border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Vodopády v Pilařově údolí a na Kamenici
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády v Pilařově údolí a na Kamenici Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     V povodí Mumlavy se nacházejí ještě další vodopádové nerovnosti i jinde než v Mumlavském dole nad Harrachovem. Dvě jsou v Pilařově údolí, krátkém (1,5 km) průlomovém (epigenetickém) údolí vzniklém na tektonické linii krušnohorského směru (tj. JZ–SV), které horopisně odděluje Krkonoše a Jizerské hory. Vytvořila ho eroze Mumlavy, která jím sestupuje z tektonické Harrachovské kotliny k Jizeře; ve srovnání s balvanitým náplavovým korytem v samotné kotlině zde Mumlava opět zvětšuje sklon (2,5 °, v peřejovitém úseku však ještě více) a skalní podloží vystupuje v korytě na povrch.

Pilařova kaskáda (kaskáda v Pilařově údolí)
     Nachází se přímo na Mumlavě a její název je umělý novotvar, odvozený od jména údolí. Celé údolí a tedy i kaskáda se nacházejí na podloží hrubo­zrnné porfyrické žuly. Kaskáda je vysoká jen 1,8 m a široká za letních stavů 3 m, ale za vyšších rychle vzrůstá až na 13 m. Její sklon v hlavním proudu je sice jen 30 °, ale v celém korytě je silně proměnlivá, až po zcela svislé partie. Jedná se o pravý vodopád strukturně-tektonického původu, tj. vznikl na prahu kompaktnější žuly, vymezeném subhorizontálními lavicemi podle ložních puklin a čelně příčnými svislými puklinami. Práh je silně členitý, zvláště v půdorysném průmětu. Nejvíce se na tom podílejí žlabovitá koryta, vyhloubená intenzivní erozí, postupující po podélných svislých puklinách, a skalní výstupky mezi nimi. Hlavní proud vytvořil průrvovitý žlab, z obou stran omezený podélnými puklinovými plochami. Skalní povrch prahu je převážně erozně ohlazený, neboť tok unáší za vyšších stavů mnoho kamenitého materiálu. Vedle eroze se tu uplatňuje i evorze, která vytvořila jeden dokonalý obří hrnec v pravé části koryta a několik dalších embryonálních tvarů, někdy i vřetenovitého tvaru, po podélných puklinách, na nichž se podílely oba procesy. Na úpatí je rozsáhlé vývařisko (10 × 10 × 1,5 m), které vybíhá výběžkem skalního dna proti průrvě hlavního proudu, ale jinak je převážně písčité a dále od stupně i štěrkovité. Níže po toku jsou v řečišti ještě dvě peřeje, také s několika obřími hrnci.
     Vznik kaskády vyvolala s největší pravděpodobností vlna zpětné eroze, způsobená nejspíše některým z posledních (tj. nejmladších) tektonických zdvihů krkonošsko-jizerského masivu, k němuž mohlo dojít až koncem třetihor, nebo dokonce počátkem čtvrtohor. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že podobný stupeň se nachází nad soutokem obou řek i na Jizeře v Kořenově (Jizerský vodopád), neboť existenci vzájemně podobných vodopádových stupňů ve srovnatelné poloze na dvou řekách stejného povodí (a navíc srovnatelných ještě s Marmitovou kaskádou na Kamienné na polské straně tohoto „rozvodního uzlu“) nelze považovat za náhodnou. Všechny tyto tři vodopády sice nevynikají výškou, ale způsob jejich geneze z nich činí unikát na našem území. Navíc, jak již uvádějí B. Balatka a J. Sládek (1977) u Jizerského vodopádu, sousední peřeje a celkový sklon řečiště opravňují k domněnce, že stupeň mohl být původně vyšší, ale eroze jej rozrušila na soustavu dílčích stupňů. Totéž, spíše ještě pravděpodobněji platí i pro Pilařovu kaskádu.
     Významné jsou i z hlediska jejich vodnosti, neboť představují naše dva nejvodnější pravé vodopádové stupně. Mumlava přijímá v Harrachovské kotlině několik přítoků, které výrazně zvětšují její průtok, a tak má Pilařova kaskáda průměrný průtok 1,8 m3/s; to sice představuje až druhé místo za Jizerským vodopádem, ale i tak se jedná o hodnotu v našich podmínkách velmi vysokou.
     Její turistický význam je nezaslouženě malý, i když je velmi snadno přístupná, neboť se nachází přímo pod navigací frekventované mezinárodní silnice do Harrachova a Polska a je z ní i dobře vidět. Donedávna se o ní zmiňoval jediný pramen (Balatka – Sládek 1971), ale zato s podrobnou charakteristikou, a teprve nedávno ji popisuje i V. Pilous (2009) v monografii Jizerských hor. V mapách zakreslená není.

Pilský vodopád
    Jen několik desítek metrů od Pilařovy kaskády se v Pilařově údolí nachází ještě jeden vodopád, ale přes malou vzdálenost velmi odlišný. Vznikl na Pilském potoce, malém levostranném přítoku Mumlavy ze svahů Čertovy hory. Jeho název je umělý novotvar, odvozený od pojmenování potoka. Nachází se v mělké skalní depresi přímo vedle silnice, jejíž navigace ho zčásti skrývá, a jeho odtok po dvou metrech vtéká pod silnici, aby na druhé straně vyústil přímo do koryta Mumlavy. Vodopád je vysoký 4,4 – 4,6 m (tj. nestejně), široký 1,2–2 m a se sklonem 70–80 °; je kaskádovitého typu. Je na podloží porfyrických žul s kvádrovitou odlučností, která způsobuje jeho kaskádovitou podobu, ale pukliny silně zakrývá vrstva vodních mechorostů.
    Horní hrana je členitá výškově i půdorysně, nad ní je ještě okolo 5 m dlouhý balvanitý úsek, nahoře zakončený ještě 1 m vysokým pravým skokem. Úpatí vodopádu je bez vývařiště, voda zapadá do vrstvy kamenných úlomků. Průměrný průtok ve vodopádu je okolo 30 l/s, z plochy povodí 1 km2.   Jeho původ je velmi problematický, neboť podle dnešní situace v těsném sousedství silnice nelze rozhodnout, zda se jedná o vodopád kombinovaně přirozený i umělý, nebo pouze umělý, lidský faktor je tu však nepochybný. Potok nevytváří výše ve svazích žádný údolní ani zářezovitý tvar a teče téměř v úrovni okolního svahu. To by mohlo svědčit o tom, že i původně vyúsťoval do řečiště Mumlavy visutě a tvořil zde nějaký stupeň, který byl následně při výstavbě a další úpravách silnice pouze upravený a pozměněný, popř. posunutý. Druhá varianta je, že je zcela umělý, vzniklý odlámáním skály při výstavbě silnice. Charakter deprese, do které spadá, i vlastní vodopádové stěny, stejně jako jeho obezdění by spíš svědčil o druhé variantě. Pokud tomu tak skutečně je, představuje jediný vodopád tohoto typu v Krkonoších, neboť i vodopád Krahulčího potoka vzniklý za velmi podobných podmínek je prokazatelně alespoň zčásti přírodní.    
   Turistický význam vodopádu je nepatrný, i když za vyšších stavů skýtá také poměrně pěknou podívanou, rušenou však „umělým“ okolím. Nezmiňují ho žádné prameny a není ani v mapách.
 
Vodopád Kamenice
     Potok Kamenice stéká ze západního zakončení Slezského hřbetu, z prostoru Mumlavské hory (1 217 m) a Kamence (1 238 m) do Milnice, která se vzápětí vlévá do Mumlavy. Oba soutoky se nacházejí na spodním konci Harrachovské kotliny. Vodopád leží zhruba 2 km severně od Harrachova na středním toku Kamenice, těsně nad místem, kde se její tok ostře lomí téměř v pravém úhlu k jihu.
    Název je odvozený od jména potoka. Je však „vodopádem“ hlavně jen ve smyslu pomístního názvosloví, neboť podle celkového charakteru připomíná jen dlouhou peřej. Spolu s Vodopádem Jeřice v Jizerských horách představují dva nejmírněji ukloněné „vodopády“ u nás, které ale přitom toto označení nesou přímo v názvu.
     Jeho původní německý název Plattenfall, přeložitelný jako „plochý“, popř. „deskovitý“ vodopád, je proto sice výstižný, ale právě u vodopádů, kde je výška, neboli vertikální složka určujícím prvkem, i zcela paradoxní. Durych (1898) uvádí vedle tohoto německého označení i český název Splávek, který však již zcela upadl v zapomnění.
     Geologické podloží tvoří středně zrnité žuly, ale v korytě Kamenice můžeme vidět i nepříliš hojné úlomky čediče, pocházející z výchozu vulkanitů na severním svahu Jakšína, který však na vodopád nemá žádný vliv. Vodopád je sekundárního typu, vzniklý odlišným erozním prohlubováním nestejně tektonicky narušených partií horniny. Jeho výška je 13,7 m, šířka vodního proudu 1–3,5 m, ale vzhledem k jeho plotnovitému charakteru za vyšších stavů rychle vzrůstá na 4–6 m, což je celá šířka ploten mezi nízkými břehy. Sklon se pohybuje mezi hodnotami 20–25 °, takže typologicky je na hranici mezi velmi mírným splývavým vodopádem a peřejí.
     Celý vodopád spadá po málo členěných ložních, popř. i exfoliačních puklinových plochách (nejlépe jsou vidět jejich lavice nahoře na levém břehu), v některých partiích i nedokonale erozně ohlazených. Ostatní, příčné a šik­mo příčné svislé pukliny se projevují jen zcela drobnými, někdy v půdorysu zubatými stupínky (3–30 cm); vůbec nejvyšší svislý skok (0,4 m) v levé horní části je přetékaný jen za vyšších stavů.
     Horní hrana je velmi povlovná, ale přesto jednoznačná, vymezená členitou, mělkou skalní tůní. V dolní části vytváří vodopád dva drobné mezistupně s malými mělkými tůněmi ve skalním podloží. Na úpatí je zakončený větším okrouhlým vývařištěm(6 × 6 × 0,8 m), při úpatí se skalním dnem, dále však již balvanitým, stejně jako břehy a čelo. Dále v korytě jsou ještě plotny s nízkými peřejemi, ale postupně začíná převažovat balvanité koryto. Mokrá část ploten je jen řídce a ostrůvkovitě porostlá vodními mechy (hlavně na puklinách a záproudných partiích), ale dost výrazné je i zastoupení zelených řas. Levý břeh je porostlý mladými smrky, které dosahují až přímo k plotnám, pravý je nízký a porostlý polštáři rašeliníku, popř. i travinami
     .Příčina vzniku vodopádu je tektonická. Delší, spodní a hlouběji zařízlá část údolí Kamenice vznikla na poruše krušnohorského směru (JZ–SV) a současně je konsekventní (tj. spadá z hřebene spádnicově). Tento zlom však v horní části údolí vykliňuje a v jeho směru pokračuje jen malý pravostranný přítok Shnilý ručej. Horní tok Kamenice je naopak k tomuto směru kolmý (tj. subsekventní, rovnoběžný s hřebenem), neboť vznikl na méně výrazné poruše sudetského směru (SZ-JV), a je proto podstatně méně erozně zahloubený. Dochází tak ke zcela neobvyklé situaci, kdy její vodnější tok vyúsťuje do geneticky hlavního, erozně prohloubenějšího údolí menšího přítoku mírně visutě, a proto zde vznikla i nerovnost s vodopádem a peřejemi. Nejsou však bezprostředně na vyústění, ale zpětnou erozí již ustoupily poněkud proti proudu. Nacházejí se na dně nevýrazného zářezu, erozně přehlubujícího jinak poměrně široké údolní dno nad vodopádem.
     Vodopád je stálý, s průměrným průtokem okolo 70 l/s (odvozeno), z plochy povodí okolo 2 km2. Jeho turistický význam je malý a je i málo známý. Svou roli v tom má jistě i jeho málo vodopádový vzhled.    
     Vodopád zmiňuje ze starších autorů pouze Durych (1898), pak po půlstoleté odmlce Čížek (1947) a poté až dva novější články (Pilous 1971, 1979). Ze starších mapových podkladů je podchycený i s německým názvem (Plattenfall) ve známé mapě Jizerských hor od J. Matouschka (1927), z novějších v turistické mapě 1 : 25 000, ale beze jména. V této souvislosti je však třeba upozornit, že v posledních vydáních se objevilo na toku Kamenice označení „přepad Plattenfahl“ o několik set metrů pod vodopádem. Je to však trojitý omyl: vedle samotného zkomoleného názvu není správné ani jeho umístění, ani spojení s termínem přepad, který je zde myšlený jako umělá protierozní přepážka. Ta se sice nachází na vyznačeném místě, ale nenese žádný název. V příštích vydáních bude již vše uvedené na správnou míru.
Aktualizováno ( Pátek, 12. srpen 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border