border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Vodopády v povodí Malé Úpy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády v povodí Malé Úpy Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     Také v povodí Malé Úpy se nachází několik vodopádů. Pouze jediný z nich (Stružkový) je ale přímo v jejím údolí. Další tři z nich (Doubravův, Závojový a Soví) se nacházejí v povodí jejího přítoku Sovího potoka (dříve v mapách uváděný s nelogickým názvem Smrčí), na třech sousedních potocích v Horní Malé Úpě, v prostoru Žacléřských Bud a osady Smrčí. A konečně čtyři jsou i v povodí Jeleního potoka, největšího přítoku Malé Úpy (Štolový, Jelení kaskáda, Jeřábový a Koulový).

Stružkový vodopád
     Název je umělým novotvarem pro dosud nepopsaný vodopád, odvozeným od jeho vzhledu.
     Nachází se v dolní části údolí Malé Úpy mezi Dolní Malou Úpou a hostincem Na Křižovatce, kde se dělí silnice na Pec p. Sněžkou a Malou Úpu (Pomezní Boudy). Spadá zleva přímo do koryta říčky Malé Úpy ze svahů Dlouhého hřebenu v mírném ohybu údolí (a též silnice, která je ale na opačném břehu), 0,8 km severně od boudy Myslivna a 700 m na JV od silničního mostu (s malým parkovištěm) na spodním zakončení tzv. Latova údolí pod Spáleným Mlýnem.
     Geologické podloží vodopádu je svorové, ale v bezprostředním okolí vystupují i ortoruly a erlany. Zdejší pestré geologické poměry, navíc ve shodě se strukturními směry krystalinika, způsobily po třetihorním tektonickém výzdvihu Krkonoš právě v tomto prostoru komplikovaný epigenetický vývoj údolí Malé Úpy a vznik hlubokého průlomového údolí, provázený i několikanásobným přemístěním toku.
     Vodopád vznikl na kratičkém vícestružkovém potůčku, který odvádí vody suťového prameniště v dolní části svahů a po několika desítkách metrů spadá přes skalní stěnu přímo do koryta Malé Úpy. Jeho geneze je kombinovaná, neboť vykazuje znaky primární (visutého ústí) i sekundární (pouze zvýšeného ústí). Primární složku tu zastupuje boční eroze Malé Úpy, která vytvořila v mírném ohybu na výsepním (nárazovém) břehu skalní stěnu (jejíž vznik sám potůček nemohl ovlivnit), a sekundární tvrdší horninová partie (na modelaci skalní stěny na ní vzniklé se naopak podílet mohl, nikoliv sice erozně, ale mrazovým zvětráváním skály), o níž svědčí i peřeje v samotném korytě Malé Úpy v tomto místě. V důsledku stálé recentní modelace skalní stěny boční erozí Malé Úpy i malého, vyrovnaného průtoku vodopádu prakticky bez jakékoliv erozní schopnosti stéká voda v úrovni okolních stěn bez jakéhokoliv zahloubení.
     Vodopád je sice stálý, ale vzhledem k výlučnému zásobování jediným prameništěm i poměrně málo vodný (7–8 l/s, odhad podle předpokládané sběrné plochy asi 0,25 km2 ), na druhé straně je však díky tomu jeho průtok poměrně vyrovnaný. Okraje vodopádu se spíše skapovým charakterem se sice v zimě mění v ledopád, ale s ohledem na vyživování teplejšími podzemními vodami blízkých pramenů uprostřed zamrzá jen málokdy.
     Typologicky představuje víceramenný kaskádový vodopád, neboť vzhledem k poměrně velké rozloze prameniště přitéká voda na stěnu v několika samostatných stružkách (odtud jméno) a horní hrana je proto půdorysně i výškově velmi členitá. Vodopád dosahuje výšky až 11,2 m, ale například pravá stružka je až o 1,5 m nižší. Souhrnná šířka všech ramen je 5–6 m, ale společně se skapovými partiemi je ještě o několik metrů širší. Sklon je okolo 60 °, uprostřed jsou však jsou úseky o výšce až 2,6 m i zcela svislé, ve spodní části naopak dosahuje jen 35–45 °. Vzhledem k velkému podílu „pasivní“ modelace stěny boční erozí Malé Úpy nemají puklinové systémy ani břidličnatost horniny určující roli na podobě skalní stěny, ale podílejí se pouze na dílčím členění stěny na mezistupně a další stružky. Směr břidličnatosti je zhruba rovnoběžný s tokem, a proto ve stěně vystupují strmě její čela. Úpatí skalní stěny a tedy i vodopádu je ostré, ale s ohledem na zakončení v korytě Malé Úpy dosti proměnlivé, protože jednotlivé povodně přemísťují balvanité a kamenité náplavy v okolí a vodopád tak někdy dopadá přímo na vodní hladinu, jindy do náplavu.
     Vodopádová stěna je silně porostlá vodními mechorosty, hlavně v horní polovině. V důsledku malého průtoku i vyrovnanosti stavů má vodopád malou erozní sílu, a proto jsou plošky mezi jednotlivými rameny (stružkami) a ještě více břehy a horní hrana porostlé i bylinnou vegetací podobně jako celé prameniště nad vodopádem. To dodává vodopádu zvláštní kouzlo a celkové zelené zabarvení.
     Vodopád je nezaslouženě téměř neznámý, ale přitom velmi snadno dostupný. Od silnice ho sice odděluje úzká kulisa stromů, ale zvláště mimo vegetační dobu je z ní přesto viditelný a navíc není problém sejít až na břeh Malé Úpy, z něhož je vidět v celé kráse. Dosud ho neuvádí žádný literární pramen ani mapa.
 
Vodopády v povodí Sovího potoka
     V krkonošských podmínkách se jedná o trojici prostorově blízkých a zcela výjimečných vodopádů, a to nejen hlediska jejich společné a víceméně shodné geneze, ale též topografické polohy (okrajová, úpatní část východního zakončení Slezského hřebene) i reliéfové situace (až ve spodní části svahů, v místech, kde se sklon toků již výrazně zmenšuje a stupně bychom tu proto příliš nečekali). Všechny tyto skutečnosti jsou podmíněné místními specifickými geologickými podmínkami. V prostoru Žacléřských Bud a osady Smrčí se totiž nachází v uniformní svorové sérii tektonicky silně narušené pásmo, doprovázené velmi výraznými polohami měkkých, drcených, tzv. alterovaných hornin, a navíc i s vložkami dalších odlišných hornin (krystalických vápenců a amfibolitů). Měkčí vápence a zvláště rozsáhlé tektonicky drcené polohy horniny podstatně rychleji podléhají erozi a to se projevilo přímo i na modelaci reliéfu v tomto prostoru vznikem dvou, pro Krkonoše netypických, erozně-denudačních kotlinkovitých depresí (první v okolí boudy Veba, součásti Žacléřských Bud v povodí Doubravova potoka, druhá v prostoru soutoku Dobytčího, Sovího a Tabulového potoka ve Smrčí), které jsou zahloubené do okolního zarovnaného povrchu (jedné z krkonošských nižších úrovní). Dalším důsledkem je i vývoj netypické, jednostranně vějířovitě asymetrické vodní sítě v tomto prostoru a také zrudnění, na kterém vzniklo v minulosti několik důlních děl (viz R. Tásler, KRKONOŠE-JIZERSKÉ HORY 1/2010).
     Pro vznik všech zdejších vodopádů je však rozhodující výrazná kon­taktní, obloukovitá a nejspíše i lomená tektonická linie – pravděpodobně u všech tatáž – která ohraničuje celé toto tektonicky členité pásmo na západě a severu a kterou všechny tři potoky na svém toku přetínají. Na ní se stýkají tvrdé svory (směrem proti toku) a měkké nesoudržné alterované partie směrem po toku, které eroze snadno rozrušuje a odnáší mnohem rychleji než svory, a potoky se v nich proto rychleji zahlubují. Tím tu logicky dochází ke vzniku stupňů s vodopády, ale i dalších geomorfologických tvarů (amfiteátrovitých depresí, lomu sklonu svahů). Všechny tři vodopády jsou však ještě na tvrdém podloží muskovitických albitických svorů.
     Lom ve sklonu okolních svahů Svorové hory, ale i sklonové křivky samotné jsou výraznější u Doubravova a Dobytčího potoka (se Závojovým vodopádem), kde je zlomové pásmo s drcenými horninami rozsáhlejší. Větší šířka vlastního alterovaného pásma zde způsobuje, že potoky pod vodopádem vytvářejí otevřenější a podstatně rozsáhlejší amfiteátrovité formy, a proto je i samotné toto pásmo směrem po toku méně výrazně vymezené. U Sovího potoka má však naopak charakter jen několik metrů úzkého pruhu a navíc ostře vymezeného na obou stranách puklinové zóny, a proto zde vznikl „učebnicovější“ příklad v podobě miniaturní, směrově příčné soutěsky. Geneticky jsou všechny zdejší vodopády sekundární a příčina jejich vzniku je kombinovaná, tektonicko (příčná porucha) – strukturní (měkká drcená hornina provázející tuto poruchu).
     Vodopády u Žacléřských Bud a Smrčí jsou poměrně málo známé, a proto mají neprávem menší turistický význam než si zaslouží, protože zvláště na jaře jsou všechny pěkné a Závojový patří k nejatraktivnějším v Krkonoších po celý rok. V rámci chystaného přeshraničního geoparku Krkonoše by se mohly stát významnými turistickými objekty, které by si zasluhovaly i samostatné informační tabule; přístup k nim by však vyžadoval i určité úpravy (hlavně odstranění padlých kmenů z polomů). Vodopády trochu překvapivě neuvádějí žádné staré, obvykle pečlivé německé prameny, přestože je přinejmenším místní obyvatelé museli dobře znát. A tak první zmínku o dvou atraktivnějších z nich (Sovím a Závojovém ) uvádí až relativně velmi pozdě V. Pilous (1971, 1979), který poté všechny postupně zaváděl i do turistických map (jako první Soví v r. 1970). Nejdříve beze jmen a od roku 2003 byly v mapě 1 : 25 000 poprvé všechny tři uvedeny i s nově vytvořenými jmény (včetně až poněkud později vytvořeného názvu Doubravova vodopádu). Velkou fotografii zamrzlého Závojového vodopádu za holomrazů koncem roku 2002 můžete vidět i v našem časopise (2/2003). Poté vodopády popisuje již jen M. Janoška (2008), ale jako v mnoha dalších případech s některými nepřesnými údaji a nesprávně používanou, zvláště geomorfologickou terminologií.

Soví vodopád
     Novodobý název je odvozený od stejnojmenného potoka, stékajícího mělkým zalesněným svahovým údolím od Sovího sedla na Slezském hřbetu do osady Smrčí, součásti Horní Malé Úpy. Občas užívané označení Smrčinný vodopád podle blízké osady (zanesené v závorce ještě i do nových map) je vhodné eliminovat jako nadbytečný. Soví potok je sice stálý, ale nepříliš vodný, s průměrným průtokem ve vodopádu jen necelých 20 l/s (odvozeno), s povodím zhruba 0,6 km2.
     Vodopád se nachází v atypicky široké, rozevřené a mělké části údolí, tvořeného zde vlastně jen několik metrů hlubokým erozním zářezem v rovině svahu. Pro výskyt vodopádového stupně je takové místo zcela netypické. Jeho vazba na miniaturní, výškově asymetrickou soutěsku podél příčné tektonické poruchy s drcenou horninou (alterovanou zónou) patří navzdory malým rozměrům k nejdokonalejším příkladům nejen v Krkonoších, ale i celé republice. Tok v ní v těsném sledu (v úseku jen okolo 10 m dlouhém) dvakrát mění směr téměř v pravém úhlu, neboť soutěska má zhruba vrstevnicový průběh.
     Potok do ní spadá vodopádem úklonného až kaskádovitého typu, který má výšku 4,1–4,3 m (nestejné, od jednoznačné horní tůňky dokonce 4,7 m), šířku 1–2 m a sklon 65 ° (horní polovina 60 °, dolní 70 °). Tvoří jediný soustředěný proud po svorovém podloží s výrazně deskovitými, „na výšku“ orientovanými příčnými plochami břidličnatosti (82/80–90 ° k J), shodnými s průběhem poruchové zóny. Potok horninu odshora erozně odlupuje, proto je horní hrana vodopádu poměrně povlovná a stěna má nahoře menší sklon. Jiné pukliny jsou zcela podružné. Pod vodopádem je nepravidelné balvanité vývařiště (2,6 × 2,0–2,5 × 0,6 m), v němž se potok lomí v pravém úhlu vlevo, neboť vpravo vstupuje alterovaná zóna do příkrého svahu a její povrchová část tu proto zcela náhle končí. Na skalním dně soutěsky následuje ještě 3 m dlouhá a 1,4 m vysoká dvouramenná peřej, pod níž je ještě jedno rozsáhlejší kamenité vývařiště (4,8 × 1,3–2,5 × 1,1 m). Za ním již alterovaná zóna pokračuje do levého svahu rozvírajícího se zářezu a její povrchová část končí i zde. Potok ji proto opouští a obloukem se vrací do původního spádnicového směru.
     Vodopádová stěna je v dosahu vody převážně porostlá vodní játrovkou kýlnatkou zvlněnou, která převážně chybí na ploškách erozně odlomených kamenů, i ty však pozvolna zarůstají. V korytě potoka nad vodopádem je ještě 40 m dlouhá soustava peřejí na intenzivně zvrásněných svorech, celá situovaná v mělkém zářezu. S ohledem na malý průtok potoka je jejich skalní koryto překvapivě výrazně žlabovitě zahloubené a vyhlazené.
     Přístup k vodopádu je snadný a ničím neomezený, neboť je pouze ve III. zóně KRNAP. Nejlépe se k němu dostaneme zprvu luční, následně lesní cestou, která odbočuje z asfaltované cesty od hlavní silnice k Žacléřským Boudám. Ta prochází po pravém břehu na nízkém svahu přímo nad vodopádem.
pokračování příště



Aktualizováno ( Středa, 16. březen 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border