border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2011 arrow Fojtecké žulové lomy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Fojtecké žulové lomy Tisk E-mail
Jakub Šrek   

V posledním z fojteckých kamenolomů utichl ruch těžby a zpracování zdejší překrásné horniny již skoro před půl stoletím. I přesto jsou lomy nad Fojtkou i se svým kamenem mezi lidmi poměrně známé. Málokdo však zná více podrobností o této plošně nevelké, leč ve své době relativně významné lomařské oblasti.

Fojtská neboli voigtsbašská žula
     Už samotné označení těžené suroviny vyvolává řadu debat. Jednotliví autoři přistupují k adjektivu od slova Fojtka různě. Lze říci, že zatímco geologové označují žulu výhradně jako fojtskou (pouze krátce po válce se objevuje označení po německém pojmenování obce – Voigtsbach, žula voigtsbašská), autoři z jiných oborů používají téměř vždy přídavného jména fojtecká. Z tohoto důvodu se v tomto textu setkáte s oběma tvary.
     Lomy jsou rozptýleny na nevelkém území určeném výskytem fojtské žuly zhruba 750 m sv. od osady Zaječí Důl náležící k Fojtce a dnes spadající pod obec Mníšek. Terén je značně kopcovitý s nadmořskou výškou v rozmezí zhruba 500–680 m. Oblasti dominuje kóta Nad Lomem s nadmořskou výškou 681 m. Turistům oblast zpřístupňuje zeleně značená trasa z Fojtky k rozcestí Červená ruka, avšak celý svah je protkán relativně hustou sítí lesních cest i vlastních přístupových komunikací ke starým lomům.

Vzhledově atraktivní hornina
     Fojtská žula, dobývaná v lomech nad Fojtkou, je druhem horniny patřící do skupiny šesti nejvýraznějších horninových typů, vyskytujících se v krkonošsko-jizerském plutonu. Nalézá se v různých variantách, lišících se chemismem a petrografickým zařazením i v jeho jiných částech. Nejvýznamnější lomařskou lokalitou právě po Fojtce je Žulový vrch u Liberce, kde byla tato hornina těžena až do konce roku 1972, tedy déle než ve Fojtce. Hornina se vyskytuje ve smouhách, ale i v jednotlivých balvanech a blocích, obklopených libereckou nebo jizerskou žulou (největší tělesa dosahují délky od desítek do několika stovek metrů). Fojtská žula vznikla pravděpodobně granitizací jiných okolních hornin v době vyvření plutonu v mladších prvohorách.
     Jedná se o vzhledově velmi atraktivní horninu. Od ostatních žul plutonu ji odlišuje zejména tmavá barva, která je v kontrastu ke spíše světlým příjemně zabarveným zdejším žulám. Petrograficky je fojtská žula popisována jako drobnozrnný porfyrický biotiticko-amfibolický granodiorit. Tmavá, přesněji šedá barva s modravým nádechem je dána větší přítomností tmavých minerálů. Charakteristickým a vizuálně zajímavým znakem jsou tzv. „křemenná očka“. Oválná zrna křemene o velikosti až 1 cm jsou lemována věncem tmavých součástek asi 0,5 až 1 mm mocným. Lem je tvořen zeleným amfibolem a biotitem. Mezi fojtskou a okolní libereckou žulou není ostrý přechod, ale je mezi nimi plynulá řada přechodných typů hornin. V těch přibývá ortoklasu ve formě růžových vyrostlic a ubývá tmavých minerálů, zejména amfibolu. Lomy byly založeny jak v tělesech vlastní fojtské žuly, tak v horninách přechodového typu.

Zahájení těžby
     Lokalita byla dotčena vyhledávacím geologickým průzkumem z let 1962–63. Výsledkem mělo být ověření dostatečného množství geologických zásob za účelem zachování těžby v jediném tehdy fungujícím lomu. Geologický průzkum však nepotvrdil dostatečný výskyt suroviny nutný pro průmyslové zpracování a těžba byla v průběhu roku 1963 ukončena.
     Vzhledem k charakteru terénu byly všechny lomy založeny jako stěnové. Odvaly jsou situovány v jejich těsné blízkosti pod úrovní základny lomu. Výsypkový materiál, tvořený skrývkou a surovinou nevhodnou pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu, byl na odvaly dopravován buď ručně, nebo na větších lomech pomocí důlních vozíků a kolejnic. Těleso odvalu bylo budováno pouze sypáním z jeho horní hrany. Těžba byla více selektivní a s ohledem na většinou jednoduché technické vybavení zaměřená na kvalitativně nejlepší části suroviny.
     Její počátky, jako na jiných lokalitách Jizerských hor, spočívaly ve zpracování povrchových kamenů a skalek. Těžba suroviny lomovým způsobem začala v okolí Fojtky přibližně v osmdesátých letech 19. století. Technologie dobývání probíhala pomocí jednoduchých trhacích prací a hlavně klínováním. Materiál ze stěny byl těžen v nejjednodušším případě pouze sochory nebo tzv. houpačkou (velmi jednoduchý lanový jeřáb), další pomocná manipulace byla zajišťována hevery či ručními navijáky (tzv. hubcuky).
     Surovina se používala na běžný sortiment kamenické výroby. Vyráběny byly rozličné druhy stavebního lomového kamene, sloupky, schody, patníky, stavební prvky ad. Největší objem však spočíval ve výrobě dlažebních kostek, na které byla drobnozrnná struktura zdejšího kamene vhodná. S jejich výrobou měl jako první začít Karl Morche ml. roku 1906. Za zmínku stojí také výroba náhrobních kamenů, jež jsou leckde k vidění na místních hřbitovech. V Liberci nalezneme příklady užití třeba na suterénní části budovy Severočeského muzea a portálu Střední průmyslové školy textilní v Tyršově ulici.

Výčet lomů s popisem
     Lomy jsou zobrazeny např. na Základní mapě ČR 1 : 10 000. Číslování lomů vychází z označení jednotlivých lokalit z inventarizace lomů zpracované v roce 1968 (jednotlivé lokality jsou v mapě řazeny ve směru čtení textu: směr z–v a s–j). Uvedený výčet popisuje nejvýznamnější lokality, vynechány jsou nevelké těžební zářezy.
Lom č. 1 – Siebeneicherův ■Lom byl snad založen před první světovou válkou. Jako majitel je uváděn Alfred Siebeneicher z Fojtky čp. 151, jehož otec působil dříve ve Fojtce jako mistr provozu. Využíván byl do roku 1938, z té doby je uváděno 10 zaměstnanců, poté byl lom opuštěn. Uváděný výkon jednoho dělníka byl 300 ks dlažebních kostek denně. Z jednoduchého vybavení lze uvést lanový jeřáb, resp. houpačku. Těžba byla ruční. V těsné blízkosti se nachází další, ještě starší lom a dva těžební zářezy.
Lom č. 2 ■ Stěnový lom, nacházející se asi 150 m východně od předešlého, měl stejný charakter těžby.
Lom č. 3 – Mannův ■ Dřívějším majitelem byl Jan Mann z nedalekého Oldřichova v Hájích a po něm R. Wander rovněž z Oldřichova. Lomová stěna je rozdělena na dvě etáže, těžba byla rovněž ruční a vybavení obdobné. V provozu byl do roku 1942, spodní etáž byla přehrazena a lom je dnes částečně zatopen. U vjezdu do lomu je patrná liberecká žula.
Lom č. 4 ■ Těžbu v nepravidelně založeném lomu, probíhající mezi světovými válkami, zajišťovalo asi 15–20 dělníků. Dnes je značně zarostlý.
Lom č. 5 ■ Tento poměrně velký lom, částečně zahloubený, byl vybaven dvěma lanovými jeřáby (opět tzv. houpačky). Těžbu od závěru 19. století až do konce druhé světové války zabezpečovalo 30–36 dělníků.
Lom č. 6 – Severočeského průmyslu kamene, n. p. Liberec ■ Lom byl založen 1886 bratry Karlem a Antonínem Morchem, později ho vlastnil syn Karel Morche ml., dále se objevuje jméno Alfreda Siebeneichra. Byl nejlépe strojně vybaven, v sezoně je uváděno až 200 dělníků! Jako jediný z provozů zůstal v činnosti déle po druhé světové válce. Těžba však, jak již bylo uvedeno, skončila na počátku roku 1963 pro malý výskyt suroviny. Z technického vybavení zůstala zachována trafostanice, budova kompresorovny, základy kovárny a kamenické hutě vybudované za Severočes­kého průmyslu kamene. V blízkosti se severovýchodně nachází další lom.
Lom č. 7 ■ Lom je značně zarostlý, opuštěný snad od konce první světové války, přesto značně zajímavý. Při jeho ústí jsou zbytky kolejniček a fragment výhybky, dnes již v Jizerských horách naprostá rarita.
Lom č. 8 ■ Značně zarostlý protáhlý lom, bez bližších historických dat.
Lom č. 9 – Kohlerův ■Přehrazený a zatopený lom situovaný pod turistickou vyhlídkou Nad Lomem. Jako dřívější majitel je uváděn Reinhold Kohler (Fojtka čp. 54), ale i Eduard Bahsler (známý z lomu Rochlice) a jablonecká firma Karla Hübela (majitel lomu na Žulovém vrchu). Lom je dotován vodou z průzkumného vrtu MV-5 vyvrtaného horizontálně do hloubky 58,6 m během geologického průzkumu z let 1962–63. Vydatnost přítoku je asi 3 l/min. Ústí vrtu je patrné v lomové stěně. Lom byl velmi dobře technicky vybaven a těžbu zajišťovalo až 50 dělníků. Těžba byla ukončena krátce po druhé světové válce roku 1946.
     V těsné blízkosti se nachází další, rovněž přehrazený lom, do něhož je svedena část vody z Kohlerova lomu. Na horní hraně nevelkého tělesa odvalu, ležícího pod cestou, lze najít kámen sloužící jako fundament pro kovadlinu (na jeho vrchní straně je charakteristické vybrání tvaru kosti).

Aktualizováno ( Středa, 12. říjen 2011 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border