dnes již téměř nepoužívaná cesta, která je ještě blíže k potoku, stoupá paralelně i protějším svahem. Nejlépe si je však můžeme prohlédnout, když budeme postupovat přímo podél koryta. O vodopádech neexistuje žádná literatura a ani nejsou v mapách. Jediná zmínka o nejvýznamnějším z nich (devátém v pořadí) je na internetových stránkách www. vodopady.info (V. Hrdonka).

Vodopády Tippeltova potoka (Tippeltovy vodopády)
     Podstatně méně početné vodopádové stupně vytváří i Tippeltův potok, pravostranný vidlicový přítok Vavřincova potoka na jeho středním toku.
     Název vodopádů je shodný se jménem potoka, které je odvozené od enklávy Velkých Tippeltových Bud, kterou protéká na horním toku. Sklonové poměry potoka jsou vyrovnanější než u Vavřincova potoka, proto nevytváří tak nápadné úseky s výrazně odlišným spádem, ale vodopády jsou přesto soustředěné do jediné části. Je to spodní, strměji ukloněný a více zářezovitý úsek údolí, dlouhý okolo 500 m, tedy již nedaleko od vodopádů na Vavřincově potoce. Proto je také jejich geologické podloží shodné (chlorit-muskovitické albitické svory), ale v povodí Tippeltova potoka navíc prostoupené i vložkami erlanů (vápenato-silikátových rohovců). Vodopády jsou sekundární, podmíněné strukturními i tektonickými příčinami.
     Sklon Tippeltova potoka je v dolní části jen o málo menší než vodopádový úsek Vavřincova potoka, ale přesto tu nevznikla žádná vodopádová série ani soustava. Vedle peřejí se tu nacházejí jen dva izolované vodopádové stupně. První pravé peřeje začínají v úrovni spodního zakončení enklávy Velkých Tippeltových Bud, která však v tomto prostoru dosti zarůstá přirozeným náletem. Hlavní peřej vytváří zajímavé, 5 m dlouhé, úzké, přímočaře a klínovitě žlabovité skalní koryto na výrazné podélné puklině.
     Teprve o 150 m níže, v zářezovité a souvisle zalesněné části údolí, se nachází největší zdejší Horní Tippeltův vodopád (novotvar). Je situovaný v mělkém (3–5 m) svahovém amfiteátru, který vznikl na tvrdší partii horniny, protínající šikmo příčně údolní dno. Na jeho čelní stěně se nachází úklonný až kaskádovitý, vějířovitý vodopád, vysoký 3,2 m, široký 0,3 (nahoře) – 1,5 m (dole) a se sklonem 60 °. Vznikl na podélné svislé puklině v místě , kde se kříží s příčnými puklinami, zapadajícími proti proudu. Na nich vznikl i malý převis vpravo od spodní části vodopádu. Horní hrana je členitá, skalní výstupky zde dělí proud na tři ramena, která se vzápětí spojují do nejužší, žlabovité části a pod ní se opět vějířovitě rozšiřuje. Na úpatí je balvanité vývařiště (1,2 × 2 × 0,5 m). Celý vodopád, včetně rozstřiku vody je hustě porostlý vodními mechorosty, místy i v několikacentimetrové vrstvě, která zakrývá i pukliny.
     V níže ležícím úseku se střídají drobné peřeje a skoky (vysoké do 1,5 m, většinou ale méně) s balvanitým korytem je i poslední výraznější skalní stupeň Dolního Tippeltova vodopádu. Jeho silně rozpukaná a „tříštivě“ zvětrávající hornina podmínila jeho členitost a pokročilý stupeň destrukce. Uprostřed vystupují dva výběžkovité bloky vytvářející i převislou partii podél puklin zapadajících proti směru toku a členící tok na dvě zcela samostatná hlavní ramena. Pravostranné (vysoké 2,6 m) je typu peřejovité kaskády a v dolní části nepravé po balvanech, přičemž se ještě dále dělí se na dvě dílčí ramena, z nichž menší se stáčí protiproudně do převisu a tvoří tu 1,5 m vysoký svislý skok. Hlavní levostranné rameno (vysoké 1,7 m) naopak celé tvoří převážně svislý vodopádový skok, který spadá přes odlomený a následně nakloněný deskovitý balvan a je tedy nepravého původu. Úpatní vývařiště (1 × 1 m) tvoří jen levé rameno a je celé balvanité. Pod vodopádem jsou ještě asi 10 m dlouhé, úzké peřeje, pod nimiž již pokračuje jen balvanitý tok.
     Turistický význam Tippeltových vodopádů je malý, i když jsou snadno dostupné (a také viditelné) z málo frekventované lesní cesty, která stoupá levým svahem paralelně s potokem. Nacházejí se ve III. zóně KRNAP, proto je možné z cesty sestoupit až přímo k nim. Nezmiňují se o nich žádné prameny ani nejsou v žádných mapách.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border