border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Poklady starých zahrad
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Poklady starých zahrad Tisk E-mail
Ludmila Harčariková   

Stromy, včetně ovocných, vždy patřily k lidským sídlům. Téměř u každé chalupy byl malý sádek nebo jen jedna třešeň či jabloň. Jednu z prvních zmínek o jabloni nalezneme v Písmu svatém, podle kterého rostla v ráji a její plody byly zapovězeným ovocem. Také v Písni písní, která je připisována Šalamounovi, najdeme několik zmínek o jabloni a z toho můžeme usuzovat, že Izraelité pěstovali jabloně už 10 tisíc let před Kristem. Staří Řekové měli jabloně ve velké vážnosti a plody byly často obětovány bohům. V Homérově Odysseji při popisu sídla krále Faiáků Alkiona se píše o velkém sadu s hrušněmi, jabloněmi, fíky a olivami.
     Máme-li psát o počátku sadařství u nás, je jen velmi málo historických zpráv – pro kronikáře nebylo moc zajímavé psát o ovocných stromech. První zmínka o českém štěpaři je v kladrubské listině, která se klade do počátku 12. století a je jisté, že se již dříve u nás pěstovalo ovoce. Ve 13. století bylo trestáno poškození štěpů božím soudem a žhavým železem a podobné ustanovení se vrací v zákoníku Karla IV. z r. 1348/58. I později byli pohnáni před zemský soud ti, kteří se dopustili poškození štěpů.
     K největšímu rozkvětu ovocnářství u nás došlo v 16. století a před třicetiletou válkou. Doba míru a klidu přála zakládání zahrad panských a v menším rozsahu i městských a selských. Ze 16. století máme již odbornou literaturu zabývající se zakládáním sadů a pěstováním ovoce. Velkou pohromou pro naše ovocnářství byla třicetiletá válka, kdy zanikly celé vesnice, obyvatelstvo bylo utlačováno a probíhalo časté drancování. Dokonce u nás byly vykopávány a odváženy do ciziny celé stromy. Naši emigranti si s sebou brali své oblíbené odrůdy a ty rozšiřovali po Evropě. Po vestfálském míru se stav našeho ovocnářství začal pomalu zlepšovat, když nejprve panstvo investovalo do svých hospodářství a později začaly vznikat i selské zahrady. Vzestup ovocnářství souvisel s osvícenstvím, které se snažilo o zlepšení života, a tak se do osvěty a pěstování ovoce zapojovali kněží a učitelé.
     Základ genofondu z dnešního hlediska zajišťovaly štěpnice (ovocné školky) v klášterních zahradách. Klášter ostrovský u Davle založil ovocné zahrady roku 994, svatoprokopský roku 1032. Velkou zásluhu o znovuzavedení ovocnářství v době rekatolizace měli jezuité. Byli zdatnými hospodáři s dobrým smyslem pro výnosné zemědělství a ovocnářství. Ve svých domácích zahradách zavedli štěpnice a vysazovali stromy nejen na svých pozemcích, ale i podél cest. Historickou kontinuitu má i sad v klášterní zahradě ve Vrchlabí.
     V této zahradě máme malý vzorek starých a krajových odrůd, které byly nalezeny při inventarizačním průzkumu v Krkonoších. Ten byl započat v roce 1994 a stále pokračuje. Odborná činnost, jakou je určování odrůd, probíhá ve spolupráci s Výzkumným a šlechtitelským ústavem ovocnářským v Holovousích. Při průzkumu bylo nalezeno téměř 150 krajových a starých ovocných odrůd jab­loní, hrušní, třešní, višní a slivoní. Nejvýše položeným ovocným stromem v Krkonoších je třešeň v Modrém dole rostoucí v nadmořské výšce 1 020 m. Podrobnosti o inventarizačním průzkumu lze najít ve sborníku Opera Corcontica 2005.
     Většina lidí nemá tušení o staleté mezinárodní spolupráci (výměně roubů a tedy odrůd), která probíhala jak mezi sousedy, tak celými kontinenty. Nejčastěji u nás byly pěstovány odrůdy z Německa, Čech, Belgie, Francie, Ruska, USA a Kanady. Mnoho ovocných odrůd bylo pěstováno několik století a některé z nich jsou známé od středověku. To je příklad odrůdy ’Jeptiška‘ (pěstována pod názvy ’Železné‘, ’Cikán‘, ’Kominík‘; v Německu ’Roter Eiserapfel‘, ’Roter Bach‘, ’Schornsteinfeger‘ a další), která byla známá již v 16. století. Další velmi stará odrůda, u které není možno vystopovat její původ, je ’Kardinál žíhaný‘ (’Šálové‘, ’Funtové‘, ’Štrůdlové‘, ’Hranáč‘; v Německu ’Geflammter Kardinal‘, ’Grosser Schlotter Apfel‘, ’Oster Calvill‘). Z višní můžeme zmínit ’Amarelku královskou‘, která byla pěstována již na začátku 17. století a stále ji nalézáme u horských chalup. ’Napoleonova chrupka‘ byla nejčastěji mapovanou třešní, její původ patří do Německa 18. století a je jednou z dosud nejpěstovanějších odrůd; v Německu se pěstuje pod dvěma názvy – ’Büttners Rote Knorpelkirsche‘ (na území bývalé SRN) nebo ’Altenburger Melonenkirsche‘ (bývalá NDR).
     Krajových odrůd vyskytující se v Krkonoších je relativně málo. Jen zřídka se mezi semenáči na okraji cesty najde opravdu mimořádný strom, který má velké a chutné plody. Častěji to jsou spíše krajové názvy starých odrůd, kterým lidé dávali jména podle tvaru plodů, např. názvy jabloní ’Ovčí hlavičky‘, hrušní ’Fíkovka‘, ’Cibule‘, ’Fajfky‘, ’Kočičí hlavy‘ a ’Křivule‘, třešní ’Černá špička‘, ’Švestičková‘ a slivoní ’Paví vejce‘, ’Malá blumka‘, ’Flaštička‘. Vzhled koruny dal lidový název višni ’Vlasatice‘, ’Vlasačka‘. Barva plodu byla také oblíbeným rozlišovacím znakem, některá jména jabloní jsou ’Jahodové‘, ’Šípkové‘, ’Kominíčky‘, ’Sýreček‘, u názvů hrušní se často projevovala drsnost i barva slupky ’Smolnice‘, ’Šedivka‘, ’Zelinky‘, ’Citrónka‘. Třešňové odrůdy mají snad největší počet lidových názvů, jména podle barvy jsou ’Smrtelka‘, ’Umrlčí panna‘, ’Žlutka‘, ’Skořicová velká‘, ’Černá paní‘, ’Černice‘, ’Braunky‘, ’Voskovka‘, ’Plavky‘. U slivoní snad jen ’Rychlice modrá‘ – v tomto názvu máme zároveň i dobu zrání. Chuť byla dalším oblíbeným tématem k pojmenování hrušní ’Medové‘, ’Ananasová‘, třešní ’Cukrovky´. S dobou zrání jsou spojena jména hrušní ’Ovesnice‘, ’Ranička‘, ’Václavka‘, ’Magdalenky‘, třešní ’Májovka’,’ Nejranější z kraje‘, ’Jánovka‘, ’Vlašťovka‘, ’Márinky‘, ’Toničky‘, ’Václavka‘, višní ’Višeň májová‘, ’Márinka’ i slivoní ’Svatojanka‘, ’Ovesná slíva´.
     Mnoho dalších krásných pojmenování je i podle zeměpisného původu snad koupě stromu či plodů, u některých jmen nám jejich původ není jasný. Jabloně: ’Hedvábné‘, ’ Železné‘, ’Šálové‘, ’Farliové‘, ’Velišské‘, ’Ječníšťata‘, ’Škarpové‘, ’Pánské‘, ’Podzvičinské‘, ’Borka‘, ’Štěpovka‘, ’Melounové‘. Hrušně: ’Zbuzanka‘, ’Malvazinky‘, ’Kačenky‘, ’Královky‘, ’Cverkle‘, ’Červinka‘, ’Poděbradka‘, ’Karlštejnka‘, ’Muškatelky‘, ’Pelegrínky‘. Třešně: ’Pumra‘, ’Princeska‘, ’Hořická černá‘, ’Flákačka‘, ’Mamutka‘, ’Mazánkovo karle‘, ’Vašardický kaštánek‘, ’Chrupavka‘, ’Libčanka‘, ’Buky‘, ’Uherky‘, ’Pivka‘, ’Kostelnice‘, ’Oliva‘. Višně: ’Višňáky‘, ’Císařská‘, ’Hruškoplodá‘, ’Stojanka‘. Slivoně: ’Lakomcova švestka‘, ’Kadle‘, ’Šídlovka‘, ’Babče‘, ’Marabela‘, ’Bez­děkovská‘, ’Bílá královka‘, ’Kobylanka‘, ’Papčata‘, ’Trnky‘.
     Za krajové odrůdy východních Čech lze považovat z jabloní ’Malinové holovouské‘, ’Smiřické vzácné‘, ’Studničné‘, z višní ’Hartská‘, ’Rokytnická’ a ’Vackova‘; stále pěstovaná třešeň ’Karešova‘ byla nalezena Františkem Karešem z Ostroměře v roce 1916.
     Tento článek je úvodem k seriálu, ve kterém vás seznámíme s nejzajímavějšími a nejtypičtějšími starými odrůdami ovoce, pěstovaného v minulosti v Krkonoších a Podkrkonoší.

Aktualizováno ( Pondělí, 9. leden 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border