border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Smědavský lovecký zámeček
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Smědavský lovecký zámeček Tisk E-mail
Miroslav Jech   
     Končilo první desetiletí minulého století a majitel lesů a panství Frýdlant hrabě Franz Clam-Gallas nechal zároveň s rozšířením obory v letech 1910–11 postavit na Smědavě pro své lovecké hosty reprezentativní lovecký zámeček.
     Projekt i vlastní stavbu provedl Josef Hönig, frýdlantský stavitel a také vlastník parní pily. Jednopatrová roubená budova s masivní žulovou podezdívkou byla celá podsklepená. Do celodřevěného objektu (z cihel byly postaveny jen čtyři komíny), se vcházelo třemi vchody, ten z jižní strany vedl po schodišti pouze do patra. Kovaná mříž na hlavních vstupních dveřích měla stylizaci do tvaru srdce. Každé podlaží bylo opatřeno koupelnou s koupelnovým válcem na ohřev vody; až v padesátých letech byla ve sklepě zřízena umývárna pro lesní brigády. V patře byly na severní a západní straně dvě lodžie, na zimu vždy zakryté. Střechu pokrýval šindel, na hřebeni vyčnívala charakteristická korouhvička s tetřevem (jak jinak než prostřeleným přesnou ranou z kulovnice). Okna byla opatřena zelenými okenicemi a spáry mezi trámy vždy bíle natřeny. Byť se jednalo vlastně o srubovou stavbu postavenou až v prvním desetiletí 20. století, měla veškeré znaky podstávkového domu. Všechny balustrové sloupky, krovy, lyžiny i pásky byly bohatě profilově vyřezávané, stejně tak i v lodžiích. Do objektu byla zavedena voda z gravitačního vodovodu (společný i pro horskou chatu Smědava) a od roku 1936 také elektrický proud z malé turbinky na Bíle Smědé.
     K objektu patřily jako zázemí i dřevník a velká garáž (ta snad původně jen jako kolna pro kočár nebo saně), jedině ony přečkaly požár a slouží dodnes. Pozemek ve tvaru trojúhelníku, na kterém zámeček stál, ohraničoval dřevěný plot se žulovými sloupky stejnými, jako měla obora. Zde prý chtěl Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory zřídit botanickou zahrádku. Již se nedovíme, jak dopadla jeho žádost, ale kleč, hořec, kýchavice a mléčivec zde rostou dodnes; jistě sem byly přesazeny.
     Z interiérů byly podle pamětníků pozoruhodné bílá a modřínová ložnice, kuchyň a kancelář. Na sklonku čtyřicátých let se zde ještě nacházely v zasklených skříních historické lovecké zbraně, formy na lití kulí, růžky na prach a bohatá výzdoba z mysliveckých trofejí. Vše prý bylo odvezeno do Frýdlantu. Některé místnosti v patře a komory v půdním prostoru sloužily až do zániku zámečku v roce 1969 k ubytování lesních brigád, kapacita bývala kolem 40 osob. Od roku 1963 na dobu tří let tady měl služebnu okrsek Horské služby Hejnice. Služební místnost, coby byt pro hajného, byla využívána jen sporadicky, dle adresářů okresu Frýdlant trvale hlášený hajný zde byl pouze jednou.
     Od zámečku vedla překrásná lovecká stezka na Smědavskou horu. Začínala samostatnou brankou v oplocení zámečku na jižní straně a sledovala tok Bílé Smědé až do místa, kde jej překonávala můstkem, který měl již tehdy kovové prvky. Několika serpentinami pak stoupala na horní okružní cestu a dále až na vrchol hory. Ještě v padesátých létech se tam nacházely zbytky malého srubu. Lovecké stezky byly obzvláště před loveckou sezonou pečlivě upravovány, aby pod nohou lovce nepraskla ni větvička. Šlo o slavné sezony korunované návštěvou nejváženějších hraběcích a později vládních loveckých hostů.
     Po roce 1945 byly v zámečku velmi často ubytovány tzv. lesní brigády; studenti, skupiny zaměstnanců podniků, které je posílaly na pomoc lesům zpravidla při kalamitách, nebo celé skupiny z Polska a Slovenska. Právě tento provoz se stal stavbě osudným. Dne 7. listopadu 1969 zámeček vyhořel, snad od vadného komínového tělesa, nebo od gumových bot sušících se u kamen, jisté je to, že zhoubnému požáru napomohla i jedna ze všudypřítomných plynových bomb. Těsně před požárem byla budova ještě napojena na centrální septik a po vyhodnocení požární bezpečnosti mělo být v objektu zřízeno ústřední topení. Došlo však jen k navezení radiátorů, ke konečné montáži chybělo několik dní.
     Po požáru byly strženy některé nespálené srubové stěny a tělesa komínů, rozhodovalo se, co bude s celkem zachovanými základy a neporušeným podsklepením. Projekt byl posléze vypracován, ale naráželo se na nedostatek financí, stavěly by pochopitelně Státní lesy. Základy objektu dále chátraly, až v devadesátých letech byl pozemek i se stavební parcelou prodán soukromníkům. Následovalo armování, betonáž základové desky a izolace proti vlhkosti. Nový majitel se zavázal, že v objektu bude služebna horské služby a kancelář pro Lesy ČR, další místnosti využije komerčně. Ke stavbě však nikdy nedošlo. Od té doby uplynulo již 15 let, a tak dnes jen bývalý dřevník, který je také v privátním držení, občas poskytuje přístřeší.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border