border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2013 arrow Budniky zaniklá osada ve stínu Volské hory
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Budniky zaniklá osada ve stínu Volské hory Tisk E-mail
František Jirásko (ji)   
Azyl utečenců
Kdesi jsem četl, že místa označovaná jménem klidných zvířat, předávajících po staletí odevzdaně svou sílu lidem v dopravě a k pohonu různých zařízení, označují místa rudních ložisek. U nás by to mohlo platit v případě Volského Dolu a zcela jistě u vrchu Wołowa Góra (Volská hora, 1 033 m n. m.).
    Najdeme ho v nejvýchodnější části slezských Krkonoš v nedlouhé rozsoše, kterou vysílá hraniční vrch Czoło (1 266 m) k severu z Kowarského hřbetu čili Lesního hřebene neboli Střechy. Se svým výběžkem Łysa Góra (951 m) jsou zcela nepřehlédnutelné i ze silnice z Kowarského sedla (Przęlecz Kowarska, 727 m). Odtud nám jaksi žárlivě cloní grandiózní panorama Sněžky a jejího okolí. Zkušené oko tu na odlesněných úbočích poznává haldy hlušiny, které už překrývá vegetace, a potvrzuje, že se tady i jinde v okolí Kowar těžilo. A to neuvěřitelně dávno, železná ruda prý už v polovině 12. století. A horníci se sem vrátili ještě v padesátých letech 20. století.
     Ostrými zářezy údolí rozbrázděná úbočí s bystřinami, odvádějícími vodu do Jedlice a Lomničky, bývala kdysi pokryta panenským pralesem. Byl nejen stálým zdrojem dřeva do milířů zásobujících dřevěným uhlím kowarské pece, ale i dřeva stavebního a na otop.
     Málo prostupný horský terén byl v dobách nejistých útočištěm, kam utíkali nejen obyvatelé města, ale i lidé z okolí před drancujícími sol­da­tes­kami v třicetileté válce – počínaje polskými lisovčíky, námezdníky v žoldu císaře Ferdinanda II., zanechavšími po sobě krvavou stopu. Po velké válce následoval trvalý rekatolizační tlak. Tak na západních úbočích Wołowé Góry, tenkrát ovšem Ochsenbergu nebo Kuhbergu (Kraví hora), vznikly v horní části údolí bystřiny Malina drobné luční enklávy s jednotlivými staveními nebo jejich skupinami – Buschhäuser auf Ochsenberg.

Svědectví kantora z Kowar
Evangelický učitel Theodor Eisenmänger shromáždil o těchto drobných horských sídlech řadu informací ze starých listin a lesnických map. Hovoří o třech skupinách osad ležících poměrně blízko sebe: Dolním a Horním Městečku (Nieder- und Oberstädtel) na severozápadním úbočí Volské hory a dnešních Budnikách (Baudenwinkel či Baudengärten a Finkelbauden) u potoka Malina na úbočí Kowarského hřbetu. Stopy po těchto sídlech v terénu v podobě zarovnaných ploch pro stavení, dvorek a zahrádku, případně ohrad pro dobytek a základového zdiva byly zřetelně patrné v roce 1880. Spolu se zídkami z kamene (hrobkami) vymezujícími luční parcely je vypozorujeme i dnes.
     Pod souhrnným názvem Pusch-Häuser se o této lokalitě leccos dovídáme z korespondence mezi hejtmanem panství Kowary a majitelem, hrabětem Heřmanem Černínem z Chudenic z roku 1695. Jde tu prý o 70–80 domů, obydlených 100 a více rodinami, které pěstují různá řemesla, mj. předení a tkalcovinu. Ukrývá se tu prý lůza, sběř, která neuznává žádnou vládu, je různé víry a původu, ale hlavně nechce platit žádné daně. Tomu je třeba podle hraběte učinit konec.
     Takže se uprchlíci do hor z jejich čerstvého povětří, náboženské volnosti a svobody dlouho netěšili. Museli plnit poddanské povinnosti tak jako jiní dole ve vsích. Proto mnozí postupně zase horská obydlí opouštěli.

Střípky historie
Nejdéle se udržela při životě skupina chalup na polaně v pramenné oblasti Maliny  poblíž křižovatky dnešních turistických cest zelené a žluté.  Postupně získala v 18. století jméno Forstbauden – Lesní Boudy a novodobě Budniky. V roce 1747 tu žilo 11 chalupníků s rodinami, v roce 1782 přibližně stejný počet ve dvanácti chalupách. Ale... přesto tu byla pro děti evangelická škola!
     Poloha místa, obklopeného ze tří stran horskými velikány, v zimě obydlí bezpečně chránila před studenými větry a hřebenovými vichřicemi. Ale zato většina chalup včetně školičky byla po celou zimu, po dobu 17 týdnů, ve slunečním stínu. Proto žáčci s panem učitelem dvakrát do roka oslavovali. V listopadu to bylo rozloučení se sluníčkem a v březnu jeho přivítání.
    Jinak ale bída a zase bída. Tu konstatovala a zaznamenala např. přední představitelka polské šlechty, kněžna Izabela Czartoryska, která Budniky navštívila s doprovodem roku 1816 za lázeňského pobytu ve Slezských Teplicích (tehdy Warmbrunnu). Chov dobytka, práce v lese, domácká tkalcovina a předení toho moc nedávaly. Hospodáři si  tedy vypomáhali nebezpečným pašováním přes prusko-rakouské hranice. Skupiny schmuglerů (pašeráků) sem přicházely po chodníku od Pomezních Bud s kontrabandem, který dal pěšině jméno. Užívá se i dnes: Tabaczana Scieżka – Tabáková stezka, přestože Poláci pro tabák používají výraz tytoń.
     Na Budnikách se žilo i mezi dvěma světovými válkami. Vyrostla zde dokonce stavba, která vsadila na příjem, byť skrovný, z cestovního ruchu. Na řadě pohlednic z meziválečného období na nás hledí pěkná horská bouda s krytou verandou, nabízející nejen občerstvení, ale i ubytování pro 16 osob – Forstbaude. Po roce 1945 zůstala všechna stavení prázdná (dočasně tu fungovala skromná zotavovna pro studenty) a byla vydána na pospas živlům, případně szabrownikům (rabovačům). Moc toho tady asi nenašli. Ani já při jedné z mých prvních návštěv přes hranice. Zbytky zídek, pár střepů z dlaždiček Forstbaude. Zdejší klid počátkem 50. let minulého století poněkud narušila průzkumná těžba strategické suroviny – uranové rudy, smolince. Zůstaly tu po ní haldy hlušiny.
     Poněkud iluzorní nápad ze 60. let zřídit tu skiareál – jsou tu velmi příhodné sněhové podmínky – nenašel odezvu. Budniky zůstávají oázou klidu. Jako samostatný turistický cíl se Budniky neodvažuji nabízet, snad jen milovníkům krkonošské historie. Mohou však být zajímavou součástí toulek z Pomezních Bud směrem do Karpacze a Kowar. Nebo zastávkou na počátku cesty po „zelené magistrále“, vedoucí celým severním úbočím Krkonoš paralelně s cestou Česko-polského přátelství. Šťastnou cestu!

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border