border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Vodopády Horního Pojizeří I.
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodopády Horního Pojizeří I. Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   
     V povodí horní Jizery se nachází – s výjimkou povodí Mumlavy – již méně vodopádů než v povodí Labe a Úpy. Jeden vznikl přímo na řece Jizeře, čímž tato řeka uzavírá trojici největších řek zdejšího regionu, z nichž každá má na svém toku vodopády. Rozdíl je pouze v tom, že Labe a Úpa mají své nejvýznamnější vodopády vysoké, ale málo vodné, Jizera je pravý opak: její vodopád je nízký, ale nejvodnější v republice. Několik dalších vodopádů se nalézá i na některých jejích malých přítocích.

Jizerský vodopád
     Jizerský vodopád se z horopisného hlediska nalézá – byť velmi těsně – již v Jizerských horách, ale z důvodů jeho genetické vazby na krkonošskou Pilařovu kaskádu a hraniční administrativní příslušnost k ochrannému pásmu KRNAP ho řadíme i do tohoto seriálu.
     Jméno vodopádu je novotvar vytvořený přímo podle řeky, na které vznikl. Je situovaný ve spodní části Jizerského údolí na okraji intravilánu Dolního Kořenova, v převážně silně balvanitém korytu bezprostředně vedle objektu bývalé továrny Cutisin.
     Geologické podloží tvoří porfyrická žula. Z geomorfologického hlediska má shodné znaky s mnohými vodopády Jizerských hor, které se nejčastěji nacházejí ve strmě spadajícím úseku údolí, jímž toky sestupují z úvalovitých, popř. jen mělce zahloubených údolí na vrcholových zarovnaných površích do erozně přehloubených částí údolí na strmých tektonických svazích. Vlivem nesrovnatelně větší vodnosti Jizery, a tedy i silnější zpětné eroze, je však tento její úsek podstatně více délkově protažený (okolo 7 km) než u ostatních údolí, a tudíž má i menší sklon. Koryta jsou v sestupné části souvisle vyplněna balvany až bloky vzniklými pleistocénním mrazovým zvětráváním skalních výchozů ve svazích a dopravenými na dno údolí následnými, kombinovanými mrazově-svahovými procesy. Tento zcela specifický typ koryt, vyskytující se pouze v žulách, najdeme v celé republice jen ve čtyřech případech (Jizera a Smědá v Jizerských horách, Vydra a Vltava v Čertových proudech na Šumavě).
     Skalní podloží proto v těchto sestupných úsecích vystupuje jen sporadicky a v krátkých úsecích, jako je tomu právě u Jizerského vodopádu. Zde vystupuje skalní podloží v úseku dlouhém asi 80 m. Jedná se kompaktnější a v důsledku toho tvrdší partii horniny, vodopád je proto sekundárního typu. Stupeň má charakter soustavy peřejí a je zakončený nízkým kaskádovitým vodopádem.
     Výška celé soustavy je 3,8 m, z toho hlavního stupně 1,5–2 m (nestejná). Pokud voda není podchycená náhonem, je šířka hlavního stupně okolo 10 m včetně výstupku, který odděluje dvě hlavní ramena. Sklon peřejí je okolo 10 °, ale hlavního stupně 40–60 ° podle místa profilu.
     Vlastní vodopádová stěna je rozpukaná puklinami více směrů, z nichž nejvýznamnější jsou příčné (60–80 °) se strmým sklonem na obě strany, které předurčily vznik celého prahu. Také dílčí nerovnosti (prohlubně, žlaby a naopak výstupky) jsou předurčeny puklinovými systémy. Role některých z nich je však v různé míře potlačená erozně ohlazeným skalním povrchem. Mimo ohlazů tu můžeme pozorovat i boční výmoly s různým podílem evorze a za nízkých stavů i několik obřích hrnců, z nichž největší, byť poněkud jednostranný, je přímo v horní hraně vodopádu (12 × 110 × 20–120 cm). Některé plochy skalního podloží byly patrně v minulosti i uměle odlámané. V horní, peřejovité části soustavy jsou rozptýlené i volné balvany nanesené řekou. Břehy nad vodopádem jsou tvořené mocnou balvanitou výplní (2–5 m) dna údolí, z pravé strany byly však již v minulosti v celé délce zregulované v souvislosti s výstavbou továrního objektu. Na úpatí stupně je rozlehlé vývařisko (15 × 20 m) v celé šířce koryta, které je dokonce širší, než kolik dosahuje řeka i za vysokých stavů. Dosahuje velké, ale přesně neznámé hloubky (přes 2 m). Pod hlavním stupněm se nacházejí ještě nízké, pravé peřeje na skalním podloží.
     Dnešní výška vodopádu samozřejmě není nijak impozantní, ale v této souvislosti je třeba upozornit, že B. Balatka a J. Sládek považují celý skalnatý úsek koryta v tomto prostoru za erozí destruovaný vodopád, vysoký původně až 5 m. Vzhledem k extrémně silné erozní schopnosti v mimořádně balvanitém korytě Jizery v celém Jizerském údolí (tj. od soutoku s Jizerkou po soutok s Mumlavou) je to zcela reálné.
     Jak již bylo uvedeno podrobněji v minulém díle seriálu u Pilařovy kaskády, oba tyto nízké vodopádové stupně jsou projevem vlny zpětné eroze, vyvolané posledními, nejmladšími tektonickými zdvihy v krkonošsko-jizerské oblasti, v nejmladších třetihorách, nebo ještě dokonce ve starších čtvrtohorách. Svou shodnou genezí tak společně představují v našich podmínkách unikátní fenomén říčních vodopádů s velkým průtokem a jsou to dva nejvodnější pravé vodopády (tj. na skalním podloží) celé republiky. Jizerský vodopád je pak tím vůbec výrazně nejvodnějším s průměrným průtokem 2,6 m3/s (z povodí 77 km2), přičemž již jen pouze jednoletá voda (tj. takový maximální průtok, který se opakuje /při povodních/ pravidelně každý rok) dosahuje hodnoty 49 m3/s (to je pro srovnání hodnota, kterou dosahuje např. průměrný průtok Labe u Pardubic, a víc než dvakrát tolik, kolik má celá Jizera průměrně při svém ústí do Labe). Návštěvníka proto možná překvapí, že v létě je vodopád téměř suchý, je to však způsobené tím, že voda je zachycená pro elektrárnu v objektu bývalého Cutisinu. Na druhé straně takový stav umožňuje prohlédnout si detaily erozní modelace skalního povrchu prahu a zvláště zdejší obří hrnce.
     Za vysokých stavů je však vodopád i přes malou výšku atraktivní, i když celkový estetický dojem narušuje přilehlý tovární objekt a s ním související chaotické stavební úpravy pravého břehu. Továrna silně znesnadňuje přístup z pravého břehu, ale z levého je přístup poměrně jednoduchý, nejsnáze odspodu proti toku krátkou lesní cestou (asi 200 m) od mostu přes Jizeru na spodním konci obce.
     První informace a současně i odborný popis vodopádu je poměrně mladého data a pochází od B. Balatky a J. Sládka (1977). Nejnověji podává jeho charakteristiku i V. Pilous v monografii o Jizerských horách (2009), spolu s nově vytvořeným názvem. Až donedávna nebyl zakreslený v žádných mapách, najdeme ho až v posledních vydáních turistické mapy Krkonoš 1 : 25 000, zatím ale beze jména.

Vodopády Jizerského dolu
     Níže pod soutokem s Mumlavou vstupuje Jizera do hlubokého, výrazně průlomového (epigenetického) údolí, které řeka prorazila velmi tvrdými horninami kontaktního dvora žulového plutonu, známého jako Jizerský důl. Ten je na rozdíl od výše položeného, žulového Jizerského údolí již na podloží krystalických břidlic, hlavně svorů, rul a sericitických kvarcitů. Jizera samotná zde už zmenšuje svůj sklon a v jejím korytě se již nacházejí pouze peřeje, i když některé, zvláště v zakleslých meandrech, jsou také atraktivní. Tok Jizery se v tomto úseku silně „klikatí“ a vytváří i tři zakleslé meandry právě v důsledku této horninové pestrosti, neboť různá tvrdost, a tím i odolnost hornin vůči erozi, nutí řeku obtékat tvrdší partie, zvláště kvarcitové. Několik menších vodopádových stupňů se však nachází na krátkých svahových přítocích Jizery v Jizerském dole – Dlouhém a Klokotivém potoce a Prudkém ručeji. Za svůj vznik vděčí jak značnému výškovému rozdílu, který potoky překonávají, tak i velkému sklonu svahů a také zmíněným pestrým geologickým poměrům.

Kaskády Dlouhého potoka
     Dlouhý potok je prvním přítokem Jizery v Jizerském dole, ústícím 1,2 km jv. od Mýta v jejím prvním výrazném ohybu. Spadá strmě téměř přímočarým tokem mezi masivy Čertovy hory a Janovy skály. Nerovnosti v korytě se nacházejí ve spodní, nejstrmější části údolí, kde ve svazích vystupují i skály svorových a fylitových mrazových srubů a jsou málo atraktivní.
     Výše položený, drobný, sekundární a strukturně podmíněný stupeň v korytě je zhruba 100 m od silnice v Jizerském dole, u převislé skály v levém svahu, bezprostředně vedle stezky, která stoupá údolím. Je vysoký 1,7 m, široký 3 m a proud se na něm dělí na dvě ramena, z nichž pravé je splývavého typu (45 °) a levé peřejovitě kaskádovité (35 °).
     Druhý stupeň je vyšší a přetíná dno údolí o něco níže, asi 50 m od silnice. Jeho výška je 7,5 m a dnes má charakter nepravé peřejové kaskády, spadající přes velké svorové balvany, s delšími osami dlouhými do 3–4 m. Představuje vodopád destruovaný nikoliv erozními, ale převážně mrazovými procesy, tedy ve stádiu zániku. Sklon stupně je 30–35 °, ale jeho součástí jsou i svislé skoky, z nichž největší je 1,5 m vysoký.
     Dlouhý potok je stálý a v prostoru kaskád se jeho průměrný průtok pohybuje okolo 35 l/s (odvozeno), z povodí nepatrně přes 1 km2. Vzhledem k svému charakteru i malé výšce mají kaskády jen malý turistický význam, byť přístup k nim je snadný od malého parkoviště u můstku v ohybu silnice Harrachov–Rokytnice n. J., a to starou a málo používanou lesní cestou po levém břehu potoka. Na druhé straně je však spodní z nich dobrou ukázkou poměrně málo známé skutečnosti, že v našich klimatických poměrech jsou malé vodopády hlavně v krystalických horninách mnohem intenzivněji destruované mrazovými než erozními procesy, což platí nejen pro ledové doby, ale i současnost. Na druhé straně tytéž procesy produkují nejčastěji balvany až bloky, na kterých vzniká u nás většina nepravých vodopádů.
     O zdejších kaskádách se nezmiňují žádné prameny a nejsou ani v mapách, kde chybí i existující přístupová cesta k nim.

Vodopády Klokotivého potoka
     Klokotivý potok je dalším přítokem Jizery o 0,7 km dále po toku, tentokrát však zprava. Jeho prameny se nacházejí v mělkém úpadu na okraji zarovnaného povrchu v masivu Kapradníku, ale záhy se sklon koryta zvětšuje a potok vytváří celou řadu nerovností, vesměs ale jen drobných, převážně peřejového charakteru. I když hlavní horninou jsou tu svory, místy je střídají drobné vložky fylitů, rul a kvarcitů; právě poslední dvě horniny se podílejí díky své tvrdosti na vzniku mrazových srubů hlavně v pravém svahu ve střední části údolí a také nerovností v korytě. Jedna z pravých peřejí na výrazně strmějším, strukturním stupni ještě v horní části údolí dosahuje délky až 70 m, pod ní jsou naopak některé další přeje nepravé, na balvanech, transportovaných sem z mrazových srubů.
     V prostoru, kde kvarcitový mrazový srub zprava sestupuje až ke korytu, je první výraznější pravý stupeň, vysoký celkem 2,7 m na sekundárním, strukturním skalním prahu. Začíná drobnou kaskádkou (0,8 m) na rozvětralém skalním podloží, pak pokračuje peřejovitým mezistupněm a končí svislým skokem vysokým 1,6 m a širokým až 2 m (hlavní proud jen do 0,8 m), který vznikl na příčných a šikmo příčných puklinových plochách.
     Druhý je níž, pod místem, kde je v levém svahu koncová „otočka“ horizontální svážnice, tzv. Údolní cesta od Kořenova. Zde se v korytě vytvořil mohutný zával z velkých rulových bloků (s osami 2–3 m dlouhými), zřícených z vysokého mrazového srubu v pravém svahu. Přes ně potok spadá nepravým kaskádovitým vodopádem, nahoře těžko vymezitelným, o celkové výšce 2,5–3 m. Voda se mezi balvany roztéká na více ramen, takže celková šířka je až 6 m (hlavní proud jen do 0,5 m), a podobně proměnlivý je sklon (45–90 °, hlavní proud 60 °). Hlavní proud spadá v krátké průrvě mezi dvěma největšími balvany. Na úpatí voda dopadá v pravé části na plotnu pevné skály, pod níž je teprve nepravidelné vývařiště (2 × 1,5 × 0,5 m), v levé mezi balvany. Směrem dolů již pokračuje jen balvanité koryto a jeho sklon se stále zmenšuje.
     Průtok potoka ve střední části s nerovnostmi je okolo 35 l/s, z plochy povodí 1,2 km2.
   Jejich turistický význam je malý, jednak pro nízkou atraktivitu a odlehlou polohu i obtížný přístup přímo terénem ze zmíněné svážnice od Kořenova, nebo níže ve svahu probíhající modře značené svážnice Planýrky. Žádné prameny je neuvádějí a nejsou zanesené ani v mapách.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border