border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2013 arrow Lyžecké začátky v Janských Lázních
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Lyžecké začátky v Janských Lázních Tisk E-mail
Aleš Suk (SkAl)   
Pouhopouhé dva týdny dělí vznik českého lyžařského svazu, prvního na světě, a janskolázeňského spolku Aupathal, v němž se sdružili vesměs německy mluvící lyžaři krkonošského lázeňského města. Datum založení Svazu lyžařů v Království českém je všeobecně známo – 21. listopad 1903. Pozapomenutý Aupathal Johannisbad byl založen o čtrnáct dní později v hostinci Na Křižovatce ve Velké Úpě, v kalendáři stálo 6. prosinec 1903. Zanedlouho tedy čekají na lyžaře v Janských Lázních oslavy sto desátého výročí organizovaného lyžování.
     Zásluha spolku Aupathal Janské Lázně – Černá Hora byla v rozvoji zimního lyžařského sportu nepopiratelně dominantní. Spolek organizoval a režíroval závody, výcvik, túry a výlety. Čilý lyžařský ruch a skvělé přírodní podmínky spolu s obzvláště kvalitní sítí perfektně vybavených hotelů a lázeňských domů vytvořily vbrzku ideální atmosféru k pořádání špičkových podniků. Z iniciativy Svazu lyžařů RČS mají Janské Lázně primát – první samostatné lyžařské mistrovství světa se v roce 1925 konalo právě tady. Historické anály přesto v řeči statistik hovoří o tomto šampionátu jako o druhém, ale to jen proto, že za první mistrov­ství světa je považován Týden zimních sportů v Chamonix 1924, zpětně uznaný za první zimní olympijské hry. Posléze všechny zimní olympiády znamenají pro lyžaře automaticky souběžné mistrovství světa.
     Vraťme se však na startovní čáru organizace janskolázeňského lyžování. Zpráva o činnosti lyžařských spolků Krkonoše ze sezony 1903/4 vyzdvihuje Aupathal s pobočkami ve Velké a Malé Úpě, Maršově I a IV, Maršově II a Trutnově coby nejpočetnější lyžeckou korporaci se 101 členem. 29. května 1904 v hostinci Zlaté říšské jablko proběhla valná hromada spolku s volbou funkcí pod vedením předsedovým. Jednotlivými vedoucími byli zvoleni: pro Janské Lázně učitel Kajetán Bayer, pro Malou Úpu Wenzel Adolf, pro Velkou Úpu Rudolf Hoffmann, pro Pec Johann Tamin, pro Maršov Paul Wagner, trutnovským pak velel Franz Hoffmann. To byl sextet nejvyšších lyžařských funkcionářů ve východních Krkonoších, kde byl spolek Aupathal alfou i omegou lyžeckého dění.
     Zatímco na Vrchlabsku se již školní mládež statně na ski tumlovala, v lyžařském spolku v Janských Lázních byl nebývalý zájem o nový sport u školní mládeže konstatován až v této sezoně: „Tady lze doufat, že z těchto mladíků se mohou stát při dobrém vedení bezvadní lyžaři. Spolek podporuje přání zaměstnat instruktora pro všechny pobočky Aupathalu, který by střídavě vedl výcvik ve všech místech.“ Bohužel na angažmá instruktora se nedostávalo finančních prostředků. Sami mezi sebou si však členové kmenového spolku předávají zkušenosti a poznatky ze základů lyžby. Větší množství lyžařských túr, které mířily na hřebeny, ukazují horlivost místních jezdců.
     Následující sezonu otevírá spolek Aupathal třemi schůzemi výboru: 11. prosince 1904 v Pivovarském dvoře v Maršově IV, 30. ledna 1905 Na Křižovatce ve Velké Úpě a 18. března v Malé Úpě. Spolkovému výboru předsedal K. Bayer z Janských Lázní, místopředsedy se stali Josef Schwarzbach – Maršov IV, Josef Mitlöhner ze Stumpengrundu (Růžového dolu ) v Peci a Hans Bönsch z Pece. Pokladníkem je Franz Machitka – Maršov I a zapisovatelem Josef Jeschke z Maršova IV. Kromě toho se schůzovalo neoficiálně, šlo především o předzávodní porady na Hoffmannových Boudách a v tělocvičně ve Svobodě.
     Valná hromada, konaná 2. dubna 1905 v Maršově IV, rekapitulovala troje zdařilé závody v uplynulé sezoně. První žákovské školní závody se jely 21. ledna 1905 v Malé Úpě za účasti 33 školáků, z čehož byly tři dívky. Poměrně dlouhá, 4 000metrová distance byla položena v prostoru mezi zemskou hranicí a Rennerovkami. Sněhové podmínky nebyly v lednu příznivé; závodníci museli v polovici dráhy překonat prudký stoupák. Vítězný Josef Haring urazil trasu v čase 32 minuty a překonal druhého v cíli, Raimunda Kirchschlagera, o tři minuty.
     Druhé závody o dvou číslech, 19. února měly centrum v Peci pod Sněžkou. Klubový přebor na 8 000metrové dráze v konkurenci deseti skijáků získal Franz Mergans z Růžového dolu – 53:48 min, před místopředsedou Aupathalu Josefem Mitlöhnerem z Kovárny; ten byl pomalejší o minutu a 40 sekund a v napínavém finiši porazil o jedinou sekundu Rudolfa Zineckera z Liščí hory (truhlářský rod Mitlöhnerů proslul výrobou skvělých ski, na kterých závodil též mistr nad mistry Gustl Berauer). Žákovskou jízdu na 1 000 m v převážně sjezdovém profilu vyhrál v poměrně četném závodním poli 56 lyžaříků mezi mladšími Hugo Steger, starší oddíl měl vítěze ve Franzi Adolfovi.
     Konečně třetí závodní podnik v centru Janských Lázní 19. března 1905 byl určen výhradně pro mládež. Dráhu tvořila 1 200 m dlouhá smyčka na široké louce na samém úpatí Černé hory s mírným stoupáním a klesáním. Start a cíl byl položen před hospodou Zur Klause. Sněhové podmínky opět nepřály, vzduch měl jarních +6 stupňů, u startu bylo 65 dětí ve třech, resp. čtyřech kategoriích: 10–11 let, 12–13 let, 13–14 let. Nejrychlejší mezi nejmladšími se stal Erich Bayer z J. Lázní, třináctileté vyhrál Emanuel Just z Maršova I v čase 11:30 min, vítěz nejstarších Josef Lorenz – Maršov I za 10:50 min. Nejpočetněji byli zastoupeni žáci školy v Maršově I, kterých startovalo sedmadvacet.
     A pozor: tento závod by měl mít v historických souvislostech obzvláštní význam. Vlastnit lyže byl těsně po roce 1900 pro většinu školáků luxus; lyže se po dojetí kategorie půjčovaly jezdcům následující třídy. Proto vypsali pořadatelé ještě čtvrtou kategorii dětí, jedoucích na Fasdauben, tedy na dužinách ze su­dů. Oceněný vítěz byl z Maršova a jmenoval se Franz Schweger a čas ne­byl nejhorší – 11:30 min.
     Přehled závodní činnosti dokazuje, že se umožnilo převážně školám zúčastnit se těchto podniků. Výboři Aupathalu doufali, že se příště přidají děti z Velké Úpy, Albeřic, Rýchor a Trutnova. Akce vyvolaly další vstřícnost a přátelský přístup k mládeži. Jeden z činovníků, který se zimnímu sportu zvláště obětoval, se v tomto spolku objevil v příznivém světle, jelikož zakoupil 10 párů ski a tento dar věnoval školám; dostalo se i na vítěze, kterým nové lyže udělaly radost, najmě u vítěze „dužkařů“.
     Mimo oblast Aupathalu se člen spolku Franz Mergans zúčastnil přeboru na Klínovkách a v závodě 5. března 1905 obdržel čestnou cenu za 3. místo v běhu. Sluší se též poznamenat, že na obecné a měšťanské škole v Maršově IV se povolením c. a k. okresní školní rady dostalo lyžování a sáňkování do osnov školního tělocviku.
   V Peci se dvakrát týdně pod vedením Josefa Mitlöhnera cvičila lyžba. Při tomto výcviku se uskutečnilo 6 vyjížděk na ski s poučením o lyžování, např. do Modrého dolu, na Liščí horu, Výrovku, Luční, Růžohorky, Obří boudu a na Sněžku.
     Zvláštní osudy mají technická zařízení v Janských Lázních. Od roku 1913 tu fungoval 1 000 m dlouhý elektrický výtah pro sáňkaře. V polovině dvacátých let společnost AG, vlastnící i lázeňské domy, postavila a zprovoznila lanovou kabinovou dráhu, první v RČS, v délce 3 700 m, když první jízdy byly na podzim 1928. Původní skokanský můstek Aupathalu, čtyřicítku, si lyžaři postavili v místě Seifenbachthal. Neskákalo se tu dlouho, kvůli stavbě okresní silnice mezi Maršovem a Černým Dolem byl prakticky zrušen dojezd. Můstek se stal nepoužitelným. Na pozemku pana Klugeho, mezi vilou Wartburg a jeho hotelem, byl v centru města, naproti evangelickému kostelíku, vybudován padesátimetrový můstek Krakonoš. Ke cti majitele pozemku slouží, že ho ke stavbě věnoval gratis. Na Krakonoši se skákalo při MS v roce 1925; tragický nedostatek sněhu pomohli nahradit vojíni z 2. praporu hraničářů trutnovské posádky, kteří sníh na můstek donášeli v celtách a koších. Nejdál skočil tehdy stříbrný Nor H. Ljungman – 47 metrů.
     Idylickou prastarou pohlednicí, zachycující lázeňský bazén, si oživíme vzpomínku na mistra světa na 50 km, krkonošského Němce z Rokytnice nad Jizerou Franze Dontha. Ten si nesmírně pochvaloval péči po závodě, kdy byl každý závodník po projetí cílem právě v tomto bazénu namasírován ve vodě vojákem. Nikde v cizině nezažili závodící lyžaři takovou péči, jakou jim před téměř devadesáti léty poskytli pořadatelé v Janských Lázních.

Aktualizováno ( Středa, 23. leden 2013 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border