border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Medvědi v Medvědí jeskyni
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Medvědi v Medvědí jeskyni Tisk E-mail
Jiří Dvořák (dak, J.D.)   
 
Opožděná předběžná zpráva o redakční expedici  do jeskyně v údolí Úpy

V Krkonoších je jistě řada míst, která i přes značnou probádanost ještě mohou skrývat mnohá tajemství. Některá z nich dokonce poodhalena byla, ale události následujících let a desetiletí zase většinu prvních stop zakryly. Jednou z takových záhad jsou paleontologické nálezy uskutečněné na konci 19. století v nevelké krasové jeskyni poblíž Svobody nad Úpou ve východních Krkonoších. Nalezené, pak ztracené či zničené a nyní opět alespoň ve zlomku objevené kosti jeskynního medvěda – a spolu s nimi také stopy po ohni – vyvolávají mnohé otázky. Jasné odpovědi ještě zdaleka neznáme, ale zdá se, že svitla naděje na jejich postupné rozřešení. Aby se to povedlo, k tomu se snažila přispět i naše letní redakční expedice, s jejímž průběhem a výsledky, zatím jen dílčími, vás chceme seznámit.

     Úpské údolí mezi Svobodou nad Úpou a Horním Maršovem je svou geologickou stavbou v Krkonoších docela výjimečné, a to především díky hojnému výskytu krystalických vápenců. Jinde v Krkonoších totiž řeky tekoucí údolími polohy vápenců jenom protínají, zatímco zde se erozní říční údolí zahloubilo souhlasně s pruhy vápenců, majících zde severojižní směr. Podobně je tomu ještě v případě nedalekého albeřického údolí, kde však chybí větší vodní tok, a proto je mnohem mělčí. Zdejší vápence jsou součástí mladších a měkčích přeměněných hornin tzv. ponikelské skupiny a pocházejí z období starších prvohor (silur, asi 400 mil. let). Jsou zkrasovělé, tedy jsou v nich vytvořeny dutiny – od drobných kanálků a rozšířených puklin až po regulérní jeskyně, byť nijak zvlášť rozsáhlé. Podobně jako většina dalších krkonošských jeskyní byly i v albeřicko-maršovské oblasti většinou odkryty až při těžbě vápence, páleného v malých vápenických pecích na žádanou stavební hmotu. Na samém jižním konci výskytu krystalických vápenců na levobřežním svahu u Svobody nad Úpou se však nachází jeskyně, jejíž osudy byly poněkud odlišné.
Řeč bude o Medvědí jeskyni, krasové dutině nacházející se vysoko ve strmém, převážně zalesněném svahu úpského údolí, pár set metrů jihozápadně od přírodní památky Sluneční stráň. Zde se v bukovém lese nalézá jeden z povícera drobných vápencových lomů, které po minimálně půlstoletí neužívání srůstají s okolní přírodou, vidět jsou jenom lomové jámy (resp. zahloubení do svahu) a v tomto případě již ani není znatelná hranice mezi přirozeným skalním výchozem a horním okrajem lomové stěny. Na jejím úpatí zeje nevelký otvor, od roku 2002 uzavřený solidními dvířky zabraňujícími přístup vandalům, ale umožňujícími vlet netopýrů. Otvor je vstupem do jeskyně, která nikoliv náhodou nese název Medvědí. Její oficiálně uváděná současná délka je 5,5 metru a lze se jen dohadovat, jaké délky (a vnitřních rozměrů) dosahovala předtím, než byla její přední část odtěžena. Dle konfigurace terénu lze odhadovat, že odlámaná část mohla mít nějakých 5–10 metrů.
Co je však podstatné, musela mít – alespoň po jistý, určitě ne krátký čas – otevřený vchod, který umožňoval vstup zvířatům – a také lidem, pokud se tu vyskytli. Teď uvažujeme o době nikoliv nedávné, ale o starším holocénu (tedy době poledové, počínající někdy před 11 tisíci lety) nebo dokonce některém interglaciálu (době meziledové), což jsou desítky až stovky tisíc let. To, že jeskyně byla otevřená, je jasné z nálezů mnoha kostí různých zvířat, které zde byly opakovaně učiněny. 
 
Co se kdy našlo
Nejprve se v lednu roku 1885 objevuje v Národních listech zpráva o objevu z předchozího roku, o které se zmiňuje archeolog Josef Skutil ve sborníku Antropozoikum č. 11 (1961): „V Krkonoších – aniž by byla blíže uvedena lokalita – byly nalezeny sluje a v nich zbytky hnátů velkých zvířat, jehlice ze sobích a rybích kostí, ‚rozličné nádobky z kamene a kostí‘, celkem 200 kusů, zhotovené ‚z mamutí sloně, skalního medvěda, soba a předpotopních ryb‘. Tyto ‚starožitnosti‘ prý byly pokládány za ‚zbytky pohanských pohřbů‘, byly o nich vysloveny rozličné domněnky, které rozřešil Aug. Hausdorfer, který tehdy dlel ve Velké Zdobnici v Orlických horách, přijel do Krkonoš a klasifikoval nálezy jako nálezy z doby ledové z období borovic… Marně jsem pátral po originálu a autentickém znění této zprávy, po jejím původci, jakož i po vlastních nálezech.“ V témže příspěvku (pouze pětistránkovém, ale obsahujícím 41 vysvětlivek a odkazů na literaturu!), nazvaném Revize zpráv o paleontologických a paleolitických (?) nálezech ze Svobody nad Úpou v Podkrkonoší, uvádí druhou informaci o paleontologickém nálezu z Krkonoš z roku 1908. Tentokrát již je přesně lokalizovaný do Maršova na jižní svah Hadlkoppe na levém břehu Úpy proti Piettově továrně. Josef Rus tam v dubnu 1908 objevil „ve výši 700 m těžce přístupnou krápníkovou jeskyni, do níž bylo možno proniknout na 10 m“. V ní nalezl podle Gürichova určení silně zasintrovanou medvědí lebku bez dolní čelisti, pánevní kost, 3 obratle, stehenní kost, 4 žebra, dále dvě jiné menší lebky a hojné jiné kosti (také rybí) pocházející prý z kořisti (citaci rozměrů kostí jsme vypustili – pozn. aut.). Gürich uvádí, že je to první objev jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) v Krkonoších, protože nález medvědí dolní čelisti z jeskyně na hoře Połom (tehdy Kitzelberg) ve slezských Kačavských horách – dříve zahrnovaných do široce pojatých Krkonoš – byl určen jako pozůstatek medvěda hnědého.
Původní zpráva byla publikována v novinách Schlesische Zeitung, další v měsíčníku pruského Krkonošského spolku Wanderer im Riesengebirge a také v Hornicko-hutnických listech č. 9 (1908). Je zajímavé, že pozoruhodný objev byl prakticky zapomenut regionální literaturou německou i českou; podíl na tom mohou mít brzy nastoupivší události první světové války a změny po ní následující.
Nebýt přímo detektivního bádání legendárního moravského archeologa Josefa Skutila, propátravšího desítky literárních zdrojů, nevěděli bychom o nálezech z Medvědí jeskyně ani my, ani albeřičtí jeskyňáři, do jejichž zájmového území spadá i úpské údolí. Ti totiž v létě roku 2002 z bezpečnostních důvodů uzavírali vchod do jeskyně a přitom narazili na jeskynní sedimenty a podlahový sintr (deska z vrstviček druhotně usazeného vápence), v nichž nalezli zasedimentovanou kost. Při analýze v paleontologickém oddělení Národního muzea bylo zjištěno, že se pravděpodobně jedná o obratel mláděte jeskynního medvěda. Aby toho nebylo málo, po vybroušení úlomku sintrové desky se objevila téměř černá vrstvička, která by mohla být stopou po ohni (přesněji sazích), který může být nepřímým důkazem pobytu lidí v jeskyni (viz článek na str. 43 v K+JH 7/2004). Jeskyňáře v čele s geologem Radko Táslerem po identifikaci kosti pochopitelně napadlo, že je v průzkumu jeskyně potřeba pokračovat. Až bude víc času a sežene se dostatek nadšených pracantů, ale také specialistů z různých oborů, schopných na místě vhodně usměrnit průběh prací. Skloubit všechny tyto podmínky dohromady je při pracovní vytíženosti hlavního organizátora i dalších vyhlédnutých odborníků více než nelehké. Nás v Krkonoších – Jizerských horách těšilo, že do oné pracovní čety se hned od začátku počítalo s týmem členů redakce a celá akce byla plánována jako již tradiční redakční expedice. 
 
Za jeskynním medvědem 2010
Tak se přece zdařilo! Pro začátek alespoň sejít se na místě – výsledky předbíhat nemůžeme. Nebylo to ani v roce 2005, následujícím po vyjití výše zmíněného článku, ani v těch příštích, ale až loni, v pátek 23. července. Na sraz u maringotkové kanceláře firmy Speleo Albeřice ve Svobodě nad Úpou, jejímž občanem je i majitel firmy a iniciátor akce Radko Tásler, se od západního směru z Vrchlabí dostavila – dovolenými oslabena o ženskou složku – redakce našeho měsíčníku (Bašta + Dvořák), avšak naopak posílena o archeoložku a ředitelku Krkonošského muzea Olgu Hájkovou. Z jihu ze Dvora Králové o něco později dorazil antropolog specializovaný na pravěk Radek Novák (Labrys, o. p. s.) a až z hlavního města geolog a speleolog prof. dr. Pavel Bosák z Geologického ústavu AV ČR,  v. v. i. Sestavu doplnili Radkův kolega speleolog z místní ČSS ZO 5-02 Albeřice Petr Janák s dcerou Janou a situaci přišel zkontrolovat místní historik a věrný redakční spolupracovník Antonín Tichý.
Po krátkém uvedení do geologické situace lokality Radko určil postup prací a my se pustili do opatrného kopání ve směru pokračování jeskyně s tím, že vybraný materiál byl při ukládání pečlivě kontrolován a každý „podezřelý“ nález hlášen a odložen. Zpočátku byla sonda hrabána v novodobé lomové suti, což jsou ostrohranné kameny promíchané s hlínou, ale v hloubce několika desítek centimetrů jsme narazili na hnědožlutou vrstvu jeskynních sedimentů. V nich se objevovaly úlomky krápníků, sintru, do nějž byly místy vrostlé drobné kostičky. Pevného skalního jeskynního dna (nebo dna lomu) jsme však ani po dvouhodinové práci nedosáhli. Páni geologové pak odebrali vzorky z vykopané sondy i z podlahového sintru u vstupu do jeskyně. Nakonec nás všechny Radko Tásler provedl po širším okolí lokality a my s překvapením zjistili, kolik se v bukových a smíšených lesích nad bývalou papírnou ukrývá drobných i větších lůmků a lomů, ve kterých se dobýval vápnitý dolomit. Že zdejší kras skrývá ještě mnohá tajemství, napovídají zjištění Radko Táslera: „Prostudoval jsem staré ložiskové mapy – dělaly se tu v 60. letech vrty pro geologický průzkum. Vrtalo se jádrovací vrtnou soupravou, ale asi ve 40 metrech vrt havaroval. Pán, který se soupravou pracoval, mi tvrdil, že to soutyčí najednou zarachotilo, u hlavy se utrhlo a někam zmizelo. Když jsem pak pracoval v Geoindustrii, nějak vybyly peníze na vrt. Tak jsme soupravu posadili znovu na to samé místo a vrtali na kras. Vrtná jádra jsem viděl, ve dvou místech jsme opravdu navrtali krasovou úroveň; jedna byla v sedmi metrech, což přesně odpovídá úrovni Medvědí jeskyně, další byla v 35–40 metrech, to už si nepamatuju přesně, tam se asi těžko někdy dokopeme…“       
 
Výsledky přinese čas
Kdo by čekal, že z naší malé redakční expedice rovnou přineseme nějaké fantastické nálezy a výsledky, bude asi zklamán. Nenašli jsme ani větší zvířecí kosti, natož pak pozůstatky po lidské přítomnosti (přítomní archeologové tedy moc práce neměli, ale co kdyby?). Podnikli jsme jenom další krůček k rozkrytí tajemství jeskyně, která dává velkou naději, že může být prvním místem v Krkonoších, kde byl potvrzen nejen výskyt medvěda jeskynního, ale kde se také mohli ukrývat naši lidští předci z dob po- nebo meziledových. Páni geologové shrnuli výsledky červencového dne stráveného ve stráni nad řekou Úpou. Prof. Bosák velmi lakonicky: „Rekognoskovali jsme terén a odebrali kontrolní vzorky.“ Radko Tásler hodnocení naší akce přece jen rozvedl o trochu víc: „Provedli jsme výkop v předpokládaném pokračování jeskyně, jejíž strop byl odlámán; zjistili jsme, jak mocné tu jsou lomové suti. Byly nalezeny zbytky jeskynních sedimentů – jeskynní dno skalní ale odkryto nebylo. Vzorky budou dál zkoumány, v úlomcích sintru byly objeveny drobné kosti. K určení jejich stáří se použijí metody biostratigrafické (palynologie) a metoda numerického datování; byl odebrán orientovaný vzorek na paleomagnetický výzkum.“ Dál pak upřesnil: „Cílem bylo zjistit, zda jeskyně pokračovala dál do lomu, což se potvrdilo (dál už nebyl odkryt sintr, ale jeskynní sediment zpod něho). Byly nalezeny kosti – sice ne medvěda, ale drobných obratlovců, jsou mezi nimi i dlouhé kosti netopýrů. Důležité je zjištění, že v sintru jsou tmavé vrstvičky, snad stopy po ohni (saze, drobné uhlíky). Stáří může být staroholocénní.“ Pak ještě prof. Bosák poznamenal: „Byl bych radši, kdyby to bylo z eemského interglaciálu (tj. doby meziledové, 115–130 tis. let př. n. l. – pozn. aut.). Jeskyně musela být na povrch otevřená, skalní srub se vchodem, kam lezla zvířata a snad i ten ‚opicovej‘ člověk.“
Teď se tedy čeká na výsledky, které by měly udat stáří jeskynních sedimentů Medvědí jeskyně. Numerické datování se provádí ve Varšavě a pokud se ukáže, že tmavé laminy (vrstvy) v sintru nejsou jen minerály s černým manganem ale jde o uhlíky a saze, v Polsku z nich vyčtou řadu údajů. Paleomagnetismus se měří v Průhonicích (Geologický ústav), v plánu je i palynologická analýza (tj. rozbor pylu přítomného ve vzorku ).
V současnosti jde o jedinou lokalitu, kde je při dalším bádání šance potvrdit tak staré lidské osídlení Krkonoš! 
 
Téměř post scriptum
Ve dnech, kdy byl náš článek těsně před dokončením, se prokázalo, jak jsou věci nenápadně, ale stále v pohybu, a nikdo netuší, co ještě může vyplout na povrch. Již minulou zimu – aniž by tušil, že se chystá nějaká redakční expedice – se zahloubal do inventárních položek starých zoologických sběrů vrchlabského Krkonošského muzea Správy KRNAP jejich správce Jakub Šimurda. A co objevil? Ve Vrchlabí se nachází sice malý, ale přesto jako důkaz existence nálezu velmi cenný zlomek paleontologického objevu z roku 1908. Včetně jednoho medvědího obratle! O tom, jak a kdy se kosti z Medvědí jeskyně dostaly do Vrchlabí, si můžete přečíst v Jakubově článku, který najdete hned vedle.
Protože onu krabičku kostí do vrchlabského muzea poslal sběratel z Jelení Hory, sháněli jsme se po medvědích pozůstatcích ve dvou zdejších muzeích. V Přírodovědeckém muzeu ve Slezských Teplicích se nenašlo nic, ale archeolog Krkonošského muzea (Muzeum Karkonoskie w Jeleniej Górze) Tomasz Miszczyk nám ochotně sdělil, že v jejich depozitáři se nacházejí kosti jeskynního medvěda z předválečných sběrů, přesná dokumentace se však nezachovala. Podle zápisu v inventární knize pocházejí z Kačavských hor (Kitzelberg – Połom) od Wojcieszowa. „Těžko říci, jestli opravdu všechny kosti byly nalezeny na Połomu, neboť jsou zapsány pod dvěma inventárními čísly,“ píše v e-mailu polský archeolog, „ale v našich dokumentech jsem nenašel žádnou stopu po tom, že by cokoliv mohlo pocházet z Medvědí jeskyně v údolí Úpy.“
Na počátku listopadu pak přistál v autorově schránce elektronické pošty e-mail od Antonína Tichého. Neúnavný archivní badatel a „permanentní plnič“ webového rejstříku našeho časopisu v něm mimo jiné píše: „Hledal jsem v přírůstkových knihách trutnovského muzea položky z majetku rodiny Piette de Rivage a mé oko občas spočinulo i na jiných známých jménech – třeba malíři Zocherovi. Byl tam také uveden obraz, který byl přírůstcích zapsán jako ‚Brloh posledního medvěda v Krkonoších‘. V inventární knize už byl veden ‚Vstup do Medvědí jeskyně v Maršově I‘. No a na zadní straně obrazu napsala jistá správkyně sbírek lapidárně ‚Lom‘. Jenže nás, co lokalitu známe, podobné šachy neošálí. Nechal jsem si obraz přefotografovat od pracovníka muzea Ondry Bezděka a fotku ti přeposílám.“ Realistická olejomalba nám dokazuje, že již v roce 1928 měla lomová stěna prakticky stejný vzhled jako nyní. Tedy že se tam později buď vůbec netěžilo, nebo jen velmi málo.
Poslední novinka přišla ve chvíli dokončování článku. Radko Tásler nám radostně telefonicky oznámil, že 9. listopadu 2010 na lokalitu dorazili paleontologové St. Čermák a Jan Wagner z Geologického ústavu AV ČR. V předem připraveném výkopu (jižněji od našeho letního) odebrali kolem 50 kg vzorků jeskynních sedimentů, které budou podrobeny pečlivému protřídění včetně proplavení. Již na místě byly nalezeny špičáky šelem (lišky?), prstní článek medvěda a spousta drobných kostiček. Objevila se také až 20 cm silná sintrová podlahová deska. Taková tloušťka sintru je v krkonošských poměrech velmi neobvyklá.
Právě i ve světle nových skutečností si Radko Tásler začíná připouštět i poněkud kacířskou myšlenku: není či nebyla v blízkosti ještě jiná jeskyně, kde byl učiněn onen velký a posléze zcela ztracený nález z roku 1884? Nebo snad nikdy neexistoval? Kdo ví. Každopádně o všech dalších podstatných pokrocích v bádání kolem Medvědí – a možná i lidské – jeskyně vás budeme informovat.
Aktualizováno ( Pondělí, 10. leden 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border