border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Modrý důl vítězství odborných argumentů, nebo ekonomické reality?
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Modrý důl vítězství odborných argumentů, nebo ekonomické reality? Tisk E-mail
Jan Štursa (jš)   

V historii Krkonošského národního parku se pomalu blíží letopočet 2013, kdy uplyne již půl století od okamžiku, co byl náš první národní park zřízen. Půl století se do tváře našich nejvyšších hor zaznamenávaly nejrůznější události, radostné i strastiplné. Počáteční hledání té správné cesty, po které by se měl národní park ubírat, vystřídalo smutné a neradostné období, kdy povrch Krkonoš neúprosně zasypávaly jedovaté imise, odumíraly lesy, z hor mizeli různí živáčci a nepřidal tomu ani obrovský boom rekreace a cestovního ruchu pod tehdy módním sloganem „hory patří pracujícím“. Pak na náměstích pod horami zazvonily klíče a začalo hledání lepší cesty, jak naše nejvyšší hory ozdravit a jak jim znovu zajistit budoucnost. Nebylo to vůbec jednoduché, a tak se do kroniky národního parku zapisovaly další a další bouřlivé události, které hýbaly celou společností. Byla by škoda, aby je postupně zavál čas a přehlušily je osudy nových generací správců, obyvatel či uživatelů našich stále krásných hor. Vždyť historie, je-li uchována, je i nenahraditelným trezorem zkušeností po budoucnost. Především proto vznikl záměr připomenout na velkých událostech uplynulých desetiletí, jaké okolnosti a jací lidé ovlivňovali novodobou historii Krkonošského národního parku.

 

     Masiv Studniční hory, třetího nejvyššího vrcholu Krkonoš, přitahoval od pradávna lidskou pozornost. Již před staletími se na jeho východním úpatí rozvíjelo nejznámější krkonošské středověké kutiště v Obřím dole, svahy Studniční hory prosluly tajemnou Čertovou a Krakonošovou zahrádkou, kam vedly prospektorské cesty krkonošských laborantů a později i krkonošských badatelů, jižní svahy osídlili již koncem 17. století krkonošští budaři a na loukách obou enkláv Modrého dolu pásli dobytek a sklízeli seno. Na jižních svazích Studniční hory dlouho do léta září bělostný povrch největšího krkonošského firnoviště – Mapy republiky, roklí Lavinového potoka v Úpské jámě vedla v minulém století trasa velmi populární a prestižní lyžařské události – Májového závodu (později známého jako Závod osvobození). Prostě, je to hora se vším všudy, a tak není divu, že se ji lidé různých zájmů a profesí mnohokrát pokoušeli pokořit. Vydobýt z jejího lůna nerostné bohatství, pochopit, v čem spočívá příčina přírodního bohatství krkonošských zahrádek, nebo využít sněhových podmínek na jejích svazích k turistickému či sportovnímu vyžití. Právě tomu poslednímu se budu v úvodním díle našeho seriálu o velkých krkonošských kauzách věnovat.

V roce 1966 předložili představitelé Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy (ÚV ČSTV) záměr vybudovat na jižních svazích Studniční hory, spadajících do Modrého a Obřího dolu, lyžařský sjezdový areál s veškerou vybaveností tak, aby dosahoval tehdejších parametrů pro pořádání mezinárodních závodů. Vycházeli přitom z předpokladu, že velké převýšení (rozpětí 900 až 1 554 m n. m.) a značný sklon svahů Studniční hory se projeví i v potřebné výšce a dlouhodobém trvání sněhové pokrývky. Utvrzovala je v tom velká sněhová a firnová pole, která na svazích Studniční hory místy setrvávají až do počátku léta, a snad i osobní zkušenosti navrhovatelů záměru. Ostatně, na polské straně Krkonoš byly již v té době (a dodnes jsou) velmi populární bizarní sjezdy některými žlaby v karových stěnách Małého Stawu a v Úpské jámě se až do 60. let 20. století realizoval vždy na začátku května velmi populární Májový závod.

Ve smyslu investiční studie z července 1966 mělo být v uvažovaném areálu Studniční hory, Modrého a Obřího dolu vybudováno několik závodních, sportovních a turistických sjezdovek, sedačkový výtah z Modrého dolu na Studniční horu, další na Luční horu, ve výhledu pak ubytovna a horský hotel v Modrém dole, lyžařský stadion s tribunou v Obřím dole. Tehdejší Směrný územní plán Pece pod Sněžkou dokonce situoval do těchto prostorů skokanský stadion, horský hotel v Obřím dole a ubytovací kapacity (50 lůžek) na horních stanicích lanovek na Luční a Studniční hoře. Předpokládaný investiční náklad realizace těchto plánů ÚV ČSTV představoval částku téměř 35 milionů Kčs, což na tehdejší ekonomické poměry vůbec nebylo málo.

Navrhovatelé tohoto „velkolepého“ záměru však naprosto ignorovali skutečnost, že vše se má odehrát na území státní přírodní rezervace s přísným ochranným statutem (tehdejší SPR Obří důl a Východokrkonošská státní přírodní rezervace), natož aby respektovali extrémní klimatické podmínky, které ve vrcholové části krkonošské tundry panují (lavinové nebezpečí, rychlé změny teplot, větru a viditelnosti, prostorová i časová variabilita sněhové pokrývky). Z dlouhodobých sněhových pozorování, historických zpráv a z rozložení lesních porostů, tak typického pro lavinové dráhy a žlaby, je zřejmé, jak časté a ničivé jsou sněhové laviny v závěru Modrého dolu. Destrukční účinky těch největších jsou viditelné dokonce i na protějším svahu Širokého hřbetu. Varováním pro lehkomyslné lyžaře by měl být i kříž při zimní cestě bezlesou enklávou Studničních Bud, připomínající lavinu, která se sesula z Lavinového svahu dne 20. února 1952 a pohřbila pod sebou zkušeného lyžaře Štěpána Šilhavého. O nebezpečnosti zimního traverzování horní části Modrého dolu vědí své pracovníci Horské služby Krkonoše, kteří pravidelně oblast Modrého dolu na dlouhé zimní měsíce uzavírají, resp. nedoporučují tudy vést lyžařské túry. Vždyť v odtrhové zóně sněhových lavin se i při průměrných zimních sněhových podmínkách v místě známého sněhového pole Mapa republiky kumuluje přes 15 m vysoká sněhová návěj!

Studie postrádala solidní dlouhodobé vyhodnocení právě těchto klimatických a sněhových poměrů, což již od počátku vyvolalo velké diskuse a následně tvrdý střet zájmů mezi představiteli ochrany přírody a funkcionáři z ÚV ČSTV. Ti druzí si nejspíše opravdu představovali, že mají jen pro sebe „obří hory“ (jeden z mnoha výkladu původu německého názvu Riesengebirge), a ze všech sil se snažili v komorních Krkonoších realizovat kde co. A tak se rozpoutal jeden z největších sporů tehdy ještě mladé historie Krkonošského národního parku. Klima k jeho objektivnímu řešení v té době však vůbec nebylo příznivě nakloněno ochraně krajiny a přírody Krkonoš. Přesto se po mnoha jednáních, a zejména díky osobní statečnosti některých představitelů Vědecké rady Správy KRNAP (prof. Bohuslav Sýkora, prof. Emil Hadač, ing. Josef Fanta), podařilo v tehdejších politických kruzích prosadit, že v území bude nezbytné nejprve zajistit podrobný několikaletý výzkum. Ten měl poskytnout potřebné údaje k řešení vzniklého sporu a umožnit tak konečné objektivní rozhodnutí. Tehdejší ředitel Správy KRNAP Miroslav Klapka měl štěstí, že se mohl v té době při uplatňování zájmů ochrany přírody Krkonoš opřít o vynikající tým odborníků z Vědecké rady a mnoha odborných institucí.

V zimních obdobích let 1968 až 1970 probíhal v oblasti jižních svahů Studniční hory podrobný monitoring klimatických podmínek, doplněný zevrubnou analýzou všech geomorfologických a botanických fenoménů, které se zde vyskytují. Denně se tam za jakéhokoli počasí vydávali strážci KRNAP, aby na dvanácti stálých pozorovacích bodech zaznamenávali veškeré meteorologické charakteristiky, výšku a kvalitu sněhové pokrývky, ale i bezpečnostní parametry – viditelnost, lavinové nebezpečí, sjízdnost svahu a další. Po čtyřech letech se tak podařilo shromáždit před 22 tisíc údajů, jejichž komplexní rozbor přinesl velmi zásadní poznatky pro další rozhodování. Z tabulky je zřejmé, jaké podmínky ve vztahu k možnému lyžařskému využití na jižních svazích Studniční hory panují.

 

Průměrný počet dnů

zimního období

Průměrný počet nebezpečných dnů

Průměrný počet dnů bezpečných

nevhodných

   vhodných

 

velmi vhodných

       pro lyžařské využití

151

 100 %

96

64 %

40

26 %

15

10 %

0

0 %

 

Jen pouhých 15 dnů průměrného zimního období umožňovalo v polohách nad 1 300 m n. m v prostoru jižních svahů Studniční hory regulérní lyžařské využívání. Tak nízký počet dnů je způsoben:

●nedostatečnou výškou, kvalitou a délkou trvání sněhové pokrývky,

● velmi omezenou až špatnou viditelností,

●nepříznivými větrnými podmínkami,

●častým lavinovým nebezpečím v těsné blízkosti Mapy republiky a v závěru Modrého dolu.

Snížení všech těchto rizik by představovalo velmi náročné logistické zabezpečení (například technické zasněžování, lavinové zábrany, odstranění klečových a smrkových porostů, trvalý monitoring hrozby lavinového nebezpečí, bezpečnostní dohled). Spolu s hrubými zásahy při vlastní výstavbě (kácení lesních porostů, úprava povrchu tratí, liniové a doprovodné stavby) by to vedlo k nevratnému poškození nejcennějších částí Krkonošského národního parku, k nežádoucímu zhoršení hydrologických poměrů a následné půdní erozi (podrobné výsledky byly publikovány ve sborníku Opera Corcontica č. 10 v r. 1973).

Několikaleté šetření tak umožnilo konstatovat, že uvažovaný prostor není vhodný pro intenzivní lyžařské využití, a tak ani vynaložené investice by nejspíše nebyly rentabilní, nehledě na nevratné zásahy do přírody.

Dalo se očekávat, že tak pádné argumenty nebude možné jednoduše smést ze stolu a že si stranická autokracie nedovolí riskovat (i v tehdejší době) ztrátu důvěryhodnosti svého rozhodování. A tak následovalo to, co pracovníci Správy KRNAP, přírodovědci i všichni obdivovatelé přírodních krás Krkonoš toužebně očekávali. Od realizace studie ÚV ČSTV bylo oficiálně upuštěno a navíc doporučeno, aby se v další praxi územního plánování rozvoje Krkonoš vždy důsledně vycházelo ze systematického výzkumu a analýzy všech přírodních podmínek dotčených částí Krkonošského národního parku. Takový postup vlastně předznamenal budoucí uplatnění, resp. uzákonění procesu Hodnocení vlivu staveb na životní prostředí (známého pod akronymem EIA – Environmental Impact Assesment).

Ze zákulisí celé kauzy Modrý důl však pronikaly i zprávy, že realizovaný výzkum a uplatnění jeho výsledků bylo sice velkým vítězstvím ochrany přírody v Krkonoších, avšak nebýt tehdy značného nedostatku peněz, které potřebovali autoři projektu k jeho realizaci, nejspíše by se nevyvíjela situace pro Modrý důl tak růžově. Kdo ví, co se v kuloárech stranických orgánů tehdy odehrálo? Možná, že to přece jen byl strach z laviny, nikoli sněhové, ale laviny názorů a argumentů. Bohužel se v následující historii Krkonošského národního parku opakovaně ukázalo, že ani tato kauza nebyla dostatečným poučením pro předkladatele nejrůznějších megalomanských projektů, a tak došlo k realizaci skokanského areálu v Harrachově se všemi jeho provozními problémy, dlouhá léta probíhá spor o lanovku na vrchol Lysé hory, nekonečná je eskalace sporů o budoucí podobu a přístupnost vrcholu Sněžky atd. Chci se jim věnovat v některých dalších dílech seriálu Velké krkonošské kauzy.


Aktualizováno ( Pondělí, 10. leden 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border