border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Černohorské vodopády (Vodopády Černohorského potoka) - pokračování
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Černohorské vodopády (Vodopády Černohorského potoka) - pokračování Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
pokračování
 
     Následuje asi padesátimetrový kamenito-balvanitý úsek výrazně menšího sklonu na pruhu měkčích fylitů, který je zčásti i umělý, neboť vznikl zanesením nádrže 4 m vysoké protipovodňové přehrádky, situované na horním konci následující soustavy. Ta je sice tvořená jen peřejemi anebo maximálně peřejovitými kaskádami a jedním nízkým vodopádovým skokem (1,0 m), ale jejich esovitě klikaté koryto, erozně vyhloubené (a místy i ohlazené) ve skalním podloží v délce 20 m, navíc s mezilehlými skalními tůněmi (vývařišti), z nich činí také atraktivní výtvor, v Krkonoších spíše výjimečný. Vývařiště jsou celkem čtyři a jeví různě výrazné znaky evorze – nejnápadnější jsou u třetího odshora (3 × 2 × 0,8 m). Evorzní ohlazy v pravé stěně jsou až 2 m vysoko ve skále nad letní hladinou. Soustava je opět nejvíce ovlivněná puklinovými plochami konformními s tokem a příčnými, protiproudně zapadajícími puklinami.
     Po úseku mírnějšího sklonu následuje spodní protipovodňová přepážka (3 m vysoká), pod níž je již jen jedna kaskádová peřej, v horní části nepravá, přes balvanovou výplň koryta. Její spodní pravá část po rostlé skále je vysoká 1,2 m a teče po konformních plochách břidličnatosti odlamovaných odshora erozí a dole je zakončená vývařištěm.
     Tím končí úsek největšího sklonu a nastupuje balvanito-kamenité koryto. Až po 200 m je ještě jeden izolovaný dvouramenný vodopádek (40 m nad dřevěným můstkem cesty), vysoký 1,7 m a se sklonem 40 °. Jeho levé rameno je splývavé, pravé kaskádovité, v obou se ale nejvíce uplatňují konformní plochy břidličnatosti. Obě si vytvořila své vlastní vývařisko (levé 1,5 × 2 × 0,5 m, pravé 3 × 2,5 × 0,6 m), zčásti oddělené skalním výstupkem. Ve stupni se uplatňuje evorze, která vytvořila v pravém rameni i dva poměrně dokonalé obří hrnce a na horní hraně nad levým ramenem i elipsovitý skalní kotel.
     Úplně poslední, též izolovaný stupeň, je přímo na okraji intravilánu Janských Lázní u obytného stavení na levém břehu (někdejší brusírna skla, dnes chata Fakultní nemocnice Hradec Králové). Je vysoký 1,5 m, široký 5 m a je peřejovitě kaskádovitého až kaskádovitého typu (se sklonem 45–55 °, při levém břehu ale až 80 °). Z obou břehů je ohraničený regulačními zdmi, které právě v tomto prostoru začínají. Horní hrana je zvýšená a zarovnaná balvanovým nánosem (původní skalní hrana byla nestejně vysoká) a úpatní kamenité vývařisko je pozměněné (zúžené) regulací. I zde se nejvíce uplatňují na modelaci konformní puklinové plochy, k nimž přistupují i příčné pukliny.
     Vzhledem k poměrně dlouhému úseku s vodopády zde není jednotný průměrný průtok, ale vzrůstá od necelých 80 l/s u horních až po 140 l/s u nejspodnějších. Také plocha povodí se adekvátně zvětšuje ze 2 na 4,1 km2. V důsledku odvodňování rašeliniště v pramenné oblasti je voda výrazně hnědavě zbarvená. Celá část údolí s vodopády je souvisle zalesněná.Všechny vodopádové stupně jsou porostlé vodními mechy, i když v různé míře.
     Přístup k vodopádům je volný, neboť se všechny nacházejí ve III. zóně KRNAP. Celým údolím prochází tzv. Luisina cesta (vybudovaná v letech 1885–90), z níž je většina vodopádů dobře vidět (mimo nejatraktivnějšího Soutěskového vodopádu). V minulosti byla hojně navštěvovaná lázeňskými hosty a za poplatek 75 haléřů tu před 2. světovou válkou provázel i průvodce. Dnes je situace odlišná. Snadno přístupné jsou jen spodní vodopády v nejromantičtější skalnaté části údolí, kterým prochází v délce 600 m Správou KRNAP dobře zrekonstruovaná a velmi pohodlná vycházková cesta. Proto jsou vzhledem k blízkosti Janských Lázní poměrně navštěvované i dnes, ale pro malou výšku dílčích stupňů nejsou většinou ani vnímané jako skutečné vodopády. Ve střední a horní části (nad brodem v místě někdejšího dřevěného můstku) je stará cesta ponechaná svému osudu, není ani značená a je úsekovitě špatně průchodná, zvláště pro vývraty (zvláště po vichřici Kyrill v r. 2007). Turistický význam vodopádů ve střední části údolí je proto naopak malý, neboť zdejší cesta je málo frekventovaná. Vodopády neuvádějí žádné literární prameny, pouze Soutěskový vodopád je uvedený na internetových stránkách www.vodopady.info pod nepříliš vhodným jménem Černohorský vodopád (s ohledem na charakter toku je název málo specifický, hodící se pro plurálovou podobu celé série). Již od začátku 90. let minulého století jsou však vodopády zakresleny dvěmi značkami do mapy 1 : 25 000, spodní z nich správně, horní nikoliv. Nejvyšší a nejzajímavější stupně (Soutěskový a Kotlový) naopak zakreslené nejsou.

Umělý vodopád v Janských Lázních
     Umělých vodopádů, ať již vzniklých cíleně, nebo jako vedlejší produkt lidské činnosti, je v Čechách poměrně hodně, ale v Krkonoších jsou takové jen dva – na Krahulčím potoce (zčásti umělý) a Pilský u Harrachova (nejspíše zcela umělý). Jedním z cíleně vytvořených typů umělých vodopádů jsou „lázeňské“, zřizované v jako romantizující prvek na nenáročných vycházkových trasách lázeňských hostů v rámci módní vlny v 19. století. Inspirace k nim vzešla nejspíše ze známých alpských lázeňských středisek, jako například Bad Gasteinu v Rakousku, kde se přímo v centru lázní nacházejí poměrně velké, ale přírodní vodopády. V našich lázních sem patří dodnes funkční umělý vodopád v Karlově Studánce v Hrubém Jeseníku, jiný, po válce zaniklý, se nacházel na polské (tehdy německé) straně Jizerských hor v lázních Świeradów Zdrój.
     Podle zobrazení Janských Lázní kreslíře a rytce Vincence Morstadta z let 1850–55 nelze vyloučit, že podobný umělý vodopád byl i zde (viz H. Pichler a kol. 1993, a též M. Bartoš, Krkonoše 6/1997). Na jedné jeho ocelorytině je zobrazený vodopád spadající ze svahů přímo pod lázeňskými domy do Janského potoka a odpovídá místu, kde se nachází odtok lázeňských vod. Na rozdíl od mnoha jiných umělců té doby (nebo jen o málo starších) jsou však Morstadtova zobrazení velmi realistická a přesná a podchycují i překvapivé detaily. Je proto málo pravděpodobné, že by si vodopád nějak zásadně zromantizoval a zvětšil. Samotné lázeňské prameny by však svou malou vydatností (řádově jen několik l/s) nestačily k vytvoření takového vodopádu. Nelze proto vyloučit ani variantu, že se skutečně jednalo o cíleně vytvořený umělý lázeňský vodopád pro zatraktivnění zdejšího prostředí. V tom případě by bylo pravděpodobné, že byl jeho průtok navyšovaný vodou z horního toku Janského potoka, přiváděnou sem nějakým náhonem (to je i případ obou výše jmenovaných „lázeňských“vodopádů), nebo navyšováním průtoku vypouštěním umělých nádržek, jako u tomu bylo u některých přírodních vodopádů (Labského a Pančavského, stejně jako u vzdálenějšího Adršpašského aj.). Dnes je však celý tento prostor zásadně změněný pozdějšími rozsáhlými terénními úpravami a navážkami a jak Janský potok, tak jeho přítoky (a tedy i potencionální vodopád) jsou kanalizovány v podzemí. Proto se již těžko kdy dozvíme, zda zde opravdu fungoval umělý lázeňský vodopád, nebo zda se výjimečně jednalo jen o Morstadtovu fantazii.

Aktualizováno ( Pátek, 11. únor 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border