border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Krkonošské vodopády - krásné, jedinečné i rekordní
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Krkonošské vodopády - krásné, jedinečné i rekordní Tisk E-mail
Vlastimil Pilous (ils)   

Náš seriál o krkonošských vodopádech dospěl ke konci. Mohl být zkouškou trpělivosti čtenářů, ale je třeba podotknout, že nebyl určen ke „čtení od začátku do konce“ (to zvládli asi jen úplní vodopádoví fanoušci), ale pro výběrové získání informací třeba po návštěvě nějakého konkrétního vodopádu. Pro ty, kteří text považovali za zbytečně podrobný, bych rád uvedl, že jsme spolu s redakcí sledovali i jiné cíle než jen turistické, a to ochranářské.
     Veřejnost (a někdy bohužel i odborníci) totiž vidí vodopády jen jako estetický a turisticky atraktivní objekt, ale je vhodné uvést, že to neodpovídá skutečnosti. Vodopády totiž nejsou žádnou náhodnou hříčkou přírody, kdy prostě voda přiteče na nějakou skálu, ale vesměs indikují určitou geologickou nebo geomorfologickou anomálii, která jinde v okolí může být zcela skrytá (buď pod zvětralinovým krytem nebo i ve vegetaci). Jejich výskyt, poloha a seskupování jsou proto nedoceněným ukazatelem charakteru, nebo přímo i typu reliéfu a způsobu jeho vývoje a také geologických, zvláště tektonických poměrů. Vypovídající hodnotu pro odborníky má v širším kontextu i jejich původ (geneze). Obzvlášť to pak platí pro vodopády se skupinovým výskytem. Proto mohou být jednou z významných pomůcek při geomorfologické analýze území. Vedle estetického a potažmo i návštěvnického hlediska jsou tak důležitým objektem z pohledu vědeckého. Přesto žádná evidence vodopádů na území KRNAP a posouzení jejich významu nebyly pro ochranáře k dispozici, a tak leckterý z nich mohl být jen z pouhé neznalosti faktů poškozen nebo zničen při nejrůznějších lidských aktivitách. Proto jedním z cílů seriálu bylo vytvoření pomůcky pro odbornou argumentaci ochranářů.

Rekordmani z Krkonoš
     Podrobný průzkum krkonošských toků však přinesl řadu nových poznatků. Potvrdil, že Krkonoše mají – co se vodopádů týče – mezi našimi pohořími zcela mimořádné postavení. Mají jich bezkonkurenčně největší počet (jen na české straně okolo 150), což je víc než trojnásobek množství známého u jiných českých pohoří. Na druhé místo se řadí Jizerské hory se 45 a na třetí Hrubý Jeseník se 40 vodopády. Tyto počty je však třeba brát jen jako orientační, neboť neexistuje jednoznačné definování vodopádů ani podle minimální výšky, ani podle sklonu či sezonnosti průtoků, nemluvě o problémech s dílčím vymezením jednotlivých stupňů vodopádů, jestliže tvoří soustavu.
     Znovu je však potřeba zdůraznit, že tak vysoký počet není daný jen největší výškou Krkonoš. Samotná výška svahů (tzv. reliéfová energie) je sice důležitým předpokladem vzniku vodopádů, ale teprve v kombinaci s pestrostí geologických a geomorfologických poměrů a způsobem vývoje reliéfu se projevuje v počtu vodopádů, a také v jejich výšce. Že výška svahů sama o sobě nemusí moc znamenat, ukazují třeba Krušné hory, které si výškou zlomových svahů s Krkonošemi leckdy nezadají a mají přitom jen málo vodopádů. Mezi naše na vodopády nejbohatší pohoří patří naopak i podstatně nižší České středohoří, zatímco mnohem vyšší Šumava je v tomto směru velmi chudá.
     Samotný počet ale není zdaleka všechno. Pokud patříte k těm, kteří sledovali celý seriál, jistě jste si všimli, že právě krkonošské vodopády drží téměř všechny republikové rekordy, a to jak metrické, tak hydrologické a genetické. Nacházejí se tu všechny tři naše nejvyšší vodopády nebo vodopádové soustavy (Pančavský 148, resp. 162 m, Horní Úpský 129 m, Pudlavský 122 m), ale ještě další tři – Dvorského potoka (68 m), Labské kaskády (62 m) a Dolní Úpský (45 m) – by se zařadily do první desítky v republice. Pokud bychom počítali i sezonní vodopády Labského a Obřího dolu, pak je z naší první dvacítky dokonce 14 vodopádů krkonošských a pouze po jednom z tohoto počtu náleží Moravskoslezským Beskydám, Hrubému Jeseníku, Moravskému krasu (zde se však jedná o vodopád podzemní), Českému středohoří, Jizerským horám a Krušným horám.
     Pokud se chceme zabývat z odborného hlediska sice diskutabilní, ale veřejností oceňovanou „mohutností“, nebo jinak řečeno velikostí vodopádů (součin výšky a vodnosti, správněji ještě i sklonu a šířky), je v celé republice na prvním místě bezpochyby Mumlavský vodopád. Přitom jiné zdroje na základě nesprávných výchozích dat uvádějí odlišné, ale problematické (podzemní Rudický vodopád) až zcela chybné údaje (Pančavský, Pudlavský vodopád). A kategorii „nejkrásnější“, tak oblíbenou v nejrůznějších nekritických, ale o to početnějších „doj­mologických“ publikacích, kterými se pulty prodejen dnes jen hemží, necháváme otevřenou úplně, neboť krása je kategorie zcela subjektivní. I když… Pančavský vodopád koncem května a zblízka…
     Stejně tak řada krkonošských vodopádů patří k těm, které u nás dosahují největší šířky (Jizerský, Labské kaskády, Malý Labský, většina na Mumlavě a Bílém Labi), ale to je s ohledem na proměnlivost vodních stavů dost problematické kritérium a v podstatě nelze stanovit žádné závazné pořadí ani v Krkonoších, ani v České republice (k nejširším patří např. i některé vodopády Smědé, Jedlové a obou Desných v Jizerských horách, nebo vodopád Mohelnice v Beskydech, ale tu a tam vlivem místních podmínek i některé další, byť jinak nepříliš vodné stupně). V Krkonoších (ale i Jizerských horách) se na bohatém zastoupení širokých vodopádů podílí hlavně žulová tektonika, kdy se voda rozlévá do šířky na skalních plotnách, vzniklých podél ložních a exfoliačních puklin v žulovém podloží koryta.
     Pouze v největší vodnosti u pravého vodopádu (Jizerský v Kořenově s průměrným průtokem 2,6 m3/s ) „uteklo“ Krkonoším prvenství do sousedních Jizerských hor, byť jen velmi těsně, o pouhé stovky metrů. Na druhé straně je tu však náš nejvodnější vodopád s výškou větší než 5 m, a to Mumlavský (750 l/s). A navíc se v Krkonoších nachází i naprostá většina našich v pořadí dalších nejvodnějších vodopádových stupňů (s průměrným průtokem minimálně 300 l/s). Této hodnoty dosahuje většina stupňů na Bílém Labi i Mumlavě – zde výrazně nejvíce Pilařova kaskáda pod Harrachovem s 1,8 m3/s, a také Malý Labský vodopád. Labská peřej nad Herlíkovicemi má dokonce vůbec nejvíce s 2,75 m3/s, ale je z větší části nepravá, tj. na volných balvanech. I v tomto případě se však nejedná o náhodu, neboť taková koncentrace nejvodnějších vodopádů je daná specifickým reliéfem Krkonoš, pro který jsou příznačné dlouhé, s hlavními hřebeny „podélné“ toky – odborně jim říkáme subsekventní. Jejich údolí umožňují vytvářet dostatečně rozlehlá povodí, a proto právě zde vznikají relativně vodné horské říčky. A taková údolí v našich ostatních pohořích – alespoň v této podobě – chybí.
     Výjimečné postavení mají Krkonoše i tehdy, zajímáme-li se o příčiny vzniku vodopádů – najdeme tu nejvíce genetických typů ze všech našich hor. I když samozřejmě zdaleka ne všech, které existují – logicky zde chybí např. typy příznačné pro sedimentární a vulkanické horniny – ale všechny nemá a nemůže mít žádné pohoří na světě. Mezi nimi je navíc hned několik takových, které nejsou nikde jinde v republice – přesně řečeno těch, které souvisí se čtvrtohorním zaledněním a ledovcovou modelací. V případě zalednění již největší výška Krkonoš důležitá byla, neboť umožnila jednoznačně nejroz­sáh­lejší zalednění (jediné údolního typu) ze všech našich pohoří. Další krkonošskou výjimkou je přítomnost dostatečně rozsáhlých zarovnaných povrchů (tzv. etchplénů neboli holorovin) ve vrcholových polohách – právě jim vděčí za svou existenci oba nejvyšší vodopády. V těchto dvou faktorech Krkonoším naše ostatní pohoří prostě konkurovat nemohou. Připočteme-li i další typy, zjistíme, že co do genetické rozmanitosti se mohou naopak Krkonoše srovnávat i s mnohem většími a vyššími pohořími, jako jsou třeba Alpy.

 

Typy krkonošských vodopádů
     Ve stručném přehledu uvedeme, které typy vodopádů jsou v Krkonoších zastoupené, včetně jejich významu a výjimečnosti. U typů zastoupených častěji jsou uvedeny jen nejdokonalejší anebo nejznámější příklady:   
     1. visuté na kontaktu dvou různých reliéfů – plošin vrcholových zarovnaných povrchů a příkrých svahů ledovcových karů (Pančavský a Horní Úpský a v poněkud modifikované podobě i Labský – jediné v republice; na polské straně k nim patří ještě Kaskady Łomniczky). Současně to jsou jediné vodopády skandinávského typu, které známe hlavně z norských fjordů, a to nejen u nás, ale přinejmenším ve střední Evropě, ne-li v celé „kontinentální“ Evropě. Nenalézají se dokonce ani ve Vogézách a Schwarzwaldu, které jsou přitom geologicky a reliéfově považované za „sesterská“ pohoří Krkonoš.
     2. na dílčích stupních karových svahů (některé z vodopádů Labské a Úpské jámy – např. vodopád Úpičky; spolu se dvěma malými vodopády ve Velké Kotlině v Hrubém Jeseníku jediné v republice)
     3. na plotnách (většinou exfoliačních plochách) ledovcových karů (Jestřebí vodopád a Navorské kaskády v Labských jámách – jediné v republice)
     4. v erozních žlabech až roklích ve svazích a na dně karů (zčásti Labský vodopád, stupně na Lavinovém potoce v Úpské jámě – jediné u nás)
     5. v ledovcových údolích (odborně označovaných trogy), na ledovcových stupních v místech někdejších ledopádů. V naší zeměpisné šířce je to ve středohorách naprostý unikát, neboť v těchto podmínkách jsou typické pro velehory (Labské kaskády, Malý Labský vodopád, Dolní Úpský vodopád – jediné v republice)
     6. vodopády visutých extraglaciálních (nezaledněných) toků stékajících do ledovcových údolí (Pančavský, Dvorský – jediné v republice)
     7. nepravé vodopády na volných blocích a balvanech ledovcových morén (Kaskády Modrého potoka – jediné v republice)
     8. vodopády vzniklé „vlnou“ zpětné eroze v důsledku velmi mladých, patrně až čtvrtohorních neotektonických pohybů, zdvihů i poklesů (celá soustava Mumlavského vodopádu, Pilařova kaskáda, Jizerský vodopád, pravděpodobně jediné v republice)
     9. tektonické vodopády na výrazných tektonických poruchách a jejich drcených (alterovaných) polohách, někdy až soutěskovitého charakteru (Pramenný a Luční vodopád v Pramenném dole, Modrodolský vodopád, Soví, Závojový a Doubravův vodopád u Žacléř­ských bud, Štolový v Jelením dole). Typ je sice zastoupený i v jiných našich pohořích budovaných krystalickými horninami, výše uvedené příklady však patří k mimořádně dokonalým.
     10. vodopády vzniklé zpětnou erozí v závislosti na žulové tektonice, tj. puklin a puklinových ploch celkem dvou systémů. Nejvýraznější je primární systém, jehož výsledkem je kvádrovitá odlučnost, ale příležitostně se uplatňuje ještě exfoliace, s ukloněnými až obloukovitými puklinami (většina stupňů Bílého Labe a jeho přítoků, Malé Mumlavy a horní Mumlavy, ale ovlivňují vzhled i některých dalších, např. Pančavy). Spolu s řadou vodopádů v Jizerských horách jsou jediné v republice. Dokonalou ukázkou tohoto typu jsou i vodopády Červeného potoka, kde podle hlavní tektonické linie vznikla i unikátní soutěska v žulách, jediná u nás, bohužel v minulosti téměř zničená člověkem. Patří sem (včetně soutěsek stejného typu) i oba nejznámější vodopády polských Krkonoš, Kamień­czyka a Szklarky.
     11. obdobné vodopády v krystalických břidlicích, vzniklé též v závislosti na puklinových systémech, ale navíc i charakteru břidličnatosti, např. na jejím svislém sklonu, a navíc příčné ke směru toku (stupně Klínového a rudolfovského Kotelského potoka).
     12. vodopády vzniklé na kontaktu různě tvrdých hornin (tzv. pasivně strukturní příčina), popř. na rozhraní mezi různě odolnými partiemi téže horniny. Často jsou provázené i skalními výchozy (mrazovými sruby) po stranách údolí (Huťský vodopád, vodopád Prudkého ručeje, některé ze stupňů Javořího potoka, dolní skupina stupňů Černohorského potoka).
     13. vodopády na zvýšeném (vyvýšeném) ústí jsou specifickým případem předchozího typu. Vyskytují se tam, kde podobnou tvrdou partii překonává potok těsně před ústím do hlavního toku, který svou boční erozí může napomáhat jeho vzniku. Nejčastěji jsou na zakončení velmi strmých svahových údolí a zářezů (Kvarcitový vodopád na Loveckém potoce, Liščí vodopád). Často bývá zaměňován za následující vodopády visutých údolí, které ale mají jiné reliéfové znaky i genezi.
     14. vodopády na ústí visutých říčních údolí jsou podmíněné nestejně rychlou erozí hlavního toku a jeho menšího přítoku (mimo „ledovcového“ případu uvedeného výše). Pro tento typ nemají Krkonoše vhodné podmínky, a proto je zde poměrně vzácný a v málo dokonalých podobách, často spíše jen peřejovitého nebo peřejovitě-kaskádovitého charakteru (Hřímavá bystřina a Černý potok v Dole Bílého Labe).
     15. nepravé vodopády na velkých skalních blocích a balvanech vyplňujících dna údolí nebo zaklíněných ve skalních průrvách. Tyto bloky pocházejí nejčastěji ze skalních zřícení, sesuvů, mur, ale mohly sem být dopravené v ledových dobách i svahovými mrazovými procesy anebo vznikly destrukcí původně pravého vodopádu. Výše uvedený případ na ledovcových morénách je pouze modifikací tohoto typu. Existují i polopravé vodopády, kdy je pouze jejich část nepravá (např. horní hrana). Patří sem např. některé stupně Dlouhého a Klokotivého potoka v Jizerském dole a také Javořího a Vavřincova potoka. Podstatně lepší podmínky pro ně jsou v Jizerských horách.
     16. vrstevní typ se uplatňuje pouze u Kouteckého a zvláště Víchovského vodopádu, které však horopisně už nepatří do Krkonoš. Nepatří sem ale hlavně geologicky, neboť jsou jako jediné již na podloží sedimentárních (karbonských) hornin (spadají přes vystupující vrstevní čela slepenců). Víchovský vodopád je díky charakteru svého současného vývoje naprostým unikátem i v rámci ostatních vrstevních vodopádů v sedimentárních horninách v celé České republice.
     17. umělé vodopády – vzniklé činností člověka. V Krkonoších jsou patrně jen dva – spodní část stupně na Krahulčím potoce a nejspíše i Pilský vodopád u Harrachova, kde je ale míra lidského podílu dnes již neprokazatelná.

 

 

Potrvrzení výjimečnosti Krkonoš
     Rekordy zdejších vodopádů však nejsou jen ve sférách vyjádřených číselně, ale mohou se pochlubit ještě dalšími výjimečnými skutečnostmi. Jako v jediném pohoří u nás se zde nacházejí vodopády i v lavinových drahách (Labské jámy, Hrazený, Lovecký a Pramenný důl, Úpská jáma), přičemž minimálně ve dvou případech vznikají v lavinových akumulacích součinností vodopádů velmi atraktivní výtvory jako jsou sněhové (firnové) tunely a krátery (Pramenný a Luční vodopád, Horní Úpský vodopád).
     Stejně tak vznikají i v drahách zemních lavin neboli mur (Důl Bílého Labe, Hrazený, Lovecký a Pramenný důl, Borůvkový, Hluboký a Černý žlab v Dlouhém dole, Lavinový žlab v Úpské jámě, Vlčí jáma), u starých mur však již nelze většinou zjistit, jak ovlivnily svou erozí podobu těchto vodopádů. Výjimečný je případ, kdy vzhled ovlivnila naopak murová akumulace (Temný vodopád ve Vlčí jámě). V tomto případě se však o krkonošský unikát nejedná, protože drobné vodopádky v murových drahách (které mury dokonce zvýraznily vyklizením zvětralin ze zářezů v posledních letech) se nacházejí i v Jizerských horách (Murový žlab) a Hrubém Jeseníku.
     V Krkonoších najdeme vodopády na podloží pěti hlavních hornin: žul, svorů, fylitů, ortorul, kvarcitů (plurál je záměrný – jsou zde totiž zastoupené jejich různé typy) a podružně (jen jako určitá součást podloží ) i krystalických vápenců a jako unikát dokonce i skarnů s pyrhotinovým zrudněním. Což je v rámci všech našich pohoří zcela jistě nejvíce – a to nepočítáme karbonské slepence u Víchovského vodopádu, patřícího exaktně vzato již do Železnobrodské vrchoviny. Jen v samotných kaskádách Rudného potoka pod Sněžkou se nachází pět hornin; připočteme--li k tomu zdejší velmi složité tektonické poměry s výraznými a dobře patrnými poruchami, můžeme je bez rozpaků označit za geologicky nejrozmanitější a nejkomplikovanější v celé republice. A posléze již zmíněný Víchovský vodopád je pravděpodobně nejrychleji se vyvíjejícím vodopádem v republice. Samozřejmě nepočítáme-li případy takových vodopádů, které zanikly např. během jediné povodně (podobné případy jsou známé i z Jizerských hor – byť jen u nepravých vodopádů na balvanech).
     Dlouhý výčet zvláštností a rekordů ale není samoúčelný a nemá žádný lokálně patriotický nádech. Ukazuje však na širší význam zdejších vodopádů. Některé jejich typy, zvláště pak ty, které souvisejí se zaledněním, se totiž jinde v podmínkách podobných našemu klimatu vyskytují pouze ve velehorách. Přiřazují se tak k dalším zdejším přírodním fenoménům jako jsou arkto-alpinská tundra, charakter někdejšího zalednění a jeho pozůstatky a existence sněhových lavin i mur (zemních lavin) včetně jejich počtu a rozměrů, které Krkonoše vyčleňují z běžných měřítek středohor, kam jinak svou výškou náležejí. Dodávají jim tak zcela výjimečné postavení a podstatně větší význam, než je obvyklé u jiných pohoří srovnatelné – tj. vlastně překvapivě malé – výšky i rozlohy. Ve svém souhrnu tak ony fenomény vrcholovým polohám propůjčují téměř velehorský charakter.
     Vedle všech rekordů přírodní povahy jsou však zdejší vodopády spojené i s prvenstvími v takových oblastech, z nichž je zřejmé, že okouzlovaly již naše předky. Některé z nejvýznamnějších vodopádů – Labský, Pančavský, Horní Úpský, Mumlavský a Bílého Labe – jsou nejspíše i prvními vodopády přesněji uvedenými v literárních pramenech z našeho území (Assman 1798, Hoser 1804), pokud nepočítáme zcela vágní zmínku o Adršpašském vodopádu z pera hraběte F. A. Šporka z roku 1723 (viz Krkonoše – Jizerské hory 8/2011). J. K. E. Hoser pak roku 1806 zanesl vodopády i do své mapy, a tak se staly prvními kartograficky podchycenými českými vodopády. A rekord jim patří pravděpodobně i v sice nedatovaném, ale nejspíše nejstarším známém vyobrazení našich vodopádů, a to Labského od D. Bergera z 2. poloviny 18. století. Podstatně větší popularitě se však těší krásné kolorované lepty některých krkonošských (a také obou adršpašských) vodopádů od Antona Balzera (1794), které jsou sice pravděpodobně až druhé v pořadí, ale zato přesně datované.
     Pro milovníky vodopádů (a jak můžeme soudit podle internetu, není jich málo) na závěr ještě jedna dobrá zpráva. Ve spolupráci s vydavatelem známých turistických map 1 : 25 000, Ing. J. Rohlíkem z nakladatelství ROSY bude již naprostá většina vodopádů popsaných v našem seriálu zanesená do nových vydání jejich map. Totéž platí i pro mapu Jizerské hory stejného měřítka od téhož vydavatele, ale zde se jedná o vodopády popsané v monografii Jizerské hory z nakladatelství Romana Karpaše (2009).

Aktualizováno ( Pondělí, 9. leden 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border