border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2013 arrow Šalounův Krakonoš a jeho blízcí
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Šalounův Krakonoš a jeho blízcí Tisk E-mail
Tomáš Kloutvor   
Ladislav Šaloun se narodil 1. srpna 1870 v Praze. Patřil k nejvýznamnějším představitelům českého secesně symbolistního sochařství. Studoval na pražské Reynierově kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Pracoval v redakci uměleckého měsíčníku Volné směry vydávaného Spolkem výtvarných umělců Mánes, jehož byl členem. Celý svůj život prožil a tvořil převážně v Praze, kde měl na Vinohradech ateliér. Není to ale jenom Praha, která se může těšit z jeho uměleckého snažení.
Šalounovým nejvýznačnějším dílem je Husovo sousoší na Staroměstském náměstí. Kromě něho vytvořil Šaloun řadu dalších především sochařských prací, které jsou dodnes ozdobou Prahy i několika dalších českých měst. Z jeho mimopražských děl jsou nejznámější asi ta v Hořicích v Podkrkonoší nebo památník F. L. Riegra v Semilech.

Hořice se obzvláště těšily z autorova vřelého vztahu k nim. Šalouna k nim pojilo především osobní přátelství se zakladatelem Masarykovy galerie plastik a odborným učitelem Janem Kyselem. I ke galerii samotné měl velmi dobrý vztah. V roce 1930 o ní řekl: „Hořická galerie plastik byla mi vždycky ústavem zvláště milým. Viděl jsem v ní ohnisko výtvarné kultury pro celý kraj...“ Za své zásluhy a přínos byl Šaloun 3. července 1914 jmenován čestným občanem Hořic. Přestože vyjma pomníku mistra Jana Husa netvořil přímo pro Hořice žádné dílo, ochotně svolil k reprodukci svých modelů. Město kamenné krásy mu tak může, kromě již zmíněného pomníku, poděkovat například za velice známou sochu Krakonoše ve Smetanových sadech nebo za bronzového Muže práce. Ladislav Šaloun zemřel 18. října 1946 v Praze. V tomtéž roce byl za své celoživotní dílo jmenován národním umělcem.
 
Krakonoš ve Smetanových sadech
Vzniku jedné z nejkrásnějších a nejslavnějších hořických plastik předcházel nedostatek dobrých knih pro české děti na počátku 20. století. Vznik slavné sochy a nouze o pohádkové knihy jsou dvě zdánlivě nesouvisející věci, které se však v tomto případě zvláštním způsobem proplétají.
Redakce časopisu Volné směry se rozhodla situaci s dětskými knihami změnit a vydala před Vánoci 1902 pohádkovou knížku Sníh. Redaktor Václav Tille vybral příběhy a požádal jednotlivé umělce, aby je doplnili obrázky. Tak se stalo, že pohádku O Rýbrcoulovi přidělil právě Ladislavu Šalounovi.
Šaloun z hlíny vymodeloval šklebící se Krakonošovu hlavu s rozevlátými vlasy a vousy, jak se noří ze země a ve své dlouhé natažené ruce drží dvě vyděšené děti – Jana a Andělku. Model vyfotografoval a použil jako ilustraci k pohádce od Václava Říhy (Tilleho) O Rýbrcoulovi. Obrázek potom okouzlil již zmíněného učitele Kysela, jemuž v hlavě začala klíčit představa úděsné sochy pohádkové postavy ve stínu stromů a v zeleni kapradí.
Vydal se tedy do Prahy s žádostí o zapůjčení modelu. Šaloun, který při tvorbě modelu nepočítal s jeho reprodukcí, nakonec svolil a model byl v roce 1907 reprodukován v dílnách kamenické školy v Hořicích. Na podzim roku 1908 byl Krakonoš osazen v hořických Smetanových sadech na místě, které mu sám autor vybral.
Při tvorbě sochy v kamenické dílně sdělil Šaloun dílenskému učiteli Jozefovi skrytý význam Krakonošova výrazu, jinotaj. Krakonoš neměl zpodobňovat dobrého vládce hor, jak si ho většinou Češi představují, ale zlého ducha Krkonoš, šovinistu a „schulvereina“ v jedné osobě, který vábením i hrozbou žene děti do německých škol. Ironií tak zůstává fakt, že sochu zaplatilo a Hořicím darovalo vídeňské ministerstvo kultury a vyučování.
 
Muž práce
Dělník zvedá balvan a pod tíhou tohoto břemene natahují se jeho svaly a žíly k prasknutí. Pokrčený v kolenou, tvář zamračená námahou. Prsty má pevně zaťaty. Tak vypadá socha, kterou sám autor pojmenoval Ze dne ke dni, ale hořičtí občané ji přejmenovali na dnes již známější Muž práce. Inspirací této soše nebyl žádný z dělníků hořických kamenolomů, jak by se nabízelo, ale dlaždič, který dláždil ulici v Praze na Vinohradech. Zdlouhavá lopota tohoto muže inspirovala Šalouna k vytvoření hliněné sochy dělníka vláčejícího kámen.
Při jedné ze svých návštěv ji v sochařově ateliéru objevil učitel Jan Kyselo, který prohlásil, že socha muže nosícího kamení by se hodila právě do kamenem proslavených Hořic. Šaloun tam tedy svůj model poslal. Socha byla nejprve vystavena v Umělecké síni a později i v Masarykově galerii plastik. Velmi se zalíbila hořickému starostovi a mecenáši Josefu Fejfarovi, který ji nechal v roce 1908 na své náklady odlít v bronzu a věnoval ji do Smetanových sadů.
Při okupaci bylo rozhodnuto, že bronz ze sochy by se dal využít k výrobě děla a Muž práce byl poslán do skladiště na Maninách. Naštěstí se tamním dělníkům socha zalíbila, takže ji šikovně ukryli a Ze dne ke dni se mohlo roku 1945 šťastně vrátit domů, do Hořic.
 
Husův pomník
V 90. letech 19. století se skupina hořických obyvatel rozhodla uctít památku velkého českého kazatele a reformátora. Původně se pomýšlelo na malý pomník, který měl vytesat sochař Antonín Vondráček. Tyto plány ale překazila Vondráčkova předčasná smrt. V roce 1908 byl založen Komitét pro postavení Husova pomníku. Byl přijat návrh, aby byl pomník dokončen k 500. výročí Husova upálení.
Finanční situace komitétu ale byla obtížná a peníze, které byly vybrány, sotva stačily na nákup materiálu. Proto ještě nebylo možné oslovit umělce, který by model pro pomník navrhl. Na pražské výstavě uviděl Ladislav Šaloun sochu Krakonoše, kterou podle jeho předlohy vytvořili na hořické kamenické škole, a přijel v září 1908 do Hořic vybrat pro plastiku vhodné místo. Při procházce městem projevil zájem vytvořit model pro Husův pomník. Dokončil ho v březnu 1911 a pro veřejnost ho vystavil v sochařské škole. Spodní část pomníku byla osazena do zimy roku 1912, ale další postup bohužel komplikovaly trvající finanční problémy. Ladislav Šaloun se velkoryse zřekl honoráře za návrh i zhotovení modelu.
Pomník byl odhalen 5. července 1914, o rok a den dříve než Husův pomník v Praze. Dva dny před slavnostním odhalením byl Šaloun jmenován čestným hořickým občanem.
Je na místě zmínit i další podkrkonošskou památku z Šalounovy ruky, a sice Riegrův památník v Semilech. Nejslavnějšího semilského rodáka F. L. Riegra Šaloun zpodobnil v roce 1928 jako politika v řečnickém postoji, neboť jako jeden z českých předáků prosazoval a hájil v rakouském Říšském sněmu práva českého národa. Šestimetrová bronzová socha je dominantou semilského Riegrova náměstí.
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border