border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2014 arrow O radosti
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
O radosti Tisk E-mail
Marie Matušková   
Barvy Jizerských hor se mění neustále. Rozzáří se pod slunečními paprsky, ztemní pod šmouhami mraků či se zahalí do mlhavého šálu tak dovedně, že marně přemýšlíte, kam se ztratila realita a jste-li vy sami skuteční v tichu bez pevných kontur. Mohlo by se zdát, že leden bude prostě bílý. Barva krásných nevěst, babička horalka ovšem podotýkala, že bílé roucho smutek neruší. Takže bílý měsíc? Omyl! Bílé sněhové pláně se stávají plátnem pro slovutné malíře, jako jsou slunce, mráz a vítr. Nejsme zde hosty pokojné městské galerie, ale hledíme občas přivřenýma očima, protože vítr unášející jiskřičky zmrzlého sněhu nám je nedovolí otevřít naplno, na živou tvář pravé zimy. Mění se každým okamžikem. Při tom, pravda, udržujeme rovnováhu při prudkých sjezdech (víme, jak to dopadne, když se kocháme až příliš), nebo namáhavě stoupáme vzhůru (doufáme, že jsme dobře namazali). Svátkem je klidné klouzání stopou – sníh tichounce povrzává, počasí se na chvíli ustálilo, rozhledy jsou dobré a nabízejí jiskřivé bělostné terény kolem nás, rozdělené šmouhami stínů nazelenalých, později modravých. Vítr posune oblak a paleta získá jiné odstíny. Svítání a stmívání dovede obarvit krajinu se sněhem obalenými stromy, že růžové odstíny jsou vábivé až k neuvěření. Jahůdková zmrzlinka, řekla by má vnučka Terezka. Zahledíš se na jeden bílý kousíček, vidíš, že není bílý, hraje všemi barvami spektra jako diamant. Když je všude jen opravdu bílo a máme pocit, že se nějak zastavil tep dne, doporučuji zastavit, nabrat zpáteční směr a mazat dolů, bude nějaká polízanice. Vzpomínám na sešup, když mě doprovázel zdatný jezevčík Filip. Při stoupání si ze mne utahoval, dával najevo, kdo je tady pánem. Ale když jsem se odpíchla k návratu, začal šílet. Nechápal a ani nechtěl uznat, že už nejsem slabším členem smečky, překvapeně poštěkával a zuřivě se snažil zakousnout do špiček běžek. Sjezd to byl náramný, mohla jsem skončit v kotrmelcích, Filip stále atakoval moje lyže. V tom krásném fofru jsem se smála nahlas, přátelsky nadávala Filipovi, až jsme se oba šťastně dostali dolů. V hájovně čekala naše „maceška“ Lída v nažehlené zá­stěře, hned nalévala do talířů kyselo a vůně napovídala, že její slavné tvarohové koláče lákají už pocukrované na talíři.
Jindy mě leden vylákal na procházku, vzala jsem to zkratkou a tak nějak doufala, že najdu místo, kde se mi podaří překročit Bulovský potok. Cestou jsem narazila na prkno, asi ho přinesla povodeň. Vykopla jsem ho ze sněhu a vlekla k potoku. Pravda, bylo dosti nevalné úrovně, ale kdo by neznal toho raráška skrytého v nás ještě z dětství. Při obou březích potoka byl led a na­vátý sníh, uprostřed dost hluboko tekla voda, přenádherná, přečistá. Podařilo se mi těžké prkno umístit jako mostek. Když jsme jako děti prováděly něco úplně pitomého, říkávala babič­ka – pojď, rozume, pojď. Zopakovala jsem si to, ale neubránila se vábení. Pár kroků, a v polovině, křáááp! Stála jsem nad kolena ve vodě. Vyhrabala jsem se na břeh a pelášila k domovu. Nezlobila jsem se na prkno a ani na sebe, paradoxně jsem byla ráda, že si jako důstojná osoba dovolím takovou klukovinu. Proklouzla jsem vesnicí, vyrvala nohy z ledového krunýře zmrzlých kalhot a bot a popadla láhev slivovice. A do jedné i druhé nohy. Nic mi pak nebylo, pravda, byla jsem o nějaký rok mladší.+
Proč se mi to vybaví, když přemýšlím o lednu? Je to měsíc nový, zvonivý a čistý. Nepopsaný list, ještě se nestalo nic znepokojivého, máme naději. Že sami budeme lepší, ti kolem nás budou lepší. Že budeme zažívat pocity radosti a budeme schopni se o ni dělit. Pokusme se vylézt ze svých osobních ulit a podle svých možností a schopností prospět v rámci své vesnice, sídliště, čtvrti. Jak? Ale na to musí přijít každý sám, přece nechcete v novém roce žít podle nějakého diktátu! Tak hodně štěstí.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border