border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Smrtelně ledový leden
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Smrtelně ledový leden Tisk E-mail
Přemysl Kovářík   
     Kolegové o mně říkali, že přitahuji maléry. Možná je na tom něco pravdy. Možná. 10. ledna jsem nastoupil pohotovostní službu na Luční boudě. Bylo mrazivé počasí, slunečno. Sníh byl zmrzlý, na povrchu zledovatělý. Hlavně na hřebenech byla místa podobající se skleněným pláním. Zledovatělý povrch sněhu vždycky přinese nepříjemné nehody, ale následující týden byl výjimečně tragický. Návštěvníci hor byli varováni, že v určitých partiích hrozí uklouznutí. Nebezpečné cesty byly označeny varovnými tabulemi. Jenže vždy se najdou lidé, kteří varování nerespektují. V prostoru Sněžky, Obřího a Modrého dolu, ale i v ostatních hřebenových partiích byl bezpečný pohyb bez maček nemožný.
     Víkend na Luční boudě proběhl klidně, nikdo se nehledal, nikdo si neublížil. V pondělí se kolem Luční pohybovalo jen velmi málo lidí. Patrně díky nepříznivým sněhovým podmínkám. Dopoledne jsem byl na Sněžce a potkal jen několik Poláků, kteří s pomocí řetězů bojovali s ledovkou a gravitací. Už v pondělí odpoledne se však v jihozápadním, českém svahu Sněžky odehrála tragédie. Bylo 13. ledna 1992, když mi na služebně po šestnácté hodině zazvonil telefon. Volal Láďa Krupička z ústředí HS ve Špindlerově Mlýně, že telefonovali Poláci, GOPR. Údajně se z cesty vedoucí Obřím dolem zřítily asi tři osoby, ať tam rychle jedu. GOPR prý už je na cestě. Rychle jsem se oblékl, zavolal do Pece, kde už to také věděli, vzal mačky a další horolezecký cajk a odjel k Polákům. Venku byli polští pohraničníci, ti mi řekli, že kluci z Gopru jsou asi minutu přede mnou. Nandal jsem mačky a vyrazil za nimi. Už se skoro setmělo, ale viditelnost byla dobrá, protože bylo úplně jasno. Polské kluky jsem viděl kousek pod sebou. Sestoupil jsem k nim a po chvíli jsme v ostrůvku kosodřeviny našli německého studenta. Byl šokovaný, promrzlý a parádně odřený. Ale živý a schopný pohybu. Zajištěného na laně jsme ho ještě s jedním Polákem vytáhli na cestu a odvedli na polský Dom Sląski. Tam jsem se teprve dozvěděl, co se odehrálo.
     V Janských Lázních na Ludvíkově chatě bylo ubytováno několik desítek studentů z německého Halle. Dopoledne odjeli do Pece, vyjeli lanovkou na Sněžku. Protože terén byl zledovatělý, bylo dohodnuto, že se lanovkou vrátí i zpátky. Na Sněžce došlo k roztržce mezi ředitelem školy a jednou profesorkou. Ta se rozhodla, že s několika žáky sestoupí po řetězech, protože je málo hodin a nemá smysl vracet se do Pece lanovkou. Pod Sněžkou za souhlasu studentů odbočili doleva a sestupovali do Obřího dolu. Minuli dvě varovné výstražné cedule psané i v němčině. Po několika stech metrech se tři studenti zřítili do Úpské jámy v Obřím dole. Jeden zázračně přežil, další dva, chlapec a dívka, zahynuli. Utrpěli mnohočetná smrtelná zranění. Byli nalezeni polskými záchranáři v dolní části svahu v již zalesněném terénu. Transport do Pece provedli členové HS z Pece a těla byla předána k ohledání a kriminalistům. Mojí povinností bylo postupně odvozit na skútru zbylé studenty, kteří se včas zastavili, a tak si zachránili život. Od Poláků na Luční boudu jsem odvezl i naprosto zhroucenou profesorku.
     V pátek jsem odjel domů a vystřídal mě Standa Paulů ze Špindlu. Byla sobota 18. ledna a Standa Paulů ohlásil na stanici do Pece pád údajně německé turistky do Obřího dolu. Fanda Kolín, který měl v Peci službu, obvolával kluky. Sjel jsem na lyžích do Pece a s Milošem Klečkou, oběma Bergry, Vítem a Standou Johnem jsme odjeli v 18.20 do Obřího dolu a pokračovali pěšky se záchranným materiálem do Úpské jámy. Zřícenou ženu nalezli polští záchranáři, kteří sestupovali shora. Nejevila už žádné známky života, podlehla smrtelným poraněním. Po domluvě s Poláky jsme transportovali tělo do Pece. Nebyla to německá turistka, ale Češka z Prahy, která přijela s přítelem na jednodenní zájezd do Pece. Na běžkách vyrazili na hřebeny. Na Luční boudu a až pod Sněžku. Byli velmi rychlí, a tak se vrátili na Luční a jeli směrem na Špindlerovku a opět se vrátili pod Sněžku. To už bylo dost pozdě, a proto se rozhodli, že sjedou do Obřího dolu. Bohužel udělali osudovou chybu. Slečna se zřítila a zahynula. Její partner, který byl po jejím pádu psychicky úplně mimo, se z místa nehody vydrápal za naprosté tmy a ve vichru přímo na Sněžku a odtud nehodu oznámil. Neuvěřitelné. Večer asi ve 20.30 ho Standa Paulů přivezl do Pece na stanici HS, kde ho okamžitě začal doslova dusit jeden mladý kriminalista. Tak jsme ho požádali, aby ubral. Ten nešťastný pán byl duševně i fyzicky naprosto na dně.
     V průběhu pěti dnů naprosto zbytečně zahynuli tři lidé. Je zřejmé proč a je zbytečné obě tragické nehody rozpitvávat.
    V tom týdnu se mohla v okolí Luční boudy ještě odehrát další tragédie. Po devatenácté hodině se do haly Luční boudy vpotácelo asi jedenáct vyčerpaných a naprosto vyděšených středoškoláků. Někteří s běžkami, jiní bez nich. Jejich učitelé vůbec netušili, že se jim ztratili. Šéf Olda Gale je nakrmil a nechal je přes noc na Luční. Druhý den si je páni profesoři vyzvedli. Tentokrát byl duch hor připraven. Turisté, nespoléhejte na to, že Krakonoš nikdy nespí!

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border