border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Vodopády v povodí Malé Úpy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády v povodí Malé Úpy Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
pokračování
 
Závojový vodopád
     Také jeho jméno je umělý novotvar, odvozený od závojovité podoby vodního proudu. Nachází se na Dobytčím potoce, stékajícím zalesněným mělkým svahovým údolím od boudy Jelenka ve východním svahu Svorové hory k Žacléřským Boudám a dále k osadě Smrčí, kde se stéká s předchozím Sovím potokem. Vodopád se nachází v hlubokém zářezu poblíž severního zakončení enklávy Žacléřských Bud, asi 200 m SZ od boudy Mohorn. Vodopád je nejvodnější ze zdejší trojice a má i nejvyrovnanější stavy; průměrný průtok je okolo 25 l/s (odvozeno), s plochou povodí 0,7 km2.
     Závojový vodopád je nevýrazně kaskádovitého až úklonného typu a dosahuje výšky 8,2 m při celkovém sklonu 60–65 ° (nahoře jen 50 °, ale střední část, vysoká až 2,5 m, je i svislá). Spadá v jediném (nahoře za nízkých stavů dvouramenném), mírně vějířovitě se rozšiřujícím proudu o šířce 1,5–3 m (za zvýšených stavů 2–5 m). Příčná tektonická porucha, na které vznikl, je na rozdíl od Sovího potoka méně výrazně reliéfově vymezená, proto zde nevznikl žádný soutěskovitý, ale pouze svahově-skalnatý amfiteátrovitý až podkovovitý útvar. Téměř v celé výšce (až 20 m) jeho pravého svahu jsou v šířce (též okolo 20 m) dobře patrné drcené alterované horniny, do nichž byla v 50. letech minulého století ražena průzkumná štola, dnes však zaniklá téměř beze stopy, a také její malá halda je již beze zbytku rozvlečená a odplavená. Dále po proudu pod tímto drceným pásmem se zářez v pruhu tvrdších svorů ještě v délce asi 50 m znovu zužuje a vytváří skalnaté stěny, ale pak se již definitivně rozvírá.
     Stěna, na které vznikl vodopád, tvoří na potoce významný sklonový i typový předěl – nad ní jsou v korytě o větším sklonu ještě další nízké pravé kaskádovité skoky a peřeje, pod ní se sklon naopak nápadně zmenšuje a koryto je již jen výhradně balvanité a kamenité.
     V samotné vodopádové stěně jsou dominantní příčné konformní pukliny (45–60/55–70 ° k JV–JJV), shodné s plochami břidličnatosti a odlučnosti, které stěně dodávají „taškovitě“ členěný charakter, a právě to podmiňuje i onen závojovitý vzhled vodopádu. Potok unáší poměrně mnoho úlomkovitého materiálu, který zaobluje horní hranu a také obrušuje vodopádovou stěnu, která má proto zčásti až boulovitě zvlněnou podobu a místy je i erozně ohlazená. Na úpatí vodopádu je balvanité vývařiště (2,5 × 5 × 1 m) vzduté většími balvany (s osami až 2 m dlouhými), zřícenými zvláště ze stěny vlevo, a zčásti i menšími kameny, transportovanými samotným potokem. Tato výplň koryta snižuje původní výšku vodopádu až o 2 m. Balvany, stržené ze stěny zcela nově v minulém roce větrem vyvrácenými stromy, ukazují, že tyto procesy tu probíhají i v současnosti. Balvanito-kamenitá výplň dna zářezu pokračuje i v níže ležícím úseku zářezu a voda se za nízkých letních stavů někdy dokonce v těchto akumulacích zcela ztrácí a koryto pod vodopádem je tak bezvodé. Vodopádová stěna je v dosahu rozstřikované vody porostlá vodní játrovkou kýlnatkou zvlněnou, která se v posledních letech stále více rozrůstá a zakrývá geologické znaky stěny. Skalnatý amfiteátr i další skalky v okolí, silně balvanité koryto i napadané stromy dodávají místu divoký, romantický vzhled.
     Vzhledem k poloze ve III. zóně KRNAP je sice přístup k vodopádu formálně bezproblémový, ale ve skutečnosti dosti nepříjemný, protože přímo k němu nevede žádná komunikace. Nejlépe dosažitelný je z asfaltové silničky k Žacléřským Boudám, z níž odbočuje chodník po západním okraji enklávy u boudy Mohorn. Z místa, kde se přiblíží k zářezu potoka (asi po 200 m), je již vodopád z jeho okraje dole vidět, ale přímo k němu musíme nakonec sestoupit sice krátkým, ale velmi příkrým svahem do rokle. Druhá možnost je postupovat proti proudu balvanitým korytem od můstku cesty k Sovímu vodopádu. V posledních letech však došlo v rokli pod vodopádem při větrných kalamitách k opakovaným vývratům smrků, které napadaly na dno a silně komplikují nejen přístup, ale i případné fotografování; dva dokonce spadly i přes spodní konec vývařiště.

Doubravův vodopád
     Taktéž novodobý a umělý název pro vodopád a současně i potok samotný je odvozen od historického chodníku biskupa Doubravy, který prochází tímto prostorem výše ve svahu.
     Potok pramení na jihovýchodních svazích Svorové hory (1 411 m), spadá přes enklávu Žacléřských Bud a ústí do Sovího potoka (na starších mapách uvedený jako potok Smrčí), přítoku Malé Úpy. Vodopád se nachází na jeho středním toku, asi 200 m západně od enklávy, v blízkosti asfaltové svážnice, která vrstevnicově obkružuje Jelení horu. Také Doubravův potok je stálý, ale nejméně vodný z trojice zdejších vodopádových toků. Jeho průměrný průtok je necelých 15 l/s (odvozeno), z plochy povodí jen okolo 0,4 km2 a navíc s poměrně rozkolísanějšími průtoky.
     Jeho geologická situace je sice podobná Závojovému vodopádu, neboť se nachází na kontaktu tvrdších svorů a poproudně situovaného pásma tektonicky rozrušených a podrcených, a tedy i měkčích hornin, ale rozdíl je v tom, že potok zde neprotíná linii kontaktu kolmo, ale v šikmém směru. To vedlo ke vzniku asymetrického amfiteátru, který je vlevo od vodopádu na svorech skalnatý, zatímco zprava je v tektonicky drcených (alterovaných) horninách sice vyšší, ale převážně jen svahového charakteru. Výška vodopádu je 8,4 m, šířka 0,1–1,5 m, sklon 45 ° (u horních dvou stupňů až 60 °). Je celkem třístupňový (za vyšších stavů pravé rameno jen dvoustupňové), výška jednotlivých stupňů je odshora 3,2 m, 2,0 m a nejspodnějšího, nejednoznačně ohraničeného, okolo 2,5 m. Vzájemně je oddělují dva mezistupně. Horní je tvořený mírně ukloněnou ploškou s drobnou skalní tůňkou, spodní je v místě, kde se ve skalním žlabu lomí směr proudu a často se tu hromadí naplavené větve a kameny.
     Dominantní jsou tu s vodopádem konformní puklinové plochy sklonem shodné se strmou břidličnatostí ve směru k V až JV, po kterých stékají oba horní stupně v plotnovité podobě. Mimoto se tu uplatňují i další pukliny více směrů, z nichž jedna šikmo příčná vytváří v nejspodnějším stupni společně s konformní plochou žlab, který svádí vodu k pravému břehu a je zakončený posledním skokem. Typologicky je proto nejednoznačný a představuje kombinaci kaskádovitého a splývavého vodopádu.
     Nahoře nad ostrou horní hranou vodopádu ještě pokračuje soustava peřejí i s jednou nedokonalou evorzní formou (obří hrnec). Na úpatí vodopádu bývalo mělké kamenité vývařiště (2 × 2 × 0,2 m), ale sekundárně po­změněné umělými úpravami jako ostatně celé okolí vodopádu. V souvislosti s výstavbou lesní svážnice, která překonává zářez potoka mohutným náspem, byla nad ním vybudována kamenná protierozní přehrádka, která za vyšších stavů vzdouvá vodu až k úpatí vodopádu a její dno je vyplněné kamenitým náplavem. Také pravý zvětralinový svah amfiteátru (ani v něm nelze vyloučit staré průzkumné hornické práce) je uměle zpevněný drátokoši až patě vodopádu, i když ten samotný úpravami poškozený není.
     Okolí vodopádu bylo v poslední dekádě opakovaně postižené větrnými kalamitami, z nichž nejvíce ho ovlivnila ta poslední, ke které došlo v říjnu 2009. Při ní byl zářez potoka přímo nad horní hranou vodopádu zavalen vyvrácenými stromy, které tu jsou dodnes. Sám vodopád sice tomuto osudu unikl, ale zurážené a splavené větve v něm vytvořily ucpávky na obou mezistupních, které ho z velké části zakrývaly. Na spodní z nich se následně ještě zřítilo několik balvanů, které odlomil z levé stěny vyvrácený jeřáb. Poté, co jsem při poslední návštěvě větve odstranil, se i balvany samovolně zřítily na úpatí a zavalily vývařiště, jinak se však vodopád vrátil do původní podoby.
     Navzdory největší výšce je Doubravův vodopád ze zdejších vodopádů vzhledem k menší vodnosti i členění na podstupně nejméně atraktivní a určitý turistický význam má hlavně v době tání sněhu. I po velkých deštích však jeho průtok rychle klesá. Na druhé straně je k němu snadný přístup po asfaltové svážnici od Žacléřských Bud, z níž je i celý dobře vidět.


 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border