border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Vznik Horské služby v Jizerských horách
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vznik Horské služby v Jizerských horách Tisk E-mail
Miroslav Bíca   

Vloni mě oslovil náčelník Horské služby Jizerské hory René Mašín, zda bych nenapsal o historii Horské služby (HS) a neopepřil to záchranářskou příhodou z doby minulé. Trochu jsem se pozastavil nad tím, proč zrovna já, ale záhy si uvědomil, že již bohužel patřím ke skupince, které se říká veteráni. V první chvíli jsem se té pocty chtěl zříct. Až mě napadl příměr ke kamarádovi ze sousedních Krkonoš, který již určitý čas naplňuje stránky časopisu. Je to Přemysl Kovářík, s nímž jsem za své aktivní činnosti úzce spolupracoval. „Dědeček“, jak jsem ho od určité doby přejmenoval, byl a je nejlepším vypravěčem příhod. Takže jsem se rozhodl nastavit mu zrcadlo a stát se psavým „dědečkem“ v Jizerkách. Proč Horská služba v Jizerkách? Dovolte mi poodhalit historické rozhodnutí nadšené skupinky kluků, kteří spojili svůj život se službou pro člověka. Tato šlechetná činnost se odehrává v drsném, ale krásném prostředí hor. Co lepšího si ti kluci mohli vymyslet! První romantické představy vám ale velice rychle vezme realita života.

 

Prvních sedmnáct
     Probírám se zažloutlými listinami a prohlížím fotografie s ulámanými rohy. Pociťuji nostalgii vzpomínek. Myšlenky jsou stále živé, ale dokumenty prozrazují čas již dávno minulý. Víme, že Liberecko a Jablonecko bylo odpradávna silnou turistickou oblastí. Poměrně husté osídlení horských oblastí a zkušenosti místních obyvatel nevyžadovaly v počátku vznik záchranné orga­nizace v horách. Až po druhé světové válce, s rozvojem lyžování hlavně na Ještědu, začínají potíže při likvidaci lyžařských nehod. Navíc tu je velmi agilní skupina lyžařů, která získává zkušenosti u HS v Krkonoších. Jizerské hory byly totiž v té době považovány za část západních Krkonoš. Záchranné činnosti se ujala malá skupina okolo Vladimíra (Mirka) Veleho a Josefa (Jožky) Chruňáka. Z dopisu ze 13. ledna 1954, adresovanému Soudruh Vladimír Vele, oblastní vedoucí Horské záchranné služby, se mj. dozvídáme: Od 1. ledna 1954 měla být provedena reorganizace stávající Horské záchranné služby. Návrh této reorganizace zní tak, že pro příště se bude jmenovat tato služba – Horská služba Krkonoše, Jizerské hory atd. Bude i nový odznak, ve kterém nebude převládajícím motivem červený kříž, neboť činnost Horské záchranné služby (HZS) je již nyní daleko širší. Organizace bude celostátní, řídící orgán bude SVTVS (Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport, pozn. red.) Praha, kde bude mít příští HS svého referenta. Jemu bude dávat pracovní pokyny komise HS při SVTVS. V oblastech, kde toho podmínky vyžadují, budou placené síly. Ve Vysokých Tatrách bude náčelník HS pro oblast Tatry, rovněž tak v Krkonoších.
     HZS v Krkonoších byla ustavena na sklonku roku 1934, měla proto s prací v horách bohaté zkušenosti. V poválečné době se všude prováděly změny, a tak bylo jasné, že to postihne i HZS Jizerské hory. Zdejší oblast byla jakýmsi novorozenětem vznikající organizace. Začínalo se těžce, jak se píše v dopise. Dnes vám poštou odesílám jedny kanadské saně. K jedné ojce si prosím nechte přidělat kožené poutko. Legitimace členů bude vystavovat matrikář HZS na základě vyplněných dotazníků, které jsem vám dal při vaší návštěvě. Odznaky vám zašlu, rovněž i tabule Pohotovost. Tabule Zákaz sjezdu na lyžích a saních dosud nejsou hotové. Jak jste sami viděli, náš sklad je zatím vyprázdněn. Jakmile obdržíme další materiál pro rok 1954, bude vám požadované zasláno… Horám zdar! Otokar Štětka, náčelník pro Krkonoše.
     První oficiality proběhly a „horská v Jizerkách“ se pomalu rozjíždí. Na sobotu 16. ledna se chystá první sraz HS Jizerské hory, proto je nutné dát rychle dohromady členskou základnu. O šest dní dříve je rozesílán dopis, v němž mj. stojí: Byl jsi navržen lyžařskou sekcí OVTVS jakožto člen Horské služby a předpokládáme, že se zapojíš do uvedené organizace a budeš nápomocen při jejím vybudování v naší oblasti. Za tím účelem zveme tě na sraz HS, který se koná v sobotu dne 16. ledna 1954 v chatě na Pláních p. J. Jako příloha dopisu byl i odpovědní lístek, na kterém se měl potvrdit zájem o práci v HS. Na zašlých lístcích čteme jména: Ing. Josef Janota, arch. Milan Bečička, Miroslav Knytl, František Šitovský, Alois Janata, Vilém Dribbisch, Vilém Vondrák, Jarda Kobliha, Zdeněk Brunclík, Jan Šef, JUDr. Jan Teplý, Ing. Jiří Svoboda a Jarmila Maříková. I žena se odvážila do kolektivu neohrožených! První sraz HS – oblast Jizerské hory se opravdu uskutečnil a z jeho zápisu se dovíme, že bylo pozváno 30 osob, ale dostavilo se 17. Po seznámení s organizací a s kroky, které byly podniknuty k založení HS Jizerské hory, byl ustanoven výbor. Navrženi a schváleni všemi hlasy, jak v té době bylo zvykem, byli: předseda Vladimír Vele, místopředseda Jaroslav Novotný, jednatel a matrikář Joža Chruňák, hospodáři Jarda Kobliha, Jaroslav a Vilém Vondrákovi a zdravotník MUDr. Čestmír Nápravník. Členy výboru se pak stali: Jarmila Maříková, Stránský, Josef a Jan Šefovi a Josef Lukeš. Takže dvanáctičlenné činovnictvo mělo na starosti zatím pět členů, ale to byl jen začátek. Dále byla projednána i náplň činnosti. Pro Ještědský hřbet byla služebna na Pláních osazena 2–3člennou hlídkou a na stanici Ještěd byl stálý zaměstnanec jako člen HS. Další služební obvod byl v Rudolfově na Jizerské chatě, kde sloužili také 2–3 členové. V Bedřichově začínala HS v Chatě Svobody s tříčlennou hlídkou. Ze zápisu není zřejmé, kolik lahví šampaňského proteklo v tento historický okamžik. Jen další bod prozrazuje, že pod vedením lékařů Nápravníka, Filsaka a instruktorů byly provedeny různé zásahy při použití náhradních skluzů a přepravních prostředků přímo v terénu za krajně nepříznivého počasí a silné vánici. Cvičení prováděla čtyři čtyřčlenná družstva. V 19 hodin byl program ukončen. 16. leden 1954 je uváděn jako vznik Horské služby oblast Jizerské hory.

Pěšky a na motoru
     Z dalšího dokumentu je jasné, že je vše upečeno. Dopis z 24. září 1954 oznamuje: Vytvoření samostatné oblasti Horské služby Jizerské hory. Na základě vašeho ústního jednání na SVTVS v Praze a písemného dotazu Joži Chruňáka vám oznamuji, že bylo dohodnuto, aby oblast Jizerské hory – Ještěd byla samostatná. K tomuto rozhodnutí vedly následující okolnosti: Vedení Horské služby Krkonoše nemá dopravní prostředek, takže styk s vámi byl velmi špatný. Krkonoše vyžadují tolik práce, že vaše pohoří bylo zanedbáváno. Styk se SVTVS Praha – referát Horské služby – byl prostřednictvím vedení Krkonoš nepružný… Současně bylo dohodnuto s Jožou Chruňákem jmenovati pro vaši oblast instruktora s. Antonína Mrklase z Harrachova, který má motocykl, takže k vám může dojížděti v případě potřeby.
     Z dnešního pohledu je nepochopitelné, jak málo stačilo ke vzniku velkých věcí. A nastala doba motorek! Již rok po založení se mění složení členské základny. První ochladnutí nadšení a poznání náročnosti činnosti v nové organizaci přináší první odchody, ale i nové tváře. Pro sezonu 1955/56 se stabilizuje členská základna ve složení: Vele, Chruňák, Čadek, Kobliha, Komárek, Bečička, Knytl, Mazač, Nový, Novotný, Říha, Stránský, Škoda, MUDr. Šatava, Dr. Uhl.
     Se zánikem Libereckého kraje a vznikem Severočeského kraje se jediným pracovníkem z povolání stává od 1. ledna 1960 Mirek Vele. Až v roce 1964 přichází jako další Jirka Kott a později Jarda Křížek jako řidič a technik oblasti. Pracovníci jsou zaměstnanci Krajského výboru ČSTV a jsou vypláceni cestovní kanceláří Čedok. Vybavení záchrannou technikou bylo skromné. Doplňovalo se postupně tak, že v roce 1960 měla HS Jizerské hory šestero kanadských saní, čtyři lana a pět batohů na materiál. První Jawa 500 (nebyla vhodná pro práci HS v terénu) byla vyměněna za ČZ 125 a později doplněna sajdkárem. Z těch dob pochází vyprávění o divokých jízdách na motocyklu s rozcestníky a dalšími rozměrnými náklady. První auto přišlo do oblasti až v roce 1966, a to na osobní přímluvu generála Ludvíka Svobody, který zařídil uvolnění vozidla GAZ z majetku armády. Z kasáren v Děčíně se vozidlo ihned převezlo do vojenských opraven v Českém Dubu, kde musela být provedena generální oprava, ne však kvalifikovaným technickým personálem, nýbrž pracovníky HS. Náhradní díly, jako diferenciál a další podstatné součástky, byly dodány. Za tento první „zázrak“ HS zaplatila celých 100 korun československých! Technický stav odpovídal najetým 300 000 km.

 

 

Spojení nebylo navázáno
     Svozy zraněných nebyly jednoduchou záležitostí. Několikahodinové zásahy nebyly ničím výjimečným. Často se stávalo, že se muselo čekat na dopravu ze sjezdovky. První sněžný skútr se v oblasti objevil až roku 1969. Bohužel jeho technický stav a jízdní vlastnosti mnoho pomoci při záchraně nepřineslo. Dalším danajským darem byly i dvě radiostanice. Velké a náležitě těžké bedny se nepodařilo nikdy zprovoznit!
     Dost humorně působí vyprávění Mirka Veleho o akci „Hrdlička“: Naši členové se jí zúčastnili v Krkonoších. Za úkol jsme dostali zajišťovat radiospojení z Kozích hřbetů. Celodenní snažení nebylo korunováno úspěchem. Za celý den se z radiostanice nepodařilo vyloudit jediný signál. Zato celodenní stání ve vánici zanechalo památku v podobě omrzlých nohou. Jediné spojení mezi objekty v terénu se zajišťovalo polními telefony. Ani později dodávané radiostanice Tesla řady VXW se v horských oblastech neosvědčily. V této době vzniklo rčení: Vidím tě, ale neslyším tě!

 

 

Brigády a budování
     Záchranné stanice se měnily podle potřeby a rozvoje sportovní činnosti v Jizerských horách. Do roku 1962 se sloužilo pouze na stanici v hotelu Ještěd, na Pláních, v chatě Svoboda v Bedřichově a na Jizerce v Rudolfově. V roce 1955 byla zřízena stanice v chatě Severák, 1956 na Liščí boudě na Kristiánově a v roce 1958 se HS usídlila na chatě Královka.
     Z dalších záznamů můžeme vyčíst náplň činnosti té doby. Tak např. v zimní sezoně 1955/56 měla oblast 16 členů. V kolonce zásahy najdeme číslo 16, hledačky 0, schůze 7, školení 5 a 2× cvičení v terénu, asistence 8, přednášky 5. Zato brigádnická činnost byla rozsáhlá: značení, úprava cest a odvodňování, úprava sjezdovek, zhotovování tabulí, map a úpravy výzbroje. Na tuto činnost bylo „obětováno“ celkem 215 hodin. V roce 1960 měla oblast 22 členů. HS za zimní sezonu provedla 44 svozů, 108 ošetření, 2 hledačky, 54 asistencí a 27 přednášek. V létě to byly 2 zásahy a 2 ošetření.
     Sedmdesátá léta byla poznamenána velkým rozvojem členské základny, výstavbou záchranných stanic, ale i bouřlivým rozvojem zasazeným do rámce politické normalizace. V té době měla HS Jizerské hory okrsky Ještěd se samostatnými stanicemi Ještěd a Pláně, Bedřichov s novým domem HS, Severák se stanicí v Hraběticích, Špičák se samostatnou stanicí v Albrechticích v J. h., Smědava s vlastní stanicí a Jizerka se stanicí ve staré škole. Oblast měla 81 členů,   ‰ z nichž bylo šest profesionálů, kteří za sezonu provedli 156 zásahů, 89 ošetření, 87 asistencí a 197 přednášek. 147 hodin bylo věnováno hledačkám.
     Přirozená mentalita převažující části členské základny byla apolitická, postavená na charakteru každého jednotlivce. Kamarádské prostředí, vlastní práce spojená se sportovní činností lyžařů či horolezců přiváděla do HS kluky oddané náročné práci.
(pokračování příště)


Záhadný Ing. Pimko
    Končí jeden únorový den. Kolony aut a autobusů sjíždějí ze svahů Jizerských hor. Předešlé lidské hemžení připomínají jen hromady odpadků a zahozených nepotřebných věcí. Ovšem v horách se nezapomínají vždy jen věci, sem tam se zapomene i člověk.
     Na parkovišti v Bedřichově stojí poslední netrpělivý autobus připravený k odjezdu. Po chvíli se z jeho útrob vyřítí paní středního věku a namíří si to přímo na stanici Horské služby. Rozhodně vkročí do služebny a již se z ní hrne tok informací na adresu službu konajícího člena HS: „Tak se podívejte, já jsem vedoucí zájezdu, měli jsme odjíždět v 16 hodin a je 16.30 a on se ještě nevrátil,“ sděluje značně rozčilená dáma, nervózně si hrající s brýlemi pověšenými na krku. V té chvíli jste ten, kdo za to může, protože Horská je tu přeci od toho, přeci musí vědět o všech! Paní ze čtvrtého poschodí, jak jsem si ji představoval v jejím domácím prostředí, lapá po dechu a netrpělivě očekává okamžité řešení situace. „No, paní,“ snažím se ji uklidnit, „jistě vám kolegu najdeme, ale bude nutné nám sdělit trochu více informací.“ Dozvídám se, že paní K. je vedoucí zájezdu Sportturistu z Prahy a její posádka je značně nesourodá. Jde totiž o jednodenní lyžařský zájezd s odpoledním návratem do Prahy. Podstatně horší jsou již informace o pohřešovaném. Na otázku jméno, věk, popis a bydliště hledaného dostávám odpověď: „Víte, on je to starší člověk, jo, jo, prý už je v penzi, jmenuje se inženýr Pinko, nebo Pimko, já teď nevím. No, a bydlí v Praze.“ „Paní, kam asi ten váš pan inženýr jel, byl vůbec na lyžích?“ Těkavý pohled a zvýšená frekvence pohybů prstů rukou jasně prozrazuje konec dalších informací od paní K.!
     Nezbývá než výslech účastníků zájezdu. Tam jsem se dozvěděl, že sice plné jméno a adresu pana Pimka neznají, ale máme poměrně slušný popis hledaného, a co je hlavní, naposledy se s ním skupinka kolegů viděla na přehradě na Černé Nise asi v 15 hodin. Dále víme, že snad v mládí sportoval, ale teď ho nějak zlobí cukrovka. „Takže, paní K.,“ říkám důrazně, „jeďte do Prahy, tam zjistěte celé jméno a adresu pana Pimka a obratem nám ji zavolejte.“ Za značně rozrušenou paní K. zaklapnou dveře autobusu a koncová světla pomalu mizí směrem ku Praze.
     „Takže, pánové, končíme zatím službu, jeďte domů, já obvolám hospody a počkáme na 20. hodinu, to by mohla přijít zpráva z Prahy. Buďte na telefonu a připravte se na případnou akci.“
     V pár minutách mě pohltí prázdnota a klid služebny. Následuje několik desítek telefonů po různých zařízeních v horách, od hospod přes ubytovny, nádraží, nemocnice a policii, vše bez jakékoli stopy po panu Pimkovi. Je 20.10 hodin a zvoní telefon: „Dobrý večer,“ ozve se roztřesený hlas paní K., „zjistila jsem, že ten pan Pimko jel s námi nějak navíc a nikdo o něm nic neví.“ Hlavou mi proletí – to tam mají pěknej bordel! Paní K. mi dává alespoň spojení na tamní Veřejnou bezpečnost. Okamžitě ji žádám o zjištění totožnosti hledaného a zda jmenovaný náhodou není v místě bydliště.
     Venku je teď jasná noc plná hvězd a měsíčního svitu, ale také slušného mrazu! A ta cukrovka. Po krátkém váhání je tu rozhodnutí – hledačka! Ve 20.35 se rozjíždí lavina poplachového plánu celé oblasti s jedinou informací. Na horách nám zůstal asi 75letý pán s cukrovkou. Je důvodný předpoklad, že se jedná o akutní pomoc v nouzi. Místa srazu, výstroj, výzbroj, časový předpoklad celou noc! Je 20.45, do noci se noří dva skútry, které mají za úkol prohledat všechny cesty v oblasti místa hledání. Na stanici v Bedřichově a na Špičáku se již scházejí první skupinky brblajících kluků. Tázavé pohledy a dotazy následně ukojí rychlá porada, kde se určí složení družstev, vybavení, přidělí se úseky prohledání. Služebnou se rozeznívají tóny vysílaček, rozsvěcují se čelové baterky, na záda kluků dopadají batohy s vybavením. Ve 20.58 se stanice HS v Bedřichově a na Špičáku loučí s plamínky blikajících čelovek a koncovými světly odjíždějících skútrů.
     Na náhorních planinách Jizerských hor by byl nahodilý návštěvník svědkem nádherné podívané. Desítky světlušek se řadí do dlouhých řad a jako na dálkové ovládání se celé rojnice dávají do pohybu, znenadání se zastavují a znovu projíždějí mrazivou nocí. Zde se prověří souhra, disciplína, plné soustředění každého jednotlivce. Na každém ze členů pátracího družstva je břemeno odpovědnosti za dobře provedenou záchrannou akci. Tady se projeví nedostatky v přípravě. Chyby ve výstroji a výzbroji. Tady každý pozná, proč jsou u Horské služby nutné každoroční fyzické prověrky. Temnou únorovou nocí prolétávají paprsky hvězd zalité chladivým měsíčním světlem. Noční scenérie je odměnou každému z těch kluků, co se skrývají pod světélky baterek. Z reproduktorů vysílaček se ozývají strohé organizační pokyny. Každý čeká na vzrušený hlas někoho z nás, kdo oznámí nález člověka, o kterém ani nevíš, jak se vlastně jmenuje. Ale všichni dobře cítí, že někde tady je a potřebuje pomoc.
     Rozprostřené skupiny se ze širokých plání stahují do strmějších svahů s mladým smrkovým porostem. Tady se postup trochu zbrzdí. Je potřeba se podívat pod každý smrček, vždyť co když právě zde je vyčerpaný člověk. Pohled na hodinky, je 23.50, za chvíli půlnoc a výsledek zatím nula! Policisté v Praze již prý vzbudili i ředitele Sportturistu a dělají tam pěknej průvan. Zatím ovšem bez výsledku.
Čerstvě navátý prachový sníh začíná čím dál víc ukrajovat ze sil záchranářů. Sem tam se ozývají ostřejší výrazy, ale úsilí nepovoluje. Prvních dvacet chlapů se probojovalo sněhem a hustými porosty na okraj obce Oldřichov v Hájích. No dobrý, přejeli jsme část Jizerek a Pimko nikde!
     V 1.15 skupinky záchranářů dostávají zprávu: „Ing. Pimko je ve skutečnosti Ing. Po­korný Josef a od půlnoci je již doma ve svém bytě v Dejvicích. Omylem přejel Jizerky do Hejnic a odjel vlakem do Prahy, aniž by to někomu oznámil. Policajti mu teď větraj pyžamo! Zrušit akci, ostatní při vyhodnocení.“
     Je mi, jako by mě někdo polil ledovou vodou. Kluci mi poděkují, že jsem je tak pro nic za nic vytáhnul z nedělního večera. Jako by to přes den nestačilo. Ale je to divné, nikdo nenadává, všichni berou skutečnost tak, jak přišla. Prostě pohoda. Čekáme na zbývající skupiny, když je tu další zpráva: „Pánové, ve vsi je ještě otevřená hospoda!“ Tak to je něco. Čas na odvoz do Bedřichova máme vyplněný. Náladu všem pozvedla paní hospodská, která se hned chlubila svým guláškem, který si každý zasloužil, a nějaké to pivíčko – proč ne?
     Vyhodnocení akce proběhlo v hospodě a kluci ve skutečnosti nastupovali do pracovního procesu hned po ukončení záchranky. Všechno dobře dopadlo, i když nám hledaný utekl. Kluci to ve zdraví přežili a jsou plni nádherných zážitků. Končí jeden příběh lidské nerozvážnosti, končí jedna překrásná únorová jizerská noc.

Aktualizováno ( Úterý, 10. leden 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border