border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2013 arrow Budniky na vlastní kůži
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Budniky na vlastní kůži Tisk E-mail
Jiří Dvořák (dak, J.D.)   
Chcete se přesvědčit o tom, jak je přítomnost lidí v horách pomíjivá? Zajděte se podívat do prostoru bývalé osady Forstbauden na severním svahu Lesního hřebene v nejvýchodnější části Slezského hřbetu. Forstbauden, dnes polsky Budniki, krátce po válce také ještě Zacisze Leśne, tedy Lesní Zátiší. Budniky (v článku raději používáme počeštěnou podobu s „y“ na konci) jsou docela zvláštním typem osídlení, přechodem mezi malou vsí a horskou luční enklávou. Na české straně pohoří, reliéfově zcela odlišné, bychom osadu na obdobném stanovišti jen stěží nalezli: nadmořská výška cca 840–930 m, strmý svah a severní expozice s minimem slunečního svitu. Opravdu místo, na kterém se bude snažit udržet jen zoufalý uprchlík... Proto není divu, že po 2. světové válce už nikoho nelákalo k trvalému živobytí – tím spíš, že většina nových osadníků původem z nejvýchodnějšího Polska měla s horami pramálo zkušeností.
     A tak enkláva po obou stranách potoka Maliny začala zarůstat náletem, dnes už lesem. Jak takové místo vypadá po 65 letech od opuštění pastvin a luk, co zbylo z přibližně dvěstěpadesátiletého snažení o budování lidských domovů na strmé stráni? Pozorný návštěvník tu ještě mnohé stopy najde, ale i ty se stále více stírají. Co byste tu už marně hledali, to jsou louky. Na většině jejich plochy je smrkový les, jen na prameništích a v ostrém zářezu potoka Maliny převládají listnáče. Ale právě staré javory kleny a také lípa prozrazují místa, kde stála stavení, vedly cesty, byly hranice pozemků. Ve svazích jsou ještě zřetelné zarovnané plošiny, na kterých stála (vždy podél svahu) nevelká stavení, na některých zbořeništích jsou ještě zbytky podezdívek, dokonce i ka­menná klenba sklípku nebo chléva.
     Abychom byli konkrétní: vydáte-li se na Budniky z Čech po zeleně značené turistické cestě od Pomezních Bud, nejprve jdete pohodlně přibližně vrstevnicově, pak z kopce, po svážnici, která asi po dvou kilometrech odbočuje vpravo do mělkého sedla mezi hlavním hřebenem a Volskou horou. Odtud začíná cesta-pěšina strmě klesat a místy se stává necestou – dešti vymletým úvozem s vystupujícími balvany. Půjdete/pojedete-li tudy v zimě, rozhodně se nepokoušejte k Budnikům sjet na běžkách. Úzký průsek a padák hlubokým korytem nedávají moc šancí na zbrzdění sjezdu. Smrčina je tu na naše poměry velmi hustá, že by lesní správa (nejsme už na území národního parku, zde hospodaří státní lesy) zapomněla na prořezávku? Jde o první generaci lesa na bývalé luční enklávě. Že jste v místě zaniklé osady, si potvrdíte ve chvíli, kdy dojdete na světlinu ke statnému klenu, který tu jistě stál u cesty v lukách poblíž zdejšího největšího stavení – ubytovacího hostince Forstbaude. Jeho základy jsou docela dobře zřetelné vpravo od cesty, která tu dělá ostrý oblouk vlevo (je i na mapách) a klesá vracečkou přes hranu údolíčka dolů k potoku Malině. Tady se zelená setkává se žlutě značenou cestou přicházející údolím od hájenky Jedlinki a z Kowar. Funkci rozcestníku a informačního pa­nelu tu má starý zjizvený okrajový buk. Při naší prosincové návštěvě místa nesl kromě několika turistických značek také poněkud naivně-idealistickou prosbu cyklistů k motorkářům a informaci spolku milovníků osady Budniky o tomto místě a o existenci jejich internetových stránek (www.budniki.pl). Zde u potoka, v „centru“ osady, je také odpočinkové místo s ohništěm. Tady stál most (dnes jen opěrné zdi), který smetla povodeň z roku 1997. O několik desítek metrů výš proti toku lze nalézt zatopené nenápadné ústí štoly z uranového průzkumu prováděného zde v 50. letech 20. století. Bylo tu zjištěno sirníkové zrudnění, ve výplních puklin se spolu s kalcitem mají nacházet také žilky fluoritu (a zřejmě i smolinec). Brodem přejdeme na druhou stranu potoka, kde žlutá značka spolu se zelenou stoupají šikmo svahem kolem základů dalších stavení (pod i nad cestou). Na konci výšvihu z údolíčka – u lípy (!) a dvou klenů dvojáků – se žlutá značka bez varování odděluje vlevo a téměř maskovanou pěšinou stoupá vzhůru na Lesní hřeben. Odtud již zase širší zeleně značená Tabáková cesta pokračuje víceméně vrstevnicově na západ do Karpacze. Při ní, kousek od rozcestí, lesní správa (Nadleśnictwo Śnieżka z Kowar) nově vybudovala ohrazené odpočinkové místo; za ním stoupá vzhůru odbočka svážnice, končící u potoka Maliny v místě malého vodopádu (Ponura Kaskada).
     Spolek přátel Budniků na svých webových stránkách informuje o přípravě zřízení naučné stezky, která bude procházet zaniklou osadou. Vypravíte-li se sem v létě, možná už nebudete muset samostatně objevovat všechny zajímavosti tohoto zvláštního místa, ale povedou vás značky a poinformují nově instalované tabulky. Zaniklá – a donedávna zcela zapomenutá – osada s po­hnutou historií si pozornost jistě zaslouží.

Aktualizováno ( Středa, 23. leden 2013 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border