border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Jen mít oči otevřené
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Jen mít oči otevřené Tisk E-mail
Roman Karpaš (rok)   

Zima je v Jizerských horách na první pohled stejná jako všude jinde. A přece je trochu jiná. Sjezdovky a vleky jsou zde kratší, kopce mírnější. Nespraví to ani nápad vybudovat na svazích Smrku velké lyžařské středisko, který se naštěstí realizovat nebude. Naštěstí proto, že by pravděpodobně nepřinesl ekonomický efekt, jaký by si strádající Frýdlantsko přálo, zato by ubyl další kousek hor stále ještě vyhlášených svým klidem. Pravda, Jizerky jsou díky rozvoji turistiky rok od roku rušnější, ale dosud zde zůstala místa, kde osamělý poutník uslyší jen vrzání sněhu pod nohama nebo svist běžek. A někdy ani to ne. Zimní ticho bývá hluboké a neopakovatelné. Co Jizerky nedopřály sjezdařům, bohatě vynahradily běžkařům. Síť udržovaných běžeckých tratí je více než stokilometrová a přidáme-li neméně známý Jakuszycký areál na polské straně, máme tu více než 250 km značených a upravovaných tratí. Není divu, že Jizerky jsou snad jediné ze srovnatelně velkých pohoří, kde se konají hned dva velké dálkové závody – Jizerská 50 a Bieg Piastów – zařazené do nejvyšší kategorie světových běžeckých podniků Worldloppet.
     Osobně nejsem přítelem masové rekreace v jakékoliv podobě, ale přesto mě ten zájem těší. Tisícovka lyžařů neudělá v lese tolik škody jako pár černých motorkářů. Běžkařskému kouzlu jsem svého času propadl i já, absolutní sportovní nemehlo. Byla to jedna z mála pohybových činností, ze kterých jsem mohl mít radost, přestože jsem svým tělem dokázal vyhloubit ve sněhu slušný „lavór“ i na rovině a sjezdy, kterých jsem se obával, jsem v létě málem ani nevnímal. Lyže tiše klouzaly jiskřícím sněhem, cesta ubíhala a jen časté volání „stopa, stopa“ za mými zády připomínalo, že moje rychlost není taková, jakou by si ostatní běžkaři přáli. Vybíral jsem si proto raději klidnější cesty nebo místa, kde jsem byl sám. Vzpomínám si živě na tu nádheru prošlapávat stopu panenským sněhem Středního Jizerského hřbetu a dlouhý povlovný sjezd na Klugeho louku, kam bych v jiné roční období nevstoupil. Nyní tu byla jen zasněžená pláň, po níž se proháněl vítr a vířil přemrzlý sníh. Vychutnal jsem si tu možnost projet se rezervací a ničemu neuškodit.
     I když pěší turista je v zimě trochu zatlačovaným druhem, přesto může i lednová procházka přinést silné zážitky. Mezi nejhezčí mohu řadit cestu po zamrzlé přehradě na Černé Nise. Byl holomráz, led jako sklo a pod ním průhledná voda kouzlící neskutečné obrazce. Jen to vyfotografovat. Aparát jsem ale neměl. Přesto jsem dvě hodiny šněroval po zamrzlé hladině sem a tam a úplně zapomněl na původní cíl cesty.
     Aleš Lyžec už před více než sto lety psal o Obrazech horské zimní krásy. Existují pořád, jen mít oči otevřené. Ty jizerskohorské jsou sice trochu skromnější – jako ostatně téměř všechno v našich malých horách – ale neméně krásné.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border