border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Zkřížené šipky - symbol rychlosti
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Zkřížené šipky - symbol rychlosti Tisk E-mail
Aleš Suk (SkAl)   

A také, jak potvrdila historie, i záruka spolehlivosti, jakosti a dokonalosti. Vstoupili jsme právě do firmy rodu Mečířů, výrobců lyží v Jilemnici.
     Zhotovování ski v samotném počátku odstartoval ve městě ve velkém Václav Lorenc, kvalitní závodník a neméně zdatný byznysmen. Jeho ceník a vzorník z roku 1900 obsahuje novátorskou pasáž o výuce jízdy na ski, jakýsi metodický návod, kterak si počínat při lyžeckém výcviku. Lorenc tady popisuje své zkušenosti závodníka a po truhlářích Th. Siebenlichterovi z Josefova Dolu a Fr. Baudischovi z Mladých Buků je to náš třetí popis, jak používat ski. V. Lorenc svou výrobu, kterou rozjel v roce 1894, rozšiřoval a zkvalitňoval, takže už na přelomu 19. a 20. století sbíral ocenění a medaile na rozličných výstavách. Jeho výroba však neměla tak dlouhou historii jako konkurenční Mečířova.
     V zimě 1892/93 spatřil Ignác Mečíř, tehdy patnáctiletý, na silnici od Branné několik pánů, jedoucích na dlouhých prknech. Sledoval je při jejich jízdě až k Hrabačovu a hned, jak se vrátil domů, vyprávěl svému otci, mistru kolářskému, o „dlouhých dřevech“ a žadonil o jejich zhotovení. Tatínek Jan přišel ke kolařině do své budoucí dílny ze staré jilemnické kovárny, zbourané v roce 1982 a vzdálené jen pár desítek metrů. Kolářskou výrobu provozoval od roku 1864 a v době prosby svého mladšího syna Ignáce to byl již starší pán. O výrobu nějakých dlouhých ski, po kterých se po sněhu možno klouzati, nejevil zpočátku žádný zvláštní zájem.
Do té doby se v tehdejší kolářské dílně Mečířů hodně pracovalo pro harrachovskou správu, dodávaly se saně, vozy a prováděly veškeré opravy. Přesto přání vyhověl. Ignác se totiž už ve škole živě zajímal o sport a tělocvik.
     Laskavostí lesmistra Ferdinanda Reicha z Branné byl Mečířům zapůjčen jeden pár lyží, podle kterého se ještě v téže zimě vyrobily v jejich dílně první „mečířovky“. První pokusy na svém výrobku absolvoval pochopitelně mistr kolář s jilemnickým soukromníkem Rudolfem Mládkem. Dominantní zájem Mečíře juniora ovlivnil na dlouhých 70 let budoucí sortiment výrobků firmy Mečíř. Produkovaly se zejména dopravní saně, sportovní sáňky zvané športky a také pětky patřily k excelentním kouskům manufaktury. Později se přidaly hokejové hole, sněžnice, krátké lyže, oštěpy, disky, překážky, luky, šípy, vesla, pádla, laťky pro skok vysoký a tenisové nádobíčko.
     První lyže pro zákazníky dávala dílna do prodeje už v roce 1894, kdy vznikal Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici. Když o pět let později zemřel mistr kolářský Jan Mečíř, převzal jeho živnost včetně výroby sáněk a lyží nejstarší syn Jan. Ten se však asi po dvou sezonách věnoval jiné profesi a předal podnik mladšímu bratru Ignácovi, tehdy třiadvacetiletému. Ve výrazně české Jilemnici se německé jméno Ignác moc nenosilo a zdrobnělina Nácek už vůbec ne. Logicky přišlo přejmenování na Hynka. Pod novým názvem doznala firma největšího rozmachu a v letech 1. republiky už měla nejjasnější zvuk mezi výrobci lyží nejenom v Krkonoších.
     O tom, že nešlo o manufakturu malou, vypovídá tablo pořízené kolem roku 1920 (nahoře). Dvacítka zaměstnanců svědčí o znamenité prosperitě výroby. Na saněčkách v admirálské čapce sedící hošík je Miroslav Mečíř, nad ním starší bratr Václav, narozený v září 1904, budoucí šéf závodu. Muž s krásným knírem sedící uprostřed je sám mistr Hynek Mečíř a úředník s okuláry po Hynkově levici je účetní pan Kocourek. Firemní štít, opřený o športky s výpletem, vzal bohužel za své při požáru podniku o 40 let později. Pro celou skupinu vařila denně polévku babička Mečířová. Hynek Mečíř vedl závod do roku 1948, kdy ho převzal syn Václav.
     O péči, s jakou si získával zákazníky, svědčí rutinní praxe zakladatele podniku Hynka. Jeho dílna stála pár stovek metrů od jilemnického nádraží. V pionýrských dobách lyžařství se do Krkonoš jezdilo vlakem. V Jilemnici, kde bílý sport zdomácněl, vzniklo centrum výprav na hory; začali to pánové Josef Rössler-Ořovský, Vladimír Jiří Rott, řídící učitel Jan Buchar, pražský primátor Karel Baxa, jeho hradecký kolega Josef V. B. Pilnáček, pozdější předseda SL RČS. Lyže od Mečíře nazouvaly i generace závodníků – Hynek Bedrník, J. Višňák, Josef Feistauer, J. Helta. Jméno Mečíř, výroba lyží, se stalo mezi mnoha vyznavači sportu známé. Všichni vzpomínali, jak přijíždívali v noci ze soboty na neděli do Jilemnice a na nádraží u vlaku na ně čekal Mečíř. S největší ochotou zařídil na místě opravu lyží, holí, vázání; často měl s sebou připravenou výzbroj novou pro dalšího lyžaře, který s výpravou přijel vlakem. To byla panečku praktická, reálná a účinná reklama!!
     Sáňky se u Mečíře zhotovovaly zprvu podle vzorku, který přivezl řídící Buchar ze Štěpanic. Hynek Mečíř nejenže v noci opravoval výzbroj „svých“ lyžařů, staral se jim o noclehy, ale býval i jejich průvodcem po okolí Jilemnice. V závěru kariéry jezdil na lyžích značky Mečíř Bohumil Hanč; přesedlal na ni z Lorencovek. Mečířovky nazouval také další jilemnický šampion Josef Fei­stauer.
     Když přišla 1. světová válka, došlo z ekonomických a vojenských důvodů k poklesu zájmu o lyžení. V roce 1914 upozornil však tehdejší okresní hejtman Žák, mimochodem výborný a nadšený lyžař-závodník, že vojenský sklad v Terezíně bude pro potřeby císařské armády kupovat ski. Doporučil panu Mečířovi, aby se o zakázku ucházel. Protože generální dodavatel eráru, fryštácký truhlář Jadrníček, nestíhal vyrábět, přijelo několik důstojníků, kteří všechny lyže, a to včetně rozdělaných párů, odvezli.
     Po válce byla výroba četnější, přibývalo dělníků a přidaly se další výrobky – oštěpy, disky, vesla, zahradní nábytek, houpačky. Byla utvořena veřejná obchodní společnost H. Mečíř a spol. Druhý společník J. Škoda zemřel v polovině dvacátých let a společenský podíl převzala vdova. Závod přesto pod stejným názvem vedl Hynek Mečíř; v r. 1928 paní Škodovou vyplatil a podnik převzal do svého vlastnictví. Z praktických důvodů pod původním názvem.
     Ve svých vzpomínkách líčí Václav Mečíř, pracující v otcově dílně od vyučení až do roku 1952, jak s mravenčím úsilím zkoušeli vyrábět ski z horského jasanu, buku, hickory, klenu. Ceněné byly lepené, odlehčené lyže, od 30. let nazývané „překližky“. Prim měly běžky s měkkým jádrem a klasickými rozměry, zatímco vysocký Koldovský experimentoval s výrazně užšími typy. Mečířovy překližky se časem skládaly až z 15 dílů.
     V armádních zakázkách pokračovala firma H. Mečíře i za první republiky, s dodávkami lyží šly ruku v ruce značné počty žebříčkových sněžnic. Od roku 1939, za protektorátu Čechy a Morava, vyráběla také pro německý wehrmacht. Lyže skladem byly rekvírovány pro východní frontu, takže zakázky pro německou armádu sestávaly výhradně z kancelářského nábytku.
     Hynek Mečíř řídil firmu do roku 1948. Tehdy k ředitelskému ponku nastoupil nejstarší syn Václav. Po zničujícím požáru 3. září 1952, kdy byl Václav na lyžařské konferenci v Praze, se výroba přestěhovala do jilemnické továrny Rypl, později Autobrzdy. Sem se převezly stroje, které se při požáru podařilo zachránit. K ohni došlo v sušírně frýz; od kamen sušicího zařízení nedbalostí Fr. Rypla, dělníka z Mříčné.
     Lyže se tedy v Mečířově dílně vyráběly bez přerušení 58 let a pak ještě dalších 10 let u Ryplů. V roce 1962 přechází V. Mečíř do provozu n. p. Sport v Zálesní Lhotě jako vedoucí. Před odchodem do důchodu je zde technickým kontrolorem. V penzi zůstává dál věrný výrobě jako brigádník, lepí hrany na lyže a pracuje na dřevěných lékárničkách.
     Václav Mečíř byl význačným lyžařským funkcionářem a též závodníkem. Dvě desítky let byl náčelníkem ČKSS Jilemnice, členem technického odboru SL RČS. Při cestách do ciziny, hlavně do Norska, věnoval mnoho času a energie pozorování a diskusím s místními výrobci lyží. Kvalitu výrobků značky Mečíř charakterizuje chvála norských trenérů a olympioniků Sigmunda Ruuda a Jansena; oba několikrát při mistrovství a pobytech v Jilemnici navštívili Mečířovu výrobnu. Výrok páně Ruuda, že lyže od Mečíře se plně vyrovnají výrobkům norským, je vysoce ceněným uznáním v okruhu potomků Hynka a Václava Mečíře.
     Krédo firmy Mečíř podtrhuje vyznání Václava z roku 1934: „Naše lyže označeny jsou ochrannou známkou – dvě zkřížené šipky v kruhu – symbol rychlosti, kterou navrhl významný český medailér a rytec, profesor Otakar Španiel z Jaroměře. Jsou známy svou přesností, jakostí a sportovci rády vyhledávány.“

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border