border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2013 arrow Josef Matouschek a jeho mapy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Josef Matouschek a jeho mapy Tisk E-mail
Otokar Simm (os, osm)   
Není mnoho osobností pocházejících z německého regionálního prostředí, jež by se na Liberecku zapsaly do povědomí obyvatel, kteří od poloviny čtyřicátých let minulého století nahradili odsunuté Němce. Neznalost a často i nezájem o zdejší minulost byly příčinou zapomnění významných výtvarníků, hudebníků, literátů, učitelů, duchovních či sportovců. Za jistou výjimku můžeme považovat Josefa Matouschka. Jak to, že právě on je znám mnoha našim současníkům, čím se o to zasloužil?

Josef Matouschek se narodil 4. října 1867 ve Svárově u Tanvaldu, v dnes již neexistujícím domku se šumburským čp. 122. Jeho otec Josef (1832–
–1882) pocházel z Držkova a matka Ludvika, rozená Pěničková, ze Semil. Josef a jeho mladší sourozenci – František (* 1871) a Marie (* 1875) – pocházeli stejně jako celá rodina z českého prostředí a česky – Matoušek – se psalo i jejich příjmení. Otec, původně učitel, v době narození svých potomků už pracoval v Liebiegově svárovské přádelně, která se v roce 1870 nechvalně proslavila známou stávkou a střelbou do dělníků. Uvádí se, že byl u Liebiega účetním; v publikaci Proces s účastníky svárovské stávky (Archivní správa ministerstva vnitra, Praha 1956) se o něm píše jako o „manipulantovi“. Z textu mj. vyplývá, že Matoušek, jenž měl jistě blíž ke svému chlebodárci než k dělníkům, mluvil česky i německy.
     Když bylo Josefovi 15 let, otec předčasně ze­mřel. Ačkoliv baron Heinrich Liebieg byl typický vykořisťovatel a dělníky využíval, jak jen se dalo, k potomkům svého úředníka se zachoval lidumilně – Josefa i Františka podpořil na studiích. Pochopitelně, že vyžadoval studia na německých školách. Zatímco Josef absolvoval „jen“ libereckou obchodní akademii, jeho bratr František vystudoval pražskou Německou univerzitu, stal se profesorem a uznávaným přírodovědcem. V tomto období můžeme zřejmě hledat přerod „českých“ Matoušků na „německé“ Matouschky.
     Josefa Matouschka po složení maturit­ní zkoušky Liebieg zaměstnal jako svého tajemníka. Matouschek tak byl vtažen do zajímavého prostředí baronových mnohostranných zájmů. Příslušníky rozvětvené rodiny Liebiegů nacházíme pravidelně i mezi podporovateli Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Nelze se proto divit, že se Josef již jako devatenáctiletý stal jeho členem a o čtyři roky později byl zvolen do libereckého hlavního výboru. Jeho aktivity se však neomezovaly jen na tuto oblast; o tom např. svědčí fakt, že
6. 4. 1893 stál u založení Liberecké sekce Ně­meckého a rakouského alpského spolku. Bližší ovšem byl Matouschkovi horský spolek, protože centrem jeho dění byl Liberec. Zdá se, že jeho zaměstnavatel mu ponechával dostatek volnosti k tomu, aby se mohl ve spolku angažovat.
     Matouschek se tak ocitl mezi opravdovými znalci svého domova. K tehdy nejuznávanějším patřil emeritní prof. Franz Hübler, autor dodnes ceněného turistického průvodce a organizátor oblíbených spolkových výletů. Těch se Matou­schek rád zúčastňoval a poznával tak dopodrobna oblíbený kraj. Jedním z hlavních cílů horského spolku ale bylo zpřístupňování památek a přírody všem dalším zájemcům. Tehdy se turisté nesměli pohybovat kdekoliv je napadlo, přístup na mnoho cest, zejména v lesních porostech, byl zakázán. O to důležitější bylo přístupné cesty vyznačit a zakreslit je do turistických map. K tomu bylo nezbytné vyjednat souhlas vrchnostenské lesní správy.
     Josef Matouschek se pustil spolu s několika dalšími členy horského spolku, vesměs libereckými středoškolskými profesory, k nimž kromě zmíněného Hüblera patřili Anton H. Bielau (K+JH č. 1/2006) či Leopold Tertsch, do vytváření systematické sítě značených cest. Podíváme-li se do starých map, zjistíme, že řadu těchto cest vyznačují turisté až do současnosti.
     Za jakousi výkladní skříň horského spolku bylo možné považovat ročenky. Začaly vycházet v roce 1891 a jejich redakce se od začátku ujal Franz Hübler. Hned od druhého ročníku až do roku 1906 do nich pravidelně autorsky přispíval i Josef Matouschek. Na jeden rok (1907) převzal po Hüblerovi dokonce její redakci. Od té doby se však jeho příspěvky v ročenkách objevují už spíš výjimečně, vesměs jen v souvislosti s mapami horského spolku, na jejichž zpracování se podílel. Vyhlášené ročenky ale nebyly jediným periodikem, ve kterém Matouschek publikoval. Jeho příspěvky s turistickou tematikou lze najít i v Libereckých novinách (Reichenberger Zeitung) či v různých časopisech. Lze se jen dohadovat o příčinách, které vedly teprve čtyřicetiletého Ma­touschka k omezení příspěvků. Mohl to být nedostatek času nebo i náročná práce na podkladech připravovaných map; nyní to už sotva objasníme.
     Tím se dostáváme k tomu, co Josefa Matou­schka proslavilo nejvíce a čemu vděčí za to, že se o něm v turistických kruzích ví dosud – k mapám. Nejstarší z map vydaných horským spolkem vyšla v roce 1900 a nesla název Touristenkarte für das Jeschken- und Isergebirge. Měla měřítko 1 : 80 000 a jednalo se o vůbec první turistickou mapu pokrývající Ještědské a Jizerské hory, tedy hlavní zájmové území horského spolku. Na zákresu mnoha aktualizací se významně podílel právě Matou­schek. Zhotovitelem mapy byl Julius Straube z Berlína, tehdy známý vydavatel. Měřítko navazovalo na Straubeho obdobnou mapu Krkonoš. Cena spolkové mapy byla zejména pro členy velice příznivá a o její oblibě svědčí nepochybně to, že vyšla ještě před vypuknutím první světové války ve třech dalších vydáních.
     Avšak hlavní dílo, jež mělo Matouschka na dlouho proslavit, muselo na své vydání ještě jeden a půl desetiletí počkat. Přenesme se proto do roku 1927, kdy německý horský spolek vydává Speciální mapu Ještědských a Jizerských hor v měřítku 1 : 50 000. Ve výtvarně působivém logu mapy se uvádí, že zpracovatelem je Josef Matou­schek z Liberce, člen hlavního výboru. Kresbu provedl Richard Bienert, kvalitní tisk zajistila firma Gebrüder Stie­pel (bratři Stieplové), všichni rovněž z Liberce. Hlavním distributorem bylo liberecké knihkupectví Paul Sollors´ Nachfolger (Pokračovatelé Paula Sollorse). Úspěch mapy byl obrovský a náklad 10 000 výtisků byl během několika let rozebrán. To zřejmě Matouschka povzbudilo k to­mu, aby se v následujících letech pustil do práce i na mapování sousedních oblastí. Tak vznikla a v roce 1929 byla vydána Speciální mapa Kummerského pohoří (1 : 33 300) a 1932 Speciální mapa Dubské pahorkatiny (1 : 40 000). Z dnešního po­hledu za méně významnou můžeme označit Mapu značených cest Ještědských a Jizerských hor z roku 1935 (1 : 75 000).
     Ve druhé polovině třicátých let minulého století dokončil Matouschek práci na Nové speciální mapě Ještědských a Jizerských hor. Na trh se však již kvůli politickým změnám nedostala. Dnes jsou známé pouze jeden či dva výtisky – patrně načerno vytištěné – východní poloviny této mapy.
     Díky své podrobnosti se Matouschkova mapa z roku 1927 stala nepostradatelnou pomůckou všech turistů. Byla jí vlastně až do doby, než u nás po roce 1990 začaly vycházet mapy nových generací. Přesto je dodnes vyhledávána a vysoce ceněna. Nejednou jsem se setkal i s tím, že zarámována visí jako umělecké dílo na stěnách v domácnostech či ve veřejných prostorách.
     O neutuchajícím zájmu o Matouschkovu mapu svědčí, že Jizersko-ještědský horský spolek vydal koncem minulého roku obnovený tisk této mapy již potřetí (K+JH 12/2012). Matouschkovo mapové dílo se stalo i tématem bakalářské práce Lukáše Hrubého, studenta Technické univerzity Liberec, která je dostupná na http://matouschek.webnode.cz.
     Matouschkovy aktivity byly samozřejmě mnohem širší, než je možné v tomto příspěvku popsat. Dodejme proto už jenom to, že Josef Matouschek žil s chotí Marií v liberecké Fučíkově ulici č. 147/2. V Liberci také 12. července 1945 zemřel, pochován je na hřbitově v Oldřichově v Hájích. Jeho žena byla po válce odsunuta, potomky po sobě nezanechali.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border