border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow 
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Hora Jizera a historie jejího jména Tisk E-mail
Václav Lábus   
     Pěšinou příkrou a neschůdnou, prosečí ob lom žulový, přes pařízky a kameny vylézá pocestný za krásnou vyhlídkou, z balvanu na balvan, z kořene na kořen, skáče na slatinném prohbí, zase ponořen skoro v moři kapradí. Křivolaká stopa kroutí se v šero pod rozložité sosny a smrky, kde co chvíli zaboří se pata, či klopýtneš o vyčnělý suk. Mezi ztmavělými drvy míhají se již obrysy vzdálených pohoří, kdežto bližší pláně zakrývá dosud mlází jeřabin. Ještě ohyb – a stane krok na otevřeném vrchole, pod prosivělými zdmi, pode clonou hedbávné zeleni na temeni Jizery Hory. Vyběhneme na dřevěné schůdky, opřeme o zábradlí a rozhlížíme, rozhlížíme dlouho po křivkách provlněných hřbetů, nazelenalých, modrajících a zšedlých v dálavách.
J. V. Šimák, Severní Čechy, Praha 1902.

     Autor předchozích řádků, významný historik Josef Vítězslav Šimák, byl první, kdo název Jizera použil i pro pojmenování hory, dominantu centrální části Jizerských hor (1 122 m n. m.). Navždy tak propojil řeku Jizeru, která dala našemu pohoří jméno, s horou, již můžeme považovat za jeho symbolickou korunu.
     Německé jméno hory Jizery znělo Siechhübel. To, stejně jako staré české označení, o němž bude řeč později, je ovšem poněkud zahaleno tajemstvím. K otázce jeho původu se opakovaně vyjadřovali na stránkách vlastivědných sborníků, ročenek a časopisů všichni významní předváleční vlastivědní badatelé, jako byli např. J. Hrdy, F. Hübler, A. Ressel, E. Schwarz, E. Gierach ad. O žádném z jizerských jmen hor se nenapsalo tolik jako o Jizeře a záhada, která je s tímto jménem spojena, nedává dodnes badatelům spát, píše už v roce 1927 jazykovědec Ernst Schwarz, který se pojmenováním Jizery zabýval nejpodrobněji.
     Podle Schwarze je třeba původ německého názvu hledat v základě Siebengiebelstein, jehož doslovný překlad znamená „vrch se sedmi štíty“. Těmi jsou jistě myšlena četná vrcholová skaliska Jizery. Již v roce 1611 prameny uvádějí unter dem siebenden Giebel, tvar Siebengiebelstein se objevuje v 18. století a od počátku 19. století nacházíme podoby Siechhübel nebo Sieghübel, tedy jména, jimiž byl hora Jizera nazývána až do roku 1945. Za zjednodušením původního Siebengiebelstein na Sieghübel stojí, jak Schwarz dokazuje, vlivy místního nářečí. Rakouští vojenští kartografové označili Jizeru na konci 18. století jako Sigibel Stein a zachytili tím vlastně jeden z vývojových stupňů jejího jména. Název se nakonec zformoval do tvaru Sieghübel. Jeho druhá část se navíc shoduje s obecným slovem „Hübel“ (vrch) a to výrazně přispělo ke konečné stabilizaci této podoby.
     Nejstarší zmínky o Jizeře ale najdeme už v pramenech ze 16. století, v nichž je pojmenována česky. Ve smlouvě mezi majitelem navarovského panství Jaroslavem Smiřickým a sklářem Paulem Schiererem z roku 1577 i ve dvoujazyčném protokolu k hraniční pochůzce z roku 1591 se hora nazývá Bražěčský vrch (německy Bražeckyberg). Jméno Bražec vychází ze staročeského slova „brah“, které znamenalo kupa či stoh. To by opět mělo evokovat vrcholové skály. Podle jazykovědce Františka Cuřína se jizerský Bražec vymyká areálovému rozšíření tohoto jména v Čechách, a proto jej považuje za staré pojmenování lužickosrbského původu. Název Bražecký vrch však zanikl a již nebyl obnoven.
     Zmiňované historické listiny nejsou ale natolik podrobné, abychom mohli podle nich přesně určit lokalizaci všech jmen, která se v nich vyskytují. A platí to i v případě jména Bražecký vrch, o jehož shodě s dnešní Jizerou někteří badatelé pochybují. Sám J. V. Šimák Bražec ztotožnil se Smědavskou horou, Miloslav Nevrlý jej má za Černý vrch jizerský (a na Jizeru vztáhnul pojmenování Lomy). Většina badatelů, mezi nimi také E. Schwarz nebo historik A. Sedláček, ale historický název Bražec přece jen spojuje s Jizerou. Její širší okolí zaplňují v uvedených pramenech jména jako Bražecký vrch, Bražecké skalí, Lomy nebo Jezera. Je dost možné, že všechna mohou být součástí rozlehlého masivu hory, přičemž Bražec (a německý Siebengiebelstein) označoval pouze skály na vrcholu.
     Jedním z objektů, které zmiňuje protokol z roku 1591, je také potok zvaný Siebengibelská voda (česky: k potoku, kterýžto siebengibelskou vodu jmenoval, německy: gegen den Pach, welchen er das Siebengiebelische wasser genandt). Zápis tak dokazuje, že i německé jméno Siebengiebelstein je velmi staré. Zároveň také svědčí o intenzivním kontaktu mezi dávnými českými a německými obyvateli na jazykové hranici v Jizerských horách, kteří si vzájemně jednotlivá zeměpisná jména předávali. Siebengibelská voda pojmenovávala levou zdrojnici Bílé Desné, která pramení na svahu Jizery. Na pozdějších německých mapách byl potok nazvaný trochu překvapivě Schwarzes Floss (tj. „Černý potůček“). Miloslav Nevrlý jej pojmenoval jako Bražecká voda, aby tak alespoň zde bylo uchováno staré jméno Bražec. Jen pro doplnění uveďme, že vlastní pramenný tok Bílé Desné se na některých mapách nazýval Albrechtsbach.
     Novodobá historie jména Jizery se začala psát na sklonku 19. století. Jako první německé Sieghübel počeštil geodet Karel Kořistka. Ve své topografii Čech z roku 1877 zvolil nepříliš originální, navíc nevhodné předložkové jméno Na vyhlídce. V roce 1902 použil J. V. Šimák název Jizera; snad se nechal inspirovat hutní smlouvou z roku 1577, v níž se objevuje i vrch Jezera. Trvalo ale ještě nějaký čas, než se jméno Jizera ujalo. Označení Na vyhlídce, popř. Vyhlídka se totiž tvrdošíjně drželo až do dvacátých let 20. století.
     V této době byla hoře přiřčena čtyři různá česká jména: vedle Jizery a Vyhlídky to byl výjimečně také název Sedmištít (překlad německého Siebengiebelstein), kterým se obvykle označoval jen vrcholový skalní blok. Členové libereckého odboru KČST, založeného v roce 1923, používali pojmenování Jizerka. Toto zdrobnělé a ne zrovna šťastně zvolené jméno pak převzal v roce 1934 do svého Česko-německého místopisu oblasti Lužicko-jizerské župy KČST také Bohumil Kinský. V té době už ale většina průvodců uváděla pojmenování Jizera, které Vojenský zeměpisný ústav zanesl v roce 1929 do českého vydání speciální mapy. A velká československá vlastivěda vydaná roku 1930 doslovně říká: Na rozvodí Smědé a přítoků Kamenice zvedá se plochá kupa „Jizery“, dříve „Na vyhlídce“ zvaná. V padesátých letech Jizeru potvrdila také názvoslovná komise, která prováděla revizi pomístních jmen.
     Na vrcholu Jizerky je skupina žulových skalisek, přes 20 metrů vysokých, opatřená zábradlím a zvaná „Sedmištít“! píše o Jizeře v roce 1926 předseda libereckých turistů Jan Kögler a dodává, že Jizerka je málo známá, snad proto, že na vršku není hospoda. A přece se může směle tvrdit, že vyhlídka odtud se nejen úplně vyrovná, ale v jistém směru je i daleko krásnější, než z ostatních okolních hor. Měnili se lidé, kteří na Jizeru stoupali, měnila se jména, jimiž ji obdařili, a měnily se dokonce i lesy, které ji obklopovaly. Ale krásný a ničím nerušený výhled je to, co Jizeře zůstává napořád.
Aktualizováno ( Středa, 12. leden 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border