border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Fotografický plenér Samotnia 2010
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Fotografický plenér Samotnia 2010 Tisk E-mail
Jiří Dvořák (dak, J.D.)   
     V minulém čísle Krkonoš–Jizerských hor jsme vám představili vítězné snímky 17. ročníku fotografické soutěže Bienále horské fotografie, pořádané pod severními svahy hor, v Jelení Hoře. Při vernisáži výstavy nejlepších prací z této fotosoutěže, instalované v přízemí jelenohorského Krkonošského muzea (dříve Muzeum Okręgowe) a zahrnující fotografie z celého Polska i ze světa, si velehojní diváci mohli v menším sousedním sále prohlédnout zaručeně krkonošské fotografie, vytvořené v průběhu dvou fotografických plenérů – Samotnia 2009 a 2010. Všechno to byly snímky černobílé a vždy v nich převládala výtvarná stránka nad popisností.
     Co je to plenér? Jednoduše řečeno výtvarná (nejčastěji malířská) tvorba venku pod širým nebem, individuální nebo i kolektivní. Výraz pochází z francouzštiny (en plein air – na volném povětří) a mnohem častěji je užíván v Polsku nebo na Slovensku. U nás slyšíme převážně jen o workshopech (raději česky tvůrčích dílnách), ty ale mohou být pořádány v ateliéru, městě, zatímco u plenéru je jasné, že tvořit se bude uprostřed přírody. A že tomu tak u fotoplenérů, kterým již řadu let jako základna slouží horská chata Samotnia na břehu Malého Rybníka (Mały Staw) opravdu je, nemůže být pochyb!
     Plenéry na Samotni po celou dobu jejich existence připravují fotografové a pedagogové v oboru fotografie Ewa Andrzejewska a Wojciech Zawadzki (v posledních letech též Janusz Nowacki) a zúčastňují se jich již „hotoví“ autoři s vlastním viděním světa. Wojtek o idei této akce napsal do letošního luxusního výstavního katalogu následující slova: „Předpokladem plenérů, které se už více než deset let uskutečňují v Krkonoších, nebyl nikdy záznam pohledů na hory. Pozvaní umělci si vždy museli zodpovědět otázku, jestli jejich fotografie vzniká při chození po horách, anebo jestli jsou hory příležitostí k tvorbě fotografií. Výsledky mnohaletých zkušeností s plenéry ukazují na vítězství druhé možnosti. Od prvopočátku své existence je fotografie uměním viděného. Proto tvůrci, kteří se tímto oborem zabývají, si musí být jistí tím, že se umějí dívat. Svým jedinečným pohledem. V souladu se svou přirozeností, zkušenostmi a vírou, že dokážou své vidění přetvořit ve fotografický obraz. Ukážou hory svým osobitým způsobem.“
     Poslední tvůrčí dílna uspořádaná u Malého Rybníka na konci června právě minulého roku však byla poněkud jiná, než ty předchozí. Ty byly – až na vzácné výjimky, jakou je dlouholetý přítel jelenohorských fotografů Pražák „Jaro“ Beneš – vyhrazeny jen polským autorům. Loni se však povedlo získat finanční prostředky od Evropského unie, z Fondu mikroprojektů Euroregionu Nisa. Tradičnímu organizátorovi, Jelenohorskému centru kultury (a spoluorganizátoru Krkonošskému muzeu v Jelení Hoře), bylo na české straně partnerem Městské muzeum Žacléř, osobou koordinující českou účast se stal jeho ředitel – a sám aktivní fotograf – Daniel Mach. Plenéru se tak kromě téměř dvacítky polských fotografů zúčastnilo také pět autorů českých: Eva Kešnerová, Ctibor Košťál, Daniel Mach a autor článku. Jednotlivé dny týdenního pobytu na Samotni – byť ne všichni mohli zůstat po celou dobu – sestávaly ze dvou zcela odlišných částí. Zatímco přes den se fotografové samotářsky (či jen v malých skupinkách) vydávali hledat a po svém ztvárňovat nálady a tvary horské přírody, večer se všichni sešli na boudě a dlouho do noci hovořili o fotografování i výtvarném umění obecně, diskutovali nad archivem zvětšenin z minulých ročníků a tentokrát také srovnávali situaci v Polsku a Česku.
     A také vyvolávali negativní materiál (skleněné desky nebo ploché filmy), aby podle výsledků provedli korekce expozičních hodnot při fotografování příštího dne. Co tím myslím? Jednoduše to, že na fotoplenérech pořádaných u Malého Rybníka se nefotí jinak, než na klasické (a ještě klasičtější) černobílé fotografické materiály. Tedy na černobílý negativ – převážně svitkový film nebo plochý film od rozměru 9 × 12 cm výše, v mnoha případech nabitý do dírkové komory. Zvětšeniny pořízené z camery obscury (kterýmžto názvem, dodnes užívaným, dírkovou komoru poprvé označil Johannes Kepler) sice mají měkčí podání, zato však dokonalou perspektivu. A samozřejmě moment překvapení, neboť předem nikdy nevíte, jak opravdu ten který snímek dopadne. Další archaickou technologií, praktikovanou při horském plenéru, bývají snímky pořizované na skleněné desky, těsně před expozicí polévané vrstvičkou světlocitlivého kolodiového roztoku. Mistrem v tomto kouzlení je Tomasz Mielech a jeho působivé portréty některých účastníků fotoplenéru vidíte i na těchto stránkách.
     Setkání na Samotni, to není jen nezávazné experimentování a večerní tlachání bez konkrétního výsledku. Každý ze zúčastněných tvůrců musí v krátkém termínu dodat kolekci zvětšenin v paspartách nemalého formátu 50 × 70 cm, určených pro vytvoření „poplenérové” výstavní kolekce. Ta, jak už bylo řečeno výše, nejprve tvořila doprovod výstavy ze 17. bienále horské fotografie, samostatně pak byla instalována v listopadu 2010 v Městském muzeu v Žacléři. O případné další instalaci vás budeme samozřejmě předem informovat. Co z uvedeného vyplývá? Že ani dnes, v době, kdy světu vládne digitální záznam obrazu se svou filosofií „kýmkoliv-kdekoliv-v jakémkoliv množství“, není klasická fotografie mrtvá a žije si skromným, ale o to možná hodnotnějším životem. Nadmíru potěšitelné je, že je tomu tak i u nás v Krkonoších!

Aktualizováno ( Pondělí, 10. leden 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border