border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Krakonoš na Olympu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Krakonoš na Olympu Tisk E-mail
Bohumil Lotz   
     Za devatero propastmi a devatero dračími doupaty leželo jedno město, které vlastnil rytíř Trut a nazváno bylo po něm Trutnov. Toto město bylo obleženo modravým věncem velehor – Krkonošemi. Hlavním pánem těchto hor byl od nepaměti Krakonoš, který tu vše řídil. Jednoho dne Krakonoš žbrblal a huboval na svůj úděl, že si konečně také jednou potřebuje od těch všech starostí odpočinout, že už je přece jen na ten svůj revír starý, nic jiného ze světa neviděl a o ničem jiném než o Krkonoších neslyšel. Na pomoc si přivolal svou sojku, a ta mu poradila, aby zkusil širý svět, ať jede na dovolenou k dalekému moři.
     Dlouho se rozhodoval, kam pofičí, a pak se rozhodl, že poletí do slavného města Říma. Bohužel, v Římě nikdy nebyl, takže když uviděl Koloseum, tak si myslel, že je to židle pro bohy a vládce světa. Dále ho krkonošské povětří zaválo až do Řecka na Olymp, horu bohů. Tady se cítil jako ryba ve vodě – vysoká hora se vypínala nad krajem, mráčky ho lechtaly za uchem, ale právě v tu chvíli se mu zastesklo po svých horách. Mávnul svou mohutnou holí a ono nic, no to víte, hora bohů. Krakonoš mávnul podruhé, ale ani lístek se nehnul, krkonošské povětří se vytratilo. Co dělat? Jako by ho hora nechtěla pustit, jako kdyby si myslela, že je dalším z bohů a Krakonoše chtěla uvěznit navždy.
     Krakonoš si zamnul svou bradu, popřemýšlel a už to má. „Sojko, můj pomocníčku, kdepak jsi? Pomoz mi!“ Zvolal mohutně a opravdu, něco se v dálce třepotá. „Krakonoši, chyť se mého křídla, jinak ti není pomoci, volá shůry maličká sojka. „Jakpak ty maličká mě uneseš, vždyť se celá vejdeš do mé dlaně,“ zvolal Krakonoš, ale pak si pomyslel, že mu celé věky sojka dobře radila, vztáhl tedy ruku, a v tu chvíli se zvedl ohromný vichr, jak se hora rozzlobila.
     Jenže Krakonoš už držel křídlo své sojky a kupodivu ona ho vynesla na oblohu. To víte, pohádka je pohádka. Hora ještě naposledy zaskučela, ale to už náš Krakonoš mířil domů. Jak mu bylo najednou dobře, jak se najednou těšil na své povinnosti správce hor. A taky bylo proč. Zvířátka čekala v celém houfu v jeho Krakonošově zahrádce, klestí leželo po všech koutech lesa, polomy a divoké vody nadělaly paseku i paseky.
     Krakonoš si vyhrnul rukávy svého pláště a začal. Práce ho těšila, zpíval si, až hory hučely. Lidé v Podkrkonoší se začali radovat, poznali, že je     Krakonoš zase doma a dali se také do zpěvu. Večer, když Krakonoš uléhal, už si nestěžoval na svůj úděl, ale těšil se na další den. U postele mu seděla kamarádka sojka, Krakonoš ji hladil po hlavičce a děkoval, že mu zachránila život a vrátila chuť k dílu. A Krkonoše od té doby jsou ty nejkrásnější hory na světě.

6. B, ZŠ V Domcích, Trutnov (Kategorie A – téma NÁŠ KRAKONOŠ)

Aktualizováno ( Úterý, 11. září 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border