border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2012 arrow Z Dolního Dvora na Liščí horu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Z Dolního Dvora na Liščí horu Tisk E-mail
Jiří Bašta (baš, jb)   
Obliba tras výletů do Krkonoš se mění. Některé jsou nenahraditelnými stálicemi, ale na některých značených cestách vedoucích na hřebeny a hojně využívaných od počátků turistiky dnes někdy nepotkáte za celý den ani nohu. To platí i o většině výstupových cest místního významu. A co teprve na zpola ztracených chodníčcích, které znají jen hajní, místní obyvatelé nebo chalupáři? Jen pro vás, čtenáře K+JH, dnes popíšeme snadno dostupnou trasu, na které si užijete velebný klid, přírodu i památky, ale můžete ji – spíše teoreticky – využít i jako zpestření nástupu na samotnou Sněžku.
     Putování začneme na náměstí v Dolním Dvoře, kam se dá denně kromě neděle dojet autobusem. Přijedete-li autem, zaparkujete je o něco výše; nemusíte se k němu vracet ve vlastních stopách, ale můžete poznávat údolí Kotelského potoka, respektive úbočí Liščí hory, mnoha různými cestami.
     Rudné náměstí leží nad obezděným soutokem Klínového a Kotelského potoka, což je začátek Malého Labe, které z Dolního Dvora regulovaně protéká Lánovem a Prosečným a nad Hostinným se zleva vlévá do Labe. Do konce 18. století tu po náměstí nebylo ani potuchy, pracovala zde železářská huť. Dolnodvorští si její uvolněné místo vyhlédli pro stavbu kostela; předtím museli chodit dolů do Lánova, což bylo zvlášť v zimě obtížné, ne-li nemožné. V roce 1797 si podali žádost, v roce 1802 začali stavět a roku 1806 byl kostel zasvěcen sv. Josefu. O rok později byla postavena fara, opět v klasicistním slohu. Dnes je na faře pošta. Mezi okny v přízemí je tabulka se šipkou, vyznačující hladinu vody při povodni 3.–4. července 1900. Velmi pěkné sochy sv. Josefa (kulturní památka) a sv. Jana Nepomuckého, stále v klasicistním duchu, vytvořili vrchlabští kameníci v roce 1822. Na rohu kostela hraje v každém ročním období jiné melodie zvonkohra, věnovaná obci v roce 1995 paní Annou A. Kyšerovou a zhotovená v dílně Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova. Za kostelem stojí architektonická část pomníku padlých v 1. světové válce od sochaře Emila Schwantnera (viz K+JH č. 5/2005, str. 22).
     Žlutě značená turistická trasa odsud vede nahoru podél Kotelského potoka, ale brzo uhýbá vlevo do stráně a kolem hřbitova míří nejkratší cestou (6 km) přes lesy a Hanapetrovu Paseku na Zadní Rennerovky. My tam také do­jdeme, ale zatím se držíme silnice na dně údolí. Míjíme zajímavý barevný dům malíře Fritze Hartmanna (viz K+JH č. 8/2011, str. 51), louky se zužují a pojednou kráčíme lesem. Ten se ještě na chvíli otevře – za mostkem vpravo stojí převážně dřevěná bývalá lesovna, první dům osady Rudolfov. Křižujeme zeleně značenou cestu z Hříběcích na Hrnčířské Boudy. Na Kotelském potoce jsou postaveny bytelné žulové stupně, opatření proti povodním. Cesta nakonec pod Kotelskou boudou zahýbá na most, po kterém přejdeme na levý břeh. Pokračujeme proti proudu potoka stále výš, chvíli po Horské silnici, brzy však vpravo po lesní cestě, čím dál tím míň zpevněné, zleva zasypávané rudými závějemi listí opadaného ze stříbřité bučiny. Na asfaltovaných cestách potkáme za suchého počasí dost cyklistů, občas projede i auto, ale teď už jsme se vnořili do zóny klidu, kde můžeme potkat nejvýš houbaře nebo milovníky lesního ticha (a v létě též dřevaře).
     Za manipulační plochou se cesta mění v pěšinu. Pod dvěma buky přejdeme lávku, opustíme Kotelský potok a začneme šplhat vedlejším údolím za bublání a šumění Barbořiny strouhy. Odrůstající stromy stojí mezi ztrouchnivělými vývraty, pařezy a hromadami zetlelých větví. To jsou pozůstatky po kalamitních těžbách v první polovině 90. let. Stráň je stále kamenitější, se suťovisky téměř bez vegetace. To jsou obtížně zalesnitelná místa, ale opad z okolních listnatých stromů spolu s rozpadajícími se zbytky dřeva jsou příslibem budoucí vrstvičky nové lesní půdy. Cesta se serpentinou vzdálí od potoka, ale náš pochod obecně zachovává severovýchodní směr. Chvílemi jdeme v nenápadném zářezu lemovaném žloutnoucími travami, ale někdy i po zídce, která po jedné nebo obou stranách vystupuje několik desítek centimetrů nad terén. Je obdivuhodné, že se chodník prakticky bez údržby dochoval téměř neporušený, a že kdysi přečkal i nápor při kácení lesa a dopravě kmenů lanovkami. Když se sem opře sluníčko, je tu i počátkem října velmi teplo, v nohách už máme převýšení přes čtyři sta metrů, a tak si zasloužíme trochu odpočinku. Sám kamenný chodníček se nabízí jako židle i stůl, a vybrat si můžeme mezi sluncem na pasece nebo stínem ostrova vzrostlého lesa, mezi tuhým drnem a jehličím.
     Zpátky na paseku vyjdeme opět serpentinou a v druhém ohybu nám naproti přichází jiná pěšina. Po ní by oklikou přišli výletníci, kteří by šli podél Kotelského potoka s obřími hrnci, anebo hosté z Rennerových Bud, kteří by sestoupili z Liščí cesty na pěšinu nad Rennerovou strouhou. Že je to příliš mnoho pojmů, v nichž se nedá orientovat? Je to tak, ale s dobrou mapou v měřítku 1 : 25 000 a větším se neztratíte, obsahuje všechny zmíněné názvy. Dobré je i prohlédnout si letecký snímek na některém mapovém serveru (například gis.krnap.cz/map nebo geoportal.gov.cz).
     Kamenné moře se střídá s mlázím a s mořem zčervenalého borůvčí. Třetí, poslední serpentinou vycházíme na hřbet, kde mezi nízkými smrky povívá vánek, a náhle vycházíme na široké svážnici, už jmenované Liščí cestě. Popojdeme 300 metrů po asfaltu vpravo a po zeleně značené cestě ostře vlevo. Tady je na starých stromech vidět vrcholový jev, jsou sporé a sukaté. Horskou smrčinou obejdeme Rennerovy Boudy, na jejichž louky vylezeme kousek pod Dvorskou boudou, od níž je to coby kamenem dohodil na Rozcestí. Vyrazili-li jste včas, můžete odsud pokračovat obvyklými cestami na Sněžku, směrem do Svatého Petra, přes Strážné do Vrchlabí nebo přes vrchol Liščí hory a Lučiny do Pece nebo do Černého Dolu. Ale máme pro vás tajný tip. Budete-li touto vycházkou trávit romantické odpoledne, můžete ze svážnice odbočit po některém ze ztracených chodníčků a sejít do podvečerního Dolního Dvora některým z údolíček, která na úbočí Liščí hory tvoří rukavici. Ani bez mapy se neztratíte, všechny opuštěné chodníčky vedou do údolí k lidem.
 
plánek na http://krkonose.krnap.cz

Aktualizováno ( Středa, 3. říjen 2012 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border