border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Jizerskohorské rozhledny - pár příběhů a něco překvapení
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Jizerskohorské rozhledny - pár příběhů a něco překvapení Tisk E-mail
Marek Řeháček (řeh)   


Stoupání na rozhledny je jedna z mála dochovaných starosvětských zábav, které dodnes pěstujeme a jež mnohým přinášejí kratochvíli – ono ukrácení chvíle, které výletník činí bez nároku na praktičnost svého počínání. Rozhledna jako stavba svého druhu je přece něco tak nádherně zbytečného. Ne nadarmo stavěli první vyhlídkové věže v 19. století panští stavitelé pro hrabata a knížata v zámeckých parcích a oborách; nejstarší rozhledny tak snad mají nejblíže k letohrádkům či ozdobným loveckým posedům. To teprve až ve druhé půli předminulého století, vlastně jen pár let po skončení prusko-rakouské války roku 1866, vyhlídkové věže houfně utekly do lesů, na kopce a hory…

S nadšením pramenícím z obdivu k jizerskohorské rozhlednové kráse a s úctou k těm, jejichž životy byly a jsou spojeny se zdejšími vyhlídkovými věžemi, jsme s fotografem Janem Pikousem ml. a sběratelem pohlednic Petrem Kurtinem připravovali během roku 2011 knížku, která si nakonec vysloužila prostý název – Příběhy jizerskohorských rozhleden. Vedle roztodivných příběhů z minulosti i současnosti a historických či technických údajů jsou v knize odhalena také drobná tajemství, která si po léta uchovávali jen ti největší znalci jizerskohorských rozhleden.
 
Obě továrnické rozhledny nalezeny!
     Spisovatel Miloslav Nevrlý ve své Knize o Jizerských horách napsal, že kdesi nad libereckými Kateřinkami a Ruprechticemi stávaly kdysi dvě „továrnické“ rozhledny, které již dnes nelze najít. Neúprosný tón textu jizerskohorského znalce měl ten následek, že pozůstatky obou dřevěných věží nikdo dlouhou dobu příliš nehledal. Všichni milovníci hor žili v domnění, že továrnický rozmar stavět vyhlídky byl patrně jen výstřelkem reagujícím na tehdejší módu a obě rozhledny byly prostě jen takovými nebytelnými rychlokvaškami, které později beze stopy zmizely z povrchu zemského.
     Nápad vztyčit na Humboldtově výšině nad libereckou čtvrtí Ruprechtice vyhlídkovou věž vznikl mezi členy Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Fakticky šlo o vůbec první rozhlednu, kterou tento spolek zřídil. Její překvapivě malou, pouhých 5 metrů vysokou trámovou konstrukci za celých 380 zlatých vyrobil a na místě vztyčil liberecký stavitel Paul Wagner. Dnes se člověk podiví, proč si turisté tenkrát pro stavbu vybrali toto úplně opuštěné místo. Jenže ve druhé polovině 19. století sem chodívali skutečné davy lidí navštěvující nedaleké poutní místo se studánkou U Obrázku. Řada poutníků poté rozjímaní u pramene spojila s krásným výhledem na krajinu okolo Liberce. Celých 15 let věž odolávala drsnému horskému povětří; roku 1902 však musela být pro zchátralost uzavřena a následujícího roku v létě nakonec rozebrána. A tehdy přišel čas továrníka Josefa Ignaze Salomona, majitele c. k. privilegované továrny na jemné sukno v Kateřinkách. Ten patřil v údolí k velkým zaměstnavatelům a významným osobnostem; od roku 1910 se mohl dokonce pyšnit šlechtickým titulem von Hohenweeb. Továrník nechal na své náklady v roce 1905 na výšině postavit 2,5 m vysoký podstavec ze žulových kamenů a na něm pak vztyčit o něco více než jedenáctimetrovou vyhlídkovou věž z trámů s plošinou pro 40 návštěvníků.
     Na začátku třicátých let 20. století byla rozhledna – navzdory pravidelné údržbě prováděné horským spolkem – ve velmi špatném stavu a diskutovalo se o její obnově. Továrníky tehdy ale drtily následky hospodářské krize a sám horský spolek byl nakonec rád, že firma Josef Ignaz Salomon rozhlednu na vlastní náklady alespoň zbourala. O kamenný podstavec se pak, zdá se, postarali nenechavci, kteří jej téměř celý rozebrali. Až na jediný žulový roh s tyčí, která je dodnes chudičkou připomínkou zašlé slávy tohoto místa.
     Druhá „továrnická“ rozhledna stávala jen nedaleko odtud – na opačné straně údolí Nisy. Tam se nedaleko velké křižovatky s proslulou restaurací, kde se dodnes rozdělují cesty k Frýdlantu, Stráži nad Nisou, Kateřinkám a Liberci, na pomezí lesů a luk zvedá kopeček zvaný kdysi Siegmundshöhe čili Siegmundova výšina. Starobylá dubiska, hrubé žulové skalky a na podzim se ve větru kymácející zlaté traviny dodávají tomuto místu náladu pohanské svatyně, do které dnes zbloudí jen málokdo. Těsně pod kopcem ale bydleli na konci 19. století v poměrně strohé vile majitelé nedaleké továrny firmy Brüder Siegmund, jejíž název hlásal, že obrovský podnik, stojící na opačné straně křižovatky při řece Nise, patří bratrům Antonu a Heinrichu Siegmundovým. O co prostší byl továrnický dům, o to okázalejší byl park, který se rozprostíral všude okolo a končil až těsně pod výšinou. Staré aleje, zarostlé později do okolního porostu, túje, rododendrony, zbytky cestiček a altánků dodnes v křovinách připomínají zmarněnou pečlivost, s níž se lidé kdysi starali o toto místo. Zdá se, že se Siegmundové chtěli trochu zvi­ditelnit a v roce 1890 nechali na skalce na vrcholu po nich pojmenované výšiny postavit 10 m vysokou vyhlídkovou věž. Jako většina podobných dřevěných konstrukcí vydržela na kopci jen nějakých 20 let; stopy po ní se v turistické literatuře ztrácejí již před první světovou válkou. Před další válkou pak zmizela i firma bratří Siegmundů a továrnická vila byla přeměněna na běžný obytný dům. Park s žulovými skalkami postupně podlehl rozpínavosti jizerskohorské divočiny.

Ze šlechtického plezíru
     Na samém počátku 19. století se barokní zámek v bývalém Meffersdorfu (dnešní Pobiedna) na úpatí Jizerských hor stal místem, kde se setkávali a rokovali vědci a myslitelé, vesměs příslušníci aristokratických kruhů. Společnosti osvícenců tehdy kraloval Adolf Traugott von Gersdorff, pán na Meffersdorfu (1744–1807). Pokud je možné v této oblasti hor někoho označit za renesančního člověka, byl to právě on. Narodil se jako syn saského kurfiřtského plukovníka Karla Ernsta von Gersdorff. Otce však ani nepoznal, neboť ten zemřel již roku 1745, a tak Adolfa vychovával Karl August von Gersdorff, státní tajemník a ministr války na kurfiřtském dvoře v Drážďanech. Ten věnoval velkou pozornost zejména jeho vzdělání; učili jej nejprve zámečtí kantoři, později nastoupil na gymnázium ve Zhořelci a nakonec od roku 1764 studoval filozofii, dějiny literatury a experimentální fyziku na prestižní univerzitě v Lipsku. V roce 1766 se vrátil do Horní Lužice, kde se věnoval vědě – budoval rozsáhlou knihovnu, zaobíral se meteorologií, astronomií, využitím elektřiny a také chodil po horách a sbíral rostliny i minerály. Není proto divu, že roku 1779 se Gersdorff objevuje mezi zakladateli Oberlausitzische Gesellschaft der Wissenschaften neboli Hornolužické společnosti nauk. Podílel se ovšem i na činnosti dalších vědeckých sdružení té doby a na svém zámku přijímal četné návštěvy vzdělaných lidí. Gersdorff byl opravdu netypickým šlechticem, dost často pobýval v přírodě, miloval zejména pozorování hvězd, a na svahu Smrku si proto nechal dokonce postavit dvě dřevěné chatky jako zázemí. Říká se, že na začátku 19. století mu již příliš nesloužilo zdraví, a proto musel své toulky přírodou omezit. Aby byl však i poté v kontaktu s hvězdnou oblohou, nechal v letech 1803–4 vybudovat na kopečku nad Meffersdorfem (535 m n. m.) zvláštní věž, kterou měl sám pojmenovat romanticky po francouzsku Mon Plaisir čili Moje radost. Šlo vlastně o úplně první vyhlídkovou věž v Jizerských horách, jejímž posláním bylo usnadnění rozhledu pro „pouhou“ zábavu. Šlo o prostý kamenný objekt s okny; uvnitř bylo dřevěné schodiště, kterým se vystupovalo do místnosti v horním patře, kde byly umístěny dalekohledy. Projekt stavby observatoře údajně pro Gersdorffa připravil jeho přítel Friedrich Wilhelm von Reden a náklady na stavbu dosáhly 6 000 tolarů.
     Gersdorff si však své radosti příliš neužil, roku 1807 náhle zemřel a jeho observatoř na okraji jizerskohorských lesů osaměla. Chvíli ji prý využívali hajní, ale věž rychle chátrala a v polovině 19. století již hrozila zřícením. Zajímavé romantické stavby se zželelo tehdejšímu majiteli panství hraběti Scherr-Thoss, který kamenné zdi nechal stabilizovat a věž nově zastřešit. Do jizerského podhůří přicházel konec 19. století – doba rozhlednová – a věž nad Meffersdorfem byla také jako jedna z prvních využita pro potěchu výletníků. Roku 1885 ji nechal kompletně opravit nový vlastník Josef Robrecht, a protože pocházel z Berlína, dal ji navíc přestavět v duchu tehdejší pruské módy: vyhlídková plošina byla zakončena půlkulatou špicí se stožárem na císařskou vlajku, okolo všech oken byly dřevěné okenice, vstup orámoval mohutný portál, nad nímž byla v nice busta císaře Wilhelma I. a pod ní velký nápis Kaiser Wilhelm Turm. Od roku 1886 fungovala věž, nesoucí jméno německého vládce, jako oblíbené místo nedělních výletů, chodívali sem prý turisté až ze Zhořelce. Horské občerstvení zde – zprvu v dřevěné chatě s velkou verandou – provozoval více než 40 let Gustav Stillfried. Asi se tu jeho výčepnickému rodu velmi dařilo, protože podnik byl několikrát rozšiřován. V roce 1932 byla přímo k věži z pravé strany vchodu přistavěna firmou Antona Krause z Jindřichovic velká turistická chata, která se na nových pohlednicích pyšnila i pokoji pro hosty s ústředním topením. Obrys její střechy je dodnes viditelný na stěně věže, přestože z budovy nezůstalo více než pár kamenů a zasypaný sklep.
     Po druhé světové válce byla věž i s chatou ponechána vlastnímu osudu, tabule s nápisem Kaiser Wilhelm Turm byla uprostřed prostřelena. Traduje se, že stará věž byla v té době nějaký čas dokonce využita jako provizorní trafostanice. Pokud by to byla pravda, bylo by to velice půvabné s ohledem na zálibu jejího stavitele v experimentech s elektřinou. Na Gersdorffa se však v hustém lese na konci zdivočelé aleje již očividně zapomnělo a po více než půl století jsou z jeho výstavné věže pouhé ruiny.

Poznámka: Podle zprávy Arkadiusze Lipina, šéfredaktora serveru goryizerskie.pl, v časopise Karkonosze č. 5/2011, chystá město Świeradów Zdrój za spoluúčasti polských autorů projektu Jizerské oblasti temné oblohy obnovu věže, financovanou z evropských fondů.

 

Aktualizováno ( Pondělí, 9. leden 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border