border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Svatý Petr
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Svatý Petr Tisk E-mail
Radko Tásler (rt)   

Svatý Petr je dnes světově známým lyžařským střediskem. Ale je to též hornicky, historicky i geologicky významná lokalita, i když v současné době trochu opomíjená. Možná proto, že není pro badatele moc atraktivní. Staré hornické práce byly přefárány v padesátých letech 20. století uranovým průzkumem, v rychlém sledu za ním následoval průzkum rudný a v jižní části revíru pozůstatky po hornické činnosti z velké části setřela rekreační výstavba a činnost s ní spojená. Nahlédnout do podzemí se dá již jen na třech místech, ale nepředbíhejme.

 

Většinu údolí ve východních a středních Krkonoších osídlili v 16. století dřevaři, ale krátce před nimi přišli prospektoři a horníci. Určitě dorazili i do Svatého Petra. První zmínka o tamním kutání je z roku 1516, kdy český král Ludvík Jagellonský povoluje úlevy na daních. K rozvoji těžby došlo ale asi až v letech 1612–23, kdy jsou známy výnosy vrchlabských železáren a výnosy z prodeje zlata, stříbra a mědi a z desátků odváděných vrchnosti za propůjčky dolů. Výnosy z prodeje kovů vyjma železa v té době dokonce činily 35 % panského důchodu! V té době patřilo panství Vilému Miřkovskému ze Stropčic a zdá se, že to bylo nejvýnosnější období svatopetrských dolů.
     Ve starých listinách je nejvíce zmiňováno důlní dílo Sv. Petr, lokalizované do místa zvaného Klausengraben pod Kozími hřbety. Zcela jistě od něho bylo odvozeno jméno pro celou osadu Svatý Petr. Za dobu provozu dolu se zde vystřídalo několik šichtmistrů a podnikatelů. Důl je vždy zmiňován ve spojitosti ze stříbrem, případně mědí. Zlato uváděné ve výnosech vrchlabského panství pocházelo nejspíše z Černého Dolu. Potvrzuje to nejen zmiňované jméno dolu Sv. Kryštof, ale i to, že moderním průzkumem nebylo zlato ve Svatém Petru potvrzeno. Ale vraťme se k dolu Sv. Petr.
     Rok 1622 byl zřejmě pro těžbu nejúspěšnější. Do pražské mincovny je odevzdáno stříbro a měď v hodnotě necelých 2 500 zlatých. V příštích letech však byla ruda chudší a chudší a v roce 1628 byl důl opuštěn. V roce 1634 je sice zmínka o žádosti na propůjčku Jana Mehra, ale v jakém rozsahu se těžilo, neznáme. Pro nás je důležité, že v propůjčce se výslovně žádá o „těžní jámy a obou svrchních horních výměr, též domku na jámě, puchýrny, vodního toku a těžní štoly,“ tedy o důl rozsáhlý.
     V okolí důlního díla Sv. Petr se snažili různí podnikatelé o otevření dalších štol a šachet. Dochovala se nám jména Bartoloměj, Boží pomoc, Boží milost, Duch svatý, Karel, Sv. Kryštof, Sv. Pavel, Sv. Petr, Sv. Vilém, Útěcha bohatých, Boží požehnání, Štěstí, Šest bratří, Mladý sv. Benedikt, Stříbrná žíla pod Stohem, Spodní štola. Nejrozsáhlejší z nich byl zřejmě důl Sv. Alžběta situovaný pod Kozí Hřbety. Z doby Valdštejna, který panství koupil v roce 1624, máme o dolování zpráv méně.
     Těžba však probíhat musela, protože dochované materiály zmiňují stříbrnou huť a umísťují ji přímo nad vrchlabský kostel. Zpracování zdejší rudy bylo velmi obtížné a tavba musela probíhat s přísadou arzenopyritu. Ten putoval na zádech nosičů po známých „železných stezkách“ až z Obřího dolu. Součástí hutí byly i vycezovací (ságrovací) a sháněcí (kuplovací) pece, ve kterých se černá měď obsahující stříbro tavila s olovem. Při ságrování přecházelo stříbro z mědi do přidaného olova, ze kterého pak bylo získáváno kuplováním. Jde v podstatě o oxidaci olova na klejt, který je oddělován od stříbra, které se v závěru procesu hromadí na dně pece.
     V roce 1692 noví majitelé panství Morzinové v těžbě s problémy pokračují. V roce 1705 požár zničil drtírnu rudy, zařízení na čerpání vody a těžební zařízení a v roce 1720 jsou uváděny velké problémy s přívaly spodních vod. Přívaly se podařilo zvládnout prý až v roce 1725, což je údaj trochu diskutabilní. Pět let rozhodně vodu nečerpali, to by důl ekonomicky zkrachoval. Těžba mědi a stříbra však pokračovala jen do roku 1737, kdy byly pro malou výnosnost doly opuštěny. Další snahy o obnovení těžby jsou už více méně jen pokusy z let 1794–96. Jiné pokusy na dolových měrách Regina a Petr, datované do roku 1885, jsou též neúspěšné. Vše skončilo rozvodněním Svatopetrského potoka a zatopením dolů.
     Na začátku 20. století, konkrétně snad mezi lety 1907–21, bylo raženo několik štol severozápadním směrem do Kozích hřbetů i na jih a jihozápad do mohutného horského masivu Stohu. Snaha byla nalézt železnou rudu, které byl v době 1. světové války nedostatek. Z této doby se dochovalo mnoho zápisů, většinou zpráv pro báňský úřad. Citujme alespoň jeden z nich pro představu, jaká to byla doba: Na výnos c. k. revírního horního úřadu č.j. 4395 ze dne 22. srpna 1915 podáváme vysvětlení, že na počátku války náš vedoucí provozu, jakož i horníci ve Sv. Petru byli povoláni k vojenské službě. Provoz v důsledku toho musel býti zastaven a dodnes není možno zaručiti, že bude možno sehnati jiné síly. Jakmile bude osádka nalezena, ihned se začne s provozem. Podepsán Sobitschka.
     Podle jiné zprávy Rudné doly, a. s., Vídeň údajně nafáraly významná hnízda smolince, ale zároveň je podotknuto, že byly vytrhány koleje. I další zprávy hovoří více méně jen o průzkumu a práce byly zřejmě protahovány, aby těžař neztratil kutací práva. V roce 1924 se jedná o prodeji dolů a jejich zařízení a na seznamu je i devět výhradních kutisek v Černém Dole. Zda byly doly prodány, se nám nepodařilo vypátrat, ale 17. března 1929 báňský úřad provádí výmaz kutisek.
     Po sečtení všech důlních děl nám vyjde číslo 20. V terénu však při vší snaze nalezneme zbytky po 11 dílech. V tom jsou započítána i ústí průzkumných důlních děl z padesátých let dvacátého století, která však některá stará důlní díla přefárala. Pouze ve dvou můžeme nahlédnout do podzemí.
     Nejdelší dnes přístupná štola je hned za potokem u srubu Správy KRNAP. Je dlouhá 117 m, ražená po křemenné žíle směrem pod Kozí hřbety v přímém směru. V metráži 85 m je do boku zakládka neznámé chodby a čelba je též založena hlušinou. Původní délku štoly tedy neznáme. V některých mapách je tato štola označována jako štola sv. Pavla, v jiných zase jako sv. Petra. Je to ukázkový případ vydobyté žíly malé mocnosti do výšky téměř 10 m. Analýzu na stříbro jsme neprováděli a ani jsme stříbronosné minerály makroskopické velikosti neobjevili. To ovšem neznamená, že někde ve výšce u stropu nám staří horníci nějaký mikroskopický zbytek stříbrné rudy nenechali. Ale co bylo ekonomicky zajímavé, v podstatě beze zbytku vytěžili.
     V padesátých letech minulého století byl na čelbě štoly zřízen sklad trhavin pro ražbu průzkumných děl. V té době byl prováděn též průzkum měděných, železných a arzenových rud. Otevřeny byly čtyři štoly, vyzmáháno 1 466 m starých důlních děl a vyraženo 437 nových chodeb a komínů. Geologové zjistili 163 000 tun zásob rudy, ale o malé kovnatosti a tak obtížně dobyvatelných, že bylo doporučeno přesunout síly do daleko většího a nadějnějšího ložiska do Obřího dolu a toto nechat v rezervě. Délka chodeb po uranovém průzkumu není přesně známá, ale odhadem byla menší než u děl rudných. Průzkum skončil opět negativně.
     Zrudnění je vázáno jednak na erlánové horniny s minerály, jednak na hydrotermální žíly s galenitem a sfaleritem. Z minerálů se nejvíce vyskytuje chalkopyrit a pyrhotin, v hyd­rotermálních žilách je křemen s galenitem, sfaleritem a tetraedritem. Zjištěno bylo i mnoho dalších minerálů, ale jejich počet není tak velký jako v Obřím dole.
     Zcela upadlo v zapomnění, že se ve Svatém Petru v letech 1956–58 těžil baryt. Ložisko bylo otevřeno překopem Robert, z něho vyraženy dva komíny, ložisko bylo rozblokováno a z bloků 7, 9, 11, 13 a 2 se vytěžilo přes 1 800 tun barytové rudy. Ostatní bloky byly nedobyvatelné. Po ukončení těžby se oba komíny propadly a komín označený jako K 6 „přestřihl“ stařinu.
     Byl to sice jen zbytek dávného důlního díla, ale odhalil barytovou žílu přes 0,5 m mocnou. Horní komín K 7 zůstal nebezpečným mementem poslední hornické činnosti a jeho nestabilní, stále se propadající zavalené ústí muselo být oploceno. Do podzemí se jím ale nahlédnout nedá.
     Vraťme se ještě k uranovému průzkumu. Ten prováděly Jáchymovské doly, n. p., pod dohledem sovětských poradců. Měřičské důlní mapy se sice vyhotovily, ale podrobná geologická dokumentace v Krkonoších se většinou neprováděla. Tak na rozdíl od Severočeského rudného průzkumu, n. p. Dubí v Krušných horách, po kterém zůstala kvalitní geologická dokumentace, nemáme od Jáchymovských dolů téměř nic. Největším paradoxem je, že v roce 1953 geolog dr. Drbohlav prohlédl a zdokumentoval již opuštěné jáchymovské práce ve Sv. Petru. Dochovala se nám nejenom podrobná geologická důlní mapa, ale i popis nafáraných stařin, které pro nebezpečný přístup nebyly prozkoumány. Ve zprávě se jen konstatuje, že jsou zřejmě velkého rozsahu.
     A tady by byl klíč k celému svatopetrskému podzemí, o kterém zatím víme velmi málo, ačkoli podle nepotvrzených odhadů zde bylo vytěženo 1,7 t stříbra!

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border